31. července před deseti lety jsem napsala svůj první příspěvek na tento blog. Tak přemýšlím jak to oslavit, jestli to oslavit a zda vymyslet nějakou giveaway. Prostě nějaký dárek. Když se ohlédnu, tak jsem dělala různé šití. Od roku 2012 dělám pro Deky z lásky a tahle práce je vlastně nejstabilnější linkou celého mého blogu. Kvůli Dekám z lásky jsem začala i quiltovat a později přišla moje láska ke šlapákům a začala jsem zkoušet samozřejmě quiltovat i na nich. V té době disciplína málo používaná a setkala jsem se s názory, že to je nesmysl. Já mám tedy měsíc na vymýšlení nějakého dárku a prošití deky by mohlo být jedním z dárků, pokud by byl zájem.
Před časem mi na moje prošívací pokusy věnovala Jana Harmachová tři deky, z nichž dvě už mám prošité(tu první jsem quiltovala na průmyslovém stroji) a půjdou na nějakou charitu. Protože jsem měla volnou ruku, tak jsem jednu z ních prošila na šlapací Veritasce. Bylo to asi nejtěžší quiltování, které jsem dělala, protože stroj jde velmi těžce. Šlape se deskou ve skříňce a stroj má vyšívací stehy, takže oproti jednoduchým strojům se musí rozhýbat složitý mechanismus. Byl to můj sen, splnila jsem si ho. Ukázala jsem, že deka jde prošít na stroji s ramenem 18 cm a nevím, zda to někomu pomůže, ale já jsem ráda, že jsem to dokázala. Samozřejmě s drobnými zádrhely v podobě nakrčení látky na zadní straně, není to prostě dokonalé jako když rámařka šije na napnutou deku na rámu. Může Vám to připadat divné, ale mě se to i s těmi nedokonalostmi líbí. Je to totiž ruční (nožní) práce se vším všudy.
Velikost deky je 210 x 125 cm. Výplň Jan L 120 z Jilany a deka se v pohodě vlezla pod rameno stroje. Quiltovala jsem s původní látací (vyšívací) patkou, včetně obšití každého hnědého proužku na dece, které jsem dělala také volně z ruky, bez pravítka. O dece jsem psala také v minulém příspěvku. Na živo je nádherná, protože je šitá z košilovin, které mají jemný lesk a strukturu. Jani, ještě jednou díky.
Přidávám i video z quiltování. Pokud se Vám nezobrazuje, najdete ho TADY.
