čtvrtek

Patchworkové mýty, slow a kyselá jablka

Možná se divíte, proč pokračuji na starém blogu. Důvodem je, že jsem se nakonec si ho ponechat a nechat texty volně k dispozici a nadále tady otravovat svými lehce ekologicko-filozofickými myšlenkami. Tento článek měl být o mýtech v patchworku (často prezentované v různých diskuzích nebo článcích), které mne často negativně ovlivnily a dokonce způsobily, že jsem patchwork nějakou dobu nešila. Nakonec jsem užitečnost našla v šití charitativních dek a podobných počinů, které jsou někomu prospěšné.

A pak také v šití něčeho, čemu se dá říkat různě. Recyklace, upcyklace, moderní patchwork, improv, slow stitching (pomalé šití), využití zbytků, využití oděvů, využití čehokoli, co jiný nepotřebuje. Najít smysluplné využití. Nakousla jsem to už v minulém příspěvku a dnes napíšu o různých názorech, které tu moji cestu udělaly klikatější, ale zase plnou zkušeností. Často mne ovlivňovaly a neuměla jsem je správně vyhodnotit, tak jako dnes. Je to i tím, že dnes je přístup k informacím mnohem jednodušší než před lety, kdy jsem s patchworkem začínala. Někdy ale můžeme žít v bublině nějaké skupiny na sociálních sítích nebo nějakého výukového kurzu. 

Jdeme na to:

  • V patchworku se musí umět počítat a plánovat. Kdo to neumí počítat, nemá šít. -  Těžká věc. Když jsem šila obrázkové deky, tak jsem trochu spočítala základ a pak už to šlo trochu samospádem. A někdy jsem vyloženě improvizovala a čekala co z toho vyleze. Kouknout můžete třeba SEM . Poznámka: matematika mi ve škole šla, ale v patchworku funguju nějak jinak.
  • Musím šít přesně a patchwork je o šití na milimetr přesně. Ano i ne. Nemůžu šít tak, aby se mi rozpáraly švy. Krásně a dokonale ušitý blok je pastvou pro oko. A naproti tomu - jestli někde nemám ostrý růžek, tak to vůbec není žádná tragédie. Ztratí se to v celkovém dojmu a komu to není úplně dané, tak se vůbec nemusí stresovat a klidně ať si šije klasické bloky tak, jak mu to jde. Nevybízím k lajdáctví, ale pokud by byl patchwork pouze pro ty dokonalé, tak by to byl velmi menšinový koníček. 
  • Látky musí být nejlépe zahraniční, ty české nejsou vhodné, a už vůbec není dobré šít ze starého oblečení, protože výrobek nevydrží.  Navzdory tomu, že patchwork vznikl zpracováním různých zachovalých částí oděvů (dokonce to byly i pytle na potraviny), tak se časem vypracovat na svébytnou disciplínu. Konzumní společnost na tento fakt trochu zapomněla a po materiálech k šití se vyžadovala nekončící trvanlivost. Myslím, že to už je opět překonaná věc. Není tedy špatně koupit si kolekci, není špatně ušít deku ze starého oblečení. Zrovna tak není špatně když ta "horší" látka  vybledne. Je to jen přirozený proces. Vybledávání i případné odírání. A pokud šijeme ze starého oblečení, tak přidejme k dece balíček zbytků na opravy. Nebo prostě počítáme s tím, že se to opraví nějak jinak. Počítat s opravami je dnes prostě normální a opravy jsou moderní a vlastně v současnosti povýšené na umění. 
  • Na ruční prošívání musí být speciální nitě. Případně velké stehy nejsou pěkné, takhle se ručně neprošívá. Opět záleží na tom co šijeme a nic není špatně. Velmi si vážím klasického prošití. Je pak nutné i tu kvalitní a pevnou nit, protože bez ní není možné dělat drobné a pevné stehy. Současně ale nevidím důvod, proč si nemastit ty svoje velké stehy, když mi to vyhovuje. Dokonce zažívají znovuobjevení, včetně svazování dek a podobných osvědčených technik.
  • Symetrie je u každého jinak důležitá. Pojďme respektovat asymetrii i symetrii a dělat si to po svém. Nenuťme se k symetrickému bloku, když máme potřebu někde kousek uždibnout, aby se symetrie rozbila. A naopak.
  • Barevné ladění. Velmi individuální věc. Není pro každého přirozené kombinovat barvy a dělat překvapivé kombinace. Ne každému oku lahodí překvapivé kombinace. Někomu pomohou takové ty barevné koláče, kde si určí nějaké barevné ladění dle určitých pravidel. Někdo má rád určité barvy, někdo má rád kontrasty, někdo ladění do jedné barvy.


  • Jedno pravidlo, které není mýtus. Žehlení je důležité ať dělám klasiku nebo improvizaci.

Co tedy ten můj výrobek. Co jsem ušila a proč? Ušila jsem prostírání a ušila jsem ho proto, že jsme si o tom psaly s kamarádkou.

Je to využití zbytků. Je to současně improv. Je to Co dům dal. Je to ruční prošívání. Je to pomalé šití. (čtěte dál, některé pojmy ještě vysvětlím).
 Pro někoho zmatek, pro mne dokonalý výrobek. Objekt.

Od začátku. Nejdříve bylo pár zbytků z polštáře, který jsem šila vlastně také ze zbytků a přidala jsem kousek modré batiky. Zůstalo toto:


Sešívala jsem na stroji, někdy dělám tyhle kousky i ručně. Tady se zastavím a vysvětlím slow stitching a improv. Šlapací stroj považuji také za nástroj pomalého šití, protože pomalé šití není jen o tom, že něco ušiju ručně. Pomalé šití je kombinace upcyklace (chcete-li recyklace), relaxace a v neposlední řadě (a tady bohužel dochází ke komerčnímu zneužívání tohoto výrazu) vůbec nejde o výrobek, ale o proces tvorby jako takový a dokonce nemusí být ani dokončená finální podoba. Rozpracovaný výrobek může sloužit jako vzorník nebo připomenutí naší cesty. Zrovna tak můžete praktikovat třeba slow knitting (pletení) a budete dělat třeba dlouhé šály z různých zbytků. A třeba je někdy sešijete do deky a nějak ještě vyšijete a nebo to prostě nikdy nedokončíte. Jde o to užít si ten proces a mít z něj radost. Pomalé cokoli já praktikuji už dávno, protože mám mnoho výrobků, které nikdy nedokončím. Vlastně se o to ani nesnažím. Bylo to pro mne velmi osvobozující zjištění, že to vlastně není špatně. Nic nepovažuji za kostlivce. ale záležitost, která je v procesu.
Improv je zkrácený výraz improvisation. Můj první článek jsem napsala ZDE KLIK. Není to tedy improve ani improving, to už je zcela jiné slovo, které nevyjadřuje podstatu věci. I když pokud je to Vaše cesta ke zlepšování, tak proč ne. Já mám ale spíš na mysli improvizační nebo také intuitivní šití. Takže jen improv a vyslovuje se to tak, jak je to napsané. Na konci článku jsem zařadila vídeo, kde prezentují pár prací, které jsem tímto stylem dělala. Jsou  tam i dvě deky, které jsou spíše scrap a schválně, zda poznáte rozdíl. 

Jsem zpátky u svého objektu. Takže kousky jsem sešila dle svého nejlepšího uvážení. Kdo někdy zkusil tohle šití ví, že nejde najet na proces výrobní linky. Práce vyžaduje soustředění a kus sebe.
Takže boříme mýty. Nemusí to být symetrické, nemusí to být přesné a rovné a vůbec to nemusí být čtverec. Klidně tam mohl být kousek jiné barvy, bylo by to zajímavější. Jen jsem si pro něj do dílny nedošla.
A jsme u výplně. Velké téma to bylo i na Srazu patchworkářek. Probíraly jsme výztuhy, hlavně jejich gramáž a přítomnost lepidla (nemám lepení ráda, já raději bez lepidla). 
Co když ji třeba doma nemám? Můžu mít flanelovou utěrku, povlečení nebo něco měkkého, izolujícího. Nebude to vysoké jako s rounem, bude to izolovat a nebude se na tom houpat sklenička. V mém případě je to flanel ze zádíček z deky a letité bavlnky na vyšívání posloužily ke spojení vrchní vrstvy a výplně - flanelu. Já samozřejmě různé zbytky rouna mám, ale stejně mám tyhle flanelové výplně ráda. Mám chuť brát prostírání do ruky, protože je neskutečně příjemné. Čím dál častěji se uchyluji k těmto alternativám. Super jsou i bavlněné plínky, staré ručníky nebo nějaký vhodný kus starého oblečení, do deky klidně starší fleece deka.
Super mám prošito. Na jedno místě křivě (přes sluníčko jsem neviděla v tmavé barvě značení), ale je to můj proces, moje nedokonalost a nechám si ji. Někoho to pohorší, já jsem naopak lehce nervózní z dokonalosti. Při pohledu zblízka zjistíte i přítomnost pevného okraje, který jsem neodřezala a jednoduše tam i s těmi dírkami je.
Zase ty mýty. Potřebuji dokonalý stroj a kráčející patku nebo horní podávání. Nepotřebuji. Prošitý díl jsem položila lícem k líci dalšího kousku flanelu a obšila dokola s vynecháním otvoru na otočení. Ten jsem zašila v ruce a poté kraj obšila opět v ruce bavlnkou. Rohy jsou skládané, nejsou odstřižené a krásně drží. Kdo nezná, určitě to už někde mám nebo si to ještě ukážeme.

Vyžehlila a je hotovo. Vzniklo podkafíčko. Vznikl ale také objekt, který je vyjádřením mé nálady v danou chvíli, protože o tom je improvizace, která bude vždy jiná a nejsou na ni žádné modelové situace. 
Poznámka pro začátečníky. Zpravidla se tvoří třívrstvý sendvič. V tomto případě jsem to obešla, protože výrobek je malý. Při výrobě většího prostírání doporučuji počítat i s nějakým přichycením spodní vrstvy v ploše ubrousku nebo přikrývky.




A pokud si to zkusíte, nebo Vás to alespoň láká, napište mi to do komentáře. Zkuste chvilku zapomenout na všechny ty patchworkové civilizační vymoženosti. Nepotřebujete nic než nůžky, jehlu a nit. Nepotřebujete patchworkové pomůcky, ani šicí stroj. Stačí kousek látky ze starého oblečení nebo zbytky od švadleny. Nebo staré prostěradlo a třeba čaj a cibulové slupky na obarvení. Ale to zase příště. Stejně jako ta kyselá jablka. 
Krásný podzim přeji.
jamala s malým j 😏.


Moje dosavadní improv šití. EDIT: posíláte mi svoje práce a ptáte se mne, zda je to improv. Neodpovím. Jednak, prosím, neškatulkujme. Šijme srdcem (přesně nebo nepřesně) a je jedno co ušijeme a jak tomu budeme říkat. Najděte si svůj styl a neohlížjte se na to, jestli se to někomu líbí nebo ne. Líbí se to Vám? Pokud ano, tak pak je vše v pořádku-

 Improvizace je třeba i tato deka. Obrázky jsem řezala podle velikosti výšivky nebo aplikace a pak nějak došívala do konečného tvaru.


12 komentářů:

  1. A ještě bych doplnila, že s PW se dá začít v každém věku, nemá snad žádná omezení. Jen chuť šít.-)

    OdpovědětVymazat
  2. Patchwork prapôvodne vznikol tak, že to práve bola recyklácia starého oblečenia a vyradených textílii, tam je jeho pôvod, ja som o tom písala u mňa na blogu. Improv je niečo čo mne vôbec nejde...... taký ten môj vnútorný Monk mi káže všetko zarovnávať........:-) niekedy je to na škodu keď človeku sedí na pleci ten jeho Monk.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, určitě to tak je. Patchwork vzešel z více kultur, ve více podobách. Jenže se na to tak trochu zapomíná a zaznamenala jsem tyto názory a proto o nich píšu. j.

      Vymazat
  3. Milá Jamalko, můžu jen dodat AMEN. Nebo možná ještě WABI-SABI, o kterém jsem psala před časem, a i když jsem Tě nejmenovala, jsi tam zmíněna, stejně jako Markéta. Obě jste v tvorbě mé spřízněné duše. Každá trochu jinak, a přesto v mnohém podobně.
    O improv jsem chtěla psát, až se ještě posunu o kousek dál v současném šití. Hodně podobně jako píšeš teď Ty, ale protože to bude můj úhel pohledu, určitě to také napíšu. Improv jako by mi teď spadlo z nebe, ale vlastně od začátku jsem improv stejně jako Ty v té či oné podobě dělala. Na kabelkách, taštičkách, prostírání i na dekách. ..
    Jsem velice ráda, že sis tento blog ponechala a budeš dál psát o šití jinak. Mám to moc ráda, vždycky s Tebou souzním. Stejně jako teď, kdy jsem se včera rozhodla, že oživím psaní na svém šicím blogu a že napíšu podobný článek.

    OdpovědětVymazat
  4. Zdravím tě Jamalko,jak bych byla ráda kdybychom bydlely poblíž.Hrozně ráda šiji nepravidelnosti a šití ze zbytků mě baví ze všeho nejvíc.Děkuji za tvoje postřehy a rady.Quiltovaci rám od tebe nás trochu pozlobil,ale už jsme to vyřešili.Měj se krásně.Eva Bilina

    OdpovědětVymazat
  5. Čím víc nabídek v obchodech, tím víc budou švadlenky toužit po lepších materiálech atd ....a zdokonalovat své práce.A přitom je to přesně tak jak píšeš a stejně jsem začínala i já-využít nepotřebné látky.A mockrát si musím uvědomovat,jak se zbytečně stresuji tím, když mi něco ujede🤪

    OdpovědětVymazat
  6. Lezarts
    Slova se kterými se naprosto ztotožňují. Díky za ně-černé na bílém!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji. Mám toho víc, ale do jednoho článku se to nevlezlo

      Vymazat
  7. Plně s Vámi souhlasím, že někdo neumí ušít přesné rohy, ale i tak dělá krásné práce. Já se svým způsobem zamilovala do šití s papírovými šablonami a taky využívám staré i nové látky. Práce s látkou při patchworku je vždy krásná, zajímavá a sice ne vždy vyjde původní záměr, ale přesto vzníká něco pod našima rukama.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je právě ono. Když nám vyhovuje kombinovat, kombinujme i se starými látkami. Proč ne.

      Vymazat
  8. To je tak nádherné! Jdu pohledat pytlíky od italské rýže darované a konečně je prošiju!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, pokud byl můj článek inspirativní, tak to je pecka.j.

      Vymazat