Čím, co a proč

Když jsem si četla minulý svůj příspěvek, tak jsem si řekla, že bych přece jen měla někdy ukázat nějaké barvení. Vysvětlit také čím barvím, když už jsem napsala čím nebarvím. Právě tady koukám na jeden moc pěkně nabarvený kousek. Vůbec netuším z čeho ta barva byla. Někdy opravdu nestíhám zdokumentovat a ani později identifikovat svoje pokusy. Ale přece jen můžu říct, že jsem v poslední době barvila třeba ořešákem, šiškami za našeho smrku, škumpou, spadanými listy z našeho javoru nebo rmenem. Také slupkami hnědé cibule.

Moje barvení je hodně o experimentování a využívám vlastně všechno co potkám. Nejen tedy klasické barvicí rostliny, ale všechno dostupné. Ona vlastně každá rostlina má nějakou schopnost barvit, tak proč to nezkusit.

Třeba toto je rmen, který je na poli za naší chalupou - žlutá barva, a spadané javorové listy - béžová barva. Ten javor má příběh. Vyrostl jako náletový stromek v truhlíku ve městě. Vzala jsem ho na chalupu a už je z něj pořádný strom, který dává nejen krásné otisky, ale ještě dokáže nabarvit. Po ztmavení železnou vodou bych měla i šedozelené odstíny.

 Opět rmen, tentokrát i ztmavený železem na zelenkavou barvu. Dělala jsem jen zkoušku.

 A moje pokusy s listy škumpy. V tomto případě jsem nepoužívala železo, byly by tam ještě další barvy. Jak už jsem psala, fotit barvy je trochu nesmysl, spodní béžové je tmavší, ale spíš dávám proto, abych ukázala barevnou škálu jedné rostliny. Na moření jsem použila kamenec a rostlinná mořidla.

Barvy z cibulových slupek. Opět nejsou moc věrné, jsou to oranžové a žluté odstíny. Jen ty dva tmavší kousky jsou ztmavené železem. Chtěla jsem jen ukázat, že z jedné rostliny je možné získat více barev jen barvicím procesem. To celé je často neopakovatelné, protože je všechno hodně závislé na tom, jaká je část roku, jaké je zrovna počasí a jaký je vlastně celý rok. Také je hodně důležité, jak se mi povedlo namořit. 

Když už jsem psala o našem javoru, tak takové dokáže dávat otisky. Kromě javoru je tam olše, ostružina a ruj vlasatá.

Napsala a ukázala jsem tedy čím barvím a teď co barvím. Barvím převážně bavlnu a len. Nebarvím hedvábí. Určitě bych dosáhla mnohem zajímavější efekty třeba v tisku. Ale já jsem takto spokojená. 

Barvím bavlnu české výrobu, kterou kupuji v kamenném obchodě. Barvím stará prostěradla a ubrusy, která kupuji většinou na charitě. Doma už nic nemáme, ale k tomu se ještě dostanu. Barvím vlnu od českých oveček a českého výrobce. Tu už sice koupím přes internet, ale vlnu jsem barvila spíš okrajově, ze zvědavosti. Barvení vlny je trochu jiné, hlavně se používají jiná mořidla, případně jiné kombinace mořidlo + další přísady. Například rebarbora je mořidlo pro vlnu, na látky nefunguje. Ale je šetrné k životnímu prostředí. Látky mají za se svoje rostlinná mořidla. Zrovna tak rostliny, kterými barvím, mi některé lépe reagovaly na vlnu a naopak.

A teď dvě proč. Proč nenapíšu nějaký návod. V tomto oboru se opravdu necítím na to, abych dávala návody. Zatím sama neumím tolik, abych toho byla schopná. Je to velmi proměnlivá disciplína. Na netu je i hodně návodů, některé lepší, některé hodně špatné. Je potřeba si vybrat a vyzkoušet, ověřit.

Další proč je: Proč to dělám. Často mi někdo napsal, že je to teď vlastně moderní, barvit nebo tisknout přírodninami. Já jsem jen přirozeně došla do stavu, kdy to dělat chci a hlavně kdy to dělat můžu. Doufám, budu mít prostor, abych barvila co nejvíc a měla možnost ukázat, že to pro mne není jedna z dalších činností. Že je to pro mne něco, k čemu jsem šla cestou dlouhou a chci si to užít a chci to dělat.

A jedno moje dávnější barvení. Zástěru jsem objevila u maminky, že ji má pověšenou v kuchyni a používá ji. Ta zástěra je stará tak 27-29 let. Je barvená obyčejnými barvami z drogerie. Barvila jsem staré prostěradlo (a proto žádná doma nemáme) a ze stejného období jsem měla spoustu batikovaných tašek. Některé byly i vícebarevné, ale tenkrát jsem moc nefotila. I když jednu ještě stále nosím, tak možná někdy najdu a vyfotím.

Chtěla jsem ukázat, že dnes tolik módní záležitost recyklace mi byla blízká vlastně vždy. Nebudu šít eko tašku z látek, které putovaly přes oceán, ale snažím se využít staré oblečení, závěsy a další. Ale to by bylo na samostatný článek. 

Děkuji  za přečtení tohoto poněkud dlouhého článku, ale nějak jsem musela.  

Tákže, když už jste přetrpěli můj článek, tak ještě jedno moje selfíčko se Šejlou, kočkou mojí maminky.

Přejí krásné dny. jamala