Pátý prázdninový

Letošní prázdniny šití jde nějak kolem mne a nic nevytvářím. Nebudu se vymlouvat na domácí práce a zahradu, ale spíš to byla nemocná Vendula a další okolnosti. Trochu ale barvím. Letos spíše pokusy, kudy vede cesta a kudy ne. Co sbírat na barvení a s čím se nezabývat, abych měla více času na sbírání bylinek vedle barvení. Dělám malé vzorky, příští rok už to budu mít trochu vychytanější, ale zase může být jiný rok a bude všechno jinak. Nebarvím velké kusy, mám bednu látek od loňska.

Udělala jsem si i takový odskok od barvení látek k vlně. Vlna jako rostlinný anebo proteinový materiál se barví mnohem lépe a tak jsem dala pár pokusů bez mořidla. A protože kamarádka mi psala, že je to velmi pracné, tak dnes sepíšu, že je to úplně jednoduché a vyzkoušet to může každý.

Jediné mořidlo použité v tomto projektu je  mořidlo železné. 

Návod:

Barvím 100% vlnu, ale je potřeba počítat s tím, že každá bude barvy přijímat jinak.

Pokud budete chtít rozšířit paletu barev, tak železné mořidlo je nejjednodušší řešení. Potřebujete pár rezavých hřebíků, vodu a bílý ocet. Ocet by mohl být problém, takže se tím nemusíte zatěžovat a dáte obyčejný.Voda a ocet v poměru 2:1 dáte do sklenice spolu s nějakým rezavým předmětem. Nemusí toho být hodně sklenička od okurků bohatě stačí. Toto vytvoříte za pár minut a necháte stát minimálně týden a mořidlo bude připravené. Opatrně je před použitím přelijte do nějaké nádoby, aby kal a hřebíky zůstaly ve sklenici. Ale klidně tuto pasáž můžete vynechat a budete mít jen méně odstínů.

Já jsem barvila mladými výhonky břízy, třezalkou a zelenými ořechy, které předčasně opadly. Bříza byla z výhonků na pařezech pokácených stromů, třezalka teď roste všude, viděla jsem ji  i ve městě na rumisku. Pokud ji  spolehlivě nepoznáte, zkuste podrtit květy mezi prsty, měla by nechat červenou barvu. Ořechy jsem sbírala sice pod cizím stromem, ale ty nebyly k užitku, takže jsem žádnou škodu neudělala. Zůstaly malé, zavadly a opadly.

Listy břízy a třezalku jsem nakrájela na menší kousky a každý rostlinný materiál jsem dala zvlášť do průhledné nádoby (sklo, plast), zalila vodou a zavřela, aby se mi tam neutopili broučci. S tím na sluníčko alespoň na 14 dnů a barva se z rostlin vylouhuje. Potřebujete kytičku třezalky a větviček a pár ořechů do kapsy, protože barví intezivně. Vody dejte tolik, aby byl materiál ponořený, kdykoliv můžete nálev naředit.

Vlna byla páraná, takže jsem ji namotala na karton, abych měla přadena a ta jsem před barvením ponořila do vody na pár minut. Novou bych vyprala, jen běžným způsobem, samozřejmě bez aviváže. Když je venku hodně teplo, stačí po nějaké době rostliny odebrat z nádob (klidně je tam nechte, ale špatně se vybírají a mohou vlnu nabatikovat) a dát vlnu do barviva. A nechat nějaký den barvit. Samozřejmě jsou různé finty jak to "přihřát", ale říkala jsem, že návod bude jen jednoduchý. Za den, dva nebo tři je nabarveno. Záleží na trpělivosti a sluníčku. V tomto případě hraje hlavní roli čas a pak barvy budou poměrně stálé. Železo použijete tak, že na chvilku ponoříte nabarvenou vlnu do odebraného nálevu. Ale jen na chvilku a dobře vyperte, protože železitá voda není pro vlnu ani hedvábí moc vhodná.

Zleva: Třezalka přemořená železem, březové listy, třezalka a ořechy. Přidala jsem pro porovnání kousek původní vlny. 

Na barvení bavlněných látek už je potřeba mořit. Toto je jedna z možností, jak nabarvit třezalkou. 

Tento projekt je ultra rychlý. Barva se sice vypere. Ale celé barvení mi zabralo 10 minut. Barvila jsem hedvábný šátek (první a poslední, jen proto, že ho prostě doma mám), který nebyl namořený, jen jsem ho namočila. Barvila jsem květy muškátu. Kdybych namořila kamencem, byla by barva ještě výraznější, jak už jsem tady ukazovala v předchozím příspěvku. Barva sice nevydrží, ale až šátek vyperu, tak budu mít zase materiál k barvení a "nový" a úplně jiný šátek. Byl to jen takový pokus, protože hedvábí mě dusí a vůbec s ním nechci pracovat, protože zabíjení. Nicméně hedvábí je materiál příznivý na vstřebání barev a kdo ho chce používat, tak je to jednodušší barvení než barvení látek rostlinného původu. Existuje sice i hedvábí ekologické, ale to je příliš drahé, takže ho vynechám.

V obci se dělá nová silnice a tak padnou i škumpy, které se rozrostly až ke krajnici. Tak jsem dělníky předběhla a pár jsem jich uřezala. Je to velmi cenný materiál k barvení i k ekotisku. Dá se s ní barvit, použít jako mořidlo nebo se umí krásně otisknout.

 Taky máte letos pocit, že je jaro, léto i podzim najednou?

Krásné léto přeji. Jana

A pokud budete zkoušet barvení podle mého návodu, nechte mi tady komentář, jak to dopadlo, díky moc. 

#mojedekazkuchyne - prošito

Prošila jsem svoji první přírodninami barvenou deku. Splnila jsem si sen. Ještě loni to byla jen velmi vzdálená budoucnost a vůbec jsem netušila, že to tak rychle zvládnu. Zhruba před rokem jsem se dala do prvního barvení a to bylo kručinkou, které máme i letos na naší zahradě hojnost. Když tedy nepočítám barvení, které jsem dělala spíše náhodně u ekotisku. Ta moje roční cesta nebyla o každodením barvení, někdy jsem se barvení nevěnovala třeba dva měsíce. Nicméně posun je to veliký a to nejen ve znalostech o barvení, ale i ve vnínámí přírody, sběru surovin k barvení a procesu jako takového. Příště deku už představím celou.

 Posledních 6 čtverečků, které jsem dodělala včera: 

Jak jsem psala minule, u deky jsem dostala chuť na nějaké to barvení. Tady jsou příklady, jak obarví jedna rostlina s použitím různých mořidel. Jeden vzorník (obrázek) - jeden druh rostliny.

 Mladé výhonky břízy. Celé větvičky s listy, které vyrazily s obrovskou silou na pařezech na svahu, který jsme pokáceli v zimě. Prášek do pečiva je jen ilustrativní kvůli barvě.

 A toto je krásná skoro černá. Tentokrát to není barva z volné přírody, ale slupka granátového jablka.

 Barvím tím, co je volně dostupné. Tady jsem našla u jednoho ořešáku spoustu popadaných malých oříšků. To by byla obrovská škoda je nevyužít.

U mojídekyzkuchyně jsem si pochvalovala barvení teplem z kamen. Žádná zbytečná energie. V létě stačí sluníčko. Většinou se dělají skleněné konzervy. Nemám dost sklenic, tak jsem využila plastové obaly a bublinkovou fólii na zakrytí. Barvím čepičkami žaludu červeného. Ty jsem nasbírala už na podzim a celou zimu byly namočené v kbelíku ve sklepě. Bez dalšího vaření jsem je vytáhla, nechala ohřát na sluníčku a scedila. A už bude pracovat zase jen sluníčko.
Takže je to opravdu hodně jednoduché. Látku vyperete. Nemusíte vyvařit, pokud v ní zůstanou nějaké látky ze zpracování, tak maximálně ovlivní vzniklou barvu.  Vlnu a hedvábí nemusíte mořit. Rostlinné materiály je dobré namořit. Psala jsem o tom ve stručném návodu TADY. Pokud použijete kamenec, tak je důležité vědět, že jinak se moří bavlna a len a jinak vlna a hedvábí. Ale mořit můžete i mlékem a jinými proteinovými potravinami. Po namoření látku nechte uležet alespoň dva dny. To už se může louhovat rostlinný materiál k barvení. A pak už jen barvíte. Je spousta možností, ale v tomto případě nemusíte nic vařit a nechat pracovat sluníčko. Pokud rostliny ve vodě necháte, tak budete mít zřejmě trochu víc batiku, ale to vůbec nevadí.

Nebo zkuste staré hliníkové jídĺonosiče a vůbec nemusíte mořit, jen se obrnit trpělivostí a čekat na barvu. Já jsem v tomto případě měla vzorky předmořené. 

A úplně na konec... #mojedekazkuchyne je projekt recyklační, tak jsem zrecyklovala i pruhy, které jsem před lemováním odstřihla z látky na zadní straně. Nedávno mne zaujaly pletené koberce z pruhů látek. Mně moje pruhy vyšly akorát na podkafíčko. Hrnek jsem dostala a je od nazaret.cz. 

Klidné dny přeji. jamala

#mojedekazkuchyne - sešitý top

Došila jsem top mojí deky z kuchyně. Psala jsem o ní už několikrát, příspěvky najdete pod štítkem #mojedekazkuchyne na konci článku. Projekt jsem si vymyslela, protože jsem chtěla dokázat, že nabarvím deku i v zimních měsících a že k tomu vlastně nic nepotřebuji. Jen prostěradla a zbytky z kuchyně. Nepoužívala jsem žádná chemická mořidla, jen jsem různě přebarvovala, takže jsem vlastně jako mořidlo používala rostliny nebo potraviny z kuchyně. K barvení jsem použila odpad nebo zbytky nalezené v kuchyni.

Při návrhu deky jsem se inspirovala se u více autorek. Nejvíce knihou Bernadette Mayr, která vyšla v Gradě - Patchwork inspirace přírodou a také návody Amy Ellis a dalších. Nešila jsem podle konkrétního návodu. Vzor jsem si nakreslila v programu QuiltAssistant a zveřejnila jsem ho TADY. Způsob řezání jsem použila už vícekrát a stručný návod je TADY. Princip je stejný a je jedno, zda jsou to křivky nebo rovné řezání. Je možné různě střídat i počet látek v hromádce nebo počet dílků a jen se tím bavit. Nakonec jsme odšila trojúhelníky. Ani tady jsem se nesnažila o žádný systém, naopak. A skončila ve chvíli, kdy mě to prostě přestalo bavit. Velikost deky je zhruba 140 x 170 cm.

Deku budu prošívat ručně, obarvila jsem si přírodninami i nějaké bavlnky, které jsem našla doma. Jen jsem nedomyslela jednu věc, že některá prostěradla jsou velmi hustá a nebude možné je bavlnkou prošít. V takovém případě budu muset vzít nějaké quiltovací nitě, abych je vůbec látkou protáhla. Z toho důvodu bude zadní strana z nějaké nebělené bavlny, pokud tedy nenajdu nějaké vhodné prostěradlo, které by bylo opravdu hodně měkké.

Děkuji všem za zájem a hlavně překvapivý zájem na Facebooku. Moc si toho vážím. Šila jsem na šlapacím stroji. Myslím, že jsem kompletně splnila svůj plán minimálních nákladů na patchworkovou deku, přírodních postupů, recyklace a zero waste... No prostě takovou deku si může ušít každý, kdo se o toho bude chtít pustit s minimálními náklady. A navíc přírodní barvy jsou magické a vůbec nevadí, že barevnost je jen omezená. Více jsem ke způsobu barvení, který používám napsala v TOMTO článku. Co se stálobarevnosti týká, ukáže čas. Trička, která jsem barvila přírodninami peru běžně v pračce, barvy jsou sice světlejší, ale u deky je předpoklad méně častého praní. 

 I bez trojúhelníků by deka byla zajímavá. 

Nedávno jsem tady dávala příspěvek s obrázkem z výletu a našeho putování po kolejích. Nezahálela jsem ani na výletě a do batohu jsem přidala šroub nalezený v kolejišti. A už v tom zase lítám a šroub už slouží k výrobě mořidla.

Děkuji všem a přeji krásné dny. Jana

#mojedekazkuchyne ... A něco navíc.

Tak a nadešel den, kdy jsem znovu vyprala všechny látky a pustila jsem se do šití Mojí deky z kuchyně. Čím jsem barvila a proč, o tom jsem psala především TADY. 
Fotit barevnost je poměrně problematické, protože přírodní barvy jsou nefotitelné.

Při zveřejnění minulého příspěvku jsem měla dotaz z FB a já za něj moc děkuji:
Jani, já nevím, kde jsem to viděla, ale bylo to avokádem krásně růžové. Ale asi to bylo s nějakým kyselým urychlovačem, ne?
Především fotka. Záleží za jakých podmínek je barvená látka nafocená a jak je upravená fotka. A pak je u avokáda spousta dalších hledisek. Jaký je barvený materiál, druh avokáda a jeho sběr, čerstvé, zmrazené (nemáme mrazák) nebo sušené, jaké je mořidlo, jaké je PH. Pozor na následné praní, barva se časem mění podle PH vody. Proto se snažím používat co nejvíce neutrální PH při barvení. A třeba zrovna protože úterý 😃. Prostě jsou to přírodní barviva, často nejsou napodobitelná podruhé.
Já jsem od prvních písmen psala o tom, že tato deka bude z materiálu, který najdu doma. Stará prostěradla a ubrusy a to, co najdu v kuchyni. Není tam kamenec jako mořidlo, protože to běžně doma nenajdeme, pokud nepotřebujeme třeba prát střeva. Jsou použitá pouze alternativní mořidla běžná doma a hrnec coby mořidlo. Proto jsou moje avokádové barvy takové, jaké jsou. S kamence je barva růžovější a například se sojovým mlékem je do béžových odstínů.  Nevybírala jsem ani druh avokáda a použila jsem taková, jaká jsme měli.

Foto se sluníčkem:

Foto ještě bez slunečního svitu:

Jedna fotka s rukou, aby bylo co nejlépe vidět jaké barvy opravdu jsou. Seshora: Bavlna a takový experiment bez mořidla s mátou a avokádem, Len, mořidlo a avokádo, Bavlna, "druhákový" čaj a mořidlo, světle žlutá bavlna bez mořidla a slupky granátového jablka.

Večerní fotka za umělého osvětlení:

Mokré látky a bavlnky na prošívání: Některá plátna jsou tvrdší, nevím, zda to vůbec půjde.

Ani zimní příroda není skoupá na materiál na barvení: 

A ještě poslední fotky z prošívání sampleru. Do srdíček jsem dala monogramy těch, co jsme se podílely na jeho vzniku:

Na sampleru jsou i prošívací vzory, které mám spojené s Monikou. Bubliny na vodním mlýnku, vzor C a "piány" na borduře.

Není jednoduché prošívat velkou deku na šlapacím stroji, natož, když je bílá. Málokdo si uvědomí, že deka není zrovna chráněná před případným olejem nebo řemínkem stroje. Proto mám zadní stranu chráněnou plechovkami a vždy před začátkem quiltování jsem stroj pečlivě čistila a znovu olejovala, aby nikde nevytekly nějaké nežádoucí zbytky.

Přeji krásné dny. A bacha na klíšťata, ty potvory už jsou venku. jamala