Většinou se slaví 13. června. Já jsem včerejší svátek šitím na stroji sice neoslavila, ale určitě to doženu. Kdybych měla prohnat všechny svoje stroje v jeden den, tak by se to skoro nedalo stihnout. Moje cesta ke starým strojům byla dlouhá, přes stroje moderní a přes touhu vlastnit stroje s lákavými vychytávkami. Největší radost jsem nakonec našla u těch, které jsou většinou odkládány jako nepotřebné. Viktorka je můj první šlapací stroj a zůstal pro mne tím nejlepším. Na této fotce je Viktorka tak, jak jsem na ní začala šít na chalupě.
O víkendu jsem se věnovala ručnímu šití, tedy prošívání. Moje deka z kuchyně a dlouhé hodiny meditací s jehlou v ruce. Při šití jsem myslela na to, co všechno bych chtěla napsat o patchworku. Ale asi někdy jindy. Protože touto dekou jsem asi řekla všechno. Takže jen obrázky a jen dodám, že prošívám bavlnkami a perlovkami barvenými přírodninami. Bavlnky ze starých zásob po babičce. Celou deku jsem si nastehovala a jak postupuji, jde to lehčeji a snadněji. Po dlouhém období quiltování zase s jehlou v ruce a moc ráda. A myslím, že už teď můžu říct, že sen o dece ze starých prostěradel a přírodnin, o dece s minimálními náklady, tak ten sen jsem si splnila. Krásné dny. Jana
