neděle 25. října 2020

Opět chytám poslední listy v letu

Jak říká klasik: Ty nejlepší věci napadají člověka naposled. A tak je to i s mým barvením. Ta správná chuť a nápady přijdou až na konci. Chytám téměř poslední listy v letu. Podzim jde rychle. S každým studenějším večerem je ráno úplně jiný les. 

Jednou se mne známá ptala, jak dlouho mi trvá než nabarvím. Na těchto mých posledních pracích jsem už zcela samostatná v barvicím materiálu. Nepoužila jsem nic, co bych koupila. Jen na počátku výroby vlastního mořidla ocet, ale jeho náhrada je snadná a už mám téměř vyrobeno. A tady je moje odpověď - než začnu barvit a než si triko obléknu, tak to trvá víc než rok. Spíše rok a nějaký měsíc.

Od mého prvního barvení jsem ušla dlouhou cestu. Od prvních pokusů, kdy jsem ve spěchu díky chemii přes víkend natrhala, nabarvila a natiskla, jsem přišla na to, že potřebuji jen jedinou surovinu. Velmi vzácnou, snadno dostupnou a přitom hodně nedostatkovou. Tou je čas. Potřebuji ho, protože výroba silného mořidla mi trvala skoro rok. Potřebuji ho, protože je potřeba ten správný čas na práci, kdy rostliny mohu použít. Například letos se trefit mezi deště a mít zrovna možnost tisknout nebo barvit. Mým největším vzorem zůstává India Flint. Přestala jsem pokukovat po tiscích, kterou jsou třeba krásné, ale vznikají pomocí surovin, které bych musela draze nakoupit a nepocházejí od nás. Na druhou stranu mne velmi inspirovala a posunula slova, která jsem četla v jedné české diskuzi hned ve svých začátcích. Paní litovala, že nemá možnosti jako barvířky, které žijí u moře (voda a řasy) a v teplých krajích, kde mají opravdu jiné možnosti. Tenkrát jsem si řekla, že se naučím dělat tisky tak, abych dokázala, že i v našich podmínkách mohou být zajímavé. A nesnažila jsem se napodobit to, co napodobit nejde. Mým vlastním omezením zůstává, že netisknu na hedvábí a kůži. Takže opět velké omezení, hlavně barevně. Všechny tyto tisky jsou na bavlnu.

Jsem hrdá na maxitriko, které vyšlo přesně tak, jak jsem chtěla. U nás doma jsou už všechny škumpy červené, našla jsem jen jednu, která se dala použít. Na triko jsem použila jen škumpu, jedlý kaštan a hřebíky. Nic víc není potřeba. A samozřejmě teplo. Letošní rok se toho událo hodně a ne vždy mám klid a myšlenky na takovou práci. Tak prostě na poslední chvíli doslova ještě pár pruhů, které budou snad součástí nějaké deky nebo polštářku. Tady tedy pár fotek mojí práce. Všechno je hned po vybalení, ale ono se to příliš nezmění. Těším se na příští rok a těším se moc. Založila jsem další mořidlo, abych byla co nejvíc soběstačná, protože ho zatím mám málo a na velké práce ho nemohu použít. 








Krásné dny všem Pady jamala.

středa 21. října 2020

Drobnosti v dílně



Včera byl Den stromů a letošním stromem je jabloň. Já jsem sbírala taková malá jablíčka v lese. Nejsou planá, ale sladká. Určitě je vysázel někdo, kdo mě pod lesem louky. Pak jsme s Vendulou sbíraly žaludy pod velkým stromem. Je nad zahradou a já jsem sbírala samozřejmě na barvení a Vendulka do bříška. Po deštích žaludy hodně klíčí a praskají a Vendulka je vyhodnotila jako velkou pochoutku. Ostatně ze žaludů se dělá mouka a možná to někdy vyzkouším. Moc jsem toho nenasbírala, ale pod tím stromem bylo prostě dobře. Takže takto jsme s Vendou slavily. Fotky nemám. V poslední době totiž chodím občas ven bez mobilu a foťáku. Jen tak.

V minulém příspěvku jsem nakousla ty různé nešicí drobnosti v dílně. A jak jsem šila, tak jsem je tady začala nosit na hromádku. Moc děkuji Marušce za komentář. Určitě se podívejte co píše. Já to shrnu - kartáčky na zuby na čištění strojů, různé sponky, kolíčky na prádlo, krabičky a složky. Já používám třeba krabičky od čajů do větších šuplíků na rozdělení na menší sekce. Protože krabičky jsou různých velikostí, tak jde skoro do každého šuplíku udělat tu správnou kombinaci a dělení.

Co mám tedy v dílně:


  • To dřevěné je část starého stroj a používám při žehlení. Sežehlím šev, dřívko přitlačím a šev je placatější a žádné lesklé plochy. Psala jsem o něm na blogu si dejte vyhledat klopník.
  • Pak je tam tabelační papír. Jsou to vyřazené dodací listy z kanceláře a ten papír se skvěle hodí k šití na papír. Ideální gramáž. 
  • Krepová páska (malířská krycí). Bez té se v dílně neobejdu. Kromě přilepení čehokoliv ke stroji bez nějakých katastrofických následků ji používám ke značení při ručním i strojovém prošívání. Ukázka třeba TADY.  Krepová páska je výborná i na strojové šití, přilepí se opakovaně a na látce nenechá stopy.

Odpad, který se často vyhodí může ještě posloužit. Mohou to být třeba 

  • kartony z deskových her. Když se vyloupne ta část, který se ve hře používá, zůstane často nějaký výlisek, který je dost dobře použitelný. Jako šablona na nanášení barev ale i na prosté rozměření nebo nakreslení nějakých malých dílků. Takové šablonky jsem použila i při "tisku" z minulého příspěvku.



  • Dalším odpadem jsou stojánky na zapalovače. Dají se použít na cívky spodních nití. Zeptejte se v trafice.  Zrovna tak jde dobře použít tvořítko na led.
  • Síťka od česneku na klouzavé nitě. 
  • Zbytky mýdla na kreslení na látku. Jsou lepší než klasická křída.
  • Různé kartony od čokolády na značení zažehlení. Nařežu si proužky, označím šířku a používám takto:

nebo takto:



Projektové krabičky. Na rozdělané projekty. Používám buď krabičky od samolepek nebo z jedné oslavy mám krabice od chlebíčků, které se jinak vyhazují, bohužel šílené množství odpadu, tak mě na několik let rozhodně poslouží.


  • Protiskluzová podložka pod pedál nebo pod pravítko.
  • Závaží. Na na přidržení střihu nebo aby látka neklouzala ze stolu nebo na přidržení quiltu, aby nesjížděl ze stolu. 
  • Samolepicí papírky na označení hromádek, rychlé poznámky nebo taky jde nalepit k patce, aby se dala snadno udržet stejná šířka lemu
  • Krabičky od malých dárků, pověsím na stroj a sbírám do nich nitě. Ty jsou výborné do jehelníčků
  • Na šití lemů nebo stejných švů jsou dobré jakékoliv magnety. I ty ozdobné. Ty jsou většinou slabší, takže fungují na celokovové nebo průmyslové stroje.


  • No a  binderky by zasloužily samostatný příspěvek. Místo špendlíků na přidržení jakéhokoliv našívání, jako poutko, na různé šňůry třeba od světla, poslouží k zavěšení quiltů nebo větších kusů látek. Dodatečné vedení nitě a jakékoliv očko k vedení špagátku, šňůrky - kdekoliv.



  • Z dob výroby různých hraček mám tyhle chlupaté drátky. Jsou výborné k dočištění kam se kartáček nedostane. Použít lze čistič dýmek.



  • Vyšívací  kruh. Samozřejmě při šití volným pohybem. Na značení větších oblouků. Když do něj upnete nějaký pytlík, tak poslouží na zachycení odpadu od overlocku nebo na odstřižky. Psala jsem o tom TADY. Nebo poslouží k výrobě síta. Nebo kapsáře na nůžky - kapsář tady.

Jako nepotřebné měly být vyhozené tyhle držáky na lampu. Někdy je lampa na stůl a k tomu jsou jako druhá volba i tyto držáky k přišroubování. Používám k uchycení stojánku na nitě, do otvoru jde odložit tužku nebo prostě jen klacík. Na něj pak dám klubko nebo lemovací proužek a odvíjím. Já je ještě používám na vozík na rámu jako brzdu vozíku.

  • DOPLNÍM 

    Určitě jsem na něco ve stojí dílně zapomněla. Vím dokonce co. Ale o tom někdy jindy. Na celém mém blogu je těchto pomocníků taky hodně. Jenže kdo by to všechno četl. Můj blog už bude mít příští rok 10 let. 

  • Jo a ještě nějaký krásný zápisník. Na zachycení myšlenky nebo trvalejší poznámky. Nejen Pinterest a podobné vymoženosti slouží i inspiraci. Říkám tomu Můj pozitivní deníček. Psala jsem ho chvilku. Pak jsem ho začala prokládat poznámkami o šití a zpětně je to zajímavé čtení. Píšu si datum i k těm poznámkám o šití. 
Krásný podzim. jamala

pondělí 19. října 2020

Více světla

Vždy jsem měla ráda nahlížení do šicích dílen. Přes okno, v časopisech a v době internetu už můžeme nahlížet do spousty krásných dílen, které s námi někdo sdílí. A to sdílení není zas taková samozřejmost. S každým příspěvkem svého blogu dávám kousek sebe. A děkuji pokaždé všem, kdo se dělí o svoje soukromí, svoje rady, pocity. Posouvají mne, třeba zrovna v přírodním barvení, o kterém ještě budu psát. V něm mi hodně blogerky pomohly. Nedávno mi kamarádka napsala, že děkuje za sdílení mojí práce. Potěšilo mne to. Potěšilo mne, že si někdo uvědomuje, že to není žádné předvádění nebo chlubení. Snažím se pomoci jiným popisováním svojí cesty. Pokud sdílím práci pro charitu, tak důvod je prostý - často se ostatní chytnou a začnou v projektu pomáhat. A dokonce víc jako já.

Dnes tedy něco z mojí dílny. Malé okno v dílně jsem po dlouhém váhání vyměnila za větší. Dala jsem to dílně k jejím šestým narozeninám. Dříve jsem před okno pohodlně postavila jen jeden stroj, ale hlavně při řezání na stole jsem měla v dílně tmu. Dnes dám před okno stroje dva a krásně budu vidět i na to pravítko. I výhled na zahradu je úžasný. Za necelých 14 dnů se odehrálo hodně věcí a stihli jsme i to okno. Aní vystěhování dílny ani stavební práce nebyly tak strašné jak jsem si představovala. Dílnu musím ještě vymalovat, ale to musíme zatím odsunout. Pak se samozřejmě zabydlím i s poličkami a dalšími nezbytnými drobnostmi. Čeká na mne tady další Deka z lásky a spousta dalších projektů.

Během těch šesti let se dílna měnila a zabydlely tam většinou krejčovské stroje. Stále je ten hlavní můj první šlapací stroj Mundlos - Viktorka. Když jsem ji koupila, netušila jsem, že se jedná o krejčovský, svými parametry je to vlastně průmyslový stroj. Nic mi nechybí, protože tyto stroje jsou rychlé a silné. Na quiltování jsem pak zakoupila další Mundlos s delším ramenem. Více o  strojích TADY.



Když jsme v té dílně. Viděla jsem na Facebooku zajímavý příspěvek. Jedna quilterka se ptala jaké pomůcky používají švadleny ve své dílně a přitom to nejsou pomůcky primárně pro šicí dílnu určené. Pokud máte nějaké tipy, prosím nechte v komentáři. Zajímají mne spíše takové ty drobnosti z běžného života než drahé pomůcky. Mně slouží třeba tyto kořenky jako zásobník na různé šňůrky. Nedávno jsem tady ukazovala stojan na pokličky, který používám jako držák na pravítka.
Přírodní barvení. Dnes se mi podařilo ještě nasbírat nádherné slupky koňského kaštanu. Dává úžasnou barvu. Takovou zasněnou žlutou. Prý je nestálá, ale loňské barvení stále drží. Asi si obarvím nějaký len na šaty. 
I tato látka - staré prostěradlo, byla obarvená slupkami z kaštanů. Vyzkoušela jsem si na ní také techniku, která mne napadla už někdy v létě. Jsou to taková "tiskátka" bez použití barev. Nevěděla jsem jak to bude fungovat, ale myslím, že to klaplo.  Uvidíme co ukáže čas. Jsou to přírodní barvy a mnohokrát jsem tady psala jejich (ne)stálosti. Často při barvení myslím na to, kolik lidí mne v počátcích z tohoto barvení odrazovalo. Za ty tři roky už je snad zřejmé, že to beru docela vážně a že už tyhle barvy jen tak neopustím.
Jako vždy je moje barvení jen přírodní proces bez chemických mořidel a barvila jsem se surovinou v této době hojně dostupnou. Samozřejmě fotka je barevně kalamita, nejlépe je vidět kaštanový zázrak naživo.

Krásné dny se spoustou světla přeji všem. jamala

čtvrtek 8. října 2020

Tisky na procházce ve městě

Ve městě, protože jsem fotila u kaple sv. Jana Sarkandra v Olomouci.

A co bych k tomu napsala? S tiskem jsem začala před třemi lety. Tenkrát jsem hledala cestu (i přes mořidla, která bych dnes nepoužila). Tu svoji cestu jsem si časem našla a mám nějaké nastavení a zásady. Tedy pracuji bez chemikálií, bez nákupů přes eshopy, často i bez mořidel. V mých barvicích počátcích se mi lidé takto pracující jevili coby trošku blázniví. Je to přirozený vývoj, že jsem se k témuž dopracovala. Můj cíl? Být zcela soběstačná a barvit jen rostlinami, které mne obklopují. Nemáme tady ani moře, ani eukalyptus, ani další úžasné rostliny, které se dají využít k tisku. Autorka, která tyto tisky vynalezla, žije totiž v Austrálii. Ale máme spoustu jiných skvostů v naší přírodě. Můj sen je dokázat, že to jde. Jít ven, sbírat a barvit nebo tisknout.

Při dnešní procházce parkem mi došlo, že už moc tisků neudělám. Listy  už opouštějí svoje stromy a snáší se k zemi, Vždycky jsem to měla moc ráda, Miluji podzim. Od jisté doby, co se věnují tiskům jsou ty pocity zvláštní. Vím, že už toho moc nestihnu. Letos bylo těch nabarvených kousků málo, posun ale veliký. Mám se na co těšit příští rok. Mám plány, velké plány. A Vendulka, ta jenom zírá  a někdy i pomáhá. 

Škumpa a jedlý kaštan. Žádné mořidlo. Výsledek je obrovská radost.
Jedno hodně staré tričko. Tady se ruj vlasatá oblékla místo modrých odstínů lehce růžovofialovou. Nevím proč, asi chtěla. 



Naše Vendulka:

Krásný podzim všem přeji. Pady jamala

úterý 6. října 2020

Jak jsem letos barvila a tiskla

V minulém příspěvku jsem vyhlásila (sama pro sebe) zimní barvení. Pokud by se chtěl někdo přidat, budu ráda, když mi napíšete svoje postřehy. Já se přírodní barvení stále učím. Loni byl suchý rok všechno fungovalo úplně jinak než letos. Mě to na tom ohromně baví.
Jako vždy dělám tisky až na podzim, když mají listy hodně taninů. A taky proto, že když už si to musím nanosit, tak je pro mne lepší dělat v určitém období. Letos mi M. naplánoval okno v dílně, ale stále to odkládáme. Z různých důvodů. Úsměvných (hnízdění rehků) nebo i takových, co nás nějak zasáhly. Takže okno bude pozdě na podzim. Musím se nastěhovat do místnosti s rámem, kde mám i kamna a vezmu si Viktorku, můj šlapací Mundlos. Prostoru tam už moc nezůstane, ale vymyslím si takové práce, abych mohla fungovat. A taky si musím nakřečkovat pár listů, zatím hlásí nepříznivé a deštivé počasí. Jako vždycky, kdy M. něco rozbourá.
K tomu barvení. Natočila jsem video, kde je pár vzorků barvení bavlny. Větší kus jsem obarvila jen jeden. Pak páraná vlna, kterou jsem dostala od kamarádky. A nějaké tisky. Moje poslední trika jsou provedená bez klasických mořidel. Nepoužívám tedy ani kamenec ani proteinová mořidla. Jen rostliny, ocet a rezavé předměty. Případně měděné dráty. Samozřejmě si stojím za tvrzením v minulém příspěvku. Ano s octem pracuji, ale má jinou funkci než roli ustalovače. Mohla bych být tedy zcela soběstačná, pokud bych použila ještě doma vyrobený ocet. Na ten ale potřebuji také suroviny z přírody, svoje vlastní ovoce moc nemáme. Samozřejmě se dá ovoce volně rostoucí v přírodě sehnat. Ale musela bych vyrábět ocet průběžně a spotřebuji ho docela dost, hlavně na tisky. Ale možná zkusím, prostě k té hromadě kyblíků a sklenic, ve kterých mám naložené nějaké rostliny k barvení, přibude ještě další.






Když si spletu látky tak bez jakéhokoliv moření může tisk vypadat takto. Je to len, takže se i něco otisklo. Otisk vznikl tedy pouze vařením. Listy škumpy a kaštanu jedlého.
Šála barvená slupkami kaštanu. Loňské barvení. Překvapilo mne, že tato barva, ač by měla být nestálá, stále krásně drží. Což se nedá říct o některém mém letošním barvení rostlinami, které by měly naopak stálé. Ale to nevadí. Pokud barvím triko nebo šátek či šálu, tak o nic nejde. Prostě se to přebarví, přetiskne. U deky už je to problém, ale ani tady to není nic fatálního. Prostě zvolím vzor, strukturu tak, aby i po případném vyblednutí deka byla stále krásná. A ona ta z přírodnin prostě krásná bude. 
Měděné drátky, které mi pomohou barvit a tisknout. Až za delší dobu bude mít nálev správnou sílu. Je to jako pečení s kváskem, chce to čas než bude mít sílu a bude odolný. 
Tady je souhrn mého barvení a tisků do dnešního dne. Kdo je  mne na blogu poprvé, tak barvím bez chemie, jen s použitím rostlinných mořidel, která si vyrábím, případně s proteinovými mořidly. Občas používám kamenec, velmi zřídka, vlastně jen když chci jasnější žlutou. Nekupuji nic v eshopech, barvím jen rostlinami ze svého okolí, většinou z volné přírody.
Já vím, že mám otočit mobil, ale ono to v návalu euforie z vybalování to nějak unikne. Kdo nevidí videa tak TADY a TADY.

Jo ještě to barvení natěmi mrkve. Dělám to tak, že když jdu pro mrkev na zahradu, nakrájím nať do kyblíku. Když nasbírám dost materiálu, obarvím klubíčko.
Krásné podzimní dny. jamala

pátek 2. října 2020

Čárková a taky #mojezimnideka

Čárková deka je kostlivec z roku 2016. Tenkrát mi kamaráda poslala obrázek detailu prošívání (které jsem i na dece použila) a já jsem v rámci zpracovávání kanafasových zbytků ušila top s čárkami. No neuměla jsem v té době moc na rámu a ukousla jsem si opravdu velké sousto.  Neuměla jsem ani vyřešit dokončení, protože jsem měla tenkrát tak křivé trubky (ty jsme nakonec na rámu nahradili za jiné), že jsem nebyla schopná deku dodělat. Dodělala jsem ji až letos na jaře. Sedla jsem s dekou k šlapáku a deku dodělala pod strojem. Došívala jsem klikatou čáru a piány. Včera jsem ji olemovala a poputuje na jednu charitativní akci. Má spoustu quilterských chyb, ale líbí se mi a jsem ráda, že jsem takovou deku v rámci zpracování kanafasových zbytků ušila. Protože kanafas je látka s vyšší gramáží, tak na deku je super v kombinacích s nějakým jednobarevným plátnem. 


Našla jsem i staré fotky z doby, kdy jsem deku šila.



A tramtadadá... vyhlášení zimního barvicího projektu.

Traduje se, že přírodní barvení je sezonní záležitost. Já to mám nějaké obrácené. když přírodní barvířky končí, já začínám. Vím proč. Protože v létě se netopí a mně vyhovuje čmuchtat si ty barvy na rozpálených kamnech. Takže letos si přes zimu udělám projekt zimního barvení a samozřejmě ušiju deku. 
Začátek projektu jsem stanovila na 1. listopadu. To už se bude topit a já se pustím do projektu. Tentokrát to tedy nebude odpad z kuchyně, ale budu barvit tím, co přes zimu najdu. Počítám především se žaludy a šiškami olše. Olše bude asi vůbec ta hlavní surovina a žaludy budou jen na doplnění, případně ztmavení jako zdroj taninů. Tentokrát použiji i kamenec, ale jen v malém množství. A jako loni platí, že žádná chemická mořidla ani nic běžně nedostupného, co by se muselo objednávat přes internet. 
Zelená se mi asi z těch zimních surovin nepodaří, ale takto barví Třapatka srstnatá. Zelenou barvu příroda dává nerada. Raději se jí zdobí, ale dostat zelenou barvu na látku je poměrně obtížné. Třapatka to umí krásně. Opět tady platí, že ta barva je mnohem krásnější. Na fotce vychází nějak moc šedá. 


Krásný podzim přeji. A protože u nás začíná akce okno v dílně, tak nevím, jak to bude se šitím. Možná ještě něco stihnu, možná budu šít v ložnici a možná uteču do lesa na ty žaludy. To se uvidí. Jana.