Bez rámu

Předchozí příspěvky byly o prošívání na rámu. Možná si řeknete, to není nic pro mne. Rám není záležitost malá, ani na rozměr, ani na finance.
Setkala jsem se dokonce z názorem: Nemám rám, nemůžu prošívat deku. Jsou quilterky, které na rámu neprošívají a jejich díla jsou úžasná.

Prošívám na rámu i pod strojem. Každý způsob má svoje výhody i nevýhody.
Deka prošitá na rámu je plastičtější, na druhou stranu při prošívání na rámu je potřeba představit si vzor třeba i zrcadlově převrácený nebo jinak otočený, šije se v pruzích. I tady platí, že dlouhé rameno je velká výhoda.
Už jsem tady psala, že rám jsem odkoupila starší a byl mi nabídnut. Nikdy jsem po rámu netoužila. Pro mne bylo zpočátku svazující kroužit strojem nad látkou a nemít kontakt s látkou. Měla jsem problém, že to co jsem ušila a dlouhou dobu držela v rukách, mám namotat na trubky. Dnes je to už jinak, uchytla jsem se drápkem (pořádným drápem) a jsem ráda.

Přesto, a nebo právě proto, ráda sedám ke stroji a quiltuji pod stojem. A ten největší relax přichází, když si sednu ke šlapacímu stroji. Až budu mít víc času, bude i deka prošitá na šlapacím stroji a moc se na to těším. Je to jistě časově náročnějí, ale není to nemožné.

Toto je varianta kytek z předchozího příspěvku, quiltováno na šlapací Minervě 126. Variantu se špičkama upravila Monika Kolejová.

Takže jsem vlastně všechny chtěla povzbudit. Stačí si to srovnat v hlavě a chtít. Já všem přeji krásně proquiltované léto. Jana

Šlapací Minerva 126. Vydražila jsem ji na Aukru z korunu. Líbila se mi modrá barva.