Vždy jsem měla ráda nahlížení do šicích dílen. Přes okno, v časopisech a v době internetu už můžeme nahlížet do spousty krásných dílen, které s námi někdo sdílí. A to sdílení není zas taková samozřejmost. S každým příspěvkem svého blogu dávám kousek sebe. A děkuji pokaždé všem, kdo se dělí o svoje soukromí, svoje rady, pocity. Posouvají mne, třeba zrovna v přírodním barvení, o kterém ještě budu psát. V něm mi hodně blogerky pomohly. Nedávno mi kamarádka napsala, že děkuje za sdílení mojí práce. Potěšilo mne to. Potěšilo mne, že si někdo uvědomuje, že to není žádné předvádění nebo chlubení. Snažím se pomoci jiným popisováním svojí cesty. Pokud sdílím práci pro charitu, tak důvod je prostý - často se ostatní chytnou a začnou v projektu pomáhat. A dokonce víc jako já.
Dnes tedy něco z mojí dílny. Malé okno v dílně jsem po dlouhém váhání vyměnila za větší. Dala jsem to dílně k jejím šestým narozeninám. Dříve jsem před okno pohodlně postavila jen jeden stroj, ale hlavně při řezání na stole jsem měla v dílně tmu. Dnes dám před okno stroje dva a krásně budu vidět i na to pravítko. I výhled na zahradu je úžasný. Za necelých 14 dnů se odehrálo hodně věcí a stihli jsme i to okno. Aní vystěhování dílny ani stavební práce nebyly tak strašné jak jsem si představovala. Dílnu musím ještě vymalovat, ale to musíme zatím odsunout. Pak se samozřejmě zabydlím i s poličkami a dalšími nezbytnými drobnostmi. Čeká na mne tady další Deka z lásky a spousta dalších projektů.
Během těch šesti let se dílna měnila a zabydlely tam většinou krejčovské stroje. Stále je ten hlavní můj první šlapací stroj Mundlos - Viktorka. Když jsem ji koupila, netušila jsem, že se jedná o krejčovský, svými parametry je to vlastně průmyslový stroj. Nic mi nechybí, protože tyto stroje jsou rychlé a silné. Na quiltování jsem pak zakoupila další Mundlos s delším ramenem. Více o strojích TADY.
