pondělí 21. října 2019

Matýsek projekt 376

V létě a v záři jsem pracovala na dvou Dekách z lásky. Obě tady představím. První je medvídková a kromě ledních medvědů má Matýsek rád svoji hlavu kachny. Dostala jsem sedm obrázků od švadlenek a doplnila jsem jméno a podle obrázku i hlavu kachny. Předlohou k dece mi byl obrázek v dětské knize, kde spal medvěd zakrytý čtverečkovou dekou.  Já nejsem moc patchworkářka a už jsem mockrát psala, že jsem zamrzla na čtverečcích a tak jsem ušila medvěda zakrytého čtverečkovou dekou. I když jsem vymýšlela už vymyšlené a podobný styl jsem pak našla, tak se jedná o můj nápad. Možná, kdybych šila podle předlohy, tak bych udělala širší polštářek medvídkovi pod hlavu. No nic, příště se polepším.
Obrázky jsem zapomněla vyfotit, tak jsem fotila na poslední chvíli bez světla, ale patří k dece, tak přikládám. Quiltovala jsem na rámu a tentokrát jsem přidala k dece i polštářek. Vzor ve čtverečcích je podle knihy od Angely Walters.
Patří se také poděkovat švadlenkám za krásné obrázky.

 








Kačenku šila slečna, které je 12 let a mně bylo velkou ctí, že jsem mohla s ní spolupracovat. Trošku jsem se bála, jestli obrázek dám do deky bez úhony a tak mi snad odpustí, že je dole na dece.




 

Přeji Vám a i všem dětem krásný podzim. jamala

čtvrtek 17. října 2019

Tisky, tisky, tisky

Letošní sezóna tisků mi letos asi trochu uteče, ale nedá se nic dělat. Už mám sice nádobu na větší věci, tašky a šátky, ale stále nemám zapojený vařič a na našem elektrickém stařečkovi nemůžu vařit celý den. Tak si alespoň něco občas povařím na kamnech, když  večer přitápím. Nápadů a myšlenek je spousta. Píšu o tisku i o barvení jako o jednom, navzájem mi hodně pomáhají pochopit obě techniky.
Viděla jsem barvířky, které šijí patchworkové deky z přírodně barvených látek a pokud se jednou někdo zahákl a okusil sílu přírody, tak nedbá na nějaké vyblednutí (navíc vyblednou i kupované látky). Nebo bych to spíš nazvala změnou barev. Často slyším námitky o stálosti barev, já o tom už psala, nevadí mi, když deka bude mírně měnit barvy a stárnout spolu se mnou. Jsem ve věku, kdy potřebuji dělat to, co mi dělá radost a za ničím se nehonit. Vnímat každý list, každou trávu a ještě mít z rostlin užitek. Netoužím po tom, aby mne barvy přežily. Udělají mi obrovskou radost při sběru, barvení, zpracování a když přežiji já je, tak bude jenom dobře.
Nevadí mi, že mám tisíc odstínů béžové, člověk najednou začne vnímat barvy jinak. Jsem šťastná, když třeba šišky z našeho jediného smrku dají barvu, nebo když sesbírám plevel na zahradě a obarvím kousek hadříku. Miluju podzim a zimu, ale tentokrát se budu těšit na jaro a první rostliny.

Takže něco z mých malých pokusů. Dva trošku větší kousky lnu a listy tiské dvěma různými technikami:

 No a pak destičky. Poprvé jsem o nich psala TADY. Postupně nějaký čtvereček hodím do hrnce. Přibarvovala jsem ořechovými slupkami a tisky jsou na starém prostěradle, ale i na nové bavlně a na novém lnu.



 Otisk listů růžičky od M. je pěkný z obou stran:
 List javoru, který jsem si přinesla z výletu do Jeseníků:
 A tady jedno hodně urputné plátno a ukázka toho, že se občas i něco nepovede. Ale netrápí mne to, je to poznatek, a čtvereček půjde přetisknout.
Kopec nad naším domem se jmenuje Barvínek. A myslím, že to je známka toho, že já prostě musím barvit.

 A tady jsou ty zmiňované smrkové šišky. Na zkoušku jsem obarvila kousek bavlny a lnu a zkoušela ztmavit železem a toto je barva, kterou šišky daly. Šedá je lehce nafialovělá, pokud ztmavuji původní žlutou barvu, dostanu spíše zelené odstíny šedé nebo zelenou.
Vendula se rozhodla, že barvy nenechá blednout na sluníčku a bude je chránit vlastním tělem, aneb testování stálosti barev slunečním svitem.
 A obyvatel naší zahrady:

Vlastně ještě něco. Prošívala jsem deku kamarádce. Měla ji u mne už rok a když pršelo, tak jsem se do toho konečně vlomila. Prošívala jsem na rámu s Janome 1600. Kdo neví, nemám longarm, jen malý stroj a starý rám koupený z druhé ruky. Čímž si nestěžuji, jen moje práce nemůže konkurovat strojům za čtvrt milionu a výše. Můj prostor pod strojem je 15 - 12 cm, takže nic moc a tak tam mám občas trochu mouchy. No měla bych prošívat víc. Omlouvám se, fotky nejsou moc barevně věrohodné, tak jsem spíš ukázka toho, že nejen barvím. 


Přeji krásný barevný podzim. jamala

neděle 6. října 2019

Stále někam jinam

Začnu takovým povzdechnutím, kterého se mi dostalo, že můj blog už není takový, jaký býval. Donutilo mě to k zamyšlení. Není a já se omlouvám všem, kteří tady hledáte jen návody, jen staré stroje, jen quiltování, jen háčkování ... Mám ten záběr široký a když mám možnost dělat to, co jsem si vždycky přála, tak to především musím podřídit tomu, co dává příroda. A v tuto chvíli žiju ve světě přírodních barev. Určitě zpracuji obarvené kousky do něčeho smysluplného. Ráda bych. Protože bych ráda ukázala, že svět přírodních barev je použitelný a možný. Dnes jsem se probírala svými prvními pokusy - hromádkou látek se žlutou a žluto hnědou barvou, skoro vždy stejnou. V našem prostředí není moc možností zářivých červených barev, modrá je další nedostižná barva. Ale i ty moje maskovací jsou pro mne zážitek
O všem jsem tady už psala několikrát. Nikde jsem nečetla, že mám používat jen to, co najdu kolem sebe venku, vyplynulo to tak nějak samo. Myšlenka, kterou jsem si utvrdila hledáním stejně "postižených" lidí. Našla jsem barvířky z Finska, Kanady, Anglie, které mají podobné nebo stejné podmínky a také využívají rostliny kolem sebe a snad jen občas pro radost vypěstují nějaké rostliny. Není pro mne priorita zkusit barvu za každou cenu i když náhodou v přírodě najdu něco, co by posloužit mohlo, pokud rostlin není dost. Na přírodní barvení je potřeba hodně surovin a doporučuje se ve volné přírodě sbírat 10%, maximálně čtvrtinu toho, co najdeme.
Nemořím žádnými sírany a ráda bych co nejvíce omezila použití železité (rezavé) vody k ztmavování či vytváření některých barev. Použití kamence (v omezeném množství) a hlavně přírodních mořidel mi zatím přijde jako zajímavá cesta plná objevování. Je to v jistém smyslu i jednodušší, protože třeba použití železité vody se musí striktně oddělit od ostatního barvení.
A už při mé zkrácené barvířské sezóně se mi podařilo objevit vlastní kombinace o kterých jsem nikde nečetla. Zatím nevím, jak budou stálé, to ukáže čas.

Každopádně, kdo jste se mě ptaly, jaký ustalovač si máte koupit ustálení přírodních barev - žádný. Jde o proces jako takový, o správnou přípravu látky, namoření, vlastní barvení. Důležitý je správný a někdy dostatečné dlouhý čas mezi jednotlivými procesy, jak mořením, tak vlastním barvením. Používá se i ocet nebo sůl, ale opět jako mořidlo materiálu, ne jako následný ustalovač. Používají se dary moře, ale opět v našich podmínkách nerealizovatelné.

Mám za sebou úspěšné i neúspěšné pokusy a tady je něco z toho.
Jsem například šťastná, že jsem dokázala udělat takovouto paletu barev ze zelených slupek ořešáku. Barvy jsou od světle hnědých, přes narezavělý odstín až po khaki a zelené odstíny, včetně světlezelené na lnu. Mořila jsem kamencem a přírodními mořidly. Stále stejný nálev a několik odstínů. Výsledek ovlivní i použitý materiál. V tomto případě většinou len, ale je tam i bavlna, vpravo pak 100% vlna, většinou z Chemlonky.

Pak jsem ještě vyzkoušela k barvení slupky z kaštanů. Nikde moc popsané jako barvicí materiál nejsou. Já nasbírala a vytvořila žlutou, oranžovou a po ztmavení šedozelenou.
Udělala jsem i pokus se shibori, ale jemný len se chová přece jenom jinak jako plátno a tak při ztmavení železem mám skoro zelený šátek. Ale zkušenost k nezaplacení, takže nelituji. Příště už lépe.






Letos se opravdu málo dostanu k eko tisku, ale zkusila jsem potisknout dva šály. Jeden předbarvený lnicí květel a druhý jen bílý. K tisku jsem využila listy kakostu. Kdo neví, eko tisk (eco print nebo taky contact print) je otisk listu na látku bez barev pomocí média, kterým je většinou rezavá voda, ale možná jsou i jiná média. Samozřejmě přírodní. Neměla jsem moc pomůcek, tak jsem motala na kousek látky a stočila do hrnce. Nevýhoda je, že to nešlo utáhnout kolem měkké látky, ale kakosty se nakonec otiskly.



Pomalu si zvykám, že se přestěhuji do dílny. Takže bude i šití. Ale mám trošku problém být zavřená v místnosti a jde to těžko. Došívám deky z lásky a taky jsem udělala jeden recyklační počin. Sukénka byl příliš krátká, tak jsem přidala lem z dvojité látky a vázačku.
A už tady asi nemám nic. Jen, že je už opravdu pořádná zima. Zatímco loni jsem touto dobou byla stále venku a tiskla listy jako o život, tak teď u se stěhujeme za kamna.
Krásný podzim přeji všem a moc děkuji za všechny komentáře, jak tady na Facebooku nebo Instagramu. jamala

pátek 27. září 2019

Je to teď moderní,

přírodní barvení samozřejmě. Musím s tím souhlasit. Na druhou stranu tohle barvení jsem chtěla vždycky dělat, jenže na nebyl čas a možnosti. Odešla jsem v 25 do města, abych se vrátila po 30 letech na vesnici.
 O tom jestli je to eko, tak o tom jsem napsala několik předchozích článků. Nejsem fanatik, ale snažím se žít tak, abych nezatěžovala přírodu. Přišlo to s věkem, se starými stroji (to abych si uvědomila, že opravdu nepotřebuji nejnovější model Berniny ani longarm). Taky díky mojí kamarádce, která mne obléká věcmi z kterých vyroste, a tak si nemusím nic kupovat. A která mne také dostatečně zásobila lnem na moje pokusy.
Všechno toto barvení je opravdu eko, nejsou použitá žádná toxická mořidla. Barvím dešťovou vodou a barvila jsem na kamnech, ve kterých jsem spálila zbytky dřeva, které nemůže do našeho kotle na topení. Vše potřebné jsem našla ve svém okolí a nejnutnější pomůcky jsou nakoupené v kamenném obchodě. Halenka je ze sekáče, pouze vlnu jsem měla z internetového obchodu. Ta je hodně stará je to 100% Merino (koupené v DDJD, ale myslím, že si nechávala dělat vlnu ve Vlnapu), pak tam mám ještě dva druhy vlny z Chemlonky, které jsem kdysi odkoupila od známé. Mám tedy různé materiály, ale na ty ještě dojde. Opravdu nejlépe a luxusně se barvilo s Merinem a celek ukážu někdy příště, už mi nic nezbylo, jen malé klubíčko původní vlny.

Takže toto je ukázka různých materiálů a stejné barvicí lázně. Zleva (asi) hedvábí z Chemlonky, Merino z DDJD, bavlněná halenka a Šumava z Chemlonky. Nezoufejte, když Vám barva nevychází jako někomu jinému, je to často zvoleným materiálem. Berte, prosím, v úvahu i Vaše nastavení monitoru a celou vzorky mého barvení spíš jako ukázku, že to jde. Barvy jsou zelenkavé, Merino tmavě zelené, jen hedvábí dalo spíš šedou barvu. Takto barvené materiály jsou choulostivé na praní a to i na teplotu, rozhodně je potřeba prát opatrně. Nízké teploty a neutrální prací prostředky. Máme kořenovou čističku, žádné agresivní čisticí prostředny na nic nepoužívám. Materiály jsou vyprané a vysušené na slunci. Dokonce vlny byly na slunci zhruba půl dne, když vezmu v úvahu jak dlouho teď trvá sluneční svit.
Zmiňované Merino z DDJD. Barvené je natí z mrkve, chrpou luční, vratičem a kopřivou.
A tady už zase pomalu návrat k látkám. Aksamitníky (trošku vybledly na sluníčku), chrpa luční, lnice květel. Ten největší kus lnu je světle zelený, ale neumím to vyfotit.
A začala jsem i trošku eko tisku. Na Instagramu jsem viděla úžasné práce jedné barvířky. Hledejte na Instagramu  @lidakostareva.
Tisky jsou dělané stejně jako technika shibori. Ještě jsem si nabarvila látky k tiskům - ořech a kopřiva.
Děkuji všem, kteří sdílí svoje práce a můžou mě tak posunout dál. Největší dík patří úžasnému M., který to všechno snáší a pomáhá mi, třeba s těmi prkýnky, která mi bleskurychle přichystal.






 Pomocníkům byla zima a tak se obě nacpaly do krabice od třísek za kamna.
Jo a vlastně ještě bezinky. Občas se mne někdo zeptá na to, jestli s nimi barvím. Barvení plody je opravdu nestálé a já jsem udělala na ukázku jedno barvení. Fialová barva vypráním zmizí. Jsem zvědavá, jak stálá bude ta světle šedá, která zůstala, není špatná. Tak bezinky snad jen pro tento účel. Ale to tom ještě za čas napíšu, nevím jestli ta šedá bude ještě blednout, jako jsem to viděla u červeného zelí, kdy barva téměř zmizí. Není to cesta, po které bych se chtěla vydat. Žluté a hnědé jsou zatím dostačující po můj barvicí svět. I tak mám co objevovat.
 Krásný podzim přeji. jamala