sobota

Konečně ukáže barveni

Abych o tom jen nemluvila, tak tady je i příklad barvení kuchyňským odpadem. No běžně ho sice k dipozici nemá ten, kdo nemá zahrádku, ale když si vzpomenu kolikrát jsem to udělala. Ukroutit nať, odhodit do biodpadu. Jenže letos nějak nebylo z čeho. Nastoupili hraboši a rychle a intenzivně sklidili. Nať ani nezvadla a pod zemí nezbylo nic. Tak jsem do záhonku pustila Vendulu, posbírala natě z mrkví a šup s nimi do hrnce. Stále nemám teploměr a teplotu jen odhaduji a protože topím na kamnech o občas odbíhám udělat něco na střeše, tak jsem přitopila trochu moc a mám spíš žlutou než zelenou barvu (ta by měla vzniknout malým zahřátím barviva). Ale i tak jsem moc spokojená, dokonce jsem ještě raději, protože je lehounce do zelena, prostě krásná. A mně ani není tolik líto, že úroda tak rychle zmizla.
Na obrázku je vpravo původní barva vlny. Je to nějaké no name Merino, ještě z DDJD. Látky dopadly trochu hůř. Měla jsem předmořeno už dlouho, no nicméně nejlepší barvu dal len s rostlinným mořidlem.
Vendula sklízí mrkev

Letos mi udělala velkou radost naše zahrada. Část jsme nechali na divoko a vedle různých rostlin jsem objevila na zahradě i Celík zlatobýl. Tím ale barvit nebudu, je to mnohem cennější bylina než Zlatobýl kanadský a začíná být docela vzácná. Takže něco málo jsem si usušila a zbytek zůstal na zahradě. A to platí i o rostlinách na barvení. Sbírám opatrně, ale u invazivních rostlin to není takový problém.

Ještě něco málo z mého bavícího tlachání. Když přinesu rostliny domů, rozložím je na dvorku a nechám brouky, aby mohli odkráčet kam se jim zlíbí. Pak teprve namočím do vody. 
Samozřejmě se snažím nejen rostliny rozeznat, ale je i poznat a něco zajímavého zjistit. A nejen internetem živ je člověk, tak mám nashromážděno docela dost knih, včetně vyřazených z knihovny. A to nejsou ani všechny. 
A ještě moje nové vařečky v akci. V hrnci je kopřiva. 
A když se vracím z putování za rostlinami, tak mám ráda ty večery na kopci. U nás dole už je skoro tma a M. přešlapuje u dveří a já si užívám to zvláštní světlo.
Krásné dny. Pady jamala

6 komentářů:

  1. Čtení tvého blogu je pro mně "slunce v duši"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Jani. Děkuju moc za komentář. Jsem ráda, že chodíš na blog a že jsme takto pořád ve spojení. j.

      Vymazat
  2. Milá Pády, okouzleně sleduji, jak okouzleně kráčíš novým světem, který jsi pro sebe objevila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, bylinky byly vždycky moje láska. Ale přišla funkce, hodiny přesčasů a soboty v práci a najednou nešlo nic. Zbývaly jen chvilky k šití po víkendech. Jenomže teď mám čas na to, abych si to užila. A děkuju moc. Pady

      Vymazat
  3. tvůj zlatobýl a můj kycol budou asi příbuzné kytičky.... e

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, je to tak, že kycol se říká oběma. Akorát starček se nesmí používat vnitřně, jen na obklady. Ony starčeky mají takové roztřepenější ty kytky. Příbuzní jsou, to je pravda. j.

      Vymazat