Tisky, tisky, tisky

Letošní sezóna tisků mi letos asi trochu uteče, ale nedá se nic dělat. Už mám sice nádobu na větší věci, tašky a šátky, ale stále nemám zapojený vařič a na našem elektrickém stařečkovi nemůžu vařit celý den. Tak si alespoň něco občas povařím na kamnech, když  večer přitápím. Nápadů a myšlenek je spousta. Píšu o tisku i o barvení jako o jednom, navzájem mi hodně pomáhají pochopit obě techniky.
Viděla jsem barvířky, které šijí patchworkové deky z přírodně barvených látek a pokud se jednou někdo zahákl a okusil sílu přírody, tak nedbá na nějaké vyblednutí (navíc vyblednou i kupované látky). Nebo bych to spíš nazvala změnou barev. Často slyším námitky o stálosti barev, já o tom už psala, nevadí mi, když deka bude mírně měnit barvy a stárnout spolu se mnou. Jsem ve věku, kdy potřebuji dělat to, co mi dělá radost a za ničím se nehonit. Vnímat každý list, každou trávu a ještě mít z rostlin užitek. Netoužím po tom, aby mne barvy přežily. Udělají mi obrovskou radost při sběru, barvení, zpracování a když přežiji já je, tak bude jenom dobře.
Nevadí mi, že mám tisíc odstínů béžové, člověk najednou začne vnímat barvy jinak. Jsem šťastná, když třeba šišky z našeho jediného smrku dají barvu, nebo když sesbírám plevel na zahradě a obarvím kousek hadříku. Miluju podzim a zimu, ale tentokrát se budu těšit na jaro a první rostliny.

Takže něco z mých malých pokusů. Dva trošku větší kousky lnu a listy tiské dvěma různými technikami:

 No a pak destičky. Poprvé jsem o nich psala TADY. Postupně nějaký čtvereček hodím do hrnce. Přibarvovala jsem ořechovými slupkami a tisky jsou na starém prostěradle, ale i na nové bavlně a na novém lnu.

 Otisk listů růžičky od M. je pěkný z obou stran:

 List javoru, který jsem si přinesla z výletu do Jeseníků:

 A tady jedno hodně urputné plátno a ukázka toho, že se občas i něco nepovede. Ale netrápí mne to, je to poznatek, a čtvereček půjde přetisknout.

Kopec nad naším domem se jmenuje Barvínek. A myslím, že to je známka toho, že já prostě musím barvit.

 A tady jsou ty zmiňované smrkové šišky. Na zkoušku jsem obarvila kousek bavlny a lnu a zkoušela ztmavit železem a toto je barva, kterou šišky daly. Šedá je lehce nafialovělá, pokud ztmavuji původní žlutou barvu, dostanu spíše zelené odstíny šedé nebo zelenou.

Vendula se rozhodla, že barvy nenechá blednout na sluníčku a bude je chránit vlastním tělem, aneb testování stálosti barev slunečním svitem.

 A obyvatel naší zahrady:

Vlastně ještě něco. Prošívala jsem deku kamarádce. Měla ji u mne už rok a když pršelo, tak jsem se do toho konečně vlomila. Prošívala jsem na rámu s Janome 1600. Kdo neví, nemám longarm, jen malý stroj a starý rám koupený z druhé ruky. Čímž si nestěžuji, jen moje práce nemůže konkurovat strojům za čtvrt milionu a výše. Můj prostor pod strojem je 15 - 12 cm, takže nic moc a tak tam mám občas trochu mouchy. No měla bych prošívat víc. Omlouvám se, fotky nejsou moc barevně věrohodné, tak jsem spíš ukázka toho, že nejen barvím. 

Přeji krásný barevný podzim. jamala