středa 2. prosince 2020

Prosincový čas

 Letošní předvánoční čas je pro mne hodně jiný. Musím řešit různé nevánoční záležitosti a čas mi strašně rychle utíká. U toho se ještě snažím dodělat resty a už vím, že všechno stejně nestihnu. Podařilo se mi ale prošít poslední deku, kterou jsem tady měla na prošití a kterou jsem nešila já. Tentokrát klasická s hvězdami šitými v ruce. Pro mne opět velká výzva jak prošít klasickou věc na malém stroji a navíc se silnějším vatelínem, který se mi opravdu nechtěl vejít pod krátké rameno stroje. Prošívala jsem tedy s pravítky na rámu. Požadavek byl, aby deka nebyla moc prošitá.
Fotku, kdy mám deku celou namotanou na  trubce jsem samozřejmě zapomněla udělat. Nějak vám alespoň přiblížím, co pro mne takové prošívání znamená. Deku musím několikrát na rámu otáčet a přitom musím vymyslet takový vzor, abych nemusela moc točit trubkami a vracet se. Krátké rameno stroje dostane na konci tak do poloviny toho velkého čtverce. Nedostala jsem se ani přes borduru, proto jsem musela vymyslet vzor, který ji rozdělí. Nabízí se otázka, proč to vlastně dělám. Nebo proč si nepořídím longarm, stroj s dlouhým ramenem. 
Proč to dělám. Když deku prošívám, tak si vždycky řeknu, jestli to mám zapotřebí. S mým strojem trvá takové prošití třikrát tak dlouho jako na velkém stroji. Ale když prošívání dokončím, tak jsem spokojená, že jsem výzvu zvládla. Longarm nechci z několika důvodů. Ten nejhlavnější je ale ten, že bych musela vědět, že takovou věc opravdu využiju a bude sloužit několik let. Musela bych prošívat na zakázku a já bych raději ukazovala, že to jde prošít si deku doma pod strojem. O tom bude další část mého dnešního psaní. Longarm by u mne nebyl dostatečně využitý a s tím se nemůže smířit moje ekologické já. Takže si drandím na svém už dávno vysloužilém Chrudoškovi a vymýšlím takové vzory, abych se vlezla. Prošívání dek, které šil někdo jiný, u mne zůstane spíše zřídkavou činností, ale příjemným zpestřením mojí práce.







A aby toho prošívání nebylo málo, tak ještě o dalším stroji. Rám pomáhá, ale svoje deky dělám nejraději na stole, pod strojem. Když jsem na podzim prošívala na šlapáku velkou deku, tak jsem si opravdu dala a ke konci jsem ztrácela veškerou koordinaci. Rozhodla jsem se, že už mi musí M. doladit na prošívání můj průmyslový stroj. Máme ho doma už asi tři roky. Je koupený z druhé ruky, ale znám jeho historii, nebyl v pásové výrobě. Kamarádka mi říká, že si mám jednou koupit stroj nový a spolehlivý, ale je mnoho důvodů, proč nechci. Jeden už jsem vlastně popsala výše. Je pro mne zbytečné kupovat novou věc, když můžu pořídit starší a myslím, že i kvalitnější. Prostor od jehly je 28 x 14 cm. Na tento stroj dostanu patku se kterou se mi lépe pracuje - skákací. U nových strojů bývá patka problém, protože prostor je nízký díky zabudovanému osvětlení a pak je možné nainstalovat jen patku statickou. Stroj už má polohování jehly pedálem, což potřebuji. Jediný problém byl cívkové pouzdro a cívky, které u stroje chyběly. To se nám podařilo bez problému nakonec sehnat v originálním provedení. Čínské se moc neosvědčilo. Takže toto je Hugo a máme vyzkoušené první zkušební quiltování. Trošku zmatek, ale chtěla jsem si vyzkoušet různé vzory. O těch patkách můžu něco napsat, nebo natočit video, určitě mi napište komentář, jestli máte zájem a co vás kolem quiltování na průmyslovém stroji zajímá. Jak bude stroj na místě a budu na něm pracovat, tak udělám nějaký rozbor nákladů a popíšu výhody a nevýhody.


Po tom všem quiltování trochu přírody. Vydala jsem se v dnešním mrazu nasbírat něco na barvení mojí zimní deky. A taky doplnit vitamíny.


Postupně znovu peru ještě nějaké tisky a barvení, tak budu doplňovat do galerie na Rajčeti. Jeden tady ukážu, protože se mi líbí jak je a protože je na starším plátně, tak s tím ani nebudu nic dělat. Bude jenom tak existovat jako samostatný obrázek. Jako obrázek tajemného lesa nebo stejně tajemné kytky jako z Voynichova rukopisu.
Krásný advent přeji. Jana

sobota 28. listopadu 2020

Prošívám, prošívám, prošívám.

 Navážu na minulý příspěvek a komentáře, za které moc děkuji. Deky jsem samozřejmě neušila za měsíc, ale všechny jsem je tady už někdy ukazovala. Naopak jsem pomalík a všechno mi dlouho trvá. Čtverečky jsem háčkovala také od ledna. 

Dnes ukážu nějaké prošívání z poslední doby. Deky jsem tedy nešila já, ale jen prošívala. Jsou to dětské deky a obrázkové jsou pro domov LILA v Otnicích a jednu dětskou jsem prošívala pro kamarádku. Všechny deky byly prošívané na rámu, ale na modré dece ukážu jak by šla prošít pod strojem s kráčející patkou. Když píšu o rámu, nemám longarm. Pokud se dá vůbec hovořit o rámu, tak v porovnání s rámem Bernina, který se tady kdysi prodával, tak můj rám je starý, hodně ojetý trabant oproti Ferrari. Prošití deky mi trvá docela dlouho a někdy je dost pracné.

Deka pro kamarádku je veliká zhruba  130 x 105 cm a poprvé jsem dávala fleece. Trochu jsem bojovala s prostorem pod strojem, ale deka je na světě. Prošívala jsem s pravítky a pravítkovou patkou.




Myslím si, že prošívání je tak trochu o odvaze jít to toho jinak než ve švu. Někoho to ruší, já myslím, že vzor je možné doplnit a podtrhnout. Není třeba se toho bát. Fotka často proti skutečnosti vytáhne prošívání a pak vypadá, že patchworkový vzor zaniká, ale většinou tolik vidět není a opravdu vzor doplní. Nakreslila jsem postup šití při použití kráčející patky a trochu jsem modifikovala vzor použitý na modré dece. Oblouky je potřeba předkreslit, dobře poslouží talíř nebo mísa. Rovné čáry už půjdou značit malířskou krycí páskou. Důležitá je i volba vhodného vatelínu a pak to jde docela snadno.



Další deky jsem prošívala pro Deky z lásky. Deky jsou určené pro domov pro postižené děti LILA v Otnicích. Deky jsem nešila, tak ukážu jen část prošívání, které jsem na deky použila.

Druhá deka vycházela přesně jak jsem potřebovala, abych mohla vytvořit iluzi plochy na které obrázky "plavou". 

Vzor na dece jsem dělala volným quiltováním, ale připravila jsem ukázku takového prošívání s kráčející patkou. Vlnky jsem šila na Bernině Auroře stehem 4, ale i jiné stroje tento nebo podobný steh mají. 
Kombinace rovného prošití a vlnek je další varianta. V diagonále  nebo ve vzoru sashingu a kolem něj (u mne károvaný vzor). Pokud bych měla ještě borduru, tak vzor vlnek bych protáhla u vzoru se sashingem až do bordury. Zvolila jsem kontrastní nit, deku bych prošívala něčím méně nápadným. 

Dva tipy:  Na konci šití nestříhám nit, ale používám kousek látky přes který přejedu a nemusím pokaždé stříhat. Já vím, jsou dnes stroje s odstřihem, ale můj stroj ho nemá a i kdyby měl, tak ho nerada používám. Druhým tipem je značení malířskou krycí páskou, díky kterému jsem měla vzorek prošitý rychle bez kreslení pomocných čar. 


Aby to nevypadalo, že jsem zanevřela na staré stroje. Pokud šiju nebo quiltuju pod strojem, stále dávám přednost šlapacím strojům. I když rýsuje se i quiltování na starším průmyslovém stroji, protože velkou deku ušlapat mi dalo dost zabrat. K dobré práci se šlapákem je potřeba výborně ovládat šlapadlo, aby ruce zůstaly zcela volné. Před časem jsem natočila na přání video, aby bylo vidět jak stroj ovládám pouze šlapáním. Je to důležité hlavně při práci volným pohybem. Tento stroj je krejčovský a má patky stejné jako stroj průmyslový. Díky velkému hnacímu kolu, je i rychlost šití uspokojující. Pokud video nevidíte, tak klik TADY:

A úplně na konec něco na zklidnění. Na zklidnění nejen v této době. Ale na zklidnění naší touhy hnát se za něčím. Za lepším strojem, za skvělou kolekcí látek, za nekonečným množstvím často nepotřebných pomůcek. Pomalé šití a přírodně barvené látky, nádhera. Video TADY.
Krásné dny přeji. Jana

čtvrtek 19. listopadu 2020

Ohlédnutí

Je to skoro měsíc, co jsem psala o tom, co dělám. Samozřejmě jsem občas pracovala, ale měla jsem trochu jiné starosti. Ale o tom psát nechci. 

Takže co jsem udělala. Předala jsem nějaké deky a háčkované čtverečky pro spolek Klubko s nití pomáhá. Ušila jsem přes 80 mikulášských ponožek pro školku a také jsem začala pracovat na Dece z lásky pro dětský domov LILA v Otnicích. 

Mikulášské ponožky: fotopostup s popisem u jednotlivých fotek jsem přidala do alba na Rajče TADY. Jsou tam i míry jak zkonstruovat střih.


Chystám se i na další Mikulášské ponožky a ty už budou pečené. Vykrajovátka jsou z obchůdku U dvou medvídků.


Deky a čtverečky předané spolku Klubko s nití pomáhá:


Obrázky, které jsem dostala na deku pro domov pro postižené děti LILA v Otnicích byly tentokrát trošku dospělácké, bude pro větší děti. Tady je malinký kousíček z budoucí deky. Návod jak šít roztočené zámečky TADY.
Jeden z obrázků, které mi přišly na deku.



V minulém příspěvku jsem psala o změnách. Jakmile se mi to podaří, přidám na hlavní stranu přímý vstup na moje alba na Rajčeti. Chtěla bych se k jejich doplňování opět vrátit. 
Založila jsem také nové album pro Ekotisk a přírodní barvení. Rozhodla jsem se pro publikování svých pokusů zvolit komornější prostředí než Facebook nebo Instagram. Výhodou je, že práce budou na jednom místě Na blogu pak budou jen hotové výrobky, které případně vytvořím. 
Na ukázku moje půlmandala, kterou jsem si udělala na závěr letošní sezony. Eko tisk na bavlněném plátně. Velká část práce z poslední doby je ve zmiňovaném albu.

Krásné dny přeji. Jana

úterý 17. listopadu 2020

Pozvánka

Dnes to nebude o mém blogu, ale bude to pozvánka na stránky mojí kamarádky. 

Moje kamarádka se jmenuje Jitka Chumchalová a možná ji znáte z časopisu Švadlenka. Už pro časopis nepracuje a protože to je člověk plný energie a nápadů, tak v nečinnosti nevydrží. Začala budovat nové stránky, na kterých bude postupně zveřejňovat návody a hodně jich bude k dispozici zdarma. Od ledna chystá také společné šití. A vůbec toho bude jistě mnohem víc. Já osobně se moc těším

 Na jejích stránkách najdete i návody další nápadité patchworkářky. Koukněte na záložku Návody Mili Sýkorové. Milena má osobitý styl a mne její práce moc baví.

Tak a kde Jitku a její stránky najdete. TADY jsou její stránky, kde budou slíbené návody. 

Pokud chcete mít upozornění na nové návody, tak dejte odebírat příspěvky na jejím blogu TADY. V pravém sloupci na konci je možné zadáním e-mailové adresy zvolit odebírání novinek na blogu. Stránky takový odběr neumožňují, ale na blogu bude upozornění, že se na stránkách něco děje.

Jitka se také věnuje barvení reaktivními barvami a troufám si říct, že je mistr svého řemesla. Viděla jsem její poslední práce, které dělala podle zadání a neumím si představit, kdo jiný by byl schopen namíchat barvy a udělat vzory přesně podle náročného přání. Já mám od Jitky také krásný nabarvený kousek, ale na to teprve dojde v některém z mých dalších příspěvků. Když jsem se s Jitkou seznámila, dostala jsem tuto ledovou batiku. Je příliš krásná na to, abych ji rozřezala, ale jednou na to jistě dojde.

Příště něco o změnách, které chytám já, ale nebudou se týkat blogu ani nových stránek, nemusíte se bát. Jen chystám nějaká alba na fotky toho aktuálního co zrovna dělám.
Děkuji také mým kamarádkám, které mi napsaly, když jsem se tady trochu odmlčela. Doženu to. 
Krásné dny přeji, Jana.


neděle 25. října 2020

Opět chytám poslední listy v letu

Jak říká klasik: Ty nejlepší věci napadají člověka naposled. A tak je to i s mým barvením. Ta správná chuť a nápady přijdou až na konci. Chytám téměř poslední listy v letu. Podzim jde rychle. S každým studenějším večerem je ráno úplně jiný les. 

Jednou se mne známá ptala, jak dlouho mi trvá než nabarvím. Na těchto mých posledních pracích jsem už zcela samostatná v barvicím materiálu. Nepoužila jsem nic, co bych koupila. Jen na počátku výroby vlastního mořidla ocet, ale jeho náhrada je snadná a už mám téměř vyrobeno. A tady je moje odpověď - než začnu barvit a než si triko obléknu, tak to trvá víc než rok. Spíše rok a nějaký měsíc.

Od mého prvního barvení jsem ušla dlouhou cestu. Od prvních pokusů, kdy jsem ve spěchu díky chemii přes víkend natrhala, nabarvila a natiskla, jsem přišla na to, že potřebuji jen jedinou surovinu. Velmi vzácnou, snadno dostupnou a přitom hodně nedostatkovou. Tou je čas. Potřebuji ho, protože výroba silného mořidla mi trvala skoro rok. Potřebuji ho, protože je potřeba ten správný čas na práci, kdy rostliny mohu použít. Například letos se trefit mezi deště a mít zrovna možnost tisknout nebo barvit. Mým největším vzorem zůstává India Flint. Přestala jsem pokukovat po tiscích, kterou jsou třeba krásné, ale vznikají pomocí surovin, které bych musela draze nakoupit a nepocházejí od nás. Na druhou stranu mne velmi inspirovala a posunula slova, která jsem četla v jedné české diskuzi hned ve svých začátcích. Paní litovala, že nemá možnosti jako barvířky, které žijí u moře (voda a řasy) a v teplých krajích, kde mají opravdu jiné možnosti. Tenkrát jsem si řekla, že se naučím dělat tisky tak, abych dokázala, že i v našich podmínkách mohou být zajímavé. A nesnažila jsem se napodobit to, co napodobit nejde. Mým vlastním omezením zůstává, že netisknu na hedvábí a kůži. Takže opět velké omezení, hlavně barevně. Všechny tyto tisky jsou na bavlnu.

Jsem hrdá na maxitriko, které vyšlo přesně tak, jak jsem chtěla. U nás doma jsou už všechny škumpy červené, našla jsem jen jednu, která se dala použít. Na triko jsem použila jen škumpu, jedlý kaštan a hřebíky. Nic víc není potřeba. A samozřejmě teplo. Letošní rok se toho událo hodně a ne vždy mám klid a myšlenky na takovou práci. Tak prostě na poslední chvíli doslova ještě pár pruhů, které budou snad součástí nějaké deky nebo polštářku. Tady tedy pár fotek mojí práce. Všechno je hned po vybalení, ale ono se to příliš nezmění. Těším se na příští rok a těším se moc. Založila jsem další mořidlo, abych byla co nejvíc soběstačná, protože ho zatím mám málo a na velké práce ho nemohu použít. 








Krásné dny všem Pady jamala.