Tašku jsem dodělala snad jen díky Srazu patchworkářek. Původně to měla být taška letní, ale měla jsem buď moc práce, nebo se mi nechtělo být v dílně v domě. Základ tašky je ušitý ze vzorníků, které jsem dostala. Nechtěla jsem dělat vyloženě boro, ale prošila jsem ji velkými stehy. Tak nějak po svém. Modrý čtvereček byl plánovaný směrem blíže ke dnu, ale nevyšlo to, taška se najednou zúžila úplně opačným směrem, tak jsem to tak nechala. Na dodělání jsem zvolila zbytky z košile která tvoří dno tašky, popruh tašky byl pásek k šatům. Na podšívku jsem použila kapsy z další košile, starou sukni a zapínání je z jeansové bundy. Ano, není to praktické, ale chtěla jsem využít, co jsem měla a koneckonců zas tak špatně se to nezapíná, když si zvyknete. Kovové díly na tašce jsou ze staré tašky, kterou někdo vyhodil. Perlovky na prošívání od různých kamarádek. Díly jsem našívala na staré prostěradlo a žádnou další výztuhu taška nemá. Pouze ta podšívková část je v horní části dvojitá. V podšívce jsou kapsy, poutko s karabinou a poutko na pověšení čehokoli. Přiznám se, že stále ještě tahám Vendulčin obojek, který měla z útulku a je připnutý právě na tom poutku.
Taška je tedy vytvořena z darů od kamarádek. Hanka - vzorníky, Peťa - perlovky, druhá Hanka - jeansové oblečení, třetí Hanka - prostěradla.
+
Umíš zpracovat opravdu vše. Paráda.
OdpovědětVymazatAhoj Jani, taška je zaujímavá už len tým, že je originál. Nikdy som nepočula o "dlaňovom ihelníčku", dala si mi dobrý tip, ďakujem. Aj ihelníčky sú milé ako darček. Pozdravujem ťa. Marta♥
OdpovědětVymazatBoro taška je super. Už dávno jsem si nějakou chtěla ušít, ale nejsou lidi, nebo nemají funkční pravou ruku. Ta jehelní knížka je zajímavá. Mám od kamarádky jehelníček a v něm bambilion jehel. Někdy nejen zapíchaných, ale zalezlých. O jejich účelu se můžu jen dohadovat, nejčastěji a nejraději hledám ty se zlatým ouškem. Případně jehly pro slabozraké. :) Ale obávám se, že jehelní knížky nejsou nic pro mě. Určitě bych je měla všude možně, takže bych je věčně hledala, a až bych je našla, tak by byly utčitě prázdné. Ale jsou moc hezké a je to dobrý nápad pro někoho, kdo je pečlivější než já.
OdpovědětVymazatAlenko. Jehelní knížka je dárek velmi osobní. Je celá šitá v ruce a vyšívaná a tím pádem má, alespoň v mých očích, naprosto jinou hodnotu než třeba nějaké in the hoop na vyšíváku. A nemusí bát jen na jehly pro ruční šití, ale může být u šicícího stroje a každá stránka knížky je na jinou jehlu. U ručního šití mám jehelníček - polštářek na špendlíky a jehelní knížku. Celé je to v krabičce, která je ještě ze Slovenska po dědečkovi a babičce. Bezmála třicet let má ta moje první knížka. Vlastně úplně první byl pruh plátna obšitý kolem okrajů a na něm napsané hodnoty jehel. Postupně jsem k němu našívala další kousky a pomalinku vznikala knížka. Pak jsem v nějaké encyklopedii objevila, že něco takového opravdu existuje a ušila jsem si z flaušů svoji první, kterou ještě mám.
VymazatTo je kouzelné, Jamalko. Já si šicí koutek musím vždy vytvářet, stěhuju stroj na velký stůl, který mám snížený kvůli quiltování. Mám ho vedle notebooku. Mívala jsem jiný stůl na psaní a jiný na šití, ale bylo tu přestolováno. Člověk vždy musí pracovat s tím, co má.
VymazatCo se týče památek na předky, vzhledem k jejich i mé minulosti vlastně nic nemám. Chybí od dětství "půdy a sklepy" po předcích, už jsem o tom nejednou psala.