Co ten podivný název? Dlouho přemýšlím, že proquiltuji deku na Veritasce. Mám s motorem i šlapací, ale rozhodla jsem se pro šlapací verzi. A to, co je v názvu článku, tak to je přesně to dělí od sebe dva stroje, na kterých quiltuji. Longarm s ramenem 51 cm a Veritaska stará nejméně 40 let s ramenem 18 cm.
Top šila Jana Harmachová a poskytla mi ho k pokusům. Deka půjde na charitu, jakmile ji proquiltuji a olemuji. Jani, děkuji.
Stroj jsem přestěhovala do přístřešku a musím přiznat, že jsem měla v prvních chvílích pocit, že to zabalím. Nebyla jsem schopná kloudně šlápnout, každý steh jiný. Až teprve po druhém čtverci jsem zjistila, že řemínek se přenášením stroje vytáhl nebo špatně spojil a polovinu výkonu jedu na prázdno. Po zkrácení řemínku už jsem věděla, že deku na tomto stroji určitě dokončím. Ohromně se bavím i přes velmi teplé počasí.
Deka je 125 x 210 cm veliká, výplň opět Jan L 120 g a zadní strana plátno. Zvolila jsem takový vzor a postup, aby se mi dobře prošívalo. Některé části vzoru jsou ovlivněné prostředím ve kterém pracuji. Takže na dece je břečťan i psí víno, které je všude kolem. Používám původní patku, která byla ve výbavě stroje.
Všimněte si také pracovního místa. Za stroj jsem si postavilstůl, abych měla dost prostoru, kde leží deka. Židle vlevo přijde ještě zasunout, aby opěradlo bránilo padání deky ze stolu.
Přidávám i video z quiltování a také jak je deka měkká a poddajná. A také Vendulku, která pomáhá v břečťanu.
Na jaře jsem ušila Jewely box quilt a když mám Borbálu (Bernina Q 20), tak jsem ho konečně proquiltovala. Prošití vypadá jednoduše, nicméně bylo to zatím nejtěžší moje quiltování s pravítky pod strojem. Jednak je vzor na šikmo a jednak docela velký, takže obsáhnout ho a nestrhnout látku bylo docela náročné. Můžu si to dovolit, protože mám stroj s velkým ramenem. Nicméně je zde vidět, jak jsem vždy PŘIZPŮSOBILA VÝBĚR VZORU stroji, na kterém prošívám. Nikdy se nesnažte napodobit práci quilterky na rámu, nesnažte se ji dohnat, najděte si svoji cestu, kterou se svým strojem zvládnete.
Velikost mojí deky je 160 x 200 cm. Výplň Jan L z Jilany 120 g. Zadní strana plátno. Prošívala jsem s pravítky, chrámová okna jsou volným quiltem.
Tak a to je dnes letem mým quiltovacím světem všechno. Neberte quiltování moc vážně a mějte z toho prostě obyčejnou radost. Přeje Jana s Vendulkou.
Nádherná práce, úžasný článek plný povzbuzení, inspirace, pohody.
OdpovědětVymazatHani, děkuju moc. J.
VymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatChybička se vloudila, takže ještě jednou 😄
VymazatJani, to je (tady mobil napsal ne) neskutečná krása a děkuji Tobě a Vendulce za nakouknutí.
Moc děkuji za komentář, vážím si každé reakce. J.
VymazatMilá Jamalko, moc ráda čtu Tvůj blog, protože v něm najdu nejen tak potřebné praktické rady, ale i Tvou moudrost. A proto si dovolím dnes vypíchnout hlavně závěr Tvého dnešního článku. Možná tak na první pohled nepůsobím, ale patřím mezi lidi, kterým pohled na dokonalost svazuje ruce i mysl, namísto aby je povzbudil ke srovnatelným výkonům.
OdpovědětVymazatMně se to v určitém období stalo, měla jsem velký zásek. Ačkoli do té doby jsem po svém ušila a proquiltovala desítky dek, najednou mi to nešlo vůbec. Není vždycky úplně snadné se dopracovat k vědomí, že "já jsem já", když jsme jednou tu intuitivní jistotu ztratili. Proto Ti dnes chci obzvlášť poděkovat. Dělat věci pro radost je nejvíc. A taky je to to nejlepší a přináší to nejlepší výsledky.
No jo, vidíš, já jsem vlastně nenapsala o těch pochybnostech. Tak já to napravím, až deku dodělám. Nejsou to pochybnosti o dokonalosti práce, to vůbec ne. Až deku udělám, ukážu i to, co se nepovedlo. Já jsem si deky dlouho dělala taky po svém. Pak mi do života zasáhla Monika s pravidly a najednou jsem byla taky v háji. Asi ne tolik jako ty, ale ovlivnilo mě to. Dlouho jsem se v tom plácala, ale díky mému malému rámu vím i co obnáší prošívání na rámu. Vím, že ta práce je hodně jiné a v mnohém jednodušší a rychlejší a že jsou věci, které pod strojem neudělám. Do toho všeho se objevilo více lonarmistek prošívajících na rámu a ubylo ženských, které si své práce dělají samy. (nebo to jen neukazují, protože se jim to nezdá dokonalé? nevím) Já to chápu. Naučit se quiltovat je zručnost, která se buduje dlouhou dobu. Nicméně tomu malému procentu žen (nebo mužů), které to chtějí zkoušet chci jít příkladem. Quiltování je nedílnou součástí mé práce a já bych si deku prostě od nikoho prošít nenechala, stalo by se to pro mne cizí prací. Napsala jsem toho ve zkratce hodně, bylo by to na celý článek. Mně quiltování baví, nechci to mít vyloženě špatné, ale nedokonalosti mi nevadí. Ono se mi ta patka tu a tam zadrhne o látku, protože se dobře nezvedá, občas mám stehy jak Morseovu abecedu, nicméně, až deku dokončím, tak věřím, že v ní bude zašitá právě ta obyčejná radost z práce. Jana
VymazatRadost na Tvou práci pohledět a počíst si o Tvých zkušenostech... díky👍🏻☀️
OdpovědětVymazatDěkuju moc. Moc zkušeností jsem tentokrát neposkytla. Ale cílem bylo hlavně ukázat, že radost z prošívání může být vlastně dostupná pro každého. Děkuji moc za přízeň.
VymazatVždy si ráda prohlédnu Tvá dílka a přečtu poučné komentáře. Snažím se vždy své práce quiltovat sama i když nedokonale. Ale těší mně to. Musím ještě procvičit křivky. M.
OdpovědětVymazatMaruško a to je právě ono. Quiltování ať s podáváním nebo volně je tečka za naší prací. A ty děláš úžasné věci a proto si myslím, že je super, že si tu tečku děláš sama.
Vymazat