Nedávno jsem četla nějaké rady o tom, jak často psát blog. Aby to nebylo moc zřídka, ani ne moc často. Neplánuji, kdy budu psát příspěvek. Kdysi jsem psala pravidelně jednou z týden. Píšu, když mám materiál a chuť. Dnes důvod mám. Chtěla bych všem poděkovat z přízeň, za milé komentáře a popřát všechno NEJ do nového roku. Splněné sny a spoustu času na tvoření.
Tento rok byl pro mne v mém tvoření hledající a ujišťující. Na letošní poslední dokončené dece to nějak popíšu. Hledala se hodně v quiltování. Možná Vám nebude prošití této deky připadat nijak výjimečné, ale pro mne důležité. Když jsem si ho vymyslela, tak jsem se bála, že deku pokazím. Jsem spokojená, že prošití vyšlo tak, jak jsem si představovala. Nebude to naposledy, kdy jsem takovou kombinaci použila. Jen rovné čáry a vlnky, nepravidelně vzdálené od sebe. Já jsem šila volným quiltem a s pravítky, ale některé stroje vlnkový nebo podobný vzor mají a dá se šít s klasickou patkou s pomocí malířské krycí pásky.
Deka samotná vznikla ze starší deky, kterou mi kamarádka přinesla na opravu. Zachránila jsem bloky, které se nerozpadly, z deky jsem je vystřihla a sešila je s vloženým sashingem. Zvolila jsem neutrální světlou, aby se čtverci splynula do kompaktního celku. Ušila jsem tedy deku novou, ale chtěla jsem, aby tu starou připomínala co nejvíce. Řešení radikální, ale za dané situace bylo asi nejlepší.
Ta práce na dece mě hodně bavila a dá se zařadit mezi recyklační počiny. Ujistila jsem se tedy, že chci příští rok pokračovat v recyklacích. Recyklovat a šít vzpomínkové deky v dílně na strojích, které by často už svůj šicí život neměly.
