Tisky na procházce ve městě

Ve městě, protože jsem fotila u kaple sv. Jana Sarkandra v Olomouci.

A co bych k tomu napsala? S tiskem jsem začala před třemi lety. Tenkrát jsem hledala cestu (i přes mořidla, která bych dnes nepoužila). Tu svoji cestu jsem si časem našla a mám nějaké nastavení a zásady. Tedy pracuji bez chemikálií, bez nákupů přes eshopy, často i bez mořidel. V mých barvicích počátcích se mi lidé takto pracující jevili coby trošku blázniví. Je to přirozený vývoj, že jsem se k témuž dopracovala. Můj cíl? Být zcela soběstačná a barvit jen rostlinami, které mne obklopují. Nemáme tady ani moře, ani eukalyptus, ani další úžasné rostliny, které se dají využít k tisku. Autorka, která tyto tisky vynalezla, žije totiž v Austrálii. Ale máme spoustu jiných skvostů v naší přírodě. Můj sen je dokázat, že to jde. Jít ven, sbírat a barvit nebo tisknout.

Při dnešní procházce parkem mi došlo, že už moc tisků neudělám. Listy  už opouštějí svoje stromy a snáší se k zemi, Vždycky jsem to měla moc ráda, Miluji podzim. Od jisté doby, co se věnují tiskům jsou ty pocity zvláštní. Vím, že už toho moc nestihnu. Letos bylo těch nabarvených kousků málo, posun ale veliký. Mám se na co těšit příští rok. Mám plány, velké plány. A Vendulka, ta jenom zírá  a někdy i pomáhá. 

Škumpa a jedlý kaštan. Žádné mořidlo. Výsledek je obrovská radost.

Jedno hodně staré tričko. Tady se ruj vlasatá oblékla místo modrých odstínů lehce růžovofialovou. Nevím proč, asi chtěla. 

Naše Vendulka:

Krásný podzim všem přeji. Pady jamala