Jak na quiltování - free motion quilting

Návod na volné quiltování - Free Motion Quilting
NÁVOD JE URČEN PRO JEDNOTLIVÉ ZÁJEMCE. NEUŽÍVEJTE JAKO UČEBNÍ MATERIÁL. Děkuji Vám.
Proč tato stránka. Myslím, že ač samouk, posbírala jsem už spoustu zkušeností. Quiltuji už několik let a také jsem se učila jsem se u  (pro mne) nejlepší quilterky u nás. Je to Monika Kolejová
Ani prošíváním, ani jeho výukou se neživím, ale myslím, že tato stránka Vás provede základy quiltování. A protože stále více se věnuji quiltování na šlapacích strojích, tak to bude vždy nasměrované vždy tímto směrem. Samozřejmě se jedná o rady pro quiltování jako takové, vhodné pro jakékoliv quiltování pod strojem. Čím více o tom vím, čím více jsem prošívala, tak jsem došla k poznatku, že je nutné si uvědomit CO prošíváme. Zda se jedná o deku, nebo o tašku, nebo o quilt na stěnu. I v dekách je velký rozdíl. Bude sloužit na zakrývání, nebo bude mít funkci přehozu?


Nějakou dobu jsem quiltovala na Bernině Auroře. Zpočátku s laserovou patkou, která hlídá délku stehu sama. Rychle mi ale přestala vyhovovat. Není za ni moc vidět a při šití dek s 3D obrázky zadní část patky zachytává o vyšší vrstvy a nedostanu se na celou plochu podkladu. Současně s Berninou jsem si pořídila, tenkrát jedinou dostupnou, quiltovačku Janome 1600 PQC. Dnes se prodává její obdoba JUKI. Jsou to stroje, které šijí jenom rovně, případně jsou vhodné na quiltování jak pod strojem nebo na malém rámu. Velký rozdíl v nich není, spíš jen ve výběru patek. A Juki má ponorné podavače a Janome zvýšenou stehovou destičku. V kapitole o nastavení stroje píšu o tom ještě píšu.

Teprve po čase jsem přešla na šlapací stroje. Tady bych ráda napsala, že quiltování na šlapacím stroji je tak trochu dobrodružství. Jak sladit rychlost, když každý stroj šije jinou rychlostí při stejné intenzitě šlapání. Ale může to být i výhoda, pokud se Vám šlapání stane samozřejmostí. 


A ještě nějaká videa. Další jsou k dispozici u mne na YouTube.
A teď pár rad pro ty, kdo by chtěli začít a neví, jak na to. Budu psát o quiltování pod strojem, v domácích podmínkách. A přidám i něco o rámu. O rámu pro relativně malý stroj. Dnes jsou u nás dostupné stroje a rámy s velkým ramenem - longarm, ale ten nemám a vlastně stále nevím, jestli bych takový stroj potřebovala.

Začínáme:

Ještě než začneme. Menší písmo, které je na některých místech popisu není záměr. Jak stránku postupně doplňuji, nedaří se mi sjednotit typ písma. Čtěte tedy i tyto pasáže, nemají menší váhu. 

Co je podstata věci. Jde o spojení několika vrstev materiálu, zpravidla základní top (patchworkový, případně jen látka), výplň (vatelín) a spodní strana. Vzor je tvořen volným pohybem těchto vrstev pod strojem. Není potřeba speciální stroj, jen stroj dobře seřízený.
Kreslení

    Než budete potřebovat šicí stroj a všechny pomůcky ke quiltování, tak je potřeba vzít tužku a papír (nebo jiné moderní vymoženosti) a kreslit. Tedy kreslit vzory tužkou na papír. Po jednotlivých částech (fázích vzoru) a pak plynule tak, jak se quiltuje. Usnadňuje to vlastní šití, neboť je důležité dostat vzor do hlavy (nebo do ruky?) a pak ho vytvářet automaticky a soustředit se jen na vlastní techniku šití. Někdo si myslí, že když mu to nakreslit nejde, že to na stroji dožene. Není to tak. Takže než sednete za stroj, tak nejdříve musíte zvládnou vzor na papír. Jednak nespotřebujete tolik látky a budete-li mít kostrbaté kreslení, tak šitím to nedoženete. 
    Důležité je také ZAPLNIT vzorem celou plochu, aby nezůstala hluchá místa. Čím větší plocha, tím lépe. 
    A až budete šít pod strojem, postupujte stejně. Nesnažte se o free style, nešijte jen nahodile, ale udělejte si ohraničenou plochu (čtverec, obdélník) a i při šití se snažte plochu celou zaplnit.
    Tak ještě jednou: KRESLIT. A nemusí to být jen na papír. Do sněhu, do písku, křídou, tužkou, prstem ve vzduchu.
    Z různých diskuzí jsem zjistila, že tady může docházet k velkému nepochopení. Nepíšu o předkreslování na látku, ale o trénování na papír. Jde o to dostat do hlavy vzor jako takový, jeho směr, návaznost, pokud tedy opravdu quiltujete volně z ruky. Někdo může namítnout, že to takové nenakreslí, jako to ušije. Možná je to pravda, ale jde o pochopení plochy jako takové, abych nemusela během šití zastavovat a přemýšlet, kam šít a nevypadla z rytmu. Jde o to, že pokazíte méně látky. A je pravda, že na výsledné práci je to znát a je poznat, kdo kreslí a kdo nekreslí. A není to ostuda, kreslí i velcí quilteři a i ti nejlepší. Monika Kolejová mi při prvním setkání řekla: Co nakreslíš, to ušiješ. A je to (skoro) tak. Samozřejmě vlastní techniku šití si osvojit musíte. Já jsem dost dlouho nekreslila a brala jsem to jako frajeřinu, že nemusím kreslit. Ale dnes vidím, že to byla chyba. 

    A pokud se naučíte automatiky kreslit vzor, tak si ho kreslete i ve skutečné velikosti tak, jak ho použijete na svůj projekt. Hned uvidíte, jak bude vzor vypadat. A mozek si zase zapamatuje nejen směr vzoru, ale i velikost.

    Toto je návrh bordury na deku s dinosaury. Rozkreslila jsem si ho ve skutečné velikosti a hned bylo jasné, že musím zredukovat počet lístků na dvě řady, aby nevznikl velký zmatek čar.
    Vintage:  Zatím jen kreslíme a tak je platná tato kapitola i pro staré stroje.


    Stroj + stolek

      Dobrá zpráva. Není potřeba žádný speciální stroj. Stačí stroj dobře seřízený. Samozřejmě, čím delší rameno stroje, tím pohodlnější quiltování. To je jistě pravda, ale čím víc jsem šila, tím víc jsem si s malým prostorem poradila. Ale u velké deky je malý prostor pod strojem určitě svazující a hodně asi záleží na použitém vzoru. A pokud ne, tak budu psát jak na to.

      Některé stroje opravdu nemají žádnou plochu na položení ruky při quiltování. Pak je potřeba stroj zapustit do stolu nebo zvolit přídavný stolek. Nejlepší řešení je samozřejmě stroj zapuštěný do stolu.

      Přídavné stolky: Kdo má doma kutila, tak není těžké stolek vyrobit. Tento mi manžel udělal z odřezku  z kuchyňské linky coby provizorní (na trvalo) během chvilky. Na spodní stranu jsem nalepila samolepicí tapetu a stolek dobře klouže při odsouvání. Další foto TADY. Možná nemusí toto řešení každému vyhovovat, ale možnost to je. Výhodou tohoto stolku je, že je těžký, při quiltování ho deka nenadzvedává. A také je to možnost ke staršímu stroji.

      Pokud budeme mluvit o moderních strojích, tak poslední době se na trhu objevily STOLKY ZA VÝHODNOU CENU.

      Přečíst si o nich můžete TADY a na trh je uvedla firma Nej šicí stroje.
      Na malé projekty je přídavný stolek ideální a dostačující. Trošku problém nastává při šití deky. Já si pomáhám jak můžu. Stroj si na stole posunu více dozadu než při běžném šití. Mám hluboký stůl a zadní prostor mezi stolkem a stolem jsem zaplnila krabicí ve výšce přídavného stolku. Nic moc elegantního, ale funkční.  Lehký plastový stolek jsem si také přilepila širokou krycí páskou k volnému ramenu stroje. O pracovní místu jako takovém budu psát později. 

      Vintage: Staré stroje jsou většinou zapuštěné v nějakém stolku, takže není nutné nic pořizovat. Při quiltování větších dek, je lepší plochu rozšířit, ale o tom ještě psát budu.


      Patky

        Bez patky to nejde. Vyšívat na látku upnutou v bubínku ano, ale kde je vatelín, musí být patka. Je to proto, aby vázal steh. Patka vrstvy buď zcela stlačí nebo alespoň přidrží. Látací nebo quiltovací.
        Nafotila jsem některé patky, které mám. Jsou tam patky látací a quiltovací. Patek mám více, ale toto je vzorek, ve kterém jsou zastoupené základní patky.
        Ještě než budu psát o principu na jakém patky pracují, tak existuje ještě jedno dělení patek a to jsou otevřené a uzavřené. To znamená zda vidíte přímo na jehlu díky otvoru v patce, nebo jestli má patka uzavřené kolečko, oválek. Jsou různé typy s menším nebo větším otvorem. Do otevřené patky je sice dobře vidět, ale nemusí to být jednoznačně výhoda. Pokud quitlujete jen látku, nikoliv patchworkový top, tak není problém. Ten může nastat při šití velké deky z malých kousků. Otevřená patka možná bude zachytávat o švy a práce nebude plynulá. Řekla bych, že šikovná uzavřená patka je výhodnější než otevřená. Většina patek má typizovanou výšku od stehové desky k upevňovacimu šroubu patky, a mohou pasovat na více strojů. Je potřeba zeptat se vašeho prodejce šicích strojů, který poradí.
        Dnes už většinou výrobce nabízí patku ke svému stroji k dokoupení nebo přímo ve výbavě stroje.

        A teď jednotlivé patky.Na obrázku níže je patka látací. Jde s ní quiltovat (nebo vyšívat), i když má určitá omezení. Při pohybu jehly dolů, kdy steh váže, patka vrstvy přitlačí k sobě. Patří k těm skákacím, tj. s pohybem jehly nahoru se zvedne a nedoléhá k látce a umožní volný pohyb látky. Video pod obrázkem - quilting s látací patkou na šlapacím stroji. 
        Vintage: Někdy se může tato patka stát jedinou vhodnou, pokud Váš starý stroj nechce s normální patkou quiltovat. Většinou opravdu velmi pevně přitlačí vrstvy a steh se prováže.
        Látací patka

        Quiltovací patky - "skákací". 
        Tyto patky fungují tak, že mají pérko a často i zarážku (drátek). Ve chvíli, kdy jde jehla dolů, patka přitlačí prošívané vrstvy. V momentě, kdy jde jehla nahoru, tak nadzvedne patku. Ty mechanismy jsou dva. Buď patku nadzvedává o drátek nebo samotné pérko.
        Na zvážení dávám VIDEO OD LEAH DAY.
        Nejen úprava otvoru v patce (už jsem psala, že ale otevřená patka nemusí být největší výhoda, ale hlavně pro začátečníky je lépe, když na práci vidí), ale především úprava přítlaku patky na látku. Jediné úskalí je, že patku je potřeba pomocí gumičky nastavit na tu správnou výšku, aby stehy ještě provazovaly. Je to jistě možnost, už jsem od tohoto řešení postupně upustila. Myslím, že stroj se pak hůře nastavuje, aby pěkně vázal stehy. I když gumička částečně funguje jako odpružení. Patka, která není takto upravená zase materiál spolehlivě přitiskne a stroj s jistotou provazuje. Nemyslím si, že je to ideální řešení. Je to jen o praxi a žádnou velkou výhodu v tom nevidím. 
        Pokud drátek neohnete, vždy lze gumičku sundat a patka je zase v původním stavu. Pokud máte stroj na rámu a šijete vyšší rychlostí, tak tato úprava nebude moc dobrá a drátek se stejně pravděpodobně při nejbližším vyšším švu ulomí. 
        Zda ulomení drátku lze předcházet je otázka. Asi úplně tomu předejít nejde.Jde šasto i to, jak deku pod strojem táhneme. ale je to zase jen praxe.

        Quiltovací patky s konstantní výškou.
        Pak jsou patky, které "nehopsají" a je potřeba nastavit výšku podle síly materiálu. Toto je patka Janome a regulace výšky patky se provádí šroubkem vpravo nahoře. Jsou i jiné varianty. Tady je potřeba velmi citlivě nastavit výšku nad materiál, jinak stroj nebude stehy vázat. Tady je potřeba nastavovat hodně citlivě. Při velké mezeře nebudou dobře vázat stehy, při malé se může hrnout materiál před patkou. Nejsem si jistá, myslím, že tyto patky jsou většinou na stroje s vysokým uchycením, taky na dražší modely strojů a quiltovačku Janome.
        U některých strojů si můžete vybrat, zda dokoupíte jinou patku, než patku z výbavy stroje. Já bych zkusila všechny možnosti a uvidíte, že třeba na nadýchaný vatelín je lepší patka skákací a naopak. Možná jsou ty, které "plavou" v konstantní výšce pro někoho lepší pro plynulý tvar vzoru. Neumím to moc posoudit, používám oba druhy patek třeba i na stejném stroji a řídím se spíš použitým materiálem, který prošívám.


        A ještě jedna speciální. Více o ní třeba TADY. Možná znáte, je ke strojím Bernina. Výhodou je regulovaná délka stehu, ale nesmí se šít rychle. Ale už jsem psala, že deky jsem quiltovala s obrázky. Ty byly často 3D a s tou patkou se nedá šít až k obrázkům. Další nevýhodou je, že za patku není vůbec vidět a omezuje to možnosti vzoru. Ze zkušenosti vím, že kdo quiltuje víc, většinou od jejího používání upustí.


        Pravítkové patky.
        Quiltovací patky pro pravítka mají už v nabídce různé obchody. 
        VIDEO jak na to TADY.
        Pravítek je dnes na trhu spousta, stačí si vybrat vhodné. Když už pravítka, tak jsem zastánce kombinovaného prošívání. Pravítkové šití kombinované s volným quiltování. Pro začátek bych doporučila rovné a s oblým okraje. Nebo nějaké univerzální. Šití s pravítky také nejde úplně samo, je potřeba určitou zručnost. Já  nejvíce využívám pravítko rovné, oblé a kruhy. Ukázka mojí ryze pravítkové práce na šlapacím stroji TADY.

        Natočila jsem video, jak vytvořit vzor s pravítky.
        Vintage:  Správnou výšku patky, tj. výška šroubu od stehové desky je potřeba rozlišovat i u šlapacích nebo starších strojů. Domácí a dokonce některé krejčovské stroje mohly mít patky s nízkým (Low Shang), například Singer 16, ale i s vysokým uchycením (High Shang), tedy takovou jako dnešní průmyslové stroje. A mohly být i zcela atypické, jako krejčovský Praff.
        Například TATO PATKA je vhodná pro domácí stroje. Má velký otvor, takže je na šití dobře vidět a poloha jehly není tak problematická jako u patek s malým otvorem. Podobnou vlastním i s uzavřeným oválem. Kdo chce zkusit quiltování na šlapacím stroji, pasuje skoro na všechny. Určitě na naše Lady a Minervy, Singer s klasickým uchycením patky a na spoustu dalších. Tady bych jenom chtěla upozornit, že šlapací stroje nejsou primárně konstruovány na quiltování a proto je lépe používat patku, která materiál přitlačí. Skákací nebo látací. Já se v poslední době přikláním k látacím patkám, hlavním důvodem je, že se mi s některými stroji podařilo získat originální patku. Zkuste také zapátrat na Ali nebo Ebay, i tam je možné sehnat vhodnou patku a pokud nesedí, tak to zpravidla není taková investice. 
        U starých strojů rozhodně nevylučuji ani možnost použití patek, které jsou nastavené na určitou výšku, tedy i pravítkových. Záleží na kondici vašeho stroje. Quiltuji na dvou Ladách 77 a na jedné se použít dá, na jedné fungují jen patky skákací. Ukázka patek, které používám na šlapacích strojích s nízkým uchycením.

        Na krejčovské stoje meziválečné a novější je možné použít patky pro průmyslové stroje nebo na quiltovačky Janome 1600 nebo JUKI. Na mých strojích to platí pro Mundlos nebo Lada 105.
        Na videu je látací patka, kterou používám na Ladě 77 a je to patka nízká.

        Rukavice a quiltovací podložka

          Předně proč rukavice. Tedy proto, že přilnou k povrchu látky a usnadně snadnější posun práce. Rukavice se dají koupit speciální, quilterské. Já používám obyčejné pracovní. Tyto mají pogumovanou spodní stranu a naopak vrchní strana je prodyšná. Ta přilne k látce a jde s ní lépe pohybovat. Tento typ mi vyhovuje nejvíc. Zůstane cit v prstech na ostraňování špendlíků z deky.  A mimochodem, rukavice taky hodně pomůžou při prošívání deky rovnými švy s normální (kráčející) patkou. Mnohem lépe se s ní pak manipuluje. Takže klidně i na rovné šití s rukavicemi.
          Ještě jsou další pomůcky, které jsem ale nevyzkoušela, tak o nich ani nebudu psát. Je to třeba lepidlo na ruce, pěnové přísavky a další udělátka nebo rámečky.
          Quiltovací podložka. Měla jsem už více dotazů, jestli je nutná, jestli to není jen reklamní trik výrobce. Myslím, že není. Pomůže při šití větších vzorů a táhlých tvarů, hodně pomůže při šití s pravítky. A dalším aspektem je i šetření látky, když kroužíme s dekou po pěkně hladkém povrchu.
          Já ji dlouho neměla, ale nezbytným pomocníkem se mi stala při quiltování na šlapacích strojích. Často mají hrubou strukturu a pak je quiltovací podložka dobrý pomocník, protože práce pěkně klouže. Výrobci píší, že není potřeba schovávat zoubky a jen steh nastavit na 0. Já raději zoubky schovám nebo přelepím, případně zakryji destičkou k tomu určenou (viz. níže).
          Prodávají se i podložky s výřezem pro zoubky a ty se pak používají i na rovné šití. 
          Pokud se pro ni rozhodnete, tak koupit můžete u MODERN PATCHWORK nebo MP patchwork.

          Vintage:
          Máte-li drsnější povrch stroje, je skvělá i na rovné šití, když si uděláte otvor na zoubky nebo koupíte rovnou podložku takto upravenou. Opět připomínám, že drsný povrch ničí deku.
          Pokud quiltujete na starším stroji s nerovným povrchem a podložka ke stroji nepřilne dostatečně, tak si ji přilepte pro jistotu malířskou krycí páskou, aby se neposunula a nedošlo k prošití. Nedoporučuji izolepu, poškodila by stroj. 


          Seřízení stroje

            Patka: Tak už jsem psala, že látací nebo quiltovací patka je nutná. Seřizují se jen patky, které neskáčou a nastavuje se výška nad látkou (buď jak patku nasadíme na patkovou tyč nebo šroubkem na patce) tak, aby stehy ještě vázaly. Platí pro všechny stroje tedy i vintage.
            Podavače: Spousta strojů, i těch starších, má ponorné podavače ty se zasunou dolů a je to. Kde ta možnost není, pak nastupují zakrývací destičky. A nebo u starších strojů, kde je spouštění zoubků hodně složité. Ale někdy je steh prostě jenom lepší, když se zoubky nespustí, ale zakryjí. U quiltovačky Janome je k dispozici vyšší stehová deska, které zoubky zakryje.
            Nafotila jsem různé možnosti zakrytí zoubků. Kovová krytka na Minervu M16, plastová na zcela moderní stroj Brother V3 nebo V5 a nebo obyčejná plastová destička, kterou opatříte dírkou a nalepíte na stroj. Jedinou nevýhodou nalepené kartičky je, že do ní podavače narážejí a mě osobně ten zvuk vadil. A nebo už v minulém příspěvku zmíněná quiltovací podložka. Na destičky pozor, pokud se chystáte quiltovat s pravítky. Pravítko se na destičce houpe a nedá se s ním dobře pracovat.
            U některých strojů jsem podavače prostě odstranila, na nic je nepotřebuji a stroje používám pouze na quiltování. Udělala jsem to i u Janome 1600 PQC, kde se dává vyšší stehová destička místo spouštění zoubků. Při šití s pravítky na rámu  jsem měla trochu problém v určitých úhlech, tak jsem podavače . vyšroubovala  a dala nízkou destičku. Při šití s pravítky pod stojem žádný problém nebyl.


            Pomocník vyrobený z karty je vhodný i tehdy, pokud nemáte ve výbavě svého stroje destičku s otvorem pro rovné šití. Doporučuji pořídit, pokud ji výrobce nabízí. Všechny běžné domácí stroje s entlem nebo vyšívacími stehy mají ve výbavě stroje stehovou destičku s oválným otvorem pro širší rozpich jehly. Aby bylo jasné o čem mluvím, tak na obrázku vlevo je destička s otvorem pro rovný steh, vpravo pro entlování.

            Čím širší vyšívací stehy stroj umožňuje, tak tím větší musí být oválný otvor pro jehlu. V určité fázi pohybu je pak nit tažená hodně ze strany a některé stroje pak nemají pěkný steh. Pak do kartičky vyvrtejte jenom malinkou dírku a přelepte přes destičku. Samozřejmě zoubky spustíte, pokud to jde.


            Asi takto:

            Vintage: U těchto strojů je často také spouštění podavačů. Jen bývá u těch starších umístěno na spodní části stroje. A je tedy možné je spustit dolů až po vyklopení. I zde platí, že pokud podavače nejdou spustí, je nutné je překrýt, případně odmontovat a pečlivě uložit. 
            Jak takové mechanismy ke spouštění vypadají. jsem nafotila na stroji Royal a Lada. 
            Video jak se spouští podavače na stroji Royal TADY.


            Napětí nitě: Dolní většinou zůstává a horní většinou musím povolit oproti běžnému šití se stejným typem nití. Určitě velkou roli hraje i barva nitě. Problematická může být červená (to je dáno složitějším získáváním červeného barviva), nebo melírované nitě. Spodní nit je ideální mít ve stejné barvě. Drobné odchylky v napětí při vytváření vzorů se pak ztratí. A samozřejmě je potřeba dát spodní nit v takové kvalitě, aby vyhověla horní niti, nemusí být stejná. Na různých strojích různě. Je-li napětí příliš vysoké, stroj pak nezvládá v určitém pohybu nit zachytit a může vynechávat stehy.  U některých strojů jsem musela povolit nebo naopak utáhnout i dolní nit, někdy naopak, leží na typu chapače. Zkoušet, až to půjde. Pokud stroj nepoužívám jen ke quiltování, je ideální mít dvě cívková pouzdra a používat jedno na šití a druhé na quiltování. 

            Vintage: U těchto strojů jsou cívky i pouzdra často trošku deformované. Je potřeba obojí přeleštit a uvést do co nejlepšího stavu.
            Přítlak patky: Přítlak patky snížím, případně zkouším jak to půjde. Zdá se být zbytečné, ale na kvalitu stehu to může mít vliv. Hlavně ty patky, které látku přitlačí jsou tímto ovlivněny. Takže zase zkoušet.
            Délka stehu: Vlastní délka stehu si samozřejmě řídím rukama a rychlostí šití. Mluvím teď o nastavení stroje. Při zakrývání zoubků je nastavení stehů na délku 0 nutné. Podavače tak jedou jen nahoru dolů a nehrozí, že budou posouvat z místa překrytí. Já dávám délku stehu na 0 vždy, steh by tak měl být stabilnější. Stalo se mi, že Ladu 77 s kyvným chapačem jsem musela nastavit tak, že steh šel trošku do zpátečky. Pak teprve se mi dařilo dělat obloučky dozadu. 
            Jehly: Dbejte na co nejlepší jehly a samozřejmě je často měňte. Někde jsem četla, že po každé prošité dece je potřeba měnit jehlu. Stačí jehly obyčejné a v případě, že to nejde, tak ještě můžou pomoci speciální - quiltovací jehly - Topstitch, prostě jehly určené pro quiltování. Mají delší otvor pro průchod nitě, vyhovují větším rychlostem při šití a nezahřívají se. Ale pokud to jde bez nich, tak je ani nepoužívám. Ono někdy pomůže jen použít silnější jehly. Nit se do nich líp zapustí a chapač pak nit líp odebírá. Samozřejmě hodně záleží na typu chapače a dokonalého seřízení stroje. Tenká jehla určitě nezvládne silnější bavlněné nitě a steh stroj zvládá při šití vpřed, při obloučcích dozadu už nit nezachytí. Obecně jistě platí, použít jehlu úměrně tloušťce nitě. 
            Samozřejmě všechno to nastavení je potřeba vyzkoušet na stejném materiálu, jaký quiltuji. 

            Vintage: Přítlak patky i délka stehu platí i při starých strojích. Při quiltování stroj udělá hodně stehů, takže hlavně ty staré stroje určitě pořádně mazat. Zvláště ty s kyvným chapačem ještě častěji.

            Quiltováno na stroji Mundlos Victoria Original. Zoubky zakryté kartou s quiltovací podložkou.

            Pracovní místo

              Dostatek prostoru při šití deky je nutný. Ke stolu přidávám žehlicí prkno, aby deka nepadala (na fotce pod textem). Stroj dávám dál od kraje stolu a stůl mám postavený v koutě tak, aby se na levé straně deka opřela o zeď. Deku do stroje dávám stylem nahrň a posuň. A to jak u rovného prošívání, tak u quiltování. Kolem jehly si udělám místo na dece, se kterým jde dobře pohybovat.

              Tip po jakých částech deku prošívat TADY.
              Jak na VELKOU deku pod strojem návod TADY od Leah Day. 


              Vintage: Pracovní plochu jsem si zvětšila tak, že za stroj dala stejný stolek a pracovní místo je ideální. 

              Na následujícím obrázku jsem nafotila i možnost, jak se dá taky sedět u stroje, samozřejmě když se jedná o stroj elektrický. Vlastně je to stejné jako na rámu. Musí být na to trošku jiný stolek a v zahraničí se prodávají. Nevím, jestli už jsou dostupné i u nás, ale myslím, že za zkoušku to stojí. Ovšem ne na každý stroj je dobře vidět z boční strany a musí být také jiný stolek. Chystám se někdy na to, ukážu.


              Jsou ještě další možnosti. Aby quilt kolem stroje netáhl, tak se používá zavěšení na nějakou hrazdu, držák nebo je-li pracovní místo u okna a máme pevný držák na záclony, tak třeba na něj. Nic netáhne a quiltovanou částí jde krásně pohybovat. Inspirace TADY nebo TADY nebo TADY. Já jsem si vyhodnotila tento způsob jako nevhodný pro mne. Jednak nevidím deku v celé ploše a jednak přecvakávání uchycení mi přijde ne úplně dobré.


              Nebo múžete deku zatížit. Toto používám já. Krejčí také používají obšitou cihlu jako závaží nebo těžítka, aby látka nepadala. Já jsem si vyrobila závaží z plechovek do kterých jsem dala nepotřebné součástky šicího stroje. Pokud máte závaží z nějaké váhy, taky dobrá volba.
              Samozřejmě obojí platí i pro Vintage.

              Důležitý je velký stůl a pak se s dekou krásně pracuje.

              • Materiály

              Rouno a nitě. Na quiltování deky pod strojem je náročné na ruce a točení používat silný vatelín. Navíc u silného vatelínu je při hustějším prošití nebezpečí, že z deky bude prkno.
              Já používám běžně hlazený vatelín Valtherm 120 gramový, pokud nequiltuji hustě, tak 180 nebo bavlněný 150. A na ozdobný přehoz na postel bych dávala klidně i menší gramáž, je zbytečné mít silnou výplň a těžký přehoz. Na prostírání nebo polštáře Termolin 80, klidně i 60. Na taštičky 180 Termolin. Myslím, že každému vyhovuje něco jiného.
              Nitě. Hlavně nitě kvalitní, aby se netrhaly.  Hladké, bez chloupků, aby vydržely nápor na napětí při prošívání. Jestli bavlnu, nebo jiné, to záleží na tom, jak se komu chce experimentovat. I tady platí jedna zásada, uvědomit si, co prošívám, jestli deku nebo prostírání. 
              Já používám obyčejné Amann nebo vyšívací polyesterové nitě. Pozor na viskózové vyšívací nitě, ty se mohou trhat. Používám například Amann Isacord nebo melírované Mettler, nově používám bavlněné nitě Aurifil. Na deky nejvíce Amann Isacord.
              Na prostírání, tašky, nebo obrázky pak různě. Od bavlněných silnějších až po nitě duální, které se mi zdaní na deky tvrdé. Radím zkoušet, najít si cestu a ty správné nitě pro váš stroj. Určitě ne Hard a podobné, ty se na quiltování nehodí a trhají se. Ty je možné používat jako spodní nitě.
              Rada je asi taková, že čím hustější prošití, tak tím tenčí a měkčí nitě. Na deku určitě, na prošívání jiných výrobků to není už důležité.

              Na obrázku jsou pro porovnání bavlněné nitě v tomto pořadí odshora: Bavlněná nit Triana 50, Aurifil 40, Aurifil 50.
              Je to focené po odvinutí z cívky. Triana 50 je silná a je vidět, že i velmi tvrdá oproti niti Aurifil. Po odvinutí si zachovává stále svůj tvar. V porovnání s nití Aurifil ve stejném značení je i silná. Je tedy srovnatelné s nití Aurifil číslo 40. Já používám Aurifil 40 a to na výrazné prošívání. Nitě Aurifil 50 (na obrázku dole, ta nejtenčí) se mi v quiltovačce na rámu trhaly. S Trianou se quiltovat jistě dá, jen bych řekla, že na deku je to nit tvrdá a tvrdá bude i deka.

              Co se spodních nití týká, nedávám vždy stejné jako horní nit.  Vyrábí se i nitě určení přímo jako spodní nitě na quiltování. Já dávám k Amann Isacord dávám jako spodní nitě polyesterové Amann 120. K melírovaným silnějším bavlněným vezmu bavlnu, klidně i malinko tenčí. Amann Isacordy jsou sázka na jistotu, že stroj je zvládne, alespoň když píšu o zkušenostech se svojí quiltovačkou.
              Vintage: Není žádné jiné omezení. Spíše naopak. Nitě, které nezvládne quiltovačka, zvládnou staré stroje ještě lépe. Tady jsem experimentovala a šila se vším, co mi tam šlo. Samozřejmě ne na deku, ale na různé taštičky a podobně.


              Zajímavý efekt vznikne při šití tenkou nití a naopak silnou místo spodní. Jedná se o Bobbin Work. Takové quiltování se dělá na rubovou stranu a lícem je pak strana spodní s efektní nití. Na takovou práci je nejlépe používat jiné cívkové pouzdro s povoleným napětím nitě a horní nitě naopak utáhnout.
              Ukázky prací, ve kterých jsem použila Bobbin Work TADY.


              Něco k barevnosti. Barva k barvě nic nezkazí. Ráda používám více barev na různé části deky. Někdy jen na vzor. Někdy od středu světlejší a k bordurám tmavší. 
              Jenže jiná barva nití než na topu deky vždycky hodně ukáže případné chyby. Tmavší na světlejší je také vždy výraznější než naopak a vidět je pak každá chyba.
              A ještě jednou barva. Ta můžu ovlivnit kvalitu nitě. Bílá se bude chovat jinak jako nit stejné značky v barvě třeba červené, což je způsobeno právě obarvením vlákna.

              Melírované nitě. Někde jsem četla radu: Melírovanými nitěmi nic nezkazíš. Já myslím, že můžou napáchat medvědí službu. Může se zdát, že splynou a ono to je často opačně. Některé vzory pak melírovaná barva vyloženě ruší. Uděláte krásná pírka a vypadají, jako by byla přerušená... Klasickým vzorům melírované nitě nesluší.
              Při vhodných látkách je použití více druhů melírovaných nití zajímavé. Líbí se mi na batikách, které díky melírovaným nitím vyniknou. Použila jsem i na vodní deku pro Toníčka.
              Melírované nitě mají ještě jeden problém. Čím větší rozdíly v barevnosti, tím víc hrozí trhání nitě. Takže podobně jako u jedno barevných. Barva ovlivní kvalitu nitě a záleží, jak si stroj s nimi poradí.
              Já kupuji nejraději takové, kdy má nit více tónů jedné barvy. Nebo nenápadné přechody. Když dám nit na látku, musí být vidět všechny části nitě. Nejsou tedy dobré kombinace hodně tmavé a hodně světlé. Ze vzorů se pak hodí takové jako spirály, meandry. Vzory, kde se částečně vracím po stejné linii moc pěkné melírovanými nitěmi nebudou, je narušený sled barev.
              Dělala jsem i vzorek, kdy se vracím po stejné linii vždy a myslím, že melírované nitě pak vypadaly dobře. Ale obecně je to věc vkusu, tak to vidím já a je to jen můj postřeh.

              Vodou rozpustné nitě:
              Možná znáte, používají se při strojovém trapuntu. Můžete s nimi stehovat sendvič na quiltování, ale můžete s nimi trénovat quiltování samotné. Nejsou nejlevnější, ale zase ušetříte za látku a vatelín, které takto můžete použít opakovaně.
              Já je používám na rámu. Mám jen malou quiltovačku a obrázkové deky je problém s malým strojem prošívat. Stroj mi obsáhne jen 15 a na konci quiltu sotva 10 cm. Takovou deku si pak musím nastehovat nebo našpendlit.
              Rám jde využít k nastehování deky a následně prošívat pod strojem. Já si na něm deky špendlím.

              Nitě na velkých špulkách, zvláště ty klouzavější, se umí zaseknout při odvíjení. Toto se dá lehce vyřešit speciální síťkou. Kdo ji nemá, tak jsem vyzkoušela síťku z česneku a funguje. Síťku není problém koupit.



              A ještě jedna drobnost. Nitě určitě vést přes nějaký stojánek, aby se neodvíjely nestejnoměrně. Dá se koupit v různých variantách, existují návody jak ho vyrobit. Ale není to taková investice a určitě se vyplatí i při běžném šití. Já ho používám vždy.
              Pokud máte nitě, které se hodně kroutí při odvíjení seshora a nejsou na velkých špulkách tak stojí za zvážení i horizontální uchycení.
              Vintage: Možná takový stojánek máte ve výbavě svého stroje. Jinak všechno ostatní platí obecně.

              Ještě jednu vychytávku ukážu. Nit vedená ze stojánku k systému napětí nití má někdy dlouhou dráhu a kroutí se. Vedu ji přes očko zavíracího špendlíku. Výrazně se mi zlepšila stabilita horního napětí nitě.



              Jak značit vzor

                Lze šít jen bez předkreslení, z ruky. V takovém případě je dobré si natrénovat vzor kreslením na papír (už jsem o tom psala hned v prvním bodě).


                Některé vzory je ale potřeba předkreslit na látku. Někdy celý vzor, někdy jen pomocné značení.
                Na tmavé látky, pak nějakou vhodnou křídu v tužce.

                Já na značení používám Aqua fix, který zmizím postříkáním vodou z rozprašovače. A když to zmizet nechce, tak jsem četla doporučení přidat do vody sodu. 
                Mizící fix většinou zmizí sám rychleji, než by člověk potřeboval. Na obrázcích jsou vyznačené "cesty", kterých se držím, když šiji pírka.
                Ale někdy stačí i mizící fix, pokud nevadí, že vzor rychle zmizí. A to zmizení závisí i od vlhkosti vzduchu v místnosti i od použitého materiálu. A i těchto fixů je více druhů.
                Pero Pilot -  já ho nepoužívám. Nejenže vzor vyleze při zmrazení, ale i při nižších teplotách obecně.
                Teplem se pouze zneviditelní, ale neodstraní. Je nutné odstranit pouze chemicky! Na tmavých materiálech může zanechat viditelnou světlou čáru. Nechám na zvážení.

                DŮLEŽITÉ: Nejlépe je vyzkoušet na zbytku látky, jak se značkovač bude chovat.

                Možnosti přenosu vzoru jsem popsala na blogu TADY TADY
                Existují samozřejmě i šablony a speciální křídy v krabičce vhodné na značení. Kdo vlastí řezací plotr, může si svoji šablonu vyrobit na plotru.

                Spojení vrstev

                Tedy klasického sendviče. Spodní stana, výplň (vatelín) a vrchní díl quiltu. Já používám špendlíky. Speciální, zahnuté. Mám větší i menší. Komu vadí dírky v látce (zatáhnou se), tak může vzít menší. Sešpendlené vrstvy se nehnou a na rozdíl od stehování a při quiltování se špendlík líp odstraní. Přesně v tom místě, kde je to zrovna zapotřebí a zbytek zůstane pevný. Špendlíků je potřeba hodně. Sice se musí špendlíky odstraňovat během šití, ale čím víc budou vrstvy fixované, tím jednodušší bude manipulace s dekou. 
                Je pravda, že špendlíky jsou těžké v takovém množství. Lze kombinovat se stehováním vodou rozpustnou nití a je po problému.


                Na malé projekty používám obyčejné, ale hodně KRÁTKÉ špendlíky.
                Na rovné prošívání někdy vezmu stehovku nebo opět vodou rozpustnou nit.
                Zkoušela jsem i lepidlo. Vrstvy sice pěkně drží, ale svazovalo mě dočasné působení lepidla, na které jsem pak byla odkázaná. Deku nelze šít hned, ale ani později, kdy už lepidlo přestane lepit. Vadí mi, že quiltovaná práce je díky lepidlu prkenná.  Navíc odstranit lepidlo z podlahy bez speciálního čističe je skoro nemožné. Ale asi mne nejvíc omezuje, že se časově musím přizpůsobit účinku lepidla. Obecně mám k lepidlům trošku odmítavý vztah.


                Quiltování patchworku.

                Já to hodně rozlišuji. On je rozdíl quiltovat celistvý kus látky a patchwork, který má švy, rozdílně střižené dílky nebo dokonce rozdílné látky. Toto všechno velmi ovlivní kvalitu stehu a kvalitu prošívání. Deka šitá z jedné kolekce se bude chovat vždy stejně, různé látky se určitě budou hůře prošívat. Budou mít různou hustotu, různou sílu. A kdo chce svoji práci prošívat, tak by měl i velmi pečlivě šít a žehlit. A pokud možno použít rozžehlení za zámečky. NÁVOD TADY.
                Zámečky na větrnících:
                A když je potřeba, švy jsem rozžehlovala.

                Pokud si na dece uděláte nevzhledné boule, tak ten pak nejde ani prošívat. Budete-li prošívat aplikace podžehlené pavučinkou nebo techniku watercolor, tak se musíte připravit na možné problémy.
                Vintage: Jak pro elektriku, elektroniku, průmyslový stroj nebo staré stroje. U všech je pečlivost důležitá.

                Vlastní technika šití.

                DŮLEŽITÉ: I v případě, že šijete malé čtverečky učte se quiltovat všemi směry, NEOTÁČEJTE práci. Protože s dekou pak není možné jen tak točit. Takže do stran, dozadu i dopředu. Jasně, že si dekou otočíte, ale jen po velkých částech, ne kvůli vlastnímu vzoru. Budete-li šít na borduru jednostranný vzor, natrénujte si ho i "vzhůru nohama". Třeba dělat pírka na borduru půjdou jen zespodu nahoru, tak jednu stranu bude potřeba šít obráceně nebo musíte celou deku dát pod stroj.
                Quiltování na rámu je v tomto ještě víc nekompromisní, neotočíte nic.

                Ještě bych zmínila i délce stehu. Jak jsem už psala, délku stehu si reguluji sama podle rychlosti šití stroje a pohybu rukou. Při prošívání deky není dobré nasekat malé stehy, deka pak zůstává dlouho tvrdá.  Naopak při prošití tašky je prkennější prošití výhodou. 
                Samozřejmě drobnější vzory vyžadují stehy kratší. Už jsem psala, že existuje patka pro stroje Bernina, která délku stehu hlídá. Kdo se věnuje prošívání jako takovému, většinou od jejího používání ale opustil. Pokud ale nemáte stejné stehy, tak se tím prostě netrapte. Důležitý je celkový dojem.  
                Šít rychle nebo pomalu? To je závislé na vzoru samotném. Rozmáchlé vzory rychleji, aby nebyly "hrbaté" a drobné zase pomaleji. 
                Vintage: Pokud se budete učit na šlapacím stroji, ty bývají pomalejší a velmi těžko se mění intenzita šlapání při velkých rozdílech velikosti vzoru.

                Inspirace

                Inspirace je všude. Právě proto je dobré kreslit si postřehy, nápady. Někdy vzniknou nové vzory nebo modifikace právě při kreslení. Mě ke quiltování přivedly Deky z lásky a nutnost je prošít a pak zentangle. Začala jsem je nejen kreslit jako relaxační obrázky, ale také šít.
                Pustila jsem se do další vzorníkové deky ze vzorů Zentagle. Nešiji podle quiltovacích návodů, ale podle kreslených zentangle. Dobrou inspirací jsou i některé antistresové omalovánky.
                Galerii mých quiltovaných zentagle vzorů chytám. 

                Jak si rozvrhnout vzor a navrhnout prošití deky


                Prošívat se dá buď v jednotlivých dílcích, nebo vizuálně je propojit a šít třeba před dva dílky (nebo celou část deky) a tím je sjednotit nebo naopak vytvořit druhotný vzor.Nebo jen celou deku prošít celoplošně - meandry, kytičky, vzory typu paisley nebo spirály. Nebo deku prošít jednodušším vzorem v ploše a na borduře, která se prošívá snáze, uděláte složitější vzor. Deku si vyfoťte a vytiskněte obrázek. Přes průhlednou složku, můžete zkoušet navrhovat vzor (lihovou fixou a lihem smažete). Nebo nakreslete přímo na vytisknutý obrázek. 
                Hustota prošití by měla respektovat sílu rouna. Silné rouno není dobré hustě prošívat a naopak tenké nebude prkenné. Deka navíc změkne používáním. Mnohokrát jsem slyšela pravidlo že prošití nemá nechat neprošité místo větší než velikost dlaně. Řekla bych, že opravdu hodně závisí od použitého materiálu. Dobré prošití zvyšuje trvanlivost deky. Při návrhu vzoru je také potřeba jednoznačně si určit na co chci deku používat a jak často budu prát.
                Deka pro maminku. Respektovala jsem vzor a šila uvnitř vzoru. Do bordury jsem vzor vizuálně protáhla.

                Tento návrh jsem dělala pro kamarádku. Deka s 3D vzorem, který je docela drobný a s dvojitou bordurou. Navrhla jsem jí, ať si deku rozvrhne do větších ploch, které respektují směr vzoru. A prošije jen s kráčející patkou. Jedná se jen o hrubý nákres, deku si pak rozkreslovala sama. Na borduru jsem navrhla vzor, který se dá šít volným prošíváním s pravítky. Deka vypadala výborně. Vzor nepotlačil 3D efekt a přitom nebylo nutné prošívat v jednotlivých dílcích.
                Drobné dílky medvědí stopy by vyžadovaly husté prošití, kdybych prošívala ve vzoru. Deku jsem prošila celoplošně vzorem C a odlišně jsem prošila borduru.

                A když už si vzor navrhnete, tak si nakreslete bloky, dílky ve skutečné velikosti a zkuste si nakreslit vzor tak, jak ho budete prošívat. Má to dva důvody. jednak budete hned vědět, jak bude vzor vypadat a pak také dostanete do hlavy vzor přesně tak jak ho budete  potřebovat prošít. 
                Tuto deku jsem prošívala na rámu, kde se šije mnohem rychleji než pod strojem. Potřebovala jsem naučit se vzor tak, abych mohla borduru rozdělit na polovinu. Nechtěla jsem předkreslovat, chtěla jsem mít vzor sice pravidelný, ale ne zas moc. Původně jsem zamýšlela tři řady a po nakreslení ve skutečné velikosti jsem to přehodnotila. Když jsem měla natrénováno na papír, mohla jsem prošívat bez předkreslení a držela jsem se jen lemovacích proužků, které lemují obrázky.
                Stejným způsobem si natrénuji vzor i do jednotlivých bloků nebo dílků.
                Tady je výsledek  celá deka je TADY.
                A když jsem měla hodně velkou trému, tak jsem si nakreslila bloky ve skutečné velikosti na látku a pak zkusila jsem je prošít. Jestli to zvládnu, jak se budu pohybovat s malým strojem na velké dece a jak to bude vypadat. Fotku se cvičným blokem už nemám, ale tady je vidět, že jsem opravdu trénovala než jsem šila naostro. Dokonce ten středový blok jsem si zkoušela dvakrát. Další fotky této deky najdete TADY. Při výběru vzorů jsem se omezila na minimální počet, tak aby se prostřídaly, ale aby nebyly nadbytečné.


                 
                I toto je volné quiltování. Deku s panely miminek jsem podložila silnějším vatelínem Valtherm 180.
                Je to deka malá, chtěla jsem, aby zůstala nadýchaná a tak jsem prošila jen jednoduše. Deku zdobí bordura. Prošívala jsem malými vlnovkami, rovně je jen vnější část světle žlutého lemování. Inspirovalo mne vlnovkové zakončení obrázků. Vystačila jsem tedy s jedním vzorem a takové prošití je snadné i pod strojem. Už jsem psala, že stačí jednoduché prošití a bordura, která se prošívá lépe, pak deku dostatečně nazdobí.

                Jak na velkou deku



                Při učení quiltování si zvolte malé projekty, nebo deku sešívanou z menších částí. Návody najdete na internetu pod názvem: quilt as you go. Není to ideální řešení, deka je dost tuhá. Ale, pokud se rozhodnete naučit se postupně jednotlivé vzory. je možné udělat si vzorník. Pokud bude sloužit jako závěs nebo přehoz, tak nevadí, že je tužší. Díly nemusí být tak malé jako ty moje. Deka se může skládat třeba jen z devíti větších bloků. Ještě lze spojovat z rubové strany - sešije se ručně vatelín a opět ručně se sešije látka na zadní straně.


                1.) Pokud prošíváte deku pod strojem celoplošně (jeden vzor přes celou deku - meandry, paisley...) pak postupujte od středu ke krajům a diagram . jak na to TADY.
                Jak posouvat deku pod strojem TADY a TADY. 
                Podle stejného diagramu budu prošívat deku v případě, že budu prošívat v blocích. Ale tady hodně záleží na povaze quiltovaného vzoru a jestli deka bude vyžadovat prošití ve stínu švu. Vzor může respektovat prošívané bloky a přitom není potřeba prošívat ještě ve stínu švu. Jako příklad bych uvedla třeba toto prošití od Angely Walters. 
                Nebo můžu quiltovat s pravítkovou patkou, případně, jestli zvládnu quiltovat rovně i bez použití pravítka.


                2.)Pokud to umožní vzor a máte třeba obrázkovou deku, nebo deku, která je rozdělená do bloků a vy budete quiltovat v blocích, tak si nejdříve prošijte rovné linie s normální nebo kráčející patkou a pak teprve quiltujte jednotlivé bloky. Tak jsem dělala všechny obrázkové deky a totéž doporučuje i Lori Kennedy nebo Cindy Needham, i další quilteřiDeku tedy nejdříve prošijte rovně a pak teprve quiltujte uvnitř vymezeného prostoru.
                Deku jsem si nejdříve prošila kolem sashingu a poté quiltovala


                Velmi důležité je uzpůsobit si pracovní místo. Na fotce mám ke šlapacímu stroji jeden postavený na boku a jeden za stojem. Můžu si roztáznout deku a vidím vzor, jak mám pokračovat.


                a závěrem

                  Ideální je seřídit si stroj na quiltování a používat ho jenom na tuto činnost, tedy pokud máte stroje dva. Seřizování stroje na quiltování je často náročné a odradí to od dalšího zkoušení. A opravdu je potřeba trénovat. Chvilku 15 - 20 minut denně, ale soustavně. Je to o tom se "vyšít" a nebát se. Kdo bude šít jednou za čas, bude mít nejisté a hranaté tvary. 
                  Inspirace TADY od Leah Day. Na FACEBOOKU jsem založila motivační stránku, kde šiji podle Leah Day i podle jiných quilterek. Nově svá učící videa vkládá Monika Kolejová. Je dobré začít od nejstaršího příspěvku začátku jsem dávala odkazy za vzory, které je potřeba od začátku zvládnout. Určitě  se hned nepouštějte do free stylu - střídání různých vzorů, je to velmi tenký led a doporučila bych tohle dělat, až bude Vaše práce dokonalá. Nejdříve si osvojte techniku jako takovou a jak už jsem psala při kreslení, trénujte tak, abyste zaplnili(y) celou určenou plochu. Naučte se rovně, dopředu, dozadu, do stran, naučte se spirály, a naučte se zaplnit plochu vzory typu paisel (klíšťata). Teprve potom se učte meandry a pírka. Já dokonce považuji pírka za lehčí vzor než meandry.
                  jak zapošívat TADY.

                  VÝUKOVÉ KURZY  Moniky Kolejové TADY.

                  a teď quiltující pánové:
                  Ricky Tims nebo quilter na šlapacích strojích Tim Latimer TADYÚžasná videa a taky další varianta jak zapošívat bez speciální jehly. Kdo by chtěl prošívat na šlapacím, prosím o přečtení mého článku o šlapacích strojích. Nechtěla jsem článkem nikoho odradit, jen chci zrůraznit, že to není automatika.
                  Co se týká techniky šití.  Vždy je důležité vymezit si prostor ve kterém tvořím vzor. A ten je právě mezi rukama na látce. Zastavit a posunout ruce. Výborně je to vidět na videích TADY.
                  A další příklad: skvělá SHOW. Všimněte si s jakou lehkostí Angela prošívá. Praxe, praxe, praxe.
                  Další skvělá qulterka pod strojem a spousta vzorů a projektů Lori Kennedy TADY.
                  Z mých článků na blogu bych doporučila TENTO, kde najdete pozvánku na bezplatné kurzy Moniky Kolejové. Koukněte taky by příspěvek o Yarn Couching TADY.


                  Je potřeba NAJÍT SI CESTU a mít trpělivost při zkoušení. A cesta je to dlouhá, není to hned. Takže nevzdávat. Každý je za svým strojem sám a jsou to jenom vaše ruce a váš stroj. Doufám, že rady budou k užitku.



                  Moje práce na šlapacím stroji. Jen pidiukázka, je toho už mnohem více.

                  Ještě něco o mém rámu.

                  Už jsem na své quiltování slyšela: Ale ty máš rám. Rám mám a jsem koupila z druhé ruky a to ještě rám, který byl několik let denně ve službě u profesionální quilterky. Na rámu jsem měnila trubky, pojezdy... Jsem za tuto možnost ráda, práci mi to urychlí a záda tolik netrpí. 
                  ALE! je to jen rám na malý stroj a prošívání má svoje úskalí. Zdaleka to není takové jako na stroji s dlouhým ramenem, tedy když máte longarm. Na jednoduchém rámu je potřeba víc trénovat a je to zcela jiné quiltování než pod strojem. Kdo umí dobře pod strojem, neznamená to, že bude automaticky umět na rámu. 
                  Nemám regulaci stehu jako na profi prošívacích strojích a rychlost šití si musím uzpůsobit. Prostor k šití je docela malý, na začátku 15 cm, a ke konci se výrazně zmenšuje jak se zvětšuje o "koláč" prošitého quiltu, který se namotává na trubku. A k tomu malému prostoru pak je potřeba pamatovat si, co se mi okamžitě namotá na trubku. Mám jen obyčejné zastaralé pojezdy - rovné a už i opravované. Je těžší se strojem udělat větší oblouky. Manuál k mému rámu TADY. Na rámu mám Janome 1600PQC s ramenem 22 cm.
                  Na obrázku níže je vidět, jak velký je prostor ve kterém se můžu pohybovat. Trubka už je na trupu stroje, dál se nedostanu.

                  Když to shrnu. Jsem ráda, že mám tu možnost mít rám. Můj rám je velmi jednoduchý a musím říct, že jsem to párkrát chtěla vzdát, než jsem se na něm naučila tak, aby to bylo obstojné prošívání. Myslím, že mít zkušenosti, které mám teď, určitě bychom byli schopni takový rám vyrobit. Ono z mého původního rámu toho moc nezbylo. Prohýbaly se trubky, bylo potřeba jej zvýšit, nemá možnost zvyšování. Manžel vyměnil trubky (rám už nelze zmenšit na poloviční velikost, ale je to zbytečné). zvýšil celkovou výšku. Budeme usilovat i o klopené pojezdy, aby jsme zjednodušili pohyb a rotaci. M. dokonce říká, že by byl schopen vyrobit i regulaci stehu. Netoužím po ní. Chci dělat ruční práci a můj největší vzor Angela Walters šije také bez ní.

                  Více fotografií mého rámu a práce na něm TADY. Pod fotografiemi jsou doplňující popisky.
                  Pro zajímavost: různé rámy vyrobené doma podle prodávaného návodu TADY. Dnes už vím, že takový rám, vyrobený doma, má omezené možnosti. 
                  Samozřejmě ještě existuje možnost pronájmu rámu, což už u nás je také možné. Ale nejde hned dělat vzory, jaké zvládají profesionální quilterky, které prošívají téměř denně.
                  Vintage: Mým VELKÝM SNEM je nějaký starý stroj na rámu. Jednou s nám to jistě povede! ♥

                  Tipy a triky na prošívání na malém rámu: 

                  Ráda se o své zkušenosti podělím. Napište na e-mailovu adresu uvedenou v kontaktech. 


                  A prošívání na šlapacím stroji. Minerva 126. .
                  A nakonec porovnání práce na rámu a pod strojem. Modrá je rám a Janome 1600PQC a deka byla na rámu a bílá šlapací Minerva 126.

                  Další videa, tentokrát JAK NA TO:

                  Na případném dotazy ráda odpovím. V kontaktech najdete můj e-mail.
                  Tak ať vám šije nit a krásné dny přeji. Jana