pátek 30. listopadu 2018

90°

Už delší dobu jsem chtěla vyzkoušet quilting na stroji tak, jak na něj dívám na rámu.
Dnes tedy zkouška trošku jiného pohledu na stroj při quiltování. 
Zkoušela jsem na stroji Janome 1600 PQC a postavila jsem ho na stůl o 90° otočený. Stroj má vzdálenost jehly od těla stoje je 23 cm. To je o 5 cm víc než u malých strojů, ale zase dnes máme stroje s ramenem delším. Nějakých 27 cm už je prostor, kdy se deka vleze už krásně.
Nemám speciální stolek (zatím). Stroj jsem jednou stranou dala k vyššímu stolu a z druhé strany jsem dala přídavný stolek. Použila jsem quiltovací podložku a plochu tak sjednotila. 
Stolek, který umožňuje takto quiltovat by měl vypadat nějak TAKTO. Toto je stolek na quiltovačku JUKI, která je v poslední době u nás hodně rozšířená. Přídavný stolek není těžké vyrobit, nemusí být ani průhledný. Jen je dobré pamatovat, že základní stůl musí být snížený, aby stroj nebyl zbytečně vysoko. Obzvlášť u quiltování je to hodně důležité. Pár ukázek třeba TADY. Párkrát jsem viděla šicí kouty, kde byl stroj postavený na desce, kterou nesl podstavec starého šicího stroje. Jsem vysoká, ale i na mne by byl takto postavený stroj nepřirozeně vysoko. Můj stůl je tedy nejen nízký, ale ještě je hlubší - 82 cm. 
Zkusila jsem pod stroj dát deku, ale i quiltovat. Moje poznatky:
Výhodou takto postaveného stroje je velký prostor na levou i pravou stranu. Poměrně rychle a plynule jsem mohla šít velké vzory. Patka, kterou jsem použila, zabírá prostor vpravo od jehly a při quiltování z boční strany mi tedy nijak nepřekáží. Deka se krásně vleze pod stroj. V tomto ohledu je to luxus.
Nevýhodou je trošku horší možnost vidět za patku stroje. Výhledu brání boční kryt světla a musím se u stroje tedy trochu víc hrbit. A bylo by jistě potřeba si na tento způsob quitlování zvyknout. Dokonce si myslím, že u JUKI, by mohlo být na patku lépe vidět, má víc zkosený boční kryt .
Já zatím dál budu prošívat deky na šlapacím stroji, ale tuto možnost zatím vůbec nezavrhuji. Větší nebo celoplošné vzory na deku se takto dělají určitě lépe.

Návod Jak na volné quiltování NAJDETE TADY.

Pokud jste vyzkoušeli, nebo se chystáte vyzkoušet, budu ráda, když mi napíšete svoje zkušenosti a svůj pohled na tuto možnost.
EDIT: Otevřená patka pro toto quiltování pro JUKI (je možné použít i na quiltovačku Janome) TADY. Na Ebay koupíte nyní i uzavřenou patku. Pokud jste majitelky quiltovačky Janome a chybí Vám "skákací" patka,  tak je možnost dokoupit patku JUKI i na Janome.
EDIT II Jak můžete předělat průmyslový stroj na quiltovačku z boční polohy najdete TADY. URČITĚ SE PODÍVEJTE NA TUTO SKVĚLOU QUILTERKU
Krásný advent přeji. jamala

středa 28. listopadu 2018

Zase doma

a s velkým elánem do další práce.
Výstava v Brně byla malá, ale krásná a velmi osobní. Moc děkuji všem pořadatelkám za úžasný zážitek. Fotky najdete TADY , nebo v příspěvku na blogu Renaty TADY
Jedna fotka z mého zákoutí, kde jsem strávila příjemné dva dny quiltování. Moje Sněhulka byla ve skvělé společnosti Renatiny čtverečkové deky, kterou jsem prošívala a deky Jany Polgariany, úplně vlevo.


Quiltovala jsem jen tak, ale taky taštičky a jednoho anděla. Majitelka si ho ještě dotvoří, neměly jsme zlaté nitě. Bílá na bílou a ještě bez pořádného světla a za dohledu návštěvníků výstavy, no pořádnou trému jsem měla. Quiltovala jsem na šlapacím stroji Lada 77.

Páteční večer jsem svoje malé stroje vyměnila za pořádné sedlářské stroje. Renata mě vzala do Sedlářství Spurný.  Velký zážitek, na dlouhou dobu.

Když jsem se vrátila domů a všechno bylo zase na svém místě,
tak jsem vytáhla trochu rezivění.

 A vyzkoušela kumo shibori na malé rezavé trubce. Vařila jsem zase na páře asi hodinu a do druhého dne nechala vychladnout. Rezivění jsem popsala TADY.
Abych z toho quiltování zase nevypadla jak v létě, tak jsem si raději objednala nitě u Moniky Kolejové. 
Pokud se bojíte melírovaných nití, protože s nimi nemáte zkušenosti, tak tato značka je úžasná v tom, že nemá ostré přechody barev. Je také samozřejmě potřeba vybrat vzor, který melírkám sluší. Já osobně si myslím, že na vzor peří nejsou vhodné, ale jsou projekty, které by bez melírovaných nití byly nějaké ochuzené.
Jen na ukázku něco z mých dřívějších prací s melírovanými nitěmi. Takto vypadá taštička z modrozelených nití:
Bez melírovaných nití by se určitě neobešly ani Mrazivé květy, které jsem měla také v Brně na výstavě a návštěvníky upoutaly. Použila jsem hned dva druhy melírek:
Ještě poslední kousek, který se mnou putoval na výstavu a šila jsem den před výstavou a byla to nákupka s liškou, kterou jsem vyšívala také na šlapací Ladě a sešívala na Bernině 117-k. Stroj je také šlapací a já se těším, že letos v zimě na ni budu mít víc času.
Přeji krásný nastávající advent. A snad dojde na něco vánočního i u mne. A možná si taky udělám svého anděla. Andělů není nikdy dost. jamala

pondělí 19. listopadu 2018

Více rzi

Kdyby mi někdo řekl, třeba před rokem, že budu barvit rezivěním, asi bych se hodně bavila. Už s klasickým ekotiskem jsem váhala nejméně rok, rez v látce mi vadila. Jednak, pokud se déle nechá v látce, tak látku dál rozkládá a dokonce mohou některé části vypadnout. Je tedy opravdu potřeba dobře látku ustálit a následně dobře vyprat.
U nás je asi hodně známý tento postup: vodou s octem namořená látka se rozloží a poklade rezavými předměty, které se otisknou vtékáním rzi do látky. Podkovy, klíče, hřebíky, pletivo, umělecky kované předměty... Další možnost je látkou omotat různé zrezivělé předměty. Tento proces trvá od jednoho až několik dnů a je potřeba látku rosit, aby nevysychala.
Já jsem zvolila ekotiskový kompromis. S látkou jsem pracovala stejně jako je popsáno třeba v knize Jany Harmachové -  Od patchworku po artquilt nebo v knize Batika, kterou vydala Metafora. Látka se musí dobře vyprat, apretury se nejlépe zbaví krystalickou sodou. Pak se máčí v roztoku vody a octa asi hodinu. Přidala jsem rostliny, které jsem vložila mezi dvě stejně velké látky. Ty jsem pak motala na rezavou trubku, ovázala provázkem a poté hodinu povařila na páře. Ráno jsem ovázání odstranila a kontrolovala stav rezivění. Pokud bylo málo, tak jsem ještě nechala na trubce do večera. Víc jsem zatím nepotřebovala. Moc už nebude co tisknout, já našla poslední heřmánky, řebříček a pár květů měsíčku lékařského. Nejlépe vyšly samostatné heřmánky, otisky řebříčku vypadají také skvěle. Látku jsem neutralizovala solí, a poté důkladně vyprala tuhým mýdlem s jelenem a v pračce.










Druhý pokus. Jsou to dvě plátna, jedno je jemné, druhé hrubé. Z hrubšího jsem nadšená asi nejvíc, ale celkový pohled se večer moc nedá nafotit:

 Už se těším, až si tohle na jaře zopakuji:


A ještě něco z klasického ekotisku. Listy ostružiníku, kontryhel, šípková růže, jahodník.


 Tisk s dalšího dne. Proč mám ty druhé tisky vždycky lepší?! Do hrnce jsem při vaření na páře přidala ještě rezavý řetěz. Jestli to tisk ovlivnilo nevím, ale vyšel krásně. 

Fotka je fotka a nezachytí co by měla a tak ekotisky budou také k vidění na výstavě v Brně, na kterou jsem Vás zvala v minulém příspěvku. 
Krásné skoro zimní dny. Pady jamala.

sobota 17. listopadu 2018

Pozvánka

Dnes bych Vás ráda pozvala na výstavu do Brna, kam se chystám s Ankou (Lada 77). Budeme tam quiltovat. Trénujeme a ladíme formu:


Najdete mne na této výstavě. V Brně jsou patchworkové výstavy dvě, tak se určitě zajděte podívat na obě výstavy. Druhá výstava je na od 24. 11. do 2.12. na Nové radnici.

A dodělávám i Sněhulku a tašku ze čtverečků:




Budu ráda, když se zastavíte. jamala

úterý 13. listopadu 2018

Všechno má svůj čas

Tento článek jsem se rozhodla napsat na základě reakcí na ekotisk. Nevím, kdy jsem ekotisk na pinterestu objevila. Asi v době, kdy jsem začala se sněhovým barvením a shibori postupně začala dohledávat barvení indigem a pak přírodní barvení a logicky se mi tam začal nabízet ekotisk. Dlouho jsem se k němu odhodlávala. Letos na jaře jsem s barvením zůstala stát na místě. Nekonalo se žádné barvení a nemohla jsem si najít svoji cestu. Hledala jsem trochu i čas, protože jsem dělala nějaká prostírání a recepty a najednou byla velká horka a já se potýkala celý měsíc s antibiotiky a už začal podzim. Nějaká dovolená a začaly padat první listy. Musím to zkusit!
Začala jsem ukazovat svoje první pokusy a informace jsem sháněla vlastně během práce.
Tuto fantastickou činnost vynalezla India Flint. Jako Australanka má samozřejmě jiné možnosti a jiné rostliny, především eukalyptus, který v našich podmínkách běžně neroste. Já bych ráda do budoucna ráda tiskla v našich podmínkách s našimi rostlinami. I když se indigu asi nevyhnu. Určitě ne. Ale listy a rostliny, ty bych chtěla používat ty naše. Zatím tisknu tím nejjednodušším způsobem, bez barvení a dalších pomůcek, kterými lze docílit lepšího tisku. Zato tisknu na bavlnu, která se považuje za problematičtější materiál k ekotisku. Rostlinné materiály vůbec. Vhodnější je hedvábí nebo vlna, tedy materiály živočišného původu.
Teprve během procesu jsem zjistila, že jsem vlastně začala v úplně správnou chvíli pro začátečníka. V době před opadáním, kdy listy mají nejvíce taninu a jsou na tisk nevhodnější. Kdo čeká, že na jaře začnu tisknou víc a barevně, tak toho asi zklamu. Barevné otisky dělají právě některé druhy eukalyptu, snad některé druhy vrby. Určitě víc barev zachytí ekotisk na papír. I ten časem vyzkouším.
Jsem ráda, že jsem věnovala ekotisku ten nejsprávnější čas. Zatím stále pracuji podle základního návodu, který jsem sepsala TADY
Máme 13. listopadu, listy už opravdu opadaly, ale teplý podzim zajistil na mnoha místech listy nové. A tak se mi o víkendu podařilo najít krásné listy ostružiny, jahodníku a šípkové růže.
Další pokusy jsem dělala s hnědými listy dubu. V Severských listech jsem se dočetla, že některé stromy neshazují listy proto, že si je nechávají jako přirozenou ochranu proti vetřelcům. Jednak šustí a jednak mají hodně tříslovin a jsou tudíž hořké a losům nechutnají. Rozhodla jsem se, že to tedy musím rozhodně zkusit a nasbírala jsem hnědé listy dubu a buku na zahradě a zkusila další tisky. Buk nic moc, ale listy dubu vyšly krásné:

tady jsou otisky hnědých listů ještě mokré, po vybalení:

Sára pomáhá i s namáčením listů. Hnědé listy jsem máčela několik hodin ve vodě:
Tady je porovnání otisku zeleného a hnědého listu. Zelený tisk dal tmavší a plnější otisk, hnědé jsou zajímavé.
Jak už jsem dříve psala, ne všechny listy jsou vhodné. Zkoušela jsem kakost jen náhodou a teprve později jsem se dočetla, že je na tisk vhodný (ostružina, kakost, olše, javor):
 Kakost a ostružina:
 Dubové listy a šípková růže:
 Olše:
A ještě jednou hnědý list dubu:
Je úžasné pozorovat, jak se to pomalinku "tiskne":
List jahodníku na jehelníčku:
Možná se někomu nebudou moje pokusy zdát dokonalé, uvítal by barevnost, jasnější tisky... O tom to není. 
Stála jsem v lese, padaly poslední listy a já je chytala, strkala do kapes a doufala, že je zachytím na látku. A některé se povedly! A než se jejich bratříčkové mrazem rozpadnou, tak pár jich posloužilo k  zachycení jakéhosi kouzla, které žádné syntetické a jásavé barvy nedají.
Pokud chcete ekotisk vyzkoušet, je to taky o spoustě rezavých věcí, klacků, hrnců k namáčení. Taky o zabarvených rukách, protože občas prasknou rukavice a občas si je prostě nenasadíte, protože na umístění listů na látky, případně na jejich sundávání není v rukavicích takový cit. Myslím, že dříve jsem to nebyla schopná přijmout, teď mi to vůbec nevadí. Všechno to k tomu patří a stojí to za to.
A nakonec jsem došla k poznání, že velkým pokladem jsou i plechovky od psího masa. Samozřejmě musí ještě náležitě zrezivět. Rez se na nich objeví poměrně rychle, když jsou vystaveny dešti.

Krásný zbytek podzimu. Pady jamala