S háčkem

Šití jsem vyměnila za úklid dílny před rekonstrukcí a za háček. A háčkovala jsem psa. Alespoň doufám, že psa. Bylo to tak v návodu. Poprosila mne o něj před časem kamarádka a já jsem na to hrdinsky kývla.
Kamarádka měla vybraný i návod a koupila jsem ho tedy u Kamlin.
Přiznám se, že sama dobrovolně bych se do něčeho takového nepustila. Jsem zbabělec a stojící hračka mi přijde jako hodně problematická záležitost. Kdysi jsem šila slona a nestál, přepadával. Ale nakonec mě pejsek bavil a musím říct, že mě vrátil na chvilku do dětství. Ne snad proto, že by mi maminka háčkovala hračky. Ale proto, že mi to moje dílo připomínalo starou cisternu z už nefunkční obalovny ve které jsme si hrávali. Jistá výsledkem jsem si nebyla i proto, že jsem kdysi ovečku s Kinder vajíčka identifikovala coby hrocha s bazénkem.
Nicméně o kvalitě návodu svědčí fakt, že nakonec se zvířátko snad pejskovi i podobá. Už jsem si koupila dokonce další návod, cena za takový obsáhlý návod je symbolická. Kamlin nabízí pomoc, když by něco nebylo jasné a ještě jsem dostala návod zdarma jako dárek. Takže co se týká mé háčkovací zvířátkové kariéry, mám práce dost.
Háčkovala jsem z bavlněné příze Terezka z Vlniky. Je tenčí než příze doporučovaná v návodu, stačila necelá dvě klubka hlavní šedé.

 Když Vendula zjistila, že si Alfíka nemůže vzít, odmítala focení.

 Cisterna.

 V návodu je uvedeno, kdy mám sešít uháčkované díly, ale já si to nechala jako skládačku až na závěr.

 První nožička byl tedy výkon. A ta představa, že budou celkem čtyři.

 Fleky na pejskovi.

Neháčkovala jsem jen psa, ale v rámci volných kurzů na Bluprintu jsem si zkusila i freeform háčkování. Chystala jsem se na to dávno, ostatně jako na spoustu jiných činností, ale nebyl čas. Nebo byla jiná práce. Já mám tady určitý rozpor. Líbí se mi činnost jako taková, je volná, tvůrčí. Na druhou stranu, nevím co s tím. Mám ráda raději jednoduché projekty. Nicméně, zkusila jsem, výsledek nebyl nic světaborného, ale vyplnilo mi to období nachlazení, oparů a posedávání s čajem. Ve skutečnosti je ten kousek větší o další prvky, nemám vyfoceno a je někde přibalený v krabici. Třeba se k tomu někdy vrátím, nějakou jednoduchou tašku bych si možná uměla představit.

Další můj čas vyplnilo barvení. Opravdu jen vzorky. Výhonky černého bezu, dvě uschlé snítky
eukalyptu, kopřiva. Na kopřivách je vidět, jaké je letos sucho, myslím co se barvicích výsledků týká.

V emailu jsem měla i dotaz na quitlování. Protože můj záběr činností je velký, tak quiltování není mojí hlavní náplní. Není možné sednout ke stroji, nebo stoupnout k rámu, a vyseknout krásné vzory. A proto je potřeba trénovat. Trénovat před první dekou, trénovat před dekou, kterou prošívám po dlouhé době. Trénovat coby udržovací dovednost. Na různé zbytky látek, prostě jen tak pro radost. 

Zbytek času už jsem rozdělila na povinnosti a hledání inspirace v přírodě.

 Naše holky si prostě jen tak užívají jaro.

Přeji krásné dny. Jana