Up

 Upcyklace je slovo, které mělo být prvně použito v roce 1994. Je už tedy dostatečně zažité, abych ho správně používala i já. Neumím si představit, co bych já recyklovala. Přesně vzato by to mohla být výroba nějakého domácího papíru. Pro většinu mých prací se spíše hodí výraz upcyklace. Což je zpracování něčeho nepotřebného, co by skončilo na skládce (zbytky a materiál pro jiné nevyužitelný) nebo up - povýšení oblečení nebo předmětů na něco, co bude ještě sloužit. Upcyklace může být i umělecký směr, ale to já nechám těm, kdo to umí a budu se věnovat praktickému zpracování. Za upcyklaci ani recyklaci nepovažuji situaci, kdy si koupím dovozovou látku a zůstane mi půl metru, který zpracuji. To už zase zavání greenwashingem, tedy nepravdivou informací, že moje práce je šetrná k přírodě.

Dnes tedy jedna háčkovaná upcyklace. Zpracovat se dá úplně všechno. Jakýkoli zbytek nebo příze nevhodná na svetry a podobné výrobky. Já jsem tentokrát dala podivnou lesklou přízi, kterou jsem dostala a taštička hned dostala zvláštní šmrnc. Více o tom, jak na to, píšu v článku KLIK. I lesklé tenké příze jsou super, protože vykouknou jen někdy a dají práci takový zajímavý vzhled.

A jestli si to pamatuji správně, tak knoflík je dárek od paní Marcelky. Poutka jsou ze vzorkovníků od jedné hodné paní, které stále dlužím zpracování její krajky. Klubíčka částečně dodala Dana S. a Renata Pudlice. Všem dámám děkuji, že můžu upcyklovat. 

6

Ještě jedny košíčky, které jsem marně na blogu hledala a jsou z roku 2018. Stále slouží. 

Dnes bych Vám chtěla ještě ukázat Sáriku je její tři psy. Tedy její parťáky, spolubydlící. Vždy jsme měli jen jednoho psa, nikdy se nepotkali. První pejsek byl od štěněte, další dva útulkáči. A přesto, že se manžel bál, že Sára dalšího psa neustojí, tak to zvládli oba skvěle. Sárinka má asi 16 roků. Přesně to nevím, protože k nám přišla.

S Kikinkou žila Sára asi rok a půl. Kikinka už byla v tu dobu slepá a na Sářino skákání z křesla na její záda neměla moc náladu. Ale spávaly spolu v pelíšku. 

Pak přišla Vendulka. Uragán se prohnal naším bytem. Bitky, které probíhaly na obýváku byly přátelské a zase spolu odpočívaly.

Dnes by si hrál Jimmy, ale Sárinka už je dáma v letech. Ale když má náladu, tak spolu všichni odpočíváme. Sára odchod Vendulky nesla špatně a teď se zdá být spokojená. 

A protože Jimmy nezná moc přírodu. tak mu ji ukazujeme. Boršovská naučná stezka.

Barevná inspirace. nebo inspirace od přírody jak vytvořit z listu kočku?:

No a dnešní procházka:

Ha a co je tohle? To skončíme takto pesimisticky? Pramen potoka. Člověče, který jsi tam tohle naházel, ty nepotřebuješ vodu k životu? Je to tentýž potok, kde byla před nedávnem klouzačka a barely od kojenecké vody. To už někdo částečně odklidil. Ale jen velmi nahrubo.

Přeji, ať na procházkách v přírodě tohle nemusíte vídat. Ať vidíte jen krásnou přírodu, protože na úkor dálnic a průmyslových areálů nám ubývá obrovský kus přírody a zeleně. 

Abych neskočila tak pesimisticky. PŘILETĚLI REHKOVÉ A UŽ SE ZABYDLUJÍ!!! 

jamala

P.S. Ještě přidávám úžasné motivační video. KLIK SEM.

Výstava a co se mi honí hlavou

Chtěla jsem se hned začerstva podělit o čerstvé dojmy z PPM, tentokrát z Brna. Nakonec jsem si nechala týden na rozmyšlenou o čem psát. Byla jsem na výstavě v neděli a protože jsem měla zprostředkované různé dojmy, včetně dojmů na sociálních sítích, tak jsem od výstavy nic neočekávala. Byla jsem ale velmi mile překvapená. Inspirace jsem mohla pobrat na několik let tvoření. A nejen to. Potkala jsem na živo virtuální kamarádky a poznala nové lidi. Hlava mi šla tak kolem, že jsem nestihla některé části výstavy projít podruhé. A to byla velká chyba. Příště si dám jistě víc času, protože je opravdu se na co dívat. V naší i v zahraniční části výstavy byly úžasné kousky. Navíc z těch zahraničních jsem mohla koukat na quilty těch, kdo jsou pro mne inspirací a byl to velký zážitek. Obdivovala jsem také ekotisky zapracované do obrazů nebo mini quilty barvené přírodninami. 

A pro mne je výstava na druhou, když koukám o oblečení nebo doplňky vystavujících nebo návštěvnic. I já jsem chtěla něčím na výstavu "přispět" a tak jsem si došila tašku z ekotisku, kterou jsem měla rozešitou už delší dobu. Taška je  recyklace staršího prostěradla, potištěného metodou ekotisku. Kdo mne sleduje pravidelně ví, že jde o otisk listů bez pomocí barev a bez dalších chemických přísad. Taška je sice na pohled jednoduchá, ale uvnitř je všechno co potřebuji, kapsičky, karabinky na zavěšení klíčů. Chtěla jsem ještě více primitivní vzhled a přiznat zip, ale vzhledem k tomu, že stále od stěhování rámu nemají některé věci svoje místo, tak se mi někam vytratily kovové zipy, Musela jsem ušít křidýlka a schovat umělohmotný zip pod okraj tašky. Dno a ucho jsou z umělého semiše, který jsem koupila před mnoha lety. Má obě strany stejné, žádný pružný úplet, ale pevný materiál. Bohužel už došel, takže nevím, čím ho nahradím příště.

Často diskutovaným nedostatkem výstavy na sociýálních sítítch bylo občerstvení a malý počet prodejců. Prodejci mi nevadí, koupila jsem si tužku za 55 Kč na látku a čaj. Jsem tak nějak zvyklá z knižních veletrhů, že se není kde najíst a tyčinka v tašce to jistí. 

Co se prodejců týká, tak jsen nevynechala quiltovací rámy. Původně jsem o nich psala v tomto článku, ale rozhodla jsem se udělat článek samostatný. Můj dojem byl dost špatný. Malá nabídka, nabídky dvou prodejců vlastně stejné, pouze u jednoho prodejce nabídla rozšířená o longarm na rámu. Bohužel nikoli na klasickém, ale na malém rámu, kdy je  potřeba si sendvič udělat mimo rám, tedy na zemi. Nevýhody takového rámu převažují a protože jsem prošívala na všemožných domácích strojích a mám long na stole i na rámu, tak mohu říct, že bych raději zvolila variantu longarmu na stole než na malém rámu. 

Mějte krásné a tvořivé dny. Jana

Pozvánka

Dnes bych Vás ráda pozvala na výstavu do Brna, kam se chystám s Ankou (Lada 77). Budeme tam quiltovat. Trénujeme a ladíme formu:

Najdete mne na této výstavě. V Brně jsou patchworkové výstavy dvě, tak se určitě zajděte podívat na obě výstavy. Druhá výstava je na od 24. 11. do 2.12. na Nové radnici.

A dodělávám i Sněhulku a tašku ze čtverečků:

Budu ráda, když se zastavíte. jamala

Půlkulatiny

Maminka slaví půlkulatiny. Už jsem jí ušila deku, jenže se na ní nedočkala vytoužených pírek. Tak jsem si řekla, že udělám ještě tašku. Původně jsem chtěla quiltovat kůži a koupila jsem i jehly, jenže jsem se nějak se strojem nemohla domluvit. Zkušební vzorek kdysi dříve šel, ale teď se nějak nedařilo. Tak jsem to vzdala, až bude víc času zkoušet nitě a výplně. Přišla řada na
měkčí ekokůži, šila jsem z ní poprvé. Zpočátku jsem také bojovala s nastavením výšky patky, musela jsem šít s patkou těsně, aby steh vázal, ale nakonec se stroj umoudřil.
Vzor jsem šila volně z ruky, jen jsem si stanovila výšku pruhu, kde jsem šila rovné pruhy a spodní linii. Návod na vzor TADY. Rovné části jsem quiltovala s pomocí pravítka. Použila jsem patku pro šití s pravítky, ale takové jednoduché šití by šlo i s normální patkou, neměl by to být takový problém. Quiltovala jsem nitěmi Aurifil 40.
Střih jsem použila tento. Výplň je termolín 180 + plátno. Podšívka je podžehlená tenkým vlizelínem. Taška se zapíná na "křidýlka". Uvnitř jsou čtyři kapsy, z toho jedna na zip. V bočním švu podšívky je všitá karabina na šňůrce a očko. Maminka si tašku připíná na nákupní vozík, slouží jí to víceméně jako pojistka, aby tašku nemohl nikdo jen tak vzít z nákupníko koše. Na dno dávám potažený penefol, který tašku zpevní.
Celou tašku jsem quiltovala i ušila na šlapacím stroji Mundlos Originál Victoria. Je to stroj pro krejčí s dlouhým ramenem. Kdo by chtěl zkusit, tak nevýhodou je, že je trošku těžší takový stroj "ušlapat". Dalším problémem těchto starších strojů bývá, že byly hodně využívané a jsou často v horším stavu. My sehnali dva stroje a z lepších součástek jsme postavili jeden.

Ještě se omlouvám za kvalitu fotek. V umělém světle vypadá kůže jako lesklá a fotky jsou tmavší. Taška je tmavě hnědá.

Foto z výrobního procesu:

a krátké video:

Přeji krásné dny. Jana

Zenové tangly nití a jedna riflová taška

V minulém příspěvku jsem zmínila, že zkušenosti z quiltění s Leah se mi budou hodit, abych pokročila v zentanglovém quiltění. Zentangly kreslené, ale především šité jsou pro mne určitě běh na dlouhou trať. Učím se klasické vzory, přenáším je do quiltované podoby a učím se.

Na obal na knihu jsem použila kamínky, proud (pírka), přesmyčku a paradox.
Kdo bych chtěl zkusit vzor paradox, tak já čerpala inspiraci TADY. Vzor jsem šila z ruky, bez pravítka, jen jsem měla nakreslené obrysové čáry.
Jak šít paradox s normální patkou a něco o zentangle šití TADY.
Quiltovala jsem na šlapací Ladě 77.

Další moje quiltovaná práce je taška z rifloviny. Quiltovala a šila jsem na šlapacím stroji Mundlos Original Victoria 260Z. Quiltovala jsem duální nití. Výplň Termolín 80 a na ucha jsem použila kůži. Myslím, že už se pomalu začínám těšit na léto a kožené sandály.

Přeji krásně proquiltované dny. Jana

Recyklace a Bobbin Work

O Bobbin Worku už jsem psala a poprvé TADY.
Střapaté kytky už jsem použila na polštář. Tentokrát jsou v hlavní roli jedny pánské rifle a melírovaná perlovka po babičce.
Střih jsem si udělala sama. Výška 38 cm, šiřka nahoře 33 a v nejširším místě 37 cm. K tomu jsem ještě přidělala kosmetickou kabelku.

Moje byla tak půl hodiny. Tak alespoň mám důvod ušít ještě nějakou jinou.

Přeji krásné dny. Jana