Červenobílé

Chtěla jsem šít modrou sadu ještě v červené,  ale pak mi padl do oka obrázek, který jsem měla uložený v počítači pro inspiraci. Tímto se omlouvám autorce původního prostírání (nevím odkud jsem ho vzala). Zároveň jí musím poděkovat za inspiraci a přizdobení našeho letního posezení. Přišla na mne jak tvůrčí, tak blogovací krize a uvidím jak  se to bude vyvíjet dál. Nakonec o tom svém čtverečkování si přece nemusím psát blog.

Poznámky

A něco k rožkům

Spíchla jsem to narychlo, nemůžu najít odkaz, podle kterého už nějakou dobu rožky dělám.
Použila jsem svůj cvičební vatelín a tak omlouvám se za nedokonalosti.
Lemuji na šířku kráčející patky u Berniny, proužkem širokým 5 cm, případně dvojitým 6 cm širokým.  Většinou z líce do rubu a zašívám v ruce. U deky vždy, u prostírání někdy strojem. Většinou se na ruční lemování těším.
Označím si sešikmení zarýhnutím

Při  šití nekončím u přeložení, ale odšiju šikmo po rýze směrem ke špičce (tedy, když to pořádně trefím). Nit nestříhám, jen zvednu patku a

...složím látku obvyklým způsobem (ten odšitý šikmý kousek pěkně vede) a začínám šít od kraje látky.  V některých návodech jsem viděla šití až od kolmého švu, jenže právě prošití hned od kraje látky rožek při skládání podrží.
Úplně celé podrobně na picasa  a dvojitým proužkem tady v albu.

Pěkný den přeji.