Na stole nebo na rámu?

 Vlastně ani nevím jak tomu mám říkat, když prošíváme bez rámu. V angličtině se používají dva výrazy sit down nebo on the table. My většinou neříkáme, že u toho sedíme. Spíše řekneme, že prošíváme pod strojem nebo na stole, tedy on the table. V minulém příspěvku jsem se zmiňovala, že rozlišovat quilting pod strojem a rámu mi přijde velmi důležité. Obě techniky jsou si velmi podobné. Stejné vzory,  stejné cíle (dotvořit svůj patchworkový výrobek nebo udělat jen quiltovaný vzor na celistvý kus látky). Na konci je výrobek, na kterém je těžko rozeznatelné, kterou technikou byl vyroben. Přesto se se od sebe dost liší.

Quiltování na rámu. Quilterka si deku napne na trubky. Stroj je umístěn na rámu a pohyb umožňují kolečka, která jednou na nějakých profilech a stroj se může pohybovat do všech stran. Důležité je mít delší rameno a kvalitní pojezdy a pak quilterka může kreslit vzory na pruh napnutého plátna. Záleží na délce ramene stroje, ale dejme tomu, že je to nějakých 40 cm. Samozřejmě to nejde samo a kdo quiltuje na stole a stoupne k rámu, tak nebude umět automaticky vytvářet dokonalé vzory, jako to zvládal pod strojem. Čím kvalitnější pojezdy, tím lépe se stroj ovládá. Důležité je představit si pruh napnutého plátna, na který můžeme kreslit. Nerovný quilt a se na v napnutém stavu lépe pŕošívá. Longarm má věšinou i regulaci délky stehu, takže pokud Vás trápí nestejná délka stehu, tak se tím vůbec netrapte. Je to normální a přirozené, naopak zvýší to punc Vaší ruční práce. Quilterka na rámu si nemůže otočit práci a musí umět vzory tvořit ve všech směrech. To je asi jediná nevýhova, nicméně tuto dovednost je ale důležité si osvojit i pro quiltování na stole, protože nemůžeme dekou neustále točit. Ale na rozdíl od quilterky na rámu to můžeme nějak ošidit, to ona nemůže. Je ale nutné říct, že práce na stole je všemi směry zase těžší, protože k tomu chápání v hlavě je nutné si přidat ještě manuální posun.  Takže někdy je opravdu potřeba si vzor natočit. Rozhodně rám práci spíše ulehčí. Neznám žádnou quiltařku, která by prošívala na stole pro zákazníky, práce je rychlejší a snadnější.

Quiltování na stole. Musím si připravit a spojit tři vrstvy. Takže sice si deku někam položím, natočím na prkýnka nebo použiji jiné finty, ale musím pak vrstvy spojit špendlíky nebo stehovat. Prošívání na stole je mnohem náročnější na orientaci kde na dece jsem, protože vidím jen kousek toho svého plátna, zbytek mám nakrčený. Na rozdíl od rámu musím pečlivě vybírat rouno - vatelín, který dám do deky, abych s ní mohla pohodlně manipulovat, o tom už jsem několikrát psala. Většinou je potřeba tuto dovednost více trénovat, přijít si na všechny způsoby jak nejlépe mít umístěnou deku, jak s ní pohybovat. Musím si hlídat spodní stranu, abych neměla záhyby. Stále pracuji s celou deku. Práce je pomalejší, ale je krásná. Mám blízký kontakt s dekou od začátku prošívání do posledního stehu a mám deku celou svoji, podle svých představ. Já vím, není to pro každého. Já ale patřím k těm, kdo si chtějí prošít deku sami a dotvořit to, co jsem si sešila. 

Když to shrnu. Je dobré psát, jakou technikou bylo quiltování vytvořeno, protože jsou to dvě discipíny. Není možné porovnávat práci na stole a na rámu. Je nutné si také uvědomit, zda vidím práci profesionální quilterky na rámu, nebo amatéra na stole.

Proč všechny tyto úvahy vznikly. Všechny mé stroje, na kterých quiltuji, mají velký handicap - nemají "skákací" pravítkovou patku a pro mne je to důležité. Oprášila jsem myšlenku stroje Sixteen od Handi Quilter. Jakmile jsem se o to začala zajímat, tak mi kamarádka říká: To chceš tahat deky pod strojem, kup si rovnou rám. Začala jsem si zjišťovat různé možnosti. Chtěla bych poděkovat všem, které jsem dva měsíce drtila svými dotazy. Skvělou práci odvedl pan Haišman, který zastupuje u nás stroje Juki a Handi Quilter a já mu tímto moc děkuji. Uvědomila jsem si nakonec, že prošívání pod strojem je to, co chci dělat. Že to je ta moje disciplína a že bych byla s rámem někde jinde. A jak už jsem psala, že nejde jít od stolu hned na rám a skvěle quiltovat, tak opačně to platí dvojnásob. Ta dovednost se musí udržovat a já chci zůstat u toho svého.

Pro mne by byla nejlepší alternativou nějaká stará vykopávka a sháněla jsem už delší dobu longarm na stole, který kdysi vyráběla Bernina. Jenže ten byl vyroben jen v malém počtu a je prakticky nedostupný a ani po několika letech se neukázala reálná možnost stroj zakoupit. Musela jsem si tedy i dost vybojovat svůj vnitřní boj se zakoupením nového stroje jako takového. Pak přišly složité dny, kdy jsem si řekla, že teď, nebo nikdy. Z domácích strojů má patky, které by mi 100% vyhovovaly jen Bernina, ale já nepotřebuji stroj se spoustou  funkcí, potřebuji jen stroj na quitování. Takže longrarm na stole. Nakonec se ukázalo, že z longarmů je Bernina nejvýhodnějším strojem, pokud bych se někdy rozhodla z nějakých důvodů ji dát na rám. Budu tedy dál quiltovat na stole, budu dál quiltovat i na šlapáku a dokonce chystám nějakou deku na Veritasce. Nicméně v dílně přibyl i stroj, který mi umožní dělat některé práce bez kompromisů. Jmenuje se Borbála a představím ji někdy jindy. Zatím jen malý kousek. Děkuji Ance Zimové za skvělý den, dokonalou komunikaci, dodání stroje a osobní zaučení, které je součástí ceny stroje. Anka přivezla i různé pomůcky, které jsem si mohla vyzkoušet a mám představu, co bych ještě mohla a nemohla do budoucna potřebovat. 

Pokud máte nějaký velký sen, tak přeji ať se Vám splní. Sněte velké sny a plňte si je. jamala