Tábor

Tentokrát nejen holčičí. Ale k tomu táboru se ještě dostanu, začnu jinak.
Začnu eko tisky a barvením (ano už zase), ale uvidíte, že to s tím souvisí.
Jedno starší tričko, které původně nemělo bílou barvu. Původní je bledě zelené. Bílé nemám proto, že jsem prostě zrovna bílé neměla, když jsem si na chalupě chystala látky na barvení. Zůstaly tady nějaké lístky z táborového barvení a z našeho výletu po okolí. Jak jdu přírodou, nedá mi tu a tam utrhnout nějaký lístek, případně někde zvednout ten, který se už odpoutal od stromu.

 Zadní strana:

 Některé růžičky daly ještě zelenější odstín než původní tričko, takže ho pěkně doplnily.

 Protože bych chtěla ze svých přírodně barvených látek něco sešít a prošívat ručně, tak jsem si řekla, že si nabarvím i nějaké bavlnky. Tyhle jsou hodně staré, ještě po mojí babičce. K tomu jsem přidala další tisky - "batiky". Ráda bych se jim příští rok věnovala více.

Za břízou je malinký rytíř dub, který ji ochraňuje svými šustícími listy. Poprosila jsem ho, aby mi dal nějaké listy do mojí batiky.

 Každý večer dávám do hrnce a na kamna bavlnku, abych měla čím prošívat.

Tak a teď reportáž z tábora. Monika Kolejová je moje kamarádka a na šicí tábor k nám na chalupu jezdí už vlastně tradičně. Letos se nám to posunulo až na listopad s tím, že to bude tábor háčkovací. Nepřijela sama, ale tentokrát jsme měly pánský dozor. Doprovázel ji Sirius Black Onyx, prostě Sirda. Venda i Sára byly zpočátku trošku překvapené, ale rychle to začalo fungovat a věřím, že všichni jsme si tábor užili. Alespoň soudím z toho, že Sirda ani nechtěl jet domů.

Háčkovací tábor proto, že jsem Moniku učila háčkovat motivy na deku Persian Tiles od Jane Crow. A Monice to šlo skvěle. Večerní zátiší.

 A tady naše zkušební vzorky.

Kromě háčkování jsme i trošku quiltovaly. No spíš Monika, která ocenila moji Berninu. Mám Auroru 440 a je to můj nejlepší stroj, co jsem z těch domácích měla. Samozřejmě vyjma šlapáků. Toto je její quiltování:

A taky jsem Monice psala, že si má přivézt listy. Vím, že má doma velkou ruj vlasatou a nějaké růže. Chtěla jsem, aby si je otiskla a alespoň trošku si přičichla k tomu kouzlu přírodního tisku. Já jí látky připravila, takže jejím úkolem bylo naskládat listy a zabalit na klacek. Viděla jsem jak skládá a občas zapomíná dýchat a tolik jsem se bála, abych jí to nezkazila. Dopadlo to snad dobře. Její úžasné kytky z listů ruje vlasaté jsou netradiční a odráží její pečlivost.

Užijte si s ní ten pocit odkrývání toho, co je pod listem.

Děkuji Monice a úžasnému Sirdovi za tak krásný tábor a doufám, že příští rok zas.

Tak a teď ještě jednou musím vysvětlit proč nemám nikde návod, jak tisky dělat. Proč nechci dělat ani kurzy a proč nemůžu dávat ani soukromé lekce. Jednak já sama se zatím učím. Všechno, co umím je na internetu, případně jsem se k některým postupům musela opakovaným zkoušením a pokusy dopracovat. A celé je to pro mne příliš osobní. Konečný otisk je pro mne zlomek toho všeho, co dělám. Jak vyrážím na výpravy po okolí a večer balím klacky. Pak většinou za tmy vařím a ráno si ten dárek rozbalím. Je to moje nejniternější soukromí. Naučit háčkovat nebo ukázat quiltování, to není problém, ale toto je kus mého světa. Možná jednou... Děkuji za pochopení.

Krásný podzim Pady jamala