šití, patchwork, quilting, šlapací šicí stroje, vyšívání, háčkování, pletení, upcyklace. přírodní barvení... To vše za dohledu mých čtyřnohých parťáků, kteří jsou součástí mého života a patří do něj.
▼
úterý
Bernina 117 - K (a zamyšlení o patchworku)
Dnes mám na srdci dvě věci. Ráda bych představila svůj stroj a taky něco málo o socilálních sítích. A já do nich budu trošku "šťourat" i v dalších článcích.
Stroj jsem popsala ve videu. Pokud máte zájem o bližší popis, tak návod najdete ZDE.
Stroj je to opravdu bytelný a skvělý a mě docela mrzí, že na něm nemohu šít častěji, protože se nenachází v mé dílně. Nicméně vytvořila jsem si příležitost a pustila jsem se do šití skoro srubů z darovaných zbytků. A je to z kategorie volnějšího šití, takže se nijak nestresuji žádným přesným šitím. #šití_bez_not tomu říkám a vysvětlím to v následujícím článku
Zbytky tak, jak byly nařezány, vybízejí k šití srubu. A já mám tento vzor ráda.
Zbytky netřídím. Barevně, vzorově ani materiálově. Neřeším gramáž látek ani původ. Neřeším, zda je zahraniční látka vedle obyčejné. Že některá dříve vybledne je přece vlastnost, která udělá konečné dílo zajímavějším. Tak to vidím, možná to vidíte jinak. Je to naprosto v pořádku. Pokud mi přijde pod ruku nějaká zajímavá látka, kterou bych si chtěla odložit, odložím, ale jen když vím o nějakém projektu na který by se mi hodila.
Používám nůžky, na rovnání občas i řezák, nepoužívám pravítko, to použiji až na závěrečné zarovnání. Abych odhadla velikost bloku, tak mám papír, na který přikládám a zhruba určím velikost. Při takovém šití nemusím řešit ani šířku švového přídavku, co utrefím, to utrefím.
Jak budu sešívat nevím, zatím tvořím bloky.
Ještě video, kde představuji svůj stroj. Zajímavostí je ještě fakt, že díky jinému postavení chapače se cívka vkládá v opačném směru návinu nitě. Rameno stroje je 21 cm od jehly, takže slušný prostor. Stroj nemá kurtový řemen (takový ten vnitřní sisalový s kovovými sponami), takže nehrozí jeho přetržení. Už se mi to stalo a bylo těžké sehnat náhradu a vzhledem k tomu, že Pomykalovi už ukončili činnost, tak je to asi už nemožné.
Omlouvám se za obraz, příště si přivezu i stativ.
K těm sociálním sítím. V poslední době mám pocit, že jsou prospěšné zejména pro ty, kdo se chtějí obchodně prezentovat, původní myšlenka sociálního kontaktu je upozaděna. Facebook se stal živnou půdou pro zneužívání umělé inteligence. Obecně bych řekla, že tento rok je přelomový a je nutné stále připomínat, že jsem člověk, že můj blog je jen moje práce a mé, praxí ověřené. zkušenosti.
Proberu na příkladu jednoho dotazu, proč se neptat na sociálních sítích. Proč si hledat svoji cestu.
Moje rada. Kupte si knihy. Od letošního roku navíc platí, kupte si knihy v renomovaném nakladatelství, protože i kniha může být podvod vydaný pomocí AI bez řádného ověření informací. Ale klidně i ty staré. Kniha řeší techniku a ne, zda máte o milimetr uhnutý šev. Tohle se často řeší na sociálních sítích a může to odradit od šití. Kniha řeší problém.
Dotaz zněl: Chci ušít deku, prosím o jednoduchý návod.
Odpovědi:
♠ Umíte šít na stroji?
♠ Potřebujete řezák, nůž a podložku!
♠ Hned deku, to jste si zadala vysoký cíl!
♠ Patchwork je o přesném šití! Je to těžká technika.
♠ Běžte do kurzu nebo jeďte na pobyt.
Nevěřícně zírám. Rada začněte čtverečky byla jediná, i když možná je tam už trochu náročnější sesazení - je tam zámeček. Byla to ale rada k věci.
Proberu to trošku.
♠ U patchworku přece není potřeba šicí stroj. Je to pomalejší, ale potřeba není
♠ Úplně v pohodě se lze bez speciálních pomůcek. Jsou velkým pomocníkem, ale pokud si chci ušit jeden výrobek, tak to nepotřebuji. A trvám na tom, sama jsem ušila několik dek a stříhala jsem nůžkami. Dokonce i pruhy na srub. Bouři na moři na dvoupostel. Šablony z krabice od bot a stříhání nůžkami. Obyčejná měkká tužka jako značící nástroj.
♠ A proč ne hned deku! Proč se lidi snaží někoho odradit namísto pomoci?
♠ Á pozor, nebezpečná věta. Mne to kdysi odradilo na dlouhou dobu od šití. Patchwork není o přesném šití. Záleží co šijete, ale jsou oblasti, kde to není nutné. Na druhou stranu. Jednou mi kamarádka řekla: Kdybych měla šít přesně, raději bych nešila. Čímž nenabádám k lajdácké práci. Prosím, tak si to nevysvětlujte. Nicméně proč řešit to, co není potřeba řešit. Někdo bude do nekonečna řešit useklé růžky na trojúhelníčcích a někomu to nepřijde podstatné. Patchwork je tvůrčí činnost a ne soubor pravidel a dogmat. Patchwork má mnoho stylů a mnoho tvůrčích vrstev a vybrat si může každý.Každý jsme totiž jedinečný. Někdo pravidla potřebuje, někoho ubíjí. Na tomto názoru si trvám, nebojím se ho napsat veřejně.
♠ Kurz i pobyt je velmi osobní věc. Jakou budete mít lektorku, to se ve vás obtiskne. Není to dobře ani špatně, je nutné si to uvědomit a třeba zkusit i jiné zdroje. Nicméně internetové kurzy budou časem také nebezpečné, nebude jasné, kdo za nimi stojí.
Jen tady opětovně připomínám, že podstatou věci byl dotaz na jednoduchý návod.
Buďme sví. Nechme si poradit v jednotlivostech, ale přijímejme pouze konkrétní rady. Ne balast, který se nabalí na jeden dotaz na sociálních sítích.
Kromě knih se vracím ke starým blogům, Jejich vzestup kolem roku 2010 zastínily časem sociální sítě, ale to jsou místa, kde zůstává kvalitní obsah.
Tak jo, to jsem dnes měla na srdci. Mějte se krásně a užívejte si i to horší počasí, protože můžeme zase pěkně šít. A tvořit. jamala
Já v Libině v roce 2015. Autora kresby neznám, ale text stále platí.
Pokud jste na můj blog zavítali náhodou. tak nabízím možnost odebírat nové články. K odběru článků na tomto blogu se můžete přihlásit v kontaktním formuláři. Je to zdarma, vyplňujete pouze e-mail a vzkaz. Za jméno ve vzkazu budu ráda, není ale podmínkou (formulář k placené verzi je na samostatné stránce a tam požaduji kontaktní údaje na fakturu). Jen vám neuniknou žádné články z obou mých blogů.
Je nutné zadat verzi pro web a formulář najdete v bočním sloupci.
Můžete se také přihlásit k placené verzi blogu, kde najdete návody a rozšířené články KLIK SEM pro info.
Děkuju za tento článek, Jamalko. Mám na mysli jeho druhou část, i když ta první o starém stroji je velice zajímavá. Co se týče šití patchworku, máš naprostou pravdu. Já jsem s patchworkem začala v roce 2009 jako samouk a mým prvním dílem byla deka pro manžela, quiltovaná většinou v ruce, ale také na stroji. Skoro nic jsem na to neměla. Možná knížku od Markéty Zenklové, kde jsem našla použitý blok. Neměla jsem časopisy, ani jsem nekoukala na žádná videa. Ostatně, tehdy u nás nic moc nebylo. Šila jsem podle sebe a s radostí. Tak, aby se to nerozpadlo tak pečlivě, jak mi to šlo. Nicméně později, o dost let později, kdy jsem měla našitou už hromadu věcí, mi právě ukázky na sociálních sítích i YT podemlely nohy. Tak snadno, lehce a dokonale jsem to neuměla. Vrátila jsem se k podstatě toho, proč šiju, a cítím se šťastnější a svobodnější. A jsem moc ráda, že o takových věcech píšeš a hlavně že tak šiješ Ty. Je to povzbuzení i znamení, že jsem si zvolila dobře.
Děkuji za názor. Říkala jsem si, že jsem to přepálila, že se mám starat o sebe a jen ukazovat "jak jsem krásná". Ale na druhou stranu mi přijde velmi důležité ukázat, že tohle šití fakt nemá pravidla. Že je pro každého a já si přesně vzpomínám , jak mne hláška o setinách milimetrů v patchworku naprosto zarazila na pár let. Přesnost jsem se naučila, ale necítila jsem se dobře. Vzpomínám také na doby, kdy jsem se skoro styděla říkat, že na zadní stranu jsem použila povlečení ze sekáče, že kombinuji staré a nové, obyčejné a zahraniční (zmiňuji v první části příspěvku), protože i to bylo takové to fuj. A třeba právě takovou deku už 10 let máme na sedačce a slouží. Něco vybledlo a to je na tom krásné. j.
Kdysi, když jsem ještě ani neznala slovo patchwork :), jsem pošila deku Larisu čtverci ze starého oblečení. A po snad už dvou letech se některé čtverce začaly sypat a bylo složité to opravovat. Od té doby jsem se starých látek na deky bála, hlavně proto, že jsem deky rozdávala. Zatím mám pořád nakoupené látky neoprané, tak to ani neřeším. Jiná kapitola jsou art quilty, tak se snese cokoli, i na zádíčka. Ale vím, že není staré látka jako staré látka. Hlavně v sekáči se dá koupit za babku povlečení pevné, skoro nové. Závěsy naopak bývají od slunce křehké. Prostě chce to jen zkusit pevnost látky a dá se šít opravdu z čehokoli.
Já uvedla příklad, jako nutnost širšího pohledu. Jasně, taky neušiju deku pro postižené děti nebo charitu z něčeho, co nevím jak dlouho vydrží. Podstatou věci jsou sociální sítě a jejich zahlcenost. Problematika místa jako takového k získávání informací.
Ahoj Jani, přesně vím na jaký příspěvek jsi reagovala, četla jsem to a jen nevěřícně kroutila hlavou... Jsem ráda za to, že jsi takhle reagovala, já to neumím, jen to odsoudím v duchu... I já jsem své první deky na lavičky na dvorku v roce 2010 šila ze starých pyžam a košil za pomoci tužky, šablon a nůžek - a slouží dodnes... Moc děkuju za tvoje články, inspirace, fotky... Zdravím a přeju pohodové dny... Lenka Trunečková
Leni, děkuju moc za reakci. Nevím proč mi ten příspěvek vyjel, nechodím do té skupiny. Chápu ji jako něco zbytečného, je tam chaotický obsah a v důsledku je k ničemu. Já jsem tazatelce poradila, poslala informace do zprávy. Snažím se, aby moje články měly vždy nějaký obsah. Udělám album, kde ty tipy z článků budou na jednom místě. Tedy z té veřejné části blogu. A budou pro ty stálé odběratele článků, nechci, aby se lidi spoléhali na to, že dám upozornění na příspěvek na Facebook. V takovém případě je sledovanost článku menší, ale mně nejde o lajky. Jde mi o kvalitní obsah, o můj pohled a komu nevyhovuje, tak třeba ho to posune dál ve smyslu, že si to uvědomí a půjde svojí cestou. I to je správně. Pohodové dny i Tobě. Jana
Milá Jani, i já zmiňovaný příspěvek také zahlédla a chtěla na něj reagovat - ale neudělala jsem to právě pro výše zmíněné citace rad od jiných :( Já přičichla úplně poprvé k PW jako mamina na mateřské před 25 lety, kdy jsem se účastnila různých rukodělných tvoření právě pro maminky. Naučila jsem se tam základy šití s papírovými šablonami, které jsme sešívaly po hraně stejně jako se šije babiččina zahrádka. Ale já tak šila dlouhou dobu i klasické vzory pouze s nůžkami, jehlou a nití v ruce, a vytvořila tak mnoho maličkostí... Třeba podsedáky pro dcery do školy, které se teprve nedávno neopravitelně rozložily. To jsem tehdy sešívala na topu zbytky pláten a krepu a spodní strana byl flanel z košile! Vlastně jsem tehdy taky úplně neřešila co sešívám za materiál... Pak přišla v PW delší odmlka a když jsem cca v roce 2014 znovu chtěla oživit tento koníček, už jsem po kurzu základů PW nakoupila pomůcky-řezák, pravítka, podložku..., a po ušití a prošití celé základové deky v ruce, začala šít na stroji - a ano -už s výzvou ve smyslu: materiál, přesnost, vzory, barevnost... Až "virtuální" setkání s tebou mě zase vrátilo k počátkům a k základům toho, proč PW vůbec vznikl. A tak teď občas vnitřně bojuju sama se sebou - se "špičkama", bordura či panel nejsou zeď, materiálem náš versus zahraniční, nebo barevností zbytků a celkovou volností šití. Ale jsem vděčná za setkání s tebou a s tvým blogem!!! Díky němu se posouvám dál a překonávám mnohdy uměle vytvořená dogmata. A už se těším, až jednou s podobnou lehkostí jako u tebe vznikne i u mě podobná deka jako teď šiješ ty ;) Martina Vargová
Marti, děkuju moc. My jsme to spolu hodně probíraly i dříve. Jsem ráda, že jsi zůstala naladěna. Do dalšího příspěvku dám i fotku z Praktické ženy, možná to je to, co jste vyráběly.
Dostala jsem i nesouhlasné komentáře, bohužel neveřejné. Já šla s kůží na trh a píšu svoje názory veřejně. Ruční práce jsou o toleranci, nikoli o dogmatech. Trvám na tom. Mně kdyby někdo napsal než jsem patchwork šila, že je to práce, která vyžaduje přesnost, píli a zodpovědnost, tak to ani nebudu zkoušet. Každý jsme jiný a proto vznikl tento článek. Děkuji všem za názory.
Děkuju za tento článek, Jamalko. Mám na mysli jeho druhou část, i když ta první o starém stroji je velice zajímavá.
OdpovědětVymazatCo se týče šití patchworku, máš naprostou pravdu. Já jsem s patchworkem začala v roce 2009 jako samouk a mým prvním dílem byla deka pro manžela, quiltovaná většinou v ruce, ale také na stroji. Skoro nic jsem na to neměla. Možná knížku od Markéty Zenklové, kde jsem našla použitý blok. Neměla jsem časopisy, ani jsem nekoukala na žádná videa. Ostatně, tehdy u nás nic moc nebylo.
Šila jsem podle sebe a s radostí. Tak, aby se to nerozpadlo tak pečlivě, jak mi to šlo. Nicméně později, o dost let později, kdy jsem měla našitou už hromadu věcí, mi právě ukázky na sociálních sítích i YT podemlely nohy. Tak snadno, lehce a dokonale jsem to neuměla.
Vrátila jsem se k podstatě toho, proč šiju, a cítím se šťastnější a svobodnější. A jsem moc ráda, že o takových věcech píšeš a hlavně že tak šiješ Ty. Je to povzbuzení i znamení, že jsem si zvolila dobře.
Děkuji za názor. Říkala jsem si, že jsem to přepálila, že se mám starat o sebe a jen ukazovat "jak jsem krásná". Ale na druhou stranu mi přijde velmi důležité ukázat, že tohle šití fakt nemá pravidla. Že je pro každého a já si přesně vzpomínám , jak mne hláška o setinách milimetrů v patchworku naprosto zarazila na pár let. Přesnost jsem se naučila, ale necítila jsem se dobře. Vzpomínám také na doby, kdy jsem se skoro styděla říkat, že na zadní stranu jsem použila povlečení ze sekáče, že kombinuji staré a nové, obyčejné a zahraniční (zmiňuji v první části příspěvku), protože i to bylo takové to fuj. A třeba právě takovou deku už 10 let máme na sedačce a slouží. Něco vybledlo a to je na tom krásné. j.
VymazatKdysi, když jsem ještě ani neznala slovo patchwork :), jsem pošila deku Larisu čtverci ze starého oblečení. A po snad už dvou letech se některé čtverce začaly sypat a bylo složité to opravovat. Od té doby jsem se starých látek na deky bála, hlavně proto, že jsem deky rozdávala. Zatím mám pořád nakoupené látky neoprané, tak to ani neřeším. Jiná kapitola jsou art quilty, tak se snese cokoli, i na zádíčka. Ale vím, že není staré látka jako staré látka. Hlavně v sekáči se dá koupit za babku povlečení pevné, skoro nové. Závěsy naopak bývají od slunce křehké. Prostě chce to jen zkusit pevnost látky a dá se šít opravdu z čehokoli.
VymazatJá uvedla příklad, jako nutnost širšího pohledu. Jasně, taky neušiju deku pro postižené děti nebo charitu z něčeho, co nevím jak dlouho vydrží. Podstatou věci jsou sociální sítě a jejich zahlcenost. Problematika místa jako takového k získávání informací.
VymazatAhoj Jani, přesně vím na jaký příspěvek jsi reagovala, četla jsem to a jen nevěřícně kroutila hlavou... Jsem ráda za to, že jsi takhle reagovala, já to neumím, jen to odsoudím v duchu... I já jsem své první deky na lavičky na dvorku v roce 2010 šila ze starých pyžam a košil za pomoci tužky, šablon a nůžek - a slouží dodnes... Moc děkuju za tvoje články, inspirace, fotky... Zdravím a přeju pohodové dny... Lenka Trunečková
OdpovědětVymazatLeni, děkuju moc za reakci. Nevím proč mi ten příspěvek vyjel, nechodím do té skupiny. Chápu ji jako něco zbytečného, je tam chaotický obsah a v důsledku je k ničemu. Já jsem tazatelce poradila, poslala informace do zprávy. Snažím se, aby moje články měly vždy nějaký obsah. Udělám album, kde ty tipy z článků budou na jednom místě. Tedy z té veřejné části blogu. A budou pro ty stálé odběratele článků, nechci, aby se lidi spoléhali na to, že dám upozornění na příspěvek na Facebook. V takovém případě je sledovanost článku menší, ale mně nejde o lajky. Jde mi o kvalitní obsah, o můj pohled a komu nevyhovuje, tak třeba ho to posune dál ve smyslu, že si to uvědomí a půjde svojí cestou. I to je správně. Pohodové dny i Tobě. Jana
OdpovědětVymazatMilá Jani, i já zmiňovaný příspěvek také zahlédla a chtěla na něj reagovat - ale neudělala jsem to právě pro výše zmíněné citace rad od jiných :(
OdpovědětVymazatJá přičichla úplně poprvé k PW jako mamina na mateřské před 25 lety, kdy jsem se účastnila různých rukodělných tvoření právě pro maminky. Naučila jsem se tam základy šití s papírovými šablonami, které jsme sešívaly po hraně stejně jako se šije babiččina zahrádka. Ale já tak šila dlouhou dobu i klasické vzory pouze s nůžkami, jehlou a nití v ruce, a vytvořila tak mnoho maličkostí... Třeba podsedáky pro dcery do školy, které se teprve nedávno neopravitelně rozložily. To jsem tehdy sešívala na topu zbytky pláten a krepu a spodní strana byl flanel z košile! Vlastně jsem tehdy taky úplně neřešila co sešívám za materiál... Pak přišla v PW delší odmlka a když jsem cca v roce 2014 znovu chtěla oživit tento koníček, už jsem po kurzu základů PW nakoupila pomůcky-řezák, pravítka, podložku..., a po ušití a prošití celé základové deky v ruce, začala šít na stroji - a ano -už s výzvou ve smyslu: materiál, přesnost, vzory, barevnost... Až "virtuální" setkání s tebou mě zase vrátilo k počátkům a k základům toho, proč PW vůbec vznikl. A tak teď občas vnitřně bojuju sama se sebou - se "špičkama", bordura či panel nejsou zeď, materiálem náš versus zahraniční, nebo barevností zbytků a celkovou volností šití. Ale jsem vděčná za setkání s tebou a s tvým blogem!!! Díky němu se posouvám dál a překonávám mnohdy uměle vytvořená dogmata. A už se těším, až jednou s podobnou lehkostí jako u tebe vznikne i u mě podobná deka jako teď šiješ ty ;) Martina Vargová
Marti, děkuju moc. My jsme to spolu hodně probíraly i dříve. Jsem ráda, že jsi zůstala naladěna. Do dalšího příspěvku dám i fotku z Praktické ženy, možná to je to, co jste vyráběly.
VymazatDostala jsem i nesouhlasné komentáře, bohužel neveřejné. Já šla s kůží na trh a píšu svoje názory veřejně. Ruční práce jsou o toleranci, nikoli o dogmatech. Trvám na tom. Mně kdyby někdo napsal než jsem patchwork šila, že je to práce, která vyžaduje přesnost, píli a zodpovědnost, tak to ani nebudu zkoušet. Každý jsme jiný a proto vznikl tento článek. Děkuji všem za názory.
OdpovědětVymazat