pátek 27. září 2019

Je to teď moderní,

přírodní barvení samozřejmě. Musím s tím souhlasit. Na druhou stranu tohle barvení jsem chtěla vždycky dělat, jenže na nebyl čas a možnosti. Odešla jsem v 25 do města, abych se vrátila po 30 letech na vesnici.
 O tom jestli je to eko, tak o tom jsem napsala několik předchozích článků. Nejsem fanatik, ale snažím se žít tak, abych nezatěžovala přírodu. Přišlo to s věkem, se starými stroji (to abych si uvědomila, že opravdu nepotřebuji nejnovější model Berniny ani longarm). Taky díky mojí kamarádce, která mne obléká věcmi z kterých vyroste, a tak si nemusím nic kupovat. A která mne také dostatečně zásobila lnem na moje pokusy.
Všechno toto barvení je opravdu eko, nejsou použitá žádná toxická mořidla. Barvím dešťovou vodou a barvila jsem na kamnech, ve kterých jsem spálila zbytky dřeva, které nemůže do našeho kotle na topení. Vše potřebné jsem našla ve svém okolí a nejnutnější pomůcky jsou nakoupené v kamenném obchodě. Halenka je ze sekáče, pouze vlnu jsem měla z internetového obchodu. Ta je hodně stará je to 100% Merino (koupené v DDJD, ale myslím, že si nechávala dělat vlnu ve Vlnapu), pak tam mám ještě dva druhy vlny z Chemlonky, které jsem kdysi odkoupila od známé. Mám tedy různé materiály, ale na ty ještě dojde. Opravdu nejlépe a luxusně se barvilo s Merinem a celek ukážu někdy příště, už mi nic nezbylo, jen malé klubíčko původní vlny.

Takže toto je ukázka různých materiálů a stejné barvicí lázně. Zleva (asi) hedvábí z Chemlonky, Merino z DDJD, bavlněná halenka a Šumava z Chemlonky. Nezoufejte, když Vám barva nevychází jako někomu jinému, je to často zvoleným materiálem. Berte, prosím, v úvahu i Vaše nastavení monitoru a celou vzorky mého barvení spíš jako ukázku, že to jde. Barvy jsou zelenkavé, Merino tmavě zelené, jen hedvábí dalo spíš šedou barvu. Takto barvené materiály jsou choulostivé na praní a to i na teplotu, rozhodně je potřeba prát opatrně. Nízké teploty a neutrální prací prostředky. Máme kořenovou čističku, žádné agresivní čisticí prostředny na nic nepoužívám. Materiály jsou vyprané a vysušené na slunci. Dokonce vlny byly na slunci zhruba půl dne, když vezmu v úvahu jak dlouho teď trvá sluneční svit.
Zmiňované Merino z DDJD. Barvené je natí z mrkve, chrpou luční, vratičem a kopřivou.
A tady už zase pomalu návrat k látkám. Aksamitníky (trošku vybledly na sluníčku), chrpa luční, lnice květel. Ten největší kus lnu je světle zelený, ale neumím to vyfotit.
A začala jsem i trošku eko tisku. Na Instagramu jsem viděla úžasné práce jedné barvířky. Hledejte na Instagramu  @lidakostareva.
Tisky jsou dělané stejně jako technika shibori. Ještě jsem si nabarvila látky k tiskům - ořech a kopřiva.
Děkuji všem, kteří sdílí svoje práce a můžou mě tak posunout dál. Největší dík patří úžasnému M., který to všechno snáší a pomáhá mi, třeba s těmi prkýnky, která mi bleskurychle přichystal.






 Pomocníkům byla zima a tak se obě nacpaly do krabice od třísek za kamna.
Jo a vlastně ještě bezinky. Občas se mne někdo zeptá na to, jestli s nimi barvím. Barvení plody je opravdu nestálé a já jsem udělala na ukázku jedno barvení. Fialová barva vypráním zmizí. Jsem zvědavá, jak stálá bude ta světle šedá, která zůstala, není špatná. Tak bezinky snad jen pro tento účel. Ale to tom ještě za čas napíšu, nevím jestli ta šedá bude ještě blednout, jako jsem to viděla u červeného zelí, kdy barva téměř zmizí. Není to cesta, po které bych se chtěla vydat. Žluté a hnědé jsou zatím dostačující po můj barvicí svět. I tak mám co objevovat.
 Krásný podzim přeji. jamala

sobota 14. září 2019

Konečně ukáže barveni

Abych o tom jen nemluvila, tak tady je i příklad barvení kuchyňským odpadem. No běžně ho sice k dipozici nemá ten, kdo nemá zahrádku, ale když si vzpomenu kolikrát jsem to udělala. Ukroutit nať, odhodit do biodpadu. Jenže letos nějak nebylo z čeho. Nastoupili hraboši a rychle a intenzivně sklidili. Nať ani nezvadla a pod zemí nezbylo nic. Tak jsem do záhonku pustila Vendulu, posbírala natě z mrkví a šup s nimi do hrnce. Stále nemám teploměr a teplotu jen odhaduji a protože topím na kamnech o občas odbíhám udělat něco na střeše, tak jsem přitopila trochu moc a mám spíš žlutou než zelenou barvu (ta by měla vzniknout malým zahřátím barviva). Ale i tak jsem moc spokojená, dokonce jsem ještě raději, protože je lehounce do zelena, prostě krásná. A mně ani není tolik líto, že úroda tak rychle zmizla.
Na obrázku je vpravo původní barva vlny. Je to nějaké no name Merino, ještě z DDJD. Látky dopadly trochu hůř. Měla jsem předmořeno už dlouho, no nicméně nejlepší barvu dal len s rostlinným mořidlem.
Vendula sklízí mrkev

Letos mi udělala velkou radost naše zahrada. Část jsme nechali na divoko a vedle různých rostlin jsem objevila na zahradě i Celík zlatobýl. Tím ale barvit nebudu, je to mnohem cennější bylina než Zlatobýl kanadský a začíná být docela vzácná. Takže něco málo jsem si usušila a zbytek zůstal na zahradě. A to platí i o rostlinách na barvení. Sbírám opatrně, ale u invazivních rostlin to není takový problém.

Ještě něco málo z mého bavícího tlachání. Když přinesu rostliny domů, rozložím je na dvorku a nechám brouky, aby mohli odkráčet kam se jim zlíbí. Pak teprve namočím do vody. 
Samozřejmě se snažím nejen rostliny rozeznat, ale je i poznat a něco zajímavého zjistit. A nejen internetem živ je člověk, tak mám nashromážděno docela dost knih, včetně vyřazených z knihovny. A to nejsou ani všechny. 
A ještě moje nové vařečky v akci. V hrnci je kopřiva. 
A když se vracím z putování za rostlinami, tak mám ráda ty večery na kopci. U nás dole už je skoro tma a M. přešlapuje u dveří a já si užívám to zvláštní světlo.
Krásné dny. Pady jamala

pátek 13. září 2019

Cesta k barvení

Už delší dobu přemýšlím jak všechno, co se mi honí hlavou, vměstnat do článku na blogu. Ale do jednoho to asi nepůjde, nedokázala bych to, byla by to spíš kniha. Už jsem to nakousla v minulém příspěvku, občas ukazuji barvení a tisky, ale je potřeba se zamyslet i nad způsoby barvení.
U nás dostupná literatura je velmi skromná. Ucelené knihy jsou snad jen dvě a to ještě spíš brožury. O jedné už jsem psala Barvení pomocí rostlin od Věry Bidlové, druhou jsem objevila v knihovně mezi dětskými knížkami.

Na chvilku se vrátím  o rok zpátky, kdy jsem začala s otisky listů. Neudělala jsem snad na jiný materiál než bavlněná prostěradla i když jsem si koupila dva hedvábné šály. Už jsem tady psala, že jsem toužila po barvách a krásných tiscích, jenže na ty je potřeba hedvábí. Koupila jsem si dokonce košenilu, protože v tu chvíli jsem byl přesvědčená, že takové tisky musím dokázat. Jenže ono to jde trošku proti mému přesvědčení a nakonec jsem neměla chuť nic z toho použít. Nejím zvířata větší část svého života a hedvábí prostě nedokážu nosit a asi ani zpracovat. Zůstanu tedy u tisků bez barev, ale s dobrým pocitem, že jsou mi jinak více blízké.

A opět tedy k výše popisovaným knihám. Musím říct, že jsem v nich nenašla, co by bylo pro mne vhodné. Obě jsou víc chemické než bych chtěla a používají toxická mořidla. Kamenec by měl být sice bezpečný, ale čím víc jsem se barvením zabývala, tak mi přišlo, že to není ono. Zkusila jsem zahraniční blogy a knihy a myslím, že moderní barvení přírodninami je hodně jinde. Bez toxických mořidel, síranů, čpavku a kdoví čeho ještě. Mořidly jsou přírodními materiály a nebo se barví bez mořidel. Zohledňuje se dostupnost rostlin a materiálů vhodných k barvení, tak aby se využily například rostliny invazivní nebo odpad z kuchyně. U invazivních rostlin je málo pravděpodobné, že ji ohrozíme a přitom můžeme udělat zajímavé barvy. Místo toxických mořidel se bere větší ohled na to, kdy rostlinu sbírat a jaký postup použít. Ten zase není nijak závislý na chemických činidlech, ale spíše na pomalém způsobu barvení. A toto všechno je mi blízké, ale je potřeba brát v úvahu lokální odlišnosti.
Zůstávám tedy u barvení rostlinných materiálů a vlny. Jak už jsem psala, díky mojí kamarádce mi učaroval len. A lněný šátek z jemného lnu je pro mne větší luxus než hedvábí. A jak jsem tak na cestě k tomu barvení, tak si nejsem jistá, jestli mám co ukazovat. Těžko se taky přestavuje barva, když každý monitor má jiné nastavení. Těžko monitor dokáže zprostředkovat krásu lněného materiálu. Může to vypadat i takto:
A nejvíc si užívám putování za rostlinami a svoji barvicí "dílnu" na dvorku. Nemám ještě potřebné vybavení, ale už se to rýsuje. Měníme tašky na střeše, takže náš dvorek je trošku staveniště, ale můj sen o barvení na starých kamnech se splnil.


 Ty hrušky nemám sice na barvení, ale nemusím všechno prohnat hrncem. Nebo ano? O tom napíšu příště.
Šípky jsou letos opravdu výstavní.
P.S. taky trochu šiju. Mám rozešité dvě Deky z lásky a tady je alespoň základ na polštářek k jedné z
nich. Je pro kluka a vzor jsem si našla v knize od Angely Walters.
Krásný podzim přeji. jamala