Košilový podruhé

Svoji košilovou deku jsem pojala jako deku zakrývací. Dá se říct, že na zimu jsem vybavená. Mám med od Lenky, košilovou deku. Ještě nějaké ty vánoční ozdoby...
Základní bloky jsem obšívala dalším lemování a vzor jsem si vybrala na stránkách quilterscache.
Uvnitř je měkký vatelín připomínající fleece. Zadní strana je z teplejšího flanelu.

Že bude na dece svazování jsem věděla od začátku, jen jsem neměla přesný plán. A tak jsem nejdříve deku prošila ve švu kolem lemování  bloku.
TIP: Ideální je stůl pokud možno dostatečně široký umístěný v levém rohu, deka pak nepadá a práce je mnohem snadnější. Pomůže při prošívání přidat další stůl anebo žehlicí prkno snížené na výšku stolu. Prkno má oproti stolu tu výhodu, že deka po něm tolik neklouže. Samozřejmě látkový potah prkna je pak vhodnější než teflonový.

Po prošití přišlo na svazování v malých čtvercích lemování. Než jsem začala svazovat další části přemýšlela jsem jak využít zbytky košil. Úplně jsem zapomněla na knoflíky. Odstříhala jsem je a našila v rozích největších čtverců. Na další svazování zatím nedošlo a deku jsem olemovala.
Ruční prošití jsem přidala na hotovou deku. Zdála se mi holá a navíc stejně jsem neměla co prošívat.

A protože tohle byly moje jediné sekáčové košile bude nutné, abych začala opět navštěvovat sekáče. Jinak budu alespoň snít při žehlení manželových košil o další dece.

Pěkný den s košilemi

Medový

Dětství mám spojené s dědečkovými včelami a holuby. Včely a hlavně to co produkují, tak to mám moc ráda. U holubů je to spíš naopak.
Dnes mne doma čekal balíček s překvapením. Objednávám většinou nitě, látky, klubíčka a jiné důležité věci. Ale balíček s nápisem Pozor! křehký? Jó tak jedině něco k šicímu stroji. Jen jsem si nemohla vzpomenout co jsem to objednávala.

Překvapení jsem si rozbalila na chaloupce:

V balíčku byl nejen letos vzácný produkt a to med a ještě dáreček a ještě krásný dopis. To všechno od Lenky Lilienky. Jelikož mne to dojalo, nevím co mám psát. Děkuju. Moc.

A že na to obdivování dárku nejsem sama:

Přeji sladké dny.

O mých (ne)schopnostech

Bez obav, žádná nová deka, ale taková malá ukázka mojí práce.
S ochlazením, které mne zahnalo z přístřešku do chaloupky, přišlo poznání, že mé prázdninové šití zanechalo v naší ložnici malou spoušť. Navíc s růžovou dekou jsem docela spěchala a za mnou zůstávaly hromádky látek, které jsem někam zakládala, a hledala, a přeskládávala a opět hledala.
Budu uklízet a ty nejmenší zbytky si zase roztřídím podle barev...

Výsledek: skoro poledne, plotna studená a když už to třídím tak něco sešiju:

V jednu hodinu připálený oběd a nějaký ten blok navíc... Odpoledne jsem šla ven se psem, trochu vyčistit hlavu - to pomůže. Navečer jsem všechno nahrnula do jedné krabice a uklízet budu někdy jindy. V neděli jsem spíchla synovi bermudy a k uklízení jsem se nedostala.

Venku se oteplilo, dá se sedět venku - budu háčkovat:

No na ocenění kreativní bloger to asi nebude a na fotce to vypadá ještě děsivěji, než ve skutečnosti, ale háčkuju.

Snad mi všechny šikulky prominou můj příspěvěk o tom jak jsem nic neudělala.

Přeji všem tvořivé dny