Suvenýry z dovolené

Dnes o suvenýru z dovolené. Dříve jsem se snažila koupit nějakou keramiku nebo vlnu. Pokud jsme byli na dovolené blízko civilizace. Většinou totiž jezdíme na hory, do přírody, do lesa. Takže mezi časté suvenýry z dovolené patří různé kamení a šišky. Od té doby co se věnuji přírodnímu barvení, sbírám ještě suroviny, kterými by šlo barvit. 

Letos jsme si dovolenou mohli dovolit jen na necelé tři dny. Nakonec jsme jeli o Orlických hor. Před 27 lety jsme s přáteli dělali přechod Orlických hor a od té doby jsem tam nechtěla. Kolem nejvyšší hory je hřebenovka "vyspravená" asfaltem a stav lesů v tehdejší době byl po kyselých deštích katastrofální. Dnes se dá hřebenovka jít krajem cesty a lesy už zase pokrývají kdysi holé pláně. Ráda se do Orlických hor zase vrátím. 

Nedovezla jsem si ani keramiku, ani vlnu, dokonce ani žádné kamení.  Hojně tam totiž rostou choroše. Přesněji troudnatec kopytovitý. Nevyráběla jsme z něj čepici, ale rozhodla jsem se, že si něco nabarvím. Nejlépe něco většího - tričko nebo látku na sukni. Barvila jsem prostěradlo bavlna-len a určitě si na příští léto spíchnu sukni. Byl to vlastně největší kus, který jsem zatím barvila. Barva, kterou jsem získala rozhodně nevznikla jen obyčejným povařením troudnatce ve vodě. Ale pomocí mořidel se mi podařila krásná tmavá barva. Sice jsem dost váhala, jestli nemám nechat béžovou, kterou troudnatec bez další úpravy vydá, ale měla jsem vyrobené mořidlo, které by se příště už nemuselo podařit, tak jsem musela. Troudnatce jsem nosila snad 15 km v batohu. Počáteční elán vystřídala otlačená ramena a nakonec se nade mnou smiloval M. a na chatu je donesl on. Tak takový je můj letošní suvenýr z dovolené.

Přidávám i pár ekotisků. Letos se mi špatně něco venku dělá. Celé léto se staví nová silnice u nás ve vsi. Všude jsou nánosy prachu a celý den se ozývá pípání aut, celý dům a dvůr duní a otřásá se. My jsme navíc na strategickém místě v zatáčce, kde se soustředí všechny sítě, navíc most a odbočka, no vychutnávají si nás. Práce jsou od šesti ráno do sedmi večer. A tak už za tmy utírám prach z naší ruje a snažím se něco umotat a udělat alespoň pár tisků. Ráno, než bagry nastoupí, tak si vychutnávám rozbalování. Letos je opravdu zvláštní rok. Snažím se najít klidné chvilky a ty jsou vzácné a možná i proto jsou krásnější. Tak jako ty dny dovolené, která se nám oběma zdála jako jedna z nejkrásnějších.

+

Také jsem otevřela letos poslední sluneční konzervu.. Sluneční konzerva je jednoduchá záležitost a dá se s tím docela dobře experimentovat a dosáhnout zajímavé efekty. Vzala jsem starší prostěradla a ta jsem vyprala na nejvyšší stupeň v pračce. Pak přijde mořidlo, aby barvy lépe držely a ovlivní i výslednou barvu.  Dobře namořit je jednoduché i složité. Záleží na přístupu. Používám mořidla, která si vyrábím z rostlin nebo surovin doma dostupných. Jediné mořidlo, které kupuji je kamenec (koupíte běžně v drogerii, ptejte se na kamenec na čištění střev, používá se při domácí zabijačce). Ale klidně si můžete namořit třeba otrubami, mlékem nebo vaječným bílkem. Kamenec používám zřídka,  nikdy nepoužívám ani modrou ani zelenou skalici. Nekupuji ani žádné další "instantní" suroviny, které se někdy k barvení přírodninami používají . To jsou například taniny v prášku, případně další suroviny. Možná někdy vyzkouším něco přírodního, co nepochází od nás, ale zatím tu potřebu nemám. 

Zpátky ke konzervě. Namořenou látku nechte uschnout. Pak namočenou látku namačkáte do sklenice. Prokládáte vrstvy látky a přírodnin. Nejlepší jsou ořechy a žaludy. Letos je žaludový rok, tak si musím nasbírat do zásoby. Přidáte vodu a konzervu necháte na sluníčku. Asi to letos nestihnete, ale například žaludy je zapotřebí nasbírat už letos. Barví se to hezky samo, jedinou nevýhodou je, že po rozbalení zrovna nevoní. Ale i to závisí od použitých surovin a správného uzavření sklenice.

Sluneční konzerva - pokud nevidíte video - klik TADY

Rozbalování tisku ( opět pokud nevidíte video tak TADY)

Moje dílna slaví šest let od svého vzniku. Tak jsem natočila krátké video, jak to tam vypadá. Tabulkou DÍLNA bylo podložené staré rozpadající se okno. Od té doby jsem Dílna jamala a tabulku mám na prvním okně.  V dílně mám ještě schované domácí šlapací Lady, ale hlavními stroji je Mundlos na quiltování. Menší na běžné šití a krejčovská Lada 105 na hrubší práce. Adler je cik cak stroj, určený na vyšívání. Overlock je už taky historie, mám ho už přes třicet let.

Opět pokud video nevidíte, tak TADY.

Jo a ano, mám tam pořádek, protože v ní šiju v zimě a v létě jen quiltuju. V létě šiju na zápraží. Ale ani to neznamená, že když večer skončím, nechám práci rozházenou.

No a deku pro kamarádku si nechám na příště, protože už je to zase dlouhý příspěvek. 

Mějte krásné podzimní dny. Jana

Quiltování na zakázku?!

 Ne, nebudu si kupovat longrarm a ani nebudu nabízet quitování, ale jedna taková malá velká zakázka mi prošla pod strojem. Prošívala jsem deku pro kamarádku a protože na můj rám byly vzory moc velké, rozhodla jsem se pro quiltování pod strojem. A protože deka je 240 x 220 cm velká, tak jsem zvolila ten největší stroj, který na quiltování mám. A to stroj šlapací, těžký krejčovský. Vymyslela jsem si, že budou přecházet různé vzory podle barev, ale myšlenku jsem během quiltování trochu upravila. Ale zhruba tak nějak to je. Musím se přiznat, že ke konci se mi pletly ruce i nohy a byly okamžiky, kdy jsem nebyla schopná zkoordinovat pohyb. Bolela mne i kolena. Nicméně už bych se zase do něčeho pustila.

Trochu mne to donutilo myslet na všechno to moje quiltování na šlapacím stroji.  Když jsem začínala byla dvě, tří videa na YouTube a neměla jsem se čeho chytit. Snila jsem o tom, že budu quiltovat deky, ale času bylo málo, dělala jsem menší projety. Pak přišel Tim Latimer, který vtrhl do quiltovacího světa se šlapákem. On a moje kamarádka Mines mi řekli, že můj směr je správný. Více bylo těch, kteří mne odrazovali. Nevím, kolik je quilterů na šlapáku, zdá se mi, že v poslední době trochu zájem opadl. Pokud někdo quiltujete na šlapacím stroji, určitě napište do komentáře. TADY je jedno z těch prvních videí, které se kdysi dávno stalo mým večerníčkem.

.

Ještě jsem neukázala jednu deku celou a protože už je na svém místě u kamarádky, tak tady je moje deka s názvem Horská louka. Připomíná mi štíty hor na loukami a tak jsem ji tak pojmenovala. Je celá ušitá i quiltovaná na šlapacím stroji.

Už jsem tady psala, že chystám nějaké povídání o patkách určených pro práci volným pohybem. Tady je pár patek, které mám. Snad se už konečně k nějakému povídání dostanu.

Krásné proquiltované dny přeji. Jana

Chladné září

 Přišlo chladné září. Možná to někomu tak nepřipadá, ale dnes jsem přijela na chalupu a je to na zimní oděv navečer. Stále mi jiné činnosti nedovolují věnovat se šití a tak jsem alespoň navrhovala.  Spoustu kachlí, mandal a motýlů. 

Jako první ale bude sukýnka, kterou jsem přešívala z košile a psala jsem o ní v minulém příspěvku. Na pásek jsem použila manžety. Jsou pěkně vyztužené a nemusela jsem ani hledat vlizelín. Zbytek rukávu jsem pak použila na zadní stranu pásku a ještě jsem ušila vázačku. Zadní strana pásku je do gumy. Délku jsem neupravovala, ale nechala jsem ji tak jak byla, tedy do oblouku.

Poprosila kamarádku, aby se v sukýnce vyfotila. Ale udělám si určitě takovou taky, tak nafotím i postup. Mám už totiž nový mobil, tak bude čím fotit. Ale musím se přiznat, že nejdříve ležel dva dny na zásilkovně a ještě stále je v krabici. Nechybí mi ani trochu a spojení se světem díky počítači mi stačí. I když je kostrbaté, nepřevážím si ani notebook a tak je někdy těžké se se mnou spojit. Stále se zamýšlím nad tím, jestli je opravdu nutné, abych tu placku vybalila a zprovoznila. Kdybych neměla tohle šicí propojení se světem, tak bych ho snad poslala zpět. 

A ještě jednou děkuji všem za milé komentáře u minulého příspěvku, moc mne potěšily

Návrhy šití na papír, kachle a jedna sluníčková mandala. Vše v programu Quilt Asisstant. Tihle motýli vypadají trochu jako můry a proto jsou mí oblíbení. Jsou to motýli rodu přástevníků. Kostivalový, starčkový, chrastavcový a špenátový. Ten poslední už k nim nepatří, ale je z velké skupiny crazy motýlků a můr, které jsem také navrhovala a čekají na případnou realizaci. A taky jsem navrhla pár brouků coby šití na papír. Tak uvidíme kolik bude času. Ještě totiž stále nemám zabudované to okno v dílně a čeká mě bourání. Ale teď už nebude snad nikdo hnízdit.

A zatímco píšu tento příspěvek, tak se přiletěl podívat krásný velký sršeň. Nebo přiletěla. Je to prý jedno, je to ten i ta. sršeň. Tak už mi hlavou běží, že je taky zajímavý na šití... Už je zase pryč a já jdu ještě chvilku trápit vlnu a háček. Krásné dny. Jana

Poslední prázdninový

Ve skutečnosti jsem toho napsala mnohem více, než jsem zveřejnila, ale už se k tomu nechci vracet. Poslední prázdninový bude obsahovat jen ty zásadní práce a jen to, co jsem nafotila. Selhal mi totiž mobil tak, že se vypnul nadobro. On to už asi nebyl žádný zázrak. Mám už týden tlačítkový pravěk jako provizorní a musím říct, že si užívám, že netahám v tašce velkou cihlu, která mi dělá problémy s krční páteří. Nic mne nenutí fotit každou hloupost a pak třídit fotky, které budu používat na blog a které budu mazat. Asi nějaký nový mobil mít nakonec budu, ale nijak s tím nespěchám. Takže sice občas fotím na foťák, ale fotky jsou kdo ví kde a vůbec mi to nevadí.

Když retro, tak jsem při úklidu našla něco  z mých patchworkových začátků. Vůbec netuším, jak jsem to šila bez znalostí techniky, protože jsem to šila podle obrázku v nějakém časopise o bydlení. Netušila jsem nic o prošívání a tak se chystám, že vytáhnu zase bavlnky po babičce a listy trochu ručně prošiju. Tady je prošití jen dokola a protože to byla jen dečka na koš, tak vydržela a švy se netřepily. Dnes mi práce prošitá jen ve šve švech přijde nějaká nedodělaná, takže dojde na ty bavlnky.

Další nezveřejněný příspěvek byl o dece, kterou jsem šila pro domov Lila v Otnici. Do projektu jsem se zapojila prostřednictvím Dek z lásky. Další fotky deky TADY.

Převažují obrázky vyšívané křížkem a musím říct, že nad drakem zůstává rozum stát a všem švadlenkám, které vyšívají křížkem a dokonce mikrokřížkem, patří moje velká poklona.

Ještě jsem trochu prošívala pro kamarádku kamarádky, dvě stejné deky. Taky jsem šila sukni z košile a pár nákupek. Sukni ještě možná nafotím. Je to fofr šití a hlavně recyklace.

Mojí velkou radostí bylo konečně úspěšné hnízdění rehka domácího. Na jaře jsme odložili výměnu okna, protože si v jeho blízkosti postavili hnízdo. Jenomže se vzbudili plši a rehky vyhnali. Pak se nám nastěhovali na zápraží i přes zábrany, které jim z papíru pracně vytvořil M. Naopak byly pro ně ještě větší výzvou k hnízdění. Samozřejmě jsme odsunuli dokončení stropu na neurčito. Zvládli hluk z budování silnice u nás ve vesnici (lépe než já) a nakonec mladé před 14 dny vyvedli. Pozorování krmení byl neskutečný zážitek. Bála jsem se o ně a zvykli si na mou přítomnost i přes noc, kdy jsem nad ránem hlídala kočku, aby jim něco neprovedla. Vylétnutí z hnízda jsem neviděla, byla jsem i s kočkou ve městě, protože jsem měla něco k vyřízení. Když jsem ale po pěti dnech přijela, předvedli se mi s celou parádou jak jim to lítá. Stála jsem na dvorku a pocit nedokážu popsat. Nemám ani strop, ani okno, ani vypínač na zápraží. Vůbec mi to nechybí. Jediné co mi chybí je ta přítomnost opeřených kamarádů.

Krmení jsem se pokusila zachytit. Pokud video nevidíte, tak odkaz je TADY.

A ještě jeden příběh. V truhlíku, který jsem letos neosázela vyrostla nějaká kytka. Je těžký, tak s ním nepohnu a neřešila jsem ho. Nakonec jsem do něj zasadila pažitku. Vyrostla v květináči, který byl zapomenutý na zídce ve dvorku ve městě. Nevím, kde se tam vzala, květináč tam stál už delší dobu. Pokud se vyloženě nevykloním z okna, tak jsem ho neviděla. Pažitka se ujala i po přesazení, kytka se zlomila. Ležala částečně na zemi, téměř odepsaná. Najednou koukám, že to téměř ulomené pokvete. Ze semínek, které jsem sypala ptákům vyrostla totiž malá slunečnice. Ta část, která ležela na zemi byla spojená jen pár vlákny s kořeny. Dala jsem jí šanci. Omotala, vyztužila, narovnala. Vykvetla. A kvetla dlouho.

Mějte tolik síly jako moje malá slunečnice. Jana

P.S. Nejen slunečnice, ale i daisy mají velkou sílu. Jani, myslím na tebe.

Jedenáctý prázdninový samplerový

Nedávno jsem doma našla jsem svoje staré návrhy dek na milimetrový papír. Dnes už si takto nekreslím. V minulém příspěvku jsem psala o aplikaci Quilt cat. Je to mobilní aplikace a já jsem v ní vytvořila návrh sampleru. Takovou deku jsem si vždy přála navrhnout a ušít. Teď mám návrh o který se podělím a dávám k dispozici. Ale nebudu nikde už nic dalšího zveřejňovat, protože pokud se deka někomu líbí, tak se do toho může pustit taky, ale poněkud netradičně a další bude na Vás. Takové interaktivní šití.

Velikost jednoho bloku by byla 20 cm nebo 8 inch. Deka při našití 10 cm (4 inch) široké bordury by byla velká přibližně 160 x 200 cm (64 x 80 inch).

Jak na to:

• nainstalujete si aplikace Quilt cat
• po otevření aplikace se otevře automaticky záložka Editor quiltu. Poklepete vpravo nahoře na tlačítko Bloky a uvidíte toto:
• 
• Vyhledáte blok se sampleru. Všechny použité bloky v návrhu jsou stejné velikosti a jsou součástí aplikace, ty velké jsou složené z několika malých. Kliknete na vyhledaný blok. Objeví se detail bloku a vy kliknete na střih a objeví se toto (obrázek níže). Zde už jsou výpisy jednotlivých dílků z kterých se blok skládá. Musím si navolit velikost bloku, případně počet bloků. Pak se mi změní počet použitých dílků. V nastavení si zkontrolujte jakou velikost přídavků s jakými program počítá. Je možné navolit tři možnosti.

• Kliknutím na nůžky vpravo ve výpisu se mi objeví jak dílek řezat.

Některé bloky mají alternativy, takže by se nešily z trojúhelníků. Něco se dá šít rychlými postupy nebo prostě jen z dílků. Já tam budu dělat malou úpravu, která nešla v rámci skládání bloků udělat.

Pokud quilt ušijete, zanechte mi zprávu, potěší.

A než deku ušiju je stále potřeba trénování quiltování. Je to zapotřebí i když quiltuji už dlouho, tak nejsem profesionální quilterka a tato dovednost se prostě musí udržovat.

Dělala jsem rozvar z rebarbory a zbytky rozhodně nevyhodím a namořím nebo nabarvím kousek vlny. Rebarbora se používala jako mořidlo na vlnu, ale dá se s ní i barvit. Účinný je samozřejmě nejvíce kořen, ale já zkusím využít tenhle odpad.

 Ještě napíšu, co mne v poslední době potěšilo. Největší zážitek byl s našimi rehky, ale o tom napíšu článek. A velkou radost mi udělala jedna paní, která mi napsala, zda může ušít deku podle mojí Minecraftové deky, že odkáže na původní návrh. Potěšilo mne to proto, že návrh je autorský. Hodiny přemýšlení, náčrtků a konzultací se synem, aby deka byla hráčsky správně a vystihovala podstatu hry. Deka je v TOMTO albu.

Přeji krásný poslední týden prázdnin. jamala