Jasně, že chci!
...a tím moje suverenita skončila. NO JO, ale jak na to. Už jsem šila polštáře, ale deku?!
Nepomohl ani strejda Google, ani Pinterest. Pomohl můj syn, hráč Minecraftu. Hodiny konzultací a trpělivého vysvětlování mně, laikovi a nehráči.
A tak se rodí deka a já doufám, že to nebude hráčský nesmysl. Matěj, pro kterého deku prostřednictvím projektu Deky z lásky šiji, je chytrý kluk. Učí se na jedničky a tak si nemůžu trhnout ostudu.
Pár obrázků, jak se deka rodí:
Krásné dny přeji. Jana
Klobouk dolů.Úžasné.Budu sledovat jak pokračujete.Před časem jsem stála před stejnou výzvou,ale vzhledem k tomu, že nejsem patchworkářka a nikdy jí asi nebudu...tímto můj obdiv všem kdo tomuto kouzlu podlehli...Krásné tvoření
OdpovědětVymazatTy bláho, to je mazec, takové kousky sešívat a v takovém množství.
OdpovědětVymazatSmekám i před zámečky!
Ať se daří :-)
No Jani, já padám, jsi fakt dobrá. Naše Barů to občas hraje , ale šít by jsem to nedala. Držím palce a už se těším na výsledek. Takže pevné nervy a ať to jde:).
OdpovědětVymazat... paráda, krásně to roste a pomocník je určitě k nezaplacení :-) Pohodové dny Miluška
OdpovědětVymazatMoc moc děkuji za inspiraci:)
OdpovědětVymazat