Zbytkování

Nejdříve musím poděkovat za všechny Vaše komentáře. Nezvládla jsem na reagovat na každý zvlášť, protože to prostě nešlo. Nicméně o to víc jsem je několikrát četla a velmi mne potěšily. Mám velkou radost i z toho, že můj blog čte někdo jen tak, pro potěchu i když nerozumí všemu o čem píšu. Mám velkou radost, že Miluška vzpomněla pomocníky. Mám radost, že byla několikrát zmíněna recyklace, staré stroje a ty úplně obyčejné vychytávky. Na druhou stranu si nemyslím, že dělám nějaké výjimečné věci a proto jsem pochybovala zda a jak pokračovat. Jsou lepší patchworkářky a quilterky, autorky návrhů, autorky složitých quiltů. Já nic takového nedělám. Mám ráda obyčejné šití, mám ráda barevná překvapení, protože ladění je vždycky dobrodružství. 

Recyklace je pro mne větší radost než šití z nových látek. I když se samozřejmě bez nich občas neobejdu na doplnění. Tato deka vznikla ze zbytků, které už pro někoho nebyly důležité. Bohužel jsem zapomněla vyfotit z čeho jsem šila. Malinko jsem doplnila svými zbytky, aby vyšlo na deku. Původní záměr byla taška, jenže na tu bylo látek zase moc. Vycházela jsem z velikosti zbytků a každý blok je vlastně srub s větším středem, kolem kterého jsou nepravidelně našité trámy srubu. Je to takový ten srub, co ho najdete někde v horách. Nemá už moc trámů kolem středu, jsou trochu křivé, protože zub času na nich zapracoval. Někde už jsou prorostlé rostlinami (zelené kousky) a některé jsou tmavší, protože už leží na vlhké zemi. Jsou to většinou krásná a romantická místa, kde stojí za to posedět jen tak beze slov než se vydáte dál na cestu. Kolem srubů měly být šedé skály a jak jsem ztmavovala, tak jsem skončila u černé. Na borduru jsem nařezala zbylé bloky na čtvrtinu a doplnila posledními kousíčky látek. Velikost jednoho bloku i se švy je 7 inch. Opět jednoduché šití, které si dokáže ušít každý, nicméně je to deka s horským příběhem. A mně se nejlíp šijí deky, ke kterým si vymyslím příběh. S nějakým příběhem jsem šila všechny deky z lásky a občas si vymýšlím příběhy i k jinému svému šití. 

Pomocník a parťák můj nejmilejší. Pomáhala pilně a i ona tvořila příběh deky. I po těžké operaci. 

Kromě jiného je právě výborné období na barvení. Kvetou třezalky, tužebníky, kolem lesa je spousta právě kvetoucí kručinky. Letos nám po dlouho době nepomrzly ořechy, které dávají nádhernou tmavě hnědou barvu. Univerzální rostlinou je škumpa. Je výborná i na otisky a když kouknu kolem, tak jahodové listy, kakost nebo i šípková růže by mohla být dobrý základ na nějaký ekotisk.

My jdeme s pomocníky šít další Deku z lásky - mořskou. Takové krásné obrázky mi přišly od švadlenek.

Ještě jednou děkuji za všechny reakce na minulý příspěvek. Ještě si je mnohokrát přečtu a budu z nich čerpat. Mějte klidné, zdravé dny. Jana