pondělí 19. listopadu 2018

Více rzi

Kdyby mi někdo řekl, třeba před rokem, že budu barvit rezivěním, asi bych se hodně bavila. Už s klasickým ekotiskem jsem váhala nejméně rok, rez v látce mi vadila. Jednak, pokud se déle nechá v látce, tak látku dál rozkládá a dokonce mohou některé části vypadnout. Je tedy opravdu potřeba dobře látku ustálit a následně dobře vyprat.
U nás je asi hodně známý tento postup: vodou s octem namořená látka se rozloží a poklade rezavými předměty, které se otisknou vtékáním rzi do látky. Podkovy, klíče, hřebíky, pletivo, umělecky kované předměty... Další možnost je látkou omotat různé zrezivělé předměty. Tento proces trvá od jednoho až několik dnů a je potřeba látku rosit, aby nevysychala.
Já jsem zvolila ekotiskový kompromis. S látkou jsem pracovala stejně jako je popsáno třeba v knize Jany Harmachové -  Od patchworku po artquilt nebo v knize Batika, kterou vydala Metafora. Látka se musí dobře vyprat, apretury se nejlépe zbaví krystalickou sodou. Pak se máčí v roztoku vody a octa asi hodinu. Přidala jsem rostliny, které jsem vložila mezi dvě stejně velké látky. Ty jsem pak motala na rezavou trubku, ovázala provázkem a poté hodinu povařila na páře. Ráno jsem ovázání odstranila a kontrolovala stav rezivění. Pokud bylo málo, tak jsem ještě nechala na trubce do večera. Víc jsem zatím nepotřebovala. Moc už nebude co tisknout, já našla poslední heřmánky, řebříček a pár květů měsíčku lékařského. Nejlépe vyšly samostatné heřmánky, otisky řebříčku vypadají také skvěle. Látku jsem neutralizovala solí, a poté důkladně vyprala tuhým mýdlem s jelenem a v pračce.










Druhý pokus. Jsou to dvě plátna, jedno je jemné, druhé hrubé. Z hrubšího jsem nadšená asi nejvíc, ale celkový pohled se večer moc nedá nafotit:

 Už se těším, až si tohle na jaře zopakuji:


A ještě něco z klasického ekotisku. Listy ostružiníku, kontryhel, šípková růže, jahodník.


 Tisk s dalšího dne. Proč mám ty druhé tisky vždycky lepší?! Do hrnce jsem při vaření na páře přidala ještě rezavý řetěz. Jestli to tisk ovlivnilo nevím, ale vyšel krásně. 

Fotka je fotka a nezachytí co by měla a tak ekotisky budou také k vidění na výstavě v Brně, na kterou jsem Vás zvala v minulém příspěvku. 
Krásné skoro zimní dny. Pady jamala.

2 komentáře:

  1. Nádhera, Jamalko. S nadšením sleduju Tvou cestu. Mám teď rozdělané nějaké projekty a na barvící pokusy nemám kapacitu, ale těším se na další sezónu. Když jsme vyklízeli zahradu, nechala jsem si kýbl rezavých předmětů na zamýšlené barvení. A nějaká ta trubka se tu taky najde.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, já mám tolik rozdělaného! Ale toto mně dostalo. Já mám ty cesty nějak dvě. Jedna je touha naučtit se pořádně vyšívat na šlapacím stroji - ovládat řemeslo. Druhou jsem nastartovala tímto ekotiskem. Já letos na začátku roku prošívala deku, kde byly rezavé kousky. Docela byl na tom hlučný stroj a představa, že budu mít látku, ve které bude rez - brrrr. No a najednou v tom jedu, ani nevím jak. S překvapením jsem četla komentář na FB, že rezavé tisky jsou depresivní. Víš, že jsem uvažovala i o reaktivních barvách. Jo je to krásné, je to barevné, ale nic mi to neříká. Pojedu si ve svých šedých, černých a rezavých a dělá mě to šťastnou. Pady

      Vymazat

Jsem ráda, že jste se u mne zastavili. Moc děkuji za Vaše komentáře.
jamala