Výstava a co se mi honí hlavou

Chtěla jsem se hned začerstva podělit o čerstvé dojmy z PPM, tentokrát z Brna. Nakonec jsem si nechala týden na rozmyšlenou o čem psát. Byla jsem na výstavě v neděli a protože jsem měla zprostředkované různé dojmy, včetně dojmů na sociálních sítích, tak jsem od výstavy nic neočekávala. Byla jsem ale velmi mile překvapená. Inspirace jsem mohla pobrat na několik let tvoření. A nejen to. Potkala jsem na živo virtuální kamarádky a poznala nové lidi. Hlava mi šla tak kolem, že jsem nestihla některé části výstavy projít podruhé. A to byla velká chyba. Příště si dám jistě víc času, protože je opravdu se na co dívat. V naší i v zahraniční části výstavy byly úžasné kousky. Navíc z těch zahraničních jsem mohla koukat na quilty těch, kdo jsou pro mne inspirací a byl to velký zážitek. Obdivovala jsem také ekotisky zapracované do obrazů nebo mini quilty barvené přírodninami. 

A pro mne je výstava na druhou, když koukám o oblečení nebo doplňky vystavujících nebo návštěvnic. I já jsem chtěla něčím na výstavu "přispět" a tak jsem si došila tašku z ekotisku, kterou jsem měla rozešitou už delší dobu. Taška je  recyklace staršího prostěradla, potištěného metodou ekotisku. Kdo mne sleduje pravidelně ví, že jde o otisk listů bez pomocí barev a bez dalších chemických přísad. Taška je sice na pohled jednoduchá, ale uvnitř je všechno co potřebuji, kapsičky, karabinky na zavěšení klíčů. Chtěla jsem ještě více primitivní vzhled a přiznat zip, ale vzhledem k tomu, že stále od stěhování rámu nemají některé věci svoje místo, tak se mi někam vytratily kovové zipy, Musela jsem ušít křidýlka a schovat umělohmotný zip pod okraj tašky. Dno a ucho jsou z umělého semiše, který jsem koupila před mnoha lety. Má obě strany stejné, žádný pružný úplet, ale pevný materiál. Bohužel už došel, takže nevím, čím ho nahradím příště.

Často diskutovaným nedostatkem výstavy na sociýálních sítítch bylo občerstvení a malý počet prodejců. Prodejci mi nevadí, koupila jsem si tužku za 55 Kč na látku a čaj. Jsem tak nějak zvyklá z knižních veletrhů, že se není kde najíst a tyčinka v tašce to jistí. 

Co se prodejců týká, tak jsen nevynechala quiltovací rámy. Původně jsem o nich psala v tomto článku, ale rozhodla jsem se udělat článek samostatný. Můj dojem byl dost špatný. Malá nabídka, nabídky dvou prodejců vlastně stejné, pouze u jednoho prodejce nabídla rozšířená o longarm na rámu. Bohužel nikoli na klasickém, ale na malém rámu, kdy je  potřeba si sendvič udělat mimo rám, tedy na zemi. Nevýhody takového rámu převažují a protože jsem prošívala na všemožných domácích strojích a mám long na stole i na rámu, tak mohu říct, že bych raději zvolila variantu longarmu na stole než na malém rámu. 

Mějte krásné a tvořivé dny. Jana