Pro Filípka a něco málo přírody

 V příspěvku Jak se šije deka z lásky jsem popsala způsob jak já šiju deku z lásky. Někdo chce šít celou deku sám a obrázky si vyšije, někdo dělá deku jako jeden velký celek. Já už jsem to mnohokrát psala, že mě na tom nejvíce baví ta spolupráce švadlen a vyšívaček. Baví mne na tom ta odlišnost obrázků, které mají tvořit jeden celek. Pokaždé je s nadšením vytahuji z obálky a někdy nadskakuji radostí někdy je musím hned začít nějak skládat a většinou je to pak na první dobrou jak budou v dece. Je to kus života strávený s krásnými obrázky. Šitými, vyšívanými a nesmím zapomenout i na háčkované.

Jak bude vypadat deka pro Filípka jsem více než naznačila, tak ještě výsledek. Další fotky v ALBU.

Látku na zadní stranu věnovaly Deky z lásky a quiltované rybičky pobaví i na zadní straně.

Ještě jsem šila polštářek pro Filípkovu sestřičku, no zapomněla jsem fotit, tak jen takto:

Na chvilku jsem si odložila polštářek a Vendulka ho zabrala. Díky tomu ho mám alespoň malinko zdokumentovaný.

 V komentářích k výročí blogu jste zmiňovaly i přírodní barvení a tisky. Přiznám se, že si nedělám moc poznámky. Nic nebarvím nijak přesně a tak nemohu ani v pár větách předat nějakou zkušenost. S tisky a barvením přírodninami jsem začala před čtyřmi lety. Nejdříve jsem dlouho váhala zda vůbec se do toho mám pouštět. Dostupná literatura pracovala s chemikáliemi. Chvála všem blogerkám, které dávají své návody zdarma ♥. I já musím na tomto místě poděkovat za jejich čas stráveným psaním příspěvků, hledáním cesty a sdílením svých poznatků. Na internetu jsem našla postupy, které mi vyhovovaly mnohem více a postupně jsem si našla svoje cesty. Barvím stále, po kouscích a barvím většinou přírodninami snadno dostupnými u nás ve volné přírodě. Ráda bych vypěstovala nějaké rostliny, které by rozšířily moji barevnou paletu, ale nejsem nějak typ na pěstování čehokoli a tak mé zahradnické nadšení končí už někdy v červnu a v srpnu hledám, co na té zahradě vlastně mám, protože vše zaroste neskutečným způsobem. Letos jsem obohatila svoje zkušenosti divokým rajčetem a ačokčou a stojí to za to. To vše prorostlé brutnákem a kanami, které mi rostou nahodile také po všech záhoncích. 

Z letošního barvení bych vybrala barvení diviznou černou a tisky listy ruje vlasaté, kdy jsem se poprvé pokusila o jakési barevné přechody. Sice jsou málo znatelné, ale je to tam. Použila jsem jen suroviny běžně dostupné v kuchyni, staré prostěradlo a listy.

Louka s diviznami.

Výsledek barvení diviznou černou.

Poklad pro přírodní barvíře

Vrcholí sezóna a je mnoho rostlin, které se dají snadno nasbírat a kterými lze barvit. Zlatobýl dá barvy od zelenkavé přes žlutou po tmavě béžovohnědé odstíny.

Pelyněk dokáže zelenkavou barvu.

S Vendukou jsme nasbíraly i pár žaludů.

Slimáci vzali útokem moje aksamitníky, tak jsem ostříhala pár květů a o horkém víkendu jsem využila sluníčko jako zdroj energie a říkám tomu líné barvení. Vlna bez mořidla, dešťová voda a květy. A počkám si jen na výsledek. Stejným způsobem jsem barvila vlnu i pelyňkem. Někdy jdou dělat věci úplně jednoduše.

Srnec se ani moc neboji. Kouká na nás z horní části zahrady a klidně si lehne a nezajímá se o nás, když jsme dole.

Na dvorku konečně kvetou ismene.

Krásný zbytek prázdnin. Letos jakoby se čas zrychlil a já si jdu trochu užít spojování mojí košilové deky, protože mi práce na ní nějak vázne. jamala