čtvrtek

Tisky, tisky, tisky

Letošní sezóna tisků mi letos asi trochu uteče, ale nedá se nic dělat. Už mám sice nádobu na větší věci, tašky a šátky, ale stále nemám zapojený vařič a na našem elektrickém stařečkovi nemůžu vařit celý den. Tak si alespoň něco občas povařím na kamnech, když  večer přitápím. Nápadů a myšlenek je spousta. Píšu o tisku i o barvení jako o jednom, navzájem mi hodně pomáhají pochopit obě techniky.
Viděla jsem barvířky, které šijí patchworkové deky z přírodně barvených látek a pokud se jednou někdo zahákl a okusil sílu přírody, tak nedbá na nějaké vyblednutí (navíc vyblednou i kupované látky). Nebo bych to spíš nazvala změnou barev. Často slyším námitky o stálosti barev, já o tom už psala, nevadí mi, když deka bude mírně měnit barvy a stárnout spolu se mnou. Jsem ve věku, kdy potřebuji dělat to, co mi dělá radost a za ničím se nehonit. Vnímat každý list, každou trávu a ještě mít z rostlin užitek. Netoužím po tom, aby mne barvy přežily. Udělají mi obrovskou radost při sběru, barvení, zpracování a když přežiji já je, tak bude jenom dobře.
Nevadí mi, že mám tisíc odstínů béžové, člověk najednou začne vnímat barvy jinak. Jsem šťastná, když třeba šišky z našeho jediného smrku dají barvu, nebo když sesbírám plevel na zahradě a obarvím kousek hadříku. Miluju podzim a zimu, ale tentokrát se budu těšit na jaro a první rostliny.

Takže něco z mých malých pokusů. Dva trošku větší kousky lnu a listy tiské dvěma různými technikami:

 No a pak destičky. Poprvé jsem o nich psala TADY. Postupně nějaký čtvereček hodím do hrnce. Přibarvovala jsem ořechovými slupkami a tisky jsou na starém prostěradle, ale i na nové bavlně a na novém lnu.



 Otisk listů růžičky od M. je pěkný z obou stran:
 List javoru, který jsem si přinesla z výletu do Jeseníků:
 A tady jedno hodně urputné plátno a ukázka toho, že se občas i něco nepovede. Ale netrápí mne to, je to poznatek, a čtvereček půjde přetisknout.
Kopec nad naším domem se jmenuje Barvínek. A myslím, že to je známka toho, že já prostě musím barvit.

 A tady jsou ty zmiňované smrkové šišky. Na zkoušku jsem obarvila kousek bavlny a lnu a zkoušela ztmavit železem a toto je barva, kterou šišky daly. Šedá je lehce nafialovělá, pokud ztmavuji původní žlutou barvu, dostanu spíše zelené odstíny šedé nebo zelenou.
Vendula se rozhodla, že barvy nenechá blednout na sluníčku a bude je chránit vlastním tělem, aneb testování stálosti barev slunečním svitem.
 A obyvatel naší zahrady:

Vlastně ještě něco. Prošívala jsem deku kamarádce. Měla ji u mne už rok a když pršelo, tak jsem se do toho konečně vlomila. Prošívala jsem na rámu s Janome 1600. Kdo neví, nemám longarm, jen malý stroj a starý rám koupený z druhé ruky. Čímž si nestěžuji, jen moje práce nemůže konkurovat strojům za čtvrt milionu a výše. Můj prostor pod strojem je 15 - 12 cm, takže nic moc a tak tam mám občas trochu mouchy. No měla bych prošívat víc. Omlouvám se, fotky nejsou moc barevně věrohodné, tak jsem spíš ukázka toho, že nejen barvím. 


Přeji krásný barevný podzim. jamala

10 komentářů:

  1. Jamalko, jasně, Ty jsi víla Barvínka. Jsem tak ráda, že jsi konečně mohla vplout do svého moře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, děkuji moc. Trochu přerostlá víla Barvínka. Objevila jsem spoustu možností. Mimochodem zase jsem objevovala objevené, jak už to u mne bývá, protože málo hledám na netu. Ale budu si to alespoň pamatovat, protože to jinak zapomenu. Příští rok budu mít opravdu hodně práce, letos to mám trochu zhuštěné a chaotické.

      Vymazat
  2. ...... jako vždy....nestačím žasnout , je to neskutečně krásné.....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, děkuju moc. Já jsem pořád v pokusu, pořád nové nápady, ani nestačím smutnit za holkama. Zdravím moc.

      Vymazat
  3. ... opět krásná práce. Tisky jsou nádherné a fotu destičkových jsem se musela několikrát vrátit ( a ještě se vrátím :-) ). A Tvoje kouzlení pod strojem - ať už na rámu nebo na šlapacích unikátech - je moc pěkné, dokonalé. Navíc moc pěkné počteníčko. Zjišťuji, že jsem na tom podobně - tj. snažím se dělat jen to co mne baví, neženu se za množstvím, různými technikami, neumím šít na zakázku. Když šiju, musím být správně naladěna, jinak se mi dílo nedaří, nejsem spokojená a neužiju si to.
    Těším se na další Tvoje příspěvky na blogu.
    Pohodové slunečné podzimní dny Miluška

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miluško, děkuju. Já tomo prošívání teď moc nedám, snad přes zimu to bude lepší. Svoje si prošívám pod stroje, ale nepopírám, že na rámu je to rychlejší. Pořád je ale moje priorita ukázat, že to jde i na starém stroji a nemusím pořizovat long za šílené peníze. Ony pak stejně zjistí, že pokud na tom nedělají často, tak že ono to není tak jednoduché, ale je to věc každého za co chce utratit peníze. Já jsem si za ty peníze, které bych použila na longa, vlastně koupila čas a to je nejvíc. Užívej si svobodné šití, to je největší pohoda. Jana

      Vymazat
  4. Děkuju, děkuju, děkuju. A ty podkafíčka. Všechno jedním slovem NÁDHERA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není za co, zdaleka to nejsou podkafíčka, ale mohly by být. J.

      Vymazat
  5. Jani, vše to máš tak krásné. A s tím šitím to mám jako Miluška. Jak se nutím do práce (šití), moc se nedaří. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chichi, já když něco musím, tak to tlačím až z paty. Někdy mám nakonec z té práce ale radost. Momentálně nejsem pořád ukotvená v dílně a dokud je pěkně, tak se plácám venku. Ale šití jistě přijde.A děkuju moc J.

      Vymazat