sobota 14. září 2019

Konečně ukáže barveni

Abych o tom jen nemluvila, tak tady je i příklad barvení kuchyňským odpadem. No běžně ho sice k dipozici nemá ten, kdo nemá zahrádku, ale když si vzpomenu kolikrát jsem to udělala. Ukroutit nať, odhodit do biodpadu. Jenže letos nějak nebylo z čeho. Nastoupili hraboši a rychle a intenzivně sklidili. Nať ani nezvadla a pod zemí nezbylo nic. Tak jsem do záhonku pustila Vendulu, posbírala natě z mrkví a šup s nimi do hrnce. Stále nemám teploměr a teplotu jen odhaduji a protože topím na kamnech o občas odbíhám udělat něco na střeše, tak jsem přitopila trochu moc a mám spíš žlutou než zelenou barvu (ta by měla vzniknout malým zahřátím barviva). Ale i tak jsem moc spokojená, dokonce jsem ještě raději, protože je lehounce do zelena, prostě krásná. A mně ani není tolik líto, že úroda tak rychle zmizla.
Na obrázku je vpravo původní barva vlny. Je to nějaké no name Merino, ještě z DDJD. Látky dopadly trochu hůř. Měla jsem předmořeno už dlouho, no nicméně nejlepší barvu dal len s rostlinným mořidlem.
Vendula sklízí mrkev

Letos mi udělala velkou radost naše zahrada. Část jsme nechali na divoko a vedle různých rostlin jsem objevila na zahradě i Celík zlatobýl. Tím ale barvit nebudu, je to mnohem cennější bylina než Zlatobýl kanadský a začíná být docela vzácná. Takže něco málo jsem si usušila a zbytek zůstal na zahradě. A to platí i o rostlinách na barvení. Sbírám opatrně, ale u invazivních rostlin to není takový problém.

Ještě něco málo z mého bavícího tlachání. Když přinesu rostliny domů, rozložím je na dvorku a nechám brouky, aby mohli odkráčet kam se jim zlíbí. Pak teprve namočím do vody. 
Samozřejmě se snažím nejen rostliny rozeznat, ale je i poznat a něco zajímavého zjistit. A nejen internetem živ je člověk, tak mám nashromážděno docela dost knih, včetně vyřazených z knihovny. A to nejsou ani všechny. 
A ještě moje nové vařečky v akci. V hrnci je kopřiva. 
A když se vracím z putování za rostlinami, tak mám ráda ty večery na kopci. U nás dole už je skoro tma a M. přešlapuje u dveří a já si užívám to zvláštní světlo.
Krásné dny. Pady jamala

pátek 13. září 2019

Cesta k barvení

Už delší dobu přemýšlím jak všechno, co se mi honí hlavou, vměstnat do článku na blogu. Ale do jednoho to asi nepůjde, nedokázala bych to, byla by to spíš kniha. Už jsem to nakousla v minulém příspěvku, občas ukazuji barvení a tisky, ale je potřeba se zamyslet i nad způsoby barvení.
U nás dostupná literatura je velmi skromná. Ucelené knihy jsou snad jen dvě a to ještě spíš brožury. O jedné už jsem psala Barvení pomocí rostlin od Věry Bidlové, druhou jsem objevila v knihovně mezi dětskými knížkami.

Na chvilku se vrátím  o rok zpátky, kdy jsem začala s otisky listů. Neudělala jsem snad na jiný materiál než bavlněná prostěradla i když jsem si koupila dva hedvábné šály. Už jsem tady psala, že jsem toužila po barvách a krásných tiscích, jenže na ty je potřeba hedvábí. Koupila jsem si dokonce košenilu, protože v tu chvíli jsem byl přesvědčená, že takové tisky musím dokázat. Jenže ono to jde trošku proti mému přesvědčení a nakonec jsem neměla chuť nic z toho použít. Nejím zvířata větší část svého života a hedvábí prostě nedokážu nosit a asi ani zpracovat. Zůstanu tedy u tisků bez barev, ale s dobrým pocitem, že jsou mi jinak více blízké.

A opět tedy k výše popisovaným knihám. Musím říct, že jsem v nich nenašla, co by bylo pro mne vhodné. Obě jsou víc chemické než bych chtěla a používají toxická mořidla. Kamenec by měl být sice bezpečný, ale čím víc jsem se barvením zabývala, tak mi přišlo, že to není ono. Zkusila jsem zahraniční blogy a knihy a myslím, že moderní barvení přírodninami je hodně jinde. Bez toxických mořidel, síranů, čpavku a kdoví čeho ještě. Mořidly jsou přírodními materiály a nebo se barví bez mořidel. Zohledňuje se dostupnost rostlin a materiálů vhodných k barvení, tak aby se využily například rostliny invazivní nebo odpad z kuchyně. U invazivních rostlin je málo pravděpodobné, že ji ohrozíme a přitom můžeme udělat zajímavé barvy. Místo toxických mořidel se bere větší ohled na to, kdy rostlinu sbírat a jaký postup použít. Ten zase není nijak závislý na chemických činidlech, ale spíše na pomalém způsobu barvení. A toto všechno je mi blízké, ale je potřeba brát v úvahu lokální odlišnosti.
Zůstávám tedy u barvení rostlinných materiálů a vlny. Jak už jsem psala, díky mojí kamarádce mi učaroval len. A lněný šátek z jemného lnu je pro mne větší luxus než hedvábí. A jak jsem tak na cestě k tomu barvení, tak si nejsem jistá, jestli mám co ukazovat. Těžko se taky přestavuje barva, když každý monitor má jiné nastavení. Těžko monitor dokáže zprostředkovat krásu lněného materiálu. Může to vypadat i takto:
A nejvíc si užívám putování za rostlinami a svoji barvicí "dílnu" na dvorku. Nemám ještě potřebné vybavení, ale už se to rýsuje. Měníme tašky na střeše, takže náš dvorek je trošku staveniště, ale můj sen o barvení na starých kamnech se splnil.


 Ty hrušky nemám sice na barvení, ale nemusím všechno prohnat hrncem. Nebo ano? O tom napíšu příště.
Šípky jsou letos opravdu výstavní.
P.S. taky trochu šiju. Mám rozešité dvě Deky z lásky a tady je alespoň základ na polštářek k jedné z
nich. Je pro kluka a vzor jsem si našla v knize od Angely Walters.
Krásný podzim přeji. jamala

neděle 25. srpna 2019

Je to ekologické?

Je to ekologické? Budu psát o barvení a tisku přírodninami. Říkáme tomu eko tisk a případně eko barvení. Ale... používáme často prostředky, které moc ekologické nejsou.
Je málo rostlin, které obarví vlnu a hedvábí bez moření a na bavlnu nebo na len je to pak ještě obtížnější.
Co se týká ekotisku. Doporučuje se pracovat se železitou vodou. Někdo přidává i ocet. Pokud přidám i ocet dochází k reakci a s takto připraveným roztokem je potřeba postupovat stejně jako s jedovatou zelenou skalicí. S takovým pak nakládám tak, že nechávám jen odpařit v nádobě a rozhodně nevylévám do odpadu..
Ještě složitější je to s barvením jako takovým. Kromě kamence a dalších mořidel, kterými jsou potravinářské suroviny, se často používá modrá a zelená skalice. Tedy síran měďnatý a síran železnatý. A už je problém s jejich likvidací. A k dosažení některých barev se používají i další toxické sloučeniny. Pak už se dostanu někam, kam směřovat nechci.
Vařením některých rostlin vznikají opět toxické odpady, které by neměly minimálně přijít na kompost, případně by se k nim neměli dostat zvířecí obyvatelé domácnosti.
Sírany nevidím jako dobré pro přírodní barvení, přestává být ekologickým. Jsou nebezpečné pro živočichy Někdy je možné nahradit přírodní cestou. Chce to obětovat více času.
Už jsem se psala, že se snažím jít cestou vlastní soběstačnosti. Ano, v začátcích jsem si koupila košenilu a těšila se na červenou barvu, ale teď se trochu stydím a mám k tomu úplně jiný postoj.
Takže dnes nepotřebuji červenou barvu z něčeho, co někdo dovezl a já si to objednala přes internet. Už v minulém příspěvku jsem psala o tom, že se snažím barvit rostlinami divoce rostoucími, případně se pokusím něco vypěstovat. Sice budu muset objednat semínka, ale do budoucna moje snažení asi zůstane na tom, co najdu v přírodě. Možná zkusím indigo, které mne zajímá, ale asi to bude také jen okrajová záležitost. Vůbec mi nevadí, že v barevnosti se budu pohybovat asi jen v několika odstínech žlutých, zelených a hnědých barev. Ty barvy vidím kolem sebe v přírodě a to mi stačí.

Když to celé shrnu. Asi to nebude tak úplně oslňující a vhodné pro všechny. Na patchwork to není nejideálnější disciplína, ale je možné látky použít. Já ani nechci tvrdit, že si už nikdy neobjednám žádnou látku na patchwork, moc toho asi už nebude. Chci odšít co mám a když už to mám, tak látky použít smysluplně. Bohužel celý textilní průmysl působí hodně škody a je zatím jen malinkou kapkou, že se budu snažit o svoji cestu. Přírodní barvení chci udržet v rovině opravdu přírodní a ničím zbytečným přírodu nezatěžující. Samozřejmě, i to plátno si musím objednat, ale preferuji českého výrobce a nakoupím jednorázově větší množství. Na ekotisk používám starší plátna.

Ještě bych zmínila, že světě jsou i trendy barvit bez mořidel. Při barvení materiálů proteinového původu je to reálné. Při nesprávném zacházení mohou barvy z přírodnin nadělat více ekologické škody než barvení Duhou. Tak tohle jsem měla na srdci, když jsem slibovala, že napíšu něco o mořidlech.
Děkuji všem, kdo jste si přečetli trošku delší a pro některé možná nepoužitelný článek. Ale možná jsou tady i myšlenky, které se netýkají jen přírodního barvení.
Krásné dny, jamala

pátek 23. srpna 2019

Z přírody

Z přírody jde získat spoustu bylin užitečných pro zdraví, ale rostliny pro moji velkou radost - barvení a eko tisk. Co se barvení týká, psala jsem o něm TADY.
Pro mne je to něco, co mi dělá radost nejen svým výsledkem, ale proces samotný je zážitek a měl by se prožít. Od sběru rostlin až po žehlení nabarvené látky. Jsem přesvědčená, že teprve pak nám příroda dá to, co chceme.
Jak barvit je poměrně složitá otázka. Jsou to rostliny, nikoliv chemie a může se sběr od sběru lišit, jaké barvy z nich dostaneme. Já se snažím barvit bavlnu a len a to je na barvení hodně těžší a rozhodně jiné než třeba hedvábí a vlna. Knih a podkladů je málo a jsou zaměřené většinou na barvení vlny, tedy materiálu živočišného původu. Bavlna a len jsou rostliny a každá se chová také jinak. Zkušenosti lovím většinou na internetu a v různých knihách, případně v knize Věry Bidlové - Barvení pomocí rostlin, kterou jsem kdysi koupila ve výprodeji za dvacku. Ale i ta je orientovaná na barvení vlny a bavlna se hodně liší. Navíc se už používají trochu jiné metody a kniha mi přijde zastaralá. Hledám svoje postupy a pravidla, která budou fungovat pro moje potřeby. Jen ti nejlepší mistři barvení dokázali namíchat znovu stejné barvy. Učili se to celá léta a je to stejné jako třeba s quiltováním a jakoukoliv jinou činností, kterou děláme jako profesi celý život. Toto jsou opravdu jen pokusy. Doufám, že za nějakou dobu budu už něco znát, uvidím, jak se barvy chovají a budu moct předat nějaké zkušenosti dál.
Barvení ovlivňuje spousta věcí a kdo byl zvyklý barvit v Duze, tak při tomto na to může úspěšně zapomenout.
Tady je vzorník mého lněného barvení. Když se dívám na fotky, tak musím říct, že je velmi těžké zachytit barvy a navíc, každý má jinak nastavený monitor. A krásu lnu zachytit opravdu na fotce nejde. Tak to berte spíš jako ukázku toho, že barvit přírodninami je náročné, ale možné.
Co se stálobarevnosti týká, tak v předchozím článku jsem to naťukla. Tyto barvy bývají spíše trvalejší, vyblednou nebo změní barvu především barvy z různých plodů.

Takže len: první je původní bílá a pak další barvy získané ze tří rostlin. Můj cíl je barvit rostlinami běžně dostupnými a tady jsem to splnila. Všechny rostou skoro všude. Kopřiva, šťovík, zlatobýl kanadský. Barvila jsem na nových látkách. Len i bavlnu.
  Jedna rostlina a barevná škála, kterou jsem z ní dostala - zlatobýl kanadský:
 Po druhém oprání po dvou měsících - cibule, kručinka barvířská a ořešák. Ořešák ještě z loňského barvení. 

Chtěla jsem napsat něco ještě o ekologii a přírodním barvení, ale nechám si to na jindy. Tak ještě nějaké otisky, které jsem slíbila v minulém příspěvku, většinou na staré bavlně:


 Tyto dva pruhy jsou na nové bavlně. Trošku víc se rozpíjely, kresba není tak ostrá.

 A zase starší bavlna z prvních letošních tisků:


Krásný zbytek prázdnin. Pady jamala

úterý 20. srpna 2019

Malé šití a háčkování

Začnu tím, že panely na tašky jsem nemalovala já.
Jsou z Bářiny dílny. Bára navrhuje sušenková vykrajovátka najdete U dvou medvídků a vyrábí spoustu jiných drobností TADY.
Právě mě napadlo, že se blíží podzim a já stále nemám vykrajovátka listů...
Takže k taškám. Bára namalovala panely a já ušila jednoduché nákupky.



A taky jsem trochu přešívala. Dlouhé kalhoty byly hodně dlouhé. Byla to rychloakce, tak jsem nestihla ani nafotit. Stříhalo se na šortky a mně bylo líto, že zůstalo tolik materiálu. Spíchla jsem jednoduchý sáčkobatoh. Je vypodšívkovaný, samozřejmě opět odloženou košilí.
V háčkování jsem přešla z koberečků (přes léto jsem jich udělala několik) na motivky. Spusta krásných návod je u Jane Crowfoot a jeden neví, který si vybrat. Takže zkouška perských dlaždic a magických luceren, kterým říkám důvěrně cibule. 
Modrou bavlněnou přízi jsem dostala od kamarádky a už delší dobu vymýšlím, jak ji použít. Obháčkovaná je přízí barvenou indigem, tak musím udělat nějakou zkoušku stálobarevnosti.
A ještě další věc, na které pracuji. Je to deka z lásky. Barevnost má být modro-hnědo-žlutá. Inspirovala jsem se knížkou Jak se žije medvědům v různých částech světa a tak se vracím ke svým osvědčeným čtverečkům. Obrázků mám jen sedm, tak musím ještě dodělávat další. Protože už jsem některé obrázky zašila do deky, tak alespoň polštářek.


A je to skoro všechno. Vlastně ne. Ještě jsem zkoušela první ekotisky, ale to až v dalším příspěvku. Zatím se pochlubím kytkou, kterou jsem dostala. Zajímavé je, že když dostanu od někoho kytku, tak se mě hned ptají, kterou rostlinu bych využila na barvení. Chichi.
Krásný zbytek prázdnin přeji. Pady jamala

neděle 11. srpna 2019

Rozkvetlé léto

Dnes trochu volného quiltování spojeného s technikou, které se říká bobbin work. Nedělala jsem ji poprvé a na předchozí příspěvky se můžete podívat TADY
Když si odkaz rozkliknete, tak v příspěvcích bude všechno o bobbin worku a jsou tam i podobné kytky - podkafíčka. Občas je dělám, většinou utočím dvě tři kytky a protože jsem jich dělala trošku víc, tak jsem se rozhodla dát je i na blog. Je to šup šup rychlodárek. Jako výplň jsem dala sakon.
No a protože většinou dávám na sociální sítě obrázky z procesu na čem pracuji, tak mám možnost na blogu odpovědět na případné dotazy, které by mohly padnout i tady na blogu.
Jedna švadlenka se mne ptala, jestli nemůže perlovka, kterou používám jako spodní nit, ničit její mechanický stroj. Nevidím k tomu žádný důvod. Problém by spíš mohl vzniknout u strojů s horizontálním chapačem, dnes většinou stroje elektronické, ale třeba na Brothery se používá speciální sada k této technice určená. Ale viděla jsem takto vyšívat  i bez speciálního pouzdra. Mně to nešlo, cívka mi vyskakovala z pouzdra. Pokud máte mechanický stroj, tak další cívkové pouzdro je výhoda, nemusíte znovu seřizovat napětí dolní nitě pro jinou tloušťku. Záleží na Vašem nastavení, často stačí jen utáhnout nit horní. Takže klasický rotační nebo kyvný chapač naprosto bez problémů. Já si myslím, že pokud používám jeansové silné nitě, dostává stroj zabrat daleko víc, než když dám do spodní cívky měkkou a poměrně snadno se trhající perlovku.
Quiltovala jsem na šlapací Ladě 77. Quiltování  - ozdobné prošívání. V případě strojového pak se vyřadí z činnosti zoubky podavače a látkou se volně pohybuje a kreslí požadovaný tvar. To kdyby někdo ještě o této technice neslyšel.
Kytky, kytky, kytky...
 A tady i s listy:
  


Pro pány jsem si vymyslela listy a daly mi pořádně zabrat, než vypadaly k světu. S perlovkou nebyly pěkné a melír tady nefungoval už vůbec. Tak jsem sáhla do zásob a zkusila látací přízi. Stejně jako většinu kytek, tak i návod na list jsem našla u Lori Kennedy.

A ještě video, jak prošívám.

To by mohlo být všechno. Vlastně ještě taška z minulého příspěvku v akci. Vyšla jsem si nasbírat vratič. Samozřejmě na barvení.

Možná to tak nevypadá, ale občas se vyskytnu i v kuchyni a musím se podělit o radost z cuketových chipsů. Receptů je na internetu plno, já je dělala v sušičce na ovoce a krájela jsem tak 3 mm silná kolečka. Koření jsem zkoušela různé, každý ať zvolí co mu chutná.
 
Léto letos utíká nějak rychle a tak příště už zase budou nákupky a konečně i nějaké nové ekotisky.
Krásný zbytek prázdnin. jamala

neděle 4. srpna 2019

Natural

Dnes zase něco přírodního a ekologičtějšího. Stále mám totiž takový pocit, že když taška místo igelitky, tak by měla být co nejvíce ekologicky nenáročná. Kdysi existovala takový výzva - ušijte nákupní tašku z něčeho doma už nepotřebného. Závěs, ubrus, prostěradlo. Právě prostěradla sloužila jako podklad mých ekotisků, které jsem dělala loni. Po roce jsem je všechny znovu vyprala a zhodnotila, jak vypadají. Ušila jsem z nich dvě tašky, které snad splňují všechny požadavky na 100% eko tašku. Otisky jsou tedy bez jakýchkoliv chemických barev, použila jsem pouze místní listy a jako mořidlo netoxický kamenec. A pak už jen zbytek starší riflové sukně a pásek z výprodeje za pětikačku.
Tašky jsem šila na šlapacím stroji a to je vlastně také k přírodě šetrná varianta.
Výsledkem jsem nadšená. Určitě nebudu šít už jen tašky z prostěradel, mám ještě látky, které nejsou vhodné na deky a ty je potřeba také zpracovat. Nové látky už nekupuji, jen výjimečně, snažím se zpracovat co mám. Ale to až příště.
Tady jsou tedy moje tašky, které jsou podle mne šetrné k přírodě a pro mne znamenají obrovskou radost.
Taška první. Zbytek sukně akorát vyšel na ucha a na podšití horního lemu.


 Jediná nová věc je patka s vodítkem, kterou jsem si na stroj pořídila. Ta stará se mi rozbila.
 Další taška vyfocená z obou stran:

 A moje loňské tisky. Mokré, takže docela výrazné, suché jsou světlejší.
Přeji krásné letní dny. jamala