Začala jsem ukazovat svoje první pokusy a informace jsem sháněla vlastně během práce.
Tuto fantastickou činnost vynalezla India Flint. Jako Australanka má samozřejmě jiné možnosti a jiné rostliny, především eukalyptus, který v našich podmínkách běžně neroste. Já bych ráda do budoucna ráda tiskla v našich podmínkách s našimi rostlinami. I když se indigu asi nevyhnu. Určitě ne. Ale listy a rostliny, ty bych chtěla používat ty naše. Zatím tisknu tím nejjednodušším způsobem, bez barvení a dalších pomůcek, kterými lze docílit lepšího tisku. Zato tisknu na bavlnu, která se považuje za problematičtější materiál k ekotisku. Rostlinné materiály vůbec. Vhodnější je hedvábí nebo vlna, tedy materiály živočišného původu.
Teprve během procesu jsem zjistila, že jsem vlastně začala v úplně správnou chvíli pro začátečníka. V době před opadáním, kdy listy mají nejvíce taninu a jsou na tisk nevhodnější. Kdo čeká, že na jaře začnu tisknou víc a barevně, tak toho asi zklamu. Barevné otisky dělají právě některé druhy eukalyptu, snad některé druhy vrby. Určitě víc barev zachytí ekotisk na papír. I ten časem vyzkouším.
Jsem ráda, že jsem věnovala ekotisku ten nejsprávnější čas. Zatím stále pracuji podle základního návodu, který jsem sepsala TADY.
Máme 13. listopadu, listy už opravdu opadaly, ale teplý podzim zajistil na mnoha místech listy nové. A tak se mi o víkendu podařilo najít krásné listy ostružiny, jahodníku a šípkové růže.
Další pokusy jsem dělala s hnědými listy dubu. V Severských listech jsem se dočetla, že některé stromy neshazují listy proto, že si je nechávají jako přirozenou ochranu proti vetřelcům. Jednak šustí a jednak mají hodně tříslovin a jsou tudíž hořké a losům nechutnají. Rozhodla jsem se, že to tedy musím rozhodně zkusit a nasbírala jsem hnědé listy dubu a buku na zahradě a zkusila další tisky. Buk nic moc, ale listy dubu vyšly krásné:
tady jsou otisky hnědých listů ještě mokré, po vybalení:
Sára pomáhá i s namáčením listů. Hnědé listy jsem máčela několik hodin ve vodě:
Tady je porovnání otisku zeleného a hnědého listu. Zelený tisk dal tmavší a plnější otisk, hnědé jsou zajímavé.
Jak už jsem dříve psala, ne všechny listy jsou vhodné. Zkoušela jsem kakost jen náhodou a teprve později jsem se dočetla, že je na tisk vhodný (ostružina, kakost, olše, javor):
Kakost a ostružina:
Dubové listy a šípková růže:
Olše:
A ještě jednou hnědý list dubu:
Je úžasné pozorovat, jak se to pomalinku "tiskne":
List jahodníku na jehelníčku:
Možná se někomu nebudou moje pokusy zdát dokonalé, uvítal by barevnost, jasnější tisky... O tom to není.
Stála jsem v lese, padaly poslední listy a já je chytala, strkala do kapes a doufala, že je zachytím na látku. A některé se povedly! A než se jejich bratříčkové mrazem rozpadnou, tak pár jich posloužilo k zachycení jakéhosi kouzla, které žádné syntetické a jásavé barvy nedají.
Pokud chcete ekotisk vyzkoušet, je to taky o spoustě rezavých věcí, klacků, hrnců k namáčení. Taky o zabarvených rukách, protože občas prasknou rukavice a občas si je prostě nenasadíte, protože na umístění listů na látky, případně na jejich sundávání není v rukavicích takový cit. Myslím, že dříve jsem to nebyla schopná přijmout, teď mi to vůbec nevadí. Všechno to k tomu patří a stojí to za to.
A nakonec jsem došla k poznání, že velkým pokladem jsou i plechovky od psího masa. Samozřejmě musí ještě náležitě zrezivět. Rez se na nich objeví poměrně rychle, když jsou vystaveny dešti.
Pokud chcete ekotisk vyzkoušet, je to taky o spoustě rezavých věcí, klacků, hrnců k namáčení. Taky o zabarvených rukách, protože občas prasknou rukavice a občas si je prostě nenasadíte, protože na umístění listů na látky, případně na jejich sundávání není v rukavicích takový cit. Myslím, že dříve jsem to nebyla schopná přijmout, teď mi to vůbec nevadí. Všechno to k tomu patří a stojí to za to.
A nakonec jsem došla k poznání, že velkým pokladem jsou i plechovky od psího masa. Samozřejmě musí ještě náležitě zrezivět. Rez se na nich objeví poměrně rychle, když jsou vystaveny dešti.
Krásný zbytek podzimu. Pady jamala
