Barvení přírodninami a naše holky

V minulém příspěvku jsem naznačila, že jsem dostala zase chuť něco nabarvit a ukázala jsem nějaké úlovky z přírody. Prosím opět berte s rezervou barevnost látek, nedá se to vyfotit. Něco o barvení jsem napsala TADY, kdyby chtěl někdo zkusit. Je to ale jen pár poznámek, které by spíše měly usnadnit tápání a pomohly hledat cestu. Já se taky zatím učím.
Na příští rok bych se měla zaměřit i na nějaké vlastní kytky. Alespoň levandule kdyby se mi konečně povedla.
Pelyněk, květy chrpy, lupiny a růžové pivoňky - to jsou rostliny použité při barvení látek na fotce. Stálost barev v tomto případě neřeším, ta modrá zřejmě nevydrží. Ale stalo se to, povedlo se to a ta modrá zde byla.

Tady je pěkně vidět vliv mořidel na barvu. Kdybych přidala i jiné materiály, byly by další odstíny. Fotka není moc dobrá, ale barevný rozdíl je zřejmý. Větší kus vlevo je žlutý (kamenec), látka vpravo je mořidlo z měděných drátků a tenký pruh je proteinové mořidlo (v tomto případě soja). Už jsem někde psala, že proteinová mořidla dávají barvy trochu do béžova, takže nedají jasně žlutou. Letos bych chtěla trochu pracovat i s kamencem, ale za určitých podmínek. Psala jsem o tom i v článku, na který výše odkazuji. Naopak zelenou ani modrou skalici používat nebudu, nahrazuji rezavými předměty a měděnými dráty.

Syn si zařizuje svoji domácnost  a nakupují základní vybavení. Při té příležitosti jsem si nechala koupit stojánek v Ikea. Je původně určený na poklice, ale já jsem nutně potřebovala něco na pravítka. Na zápraží nemám dost místa na odkládání a pravítka mi už několikrát spadla na dlažbu. Výsledkem jsou nechutně otlučené rohy. Nerada kupuji zbytečné věci, ale pravítka jsou drahá a tenhle držák se mi určitě vyplatí. 

Když jsem se pustila do ručního prošívání, naplánovala jsem si to na období mého nuceného klidu. Na malé procházky už jsem se pustila, ale moje přítelkyně nejvěrnější najednou začala polehávat. V sobotu už nevstala vůbec. Veterinářka konstatovala, že pes má vysokou horečku. Nic jiného nebylo možné zvnějšku zjistit. Vendula nic neříkala, jen bezvládně ležela. Zvládly jsme to. Horečky ustoupily, dál bere antibiotika. Ještě to není dobré, ale je to lepší. Po 10 letech dobrodružného života, co ten pes zase provede, přišlo stáří. Zuby, problémy s očima - akutní zánět, rychlé zhoršení zraku. Na celodenní výlety zase chodíme s batohem pro psa a  občas je potřeba.

Odstěhovat se z města se ukázalo jako nejlepší řešení. Holky si to užívají obě. Sára (kočka) je ještě starší než Vendulka a užívá si být venkovskou kočkou. Obě byly kdysi bez domova. Sára prostě přišla a Vendulka je ze záchranné stanice Zelené Vendolí. 

Mějte klidné dny.. Jana