Se zbytky a starými oděvy pracuji celý život. Občas něco dostanu od svých kamarádek. Pak nechávám zbytky na jednom místě. Je to super výzva, protože se snažím zpracovat zbytky tak, jak jsem je dostala. Každý kousek je pro mne plnohodnotný materiál. Musím se přiznat, že jsem se musela k tomuto dopracovat dlouhodobým šitím a hledáním cesty.
Výzva tedy zní, zpracovat látky, které jsou v krabici a to tak, aby vzniklo něco smysluplného a snad dokonce pěkného. Prostě co vyskočí z krabice, to musím zpracovat. Každý kousíček je plnohodnotný materiál. Nevytvářím patchworkový vzor, ale vytvářím vlastně další látku. Ta je zatím sešitá do tvaru čtverců a cílem asi nebude spojit do deky všechny čtverce jako jednolitou plochu (což také někdy dělám), ale patrně je pojmu jako jednoduchý vzor - čtverce nebo pruhy - doplněný o jednobarevnou látku. Něco co má moderní, minimalistický design a nevylučuje zužitkování zbytků látek. Spojení chaosu s řádem.
Sešívám opravdu tak, jak jsou látky nařezané, využívám jejich zakřivení nebo nerovnoměrné zastřižení. V létě jsem měla hodně prošívání (a co si budeme nalhávat, prošívání zakázkových dek je velmi zodpovědná a náročná práce) a ušití čtverců byla vyloženě odpočinková záležitost. Vyjádření vnitřního pocitu, relaxační věc. Takže čtverce jsou nachystané a už jsme to s Jimmym tak trochu zkoušeli skládat. Z látek z první krabice budou ještě kosmetické taštičky.
Druhou krabici jsem si přivezla minulý týden a hned jsem si vybrala látky na další čtverce. Proč jsem se do toho vlastně pustila? Více jak týden nešla ve velké části chalupy elektřina. Kupodivu klíčové body fungovaly. Voda, dílna se šlapáky. Nastěhovala jsem se do dílny v části dílny jsem si zřídila kuchyň, ve druhé části jsem si zbytkovala. Jak se minimalizovala možnost připojení elektrické energie, tak jsem minimalizovala i svoje aktivity. Sešívala jsem, neřešila jsem, že nic nefunguje a jen jsem si to užívala.
A ještě můj stroj. Duší mojí dílny je šlapací stroj. Ten, na kterém pracuji aktuálně, jsem trochu představila ve videu. Je to jediný Mundlos, který můžu uložit do skříňky. Bolestí skříňových strojů bývá shazování a opětovné nasazování řemínku, ale tady je to vyřešené komfortně. Ostatně jako celá skříňka, promyšlená do každého detailu. Deska na zakrytí horní části jde bezpečně uložit v boční části a pedál je možné překrýt sklápějící deskou a do skříňky uložím věci, které zrovna nemusí být na očích.
Opět krása!!!!
OdpovědětVymazatHani, děkuju moc
VymazatMoje vnučka tomu taky říkala "děláme látku". Tak vznikl "Neřád I" a "Neřád II". Teploučké. Jana
OdpovědětVymazatJO. Neřád, to je nejlepší ♥ j.
Vymazatjedna deka krajšia ako druhá........ myslím Jani, že ty si taká naozajstná patchworkárka, pretože patchwork vo svojich začiatkoch vznikol ako recyklácia všetkého textilného, až s rozmachom textilného priemyslu sa začalo odchádzať od jeho zmyslu zrecyklovať všetko textilné..........
OdpovědětVymazatOno je to hodně těžký. Musím občas koupit, protože potřebuji doplňkové. Ale mám potřebu zpracovat něco, co pro někoho není už úplně potřebné. A je super, že se dokážou od toho odpoutat a přiznat si, že to nepotřebují. Proto velké díky i Tobě za materiál k šití. J.
Vymazat