Končíme (jen s piknikovou) - volné quiltování, denivky a jiné traviny

 Ano, tento pátek definitivně končí volný návod na piknikovku. Je to poslední takto obsáhlý návod, který dělám. Chtěla jsem vám ukázat, jak je vedený členský blog. Byla to malá ukázka o volném quiltování, protože na členském blogu je toho mnohem více a také je tam spousta jiného materiálu. Byl to také nejobsáhlejší projekt tohoto druhu a jsem ráda, že nakonec vzniklo tolik krásných dek. 

Možná jsem inspirovala já vás. Vy jste určitě inspirovaly mě. Ještě jednou připomínám, že album najdete TADY KLIK a také fakt, že dek ve skutečnosti vzniklo více. 

Já jsem si řekla, že musím došít i tu vlastně první. Abych si to co nejvíce zkomplikovala, tak do prošívání pustila na šlapacím stroji. Na jednobarevné látce, kdy je každé zaváhání vidět 😚.

Přidám ještě dva vzory, které nejsou v návodu. Oba jsou od Christiny Cameli. Její knihy jsem ukazovala na členském blogu.

Stroj na videu je Mundlos Original Victoria z roku 1942. Pod ramenem stroje mám krásných 27 cm, takže na takovouto deku ještě s rezervou. 

Já jsem už asi rok bojovala s cívkovým pouzdrem. I když jsem dobře seřídila a prošila jsem třeba půlku deky, tak najednou se spodní napětí rozhodilo. U piknikovky, kde se vzory mění často jsem pohořela hodně rychle. 

Vyvrcholením byl okamžik, kdy se nit zamotala do hnacího řemínku. Pak už trocha toho párání, protože mi to definitivně rozhodilo právě to zmiňované cívkové pouzdro. Pak dlouhé hledání vhodného cívkového pouzdra a plíšku a na závěr tadááá:  Kytička. Quiltovací odpoledne může skončit.

Tohle je jedna ze slabin starých strojů - cívkové pouzdro. A i když se dá sehnat někdy kompatibilní pouzdro nové, tak vůbec do starého chapače nemusí pasovat. 

Na videu si také můžete všimnout plechovek na desce stroje u hnacího kola. Není to paráda, ale je to nutnost, aby deka nebyla vtažena řemínkem do otvoru v desce. Případně, abych si ji nezašpinila. Jsme u dalšího problému - naolejovat, před šitím ale zkontrolovat, zda někde není něco černé, ať se to neobjeví na dece. Vzadu na těle stroje je navíc nezakrytovaný mechanismus kolenní páky. S tím musím také počítat.

Rytmus šlapání.  Můj stroj je stroj těžký - krejčovský. Super na velké vzory, malé vlnky jsou zase obrovská fuška, stroj má velkou setrvačnost. Pokud quiltuji na malém stroji, problém je opačný. Malé vzory jdou jako po másle, na velké si musíte pořádně došlápnout a udržet u toho plynulý tvar. Jakmile si zvyknete na nějaký rytmus, tak záhy přecházíte na jiný, protože piknikovka je vzorníková deka.
Kdysi mi na výstavě jedna paní řekla: Vy to máte jednoduché, regulujete si rychlost. Na elektrickém a nemluvě o elektronickém stroji je možnost regulace přece také. Snad jen u velmi starých pedálů může nastat problém. 

Přirovnala bych to k jízdě na kole a v autě. Zatímco na kole sebou házíte, protože šlapete do pedálů, tak v autě si jen přišlápnete plynový pedál.

Konečně slibované video:

Na Ladě se lépe dělají menší vzory.

Když už jsme na notě volného quiltování. Na Facebook jsem dávala přehled strojů na kterých jsem volně quiltovala alespoň jednu deku.

Tak to tady taky zmíním, ať mám kompletní:

🧵 Praff expression 2046, 🧵 Bernina Aurora 440 QE,🧵  Janome 1600, 🧵 šlapací Veritas Textima 8014/35-2, 🧵 šlapací Mundlos, 🧵 průmyslový stroj Dürkopp Adler, 🧵 Bernina Q 20 + 🧵 bonusový stroj

Na rámu jsem měla Janome 1600 a Berninu Q16.

Není to žádné chlubení. Jen přehled - vlastně i pro mne. Dlouho jsem se zamýšlela nad dotazem, jestli jsem si některý stroj oblíbila. Každý je ve své kategorii zajímavý a každý byl ve své kategorii skvělý. 

Jsme na konci dnešního článku. Ještě jednou velké poděkování všem, kdo jste šili piknikovku a především děkuji, že jste přispěli do alba hotových dek. 

Na úplný závěr připomenu, že je hlavní sezóna sběru travin, to kdyby jste se chtěli pustit do košíků. Já loni přesadila část denivek a tak nemám moc velkou úrodu. Ty už se dají sbírat, navíc díky suchu mají luxusní barvu. Akorát na motání travin není moc počasí. V horném počasí je totiž problém udržet materiál ve správné vlhkosti. Zato sušení jde jedna báseň.

 Loňský článek o travinách najdete ZDE KLIK

Navzdory horkému počasí jsem musela utočit alespoň něco malého. Loni jsem všechna kolečka rozdala a trs denivek, který mi zůstal zpracuji letos určitě celý.

Loni jsem dělala košíky a podložky pod hrnce ryze praktické a hladké. Letos už alespoň na jednom vyzkouším přidat bylinky nebo kapradí.

Opatrujte se a věřím, že kousek toho tvůrčího nadšení v sobě najdeme i v tomto úmorném létě.

jamala

👉👉 Rozšířená členská verze blogu info  KLIK TU

můžete navštívit také můj přízový blog KLIK SEM

Pokud jste na můj blog zavítali náhodou. tak nabízím možnost odebírat nové články. K odběru se přihlásíte po rozkliknutí odkazů vedle lupy vpravo nahoře v kontaktním formuláři.