čtvrtek 30. dubna 2020

Fanka

Tento článek bych chtěla věnovat nejen šicím strojům, ale i opravářům. Doba roušková přinesla nejen zájem o šicí stroje, ale nezbytnými se ukázali být opraváři šicích strojů. Stále je malé povědomí o tom, že stejně jako my chceme krémy na popraskané ruce, nebo prostě na údržbu, tak potřebují stroje mazání a údržbu. Když se nám v ponožce udělá shluk vláken, asi nás bude tlačit. A možná budeme i kulhat. Když budeme mít vysušené paty tak, že začnou praskat, budeme kulhat. Žádné stroje nejsou bezúdržbové. Ty moderní chtějí servis jen prosto, že se musí vyčistit a namazat vazelínou. Ty staré si můžeme udržovat sami a nebudou téměř vůbec potřebovat opraváře. Mazání, pravidelné čištění a výměna jehly by měly být samozřejmé úkony, stejně jako šití. V manuálech i na YouTube jsou postupy jak na to. Já čistím stroj po každé prošité dece. Chapač dostává kapku oleje alespoň i během prošívání. Pozor, je potřeba chvilku zkusit na odstřižku látky, jestli je nit čistá a nemastí. Průmyslové stroje mají většinou centrální mazání, ale i ty potřebují čištění. Obecně po čtyřicetihodinovém pracovním týdnu chce stroj vyčistit.
Já jsem zaznamenala zájem o staré stroje v době šití roušek, manžel měl více práce s čištěním strojů pro známé. Většinou každý volal až stroj nefungoval tak, jak měl.
Shrnu něco z dotazů, které jsem řešila. Mazání a čištění, to je jasné, to jsem už napsala. Pokud si koupíte starý stroj, nebo ho máte doma, tak to, že před dvaceti, třiceti lety šil a nic mu nebylo neznamená, že se na něm hned může šít. Jednoznačně je potřeba ho vyčistit a znovu namazat. Půjde asi těžko díky zaschlým nánosům oleje.
Starý stroj prošije i plech. Ano, ale některý jen jednou. Stejně jako moderní stroje, tak stroje starší byly různých kategorií a ty lehké domácí rozhodně nejsou určené na šití rifloviny a koženky. Zlatem nazdobený stroj bude určitě ozdobou domácnosti, a já se přimlouvám za jejich záchranu, ale možná nebude splňovat nároky na těžkou práci. Ne, že by nebyl krejčovský stroj v nějakém zdobném provedení. Hlavně ty nejstarší zdobené byly. Ale většinou měly hlavně sloužit a tak ty novější se vzhledem přibližují více strohým strojům průmyslovým. Byly to stroje dražší a kdo si ho pořídil, tak ho využíval a tak jsou často opotřebované. Stroj na kterém quiltuji deky jsem koupila tři stejné značky a až třetí byl vhodný na quiltování. Z těch hodně starých se jich na trhu zas tolik neobjevuje.
Starší stroje mají delší rameno. Opět záleží na typu stroje. Malé domácí jsou s ramenem kolem 17 cm (vzdálenost těla stroje k jehle) až k 28 cm. Myslím běžné typy. Jeden známý quilter na šlapacích stojích sice používal velmi subtilní Singer na quiltování, ale neměl jeden. Během roku vyměnil nejméně dva stroje. Nebyly konstruované na takovou zátěž.
Já dávám přednost strojům krejčovským, na těch lehkých většinou sešívám patchwork, nebo pro radost quiltuji malé věci.
Jedním z těch malých, ale silných strojů je Františka. Je jedním z mých prvních a je výjimečná tím, že má trochu jiné podávací zoubky. Ty jsou dokonce ponořit. Délka k jehle je 20,5 cm. Stroj má entl a pro mne důležitou kolenní páku. Jsem zvyklá s ní pracovat. Délka stehu až 5 mm (lehké domácí stroje do 3 mm) a šířka entlu 4 mm.
Františka utáhne koženku jak nic. Nemám k ní žádnou výbavu, není to zrovna v předváděcím stavu, ale je funkční. Z našich strojů bych ho přirovnala k Minervě 232, také bytelný stroj s entlem a rotačním chapačem. Super kvalita.
Takže pokud si chcete pořídit starý stroj, záleží na co. Pokud už nějaký doma máte, dejte mu šanci, třeba na jednoduché šití. Jo a ještě něco. Pokaždé, když večer skočíte práci, tak nezapomeňte povolit kolečko a shodit řemínek, ať si taky odpočine.
Další povídání o starých strojích TADY.

 Konstrukce stojanu je oproti Mundlosu jen velmi lehká.
Kufříkové starší stroje mají jednu bolístku a to je pedál. U Veritasek se přehřívá, nejde moc dobře regulovat rychlost. Další stroje mívají také problémy. M. pracuje na pedálu vlastním. Pomáhá syn a 3D tiskárna.

Ještě něco o těch moderních. Je častou praxí, že jeden stejný stroj se objeví pod více značkami. Někdy souběžně (příklady jsem tady už uváděla), někdy prodejce zjistí, že to tak úplně nefunguje a stroj se objeví najednou pod jinou značkou. Je to jednoduché. V Číně se stroj vyrobí a zde se prodává. Úplně stejný vidím teď nově pod třetí značkou. A je jedno, jestli ho nabízí česká firma. Kvalitu stroje to nezajistí.
Není to nic nového, jen dříve se stroje vyráběly u nás a prodávaly do zahraničí. A byly kvalitní.
Bylo by to na dlouhé psaní a nechci to posuzovat. Záleží pak na značce, jak si takovou výrobu ohlídá. Já dělám většinou na starých strojích, z nových si držím už jen Berninu Auroru. Jediný stroj, který jsem si nechala.

Krásné dny přeji. Budou dva delší víkendy, tak třeba i u šicícho stroje. Jana

pondělí 27. dubna 2020

Oliver

Po háčkovaném pejskovi jsem měla chuť na něco jednoduchého. Průběžně velmi pomalým tempem háčkuji čtverce na deku, ale někdy je to nuda. Tak jsem si hledala nějakého jednoduchého medvěda. Návod na Olivera je zdarma a je ZDE.

V této chvíli jsem si nebyla moc jistá výsledkem.
Do seznamu mých oblíbených blogů jsem přidala odkaz na Suzi Quilts, který už je delší dobu mým oblíbeným. Skvělé návody, spousta inspirace. Při registraci k odběru novinek dostanete návod na quilt zdarma. V posledním příspěvku jsou různé typy na žehlení a mezi nimi i využití klopníku při žehlení patchworku. Kdysi jsem dostala pár věcí po krejčí, ale klopník se při několikerém stěhování někde ztratil. Na žehlení patchworku stačí jeho jednoduchá varianta a já jsem si nechala obrousit kousek rozebraného starého stroje. Přesněji šuplík na špulky. A je už do budoucna jedno, jak budu tuto zachráněnou část používat, mám i obroušený hranolek z našich dveří. Kdo by chtěl originální klopník, dá se pořídit.


Chtěla jsem přidat i nějaké fotky z výletu po okolí, ale smazala jsem si je dříve, než se stihly zálohovat. Takže jen co zůstalo. Vendulka prozkoumává tvrz v Jesenci. DSalší fotky jsou na mém, Instagramovém profilu.


Krásné dny přeji. Jana

pátek 24. dubna 2020

Quiltující

Dílna je téměř vyklizená, ještě jsem si rozešila jeden starý rest. Jenže včera jsem vyprala jednu starou deku. Deku z dob, kdy nebyly žádné internetové návody, obchody a snadno dostupné americké látky. Deku z barchetových šatů pro tetince Štefce a zbytků flanelu. Deku, kterou jsem šila někdy před 25 lety a dodnes přežila. Většinou na sluníčku a ještě se po ní válí Vendula. Už delší dobu jsem přemýšlela o tom, že když tak dlouho vydržela, že ji zkusím ještě zafixovat quiltováním. Prošitá byla ve švu ve velkých čtvercích. Rožky a nějaké přesné sestavení, tak na to vůbec nekoukejte. Nevěděla jsem, jak šít. Dnes jsem ji balila a tak jsem prošla kolem stroje a že to tedy zkusím. No ale jen zkusím, bolí mě přece hlava. Jenomže když začnete quiltovat, většinou se chytnete drápkem a je konec. Něco mne žene nespustit ruce z deky.
Může se to jevit jako zbytečná práce, ale myslím, že i tohle je cesta, jak se naučit ovládat prostor s větší dekou a jak trénovat. I když uznávám, že může už deka být někde moc sražená a pak se špatně urovná. Nicméně svoji křivou deku jsem v křivém stylu i prošila a jsem spokojená. Takže ještě jednou vyprat, aby si všechno sedlo a Vendula si ji může užívat.



 A zase trénování. Tentokrát opravu jen trénovací hadr a inspirace japonskými vlnami. A protože už nevím, jestli jsem odkaz dávala tak TADY je zdroj mojí inspirace.

 Náš smrk, kterému se na jaře dostala ochrana v podobě postřiku proti kůrovci.
S obrovskou radostí se chci podělit o foto rostliny, která u nás na zahradě nikdy nerostla. Šťovík je možná pro někoho plevel, já jsem nadšená. Dokonce jsem zvažovala jeho vysazení, takže jsem ráda, že u nás prostě je.
Jsou v lese místa, kde chodím pro energii. A poučení. Třeba k tomuto stromku na starém pařezu.
Přeji klidné dny. jamala

středa 22. dubna 2020

S háčkem

Šití jsem vyměnila za úklid dílny před rekonstrukcí a za háček. A háčkovala jsem psa. Alespoň doufám, že psa. Bylo to tak v návodu. Poprosila mne o něj před časem kamarádka a já jsem na to hrdinsky kývla.
Kamarádka měla vybraný i návod a koupila jsem ho tedy u Kamlin.
Přiznám se, že sama dobrovolně bych se do něčeho takového nepustila. Jsem zbabělec a stojící hračka mi přijde jako hodně problematická záležitost. Kdysi jsem šila slona a nestál, přepadával. Ale nakonec mě pejsek bavil a musím říct, že mě vrátil na chvilku do dětství. Ne snad proto, že by mi maminka háčkovala hračky. Ale proto, že mi to moje dílo připomínalo starou cisternu z už nefunkční obalovny ve které jsme si hrávali. Jistá výsledkem jsem si nebyla i proto, že jsem kdysi ovečku s Kinder vajíčka identifikovala coby hrocha s bazénkem.
Nicméně o kvalitě návodu svědčí fakt, že nakonec se zvířátko snad pejskovi i podobá. Už jsem si koupila dokonce další návod, cena za takový obsáhlý návod je symbolická. Kamlin nabízí pomoc, když by něco nebylo jasné a ještě jsem dostala návod zdarma jako dárek. Takže co se týká mé háčkovací zvířátkové kariéry, mám práce dost.
Háčkovala jsem z bavlněné příze Terezka z Vlniky. Je tenčí než příze doporučovaná v návodu, stačila necelá dvě klubka hlavní šedé.

 Když Vendula zjistila, že si Alfíka nemůže vzít, odmítala focení.
 Cisterna.
 V návodu je uvedeno, kdy mám sešít uháčkované díly, ale já si to nechala jako skládačku až na závěr.
 První nožička byl tedy výkon. A ta představa, že budou celkem čtyři.

 Fleky na pejskovi.
Neháčkovala jsem jen psa, ale v rámci volných kurzů na Bluprintu jsem si zkusila i freeform háčkování. Chystala jsem se na to dávno, ostatně jako na spoustu jiných činností, ale nebyl čas. Nebo byla jiná práce. Já mám tady určitý rozpor. Líbí se mi činnost jako taková, je volná, tvůrčí. Na druhou stranu, nevím co s tím. Mám ráda raději jednoduché projekty. Nicméně, zkusila jsem, výsledek nebyl nic světaborného, ale vyplnilo mi to období nachlazení, oparů a posedávání s čajem. Ve skutečnosti je ten kousek větší o další prvky, nemám vyfoceno a je někde přibalený v krabici. Třeba se k tomu někdy vrátím, nějakou jednoduchou tašku bych si možná uměla představit.
Další můj čas vyplnilo barvení. Opravdu jen vzorky. Výhonky černého bezu, dvě uschlé snítky
eukalyptu, kopřiva. Na kopřivách je vidět, jaké je letos sucho, myslím co se barvicích výsledků týká.
V emailu jsem měla i dotaz na quitlování. Protože můj záběr činností je velký, tak quiltování není mojí hlavní náplní. Není možné sednout ke stroji, nebo stoupnout k rámu, a vyseknout krásné vzory. A proto je potřeba trénovat. Trénovat před první dekou, trénovat před dekou, kterou prošívám po dlouhé době. Trénovat coby udržovací dovednost. Na různé zbytky látek, prostě jen tak pro radost. 
Zbytek času už jsem rozdělila na povinnosti a hledání inspirace v přírodě.




 Naše holky si prostě jen tak užívají jaro.

Přeji krásné dny. Jana

sobota 11. dubna 2020

V barvách z přírody

Jedna zbytková z látek barvených přírodninami.
V živém vysílání ukazovala Alex Anderson svoji deku. Nevím, kdo je původním autorem tohoto vzoru, ale hned jsem ho viděla z přírodně barvených látek. Možná bude taška, zatím nemám plán. Ale alespoň jsem ho zkusila a látkám sluší.
 Před časem jsem tady psala o našem velkém kácení na zahradě. Namočila jsem jehnědy z pokácených lísek a dnes jsem nabarvila vzorky. Mořila jsem kamencem - žlutější barva a sójou. Tmavé barvy vznikly přemořením železem.
Chodíme s Vendulkou často na procházky je jednomu potoku. Na kraj lesa někdo odvezl obrovský pokácený jakovec. Ten keř musel růst hodně dlouho. Bylo mi ho líto. Vybavila jsem se nůžkami a rukavicemi a ostříhala pár větviček. Snad mi nějakou barvu dá, určitě dám vědět.
Jehnědy z kácení, pokácené keře, nálezy větví v lese, většinou invazivní rostliny, kterých je všude dost. To je cesta přírodního barvení, kterou se snažím jít.
Přeji krásné jarní svátky. Jana

čtvrtek 9. dubna 2020

Smyčky, jen smyčky

Dlouho jsem nic nequiltovala pod strojem a nijak mi to nechybělo. Najednou jsem dostala obrovskou chuť něco prošívat. Naštěstí jsem jeden top našla. O dece jsem psala TADY.
Občas se mi stane, že někdo napíše, že nequiltuje žádné složité vzory jako já. Vůbec nejsem zastáncem umění za každou cenu. Na užitkové dece není potřeba složitých vzorů. Když jsem vybírala vzor na tuto deku, tak jsem chtěla určitě celoploch a rozvolněný vzor. Quiltovala jsem na šlapacím stroji Mundlos Original Victoria. Celoplošný vzor jsem začala ve středové části a po větších blocích prošívala středovou část a pak dokola. Deka je přibližně 175 x 135 cm veliká a výplň jsem použila Termolin 120. Jak na volné quiltování TADY.







Deku jsem prošila za jeden den a hledala jsem nějaký jednoduchý projekt, ve kterém bych využila vzorované látky, které mi stále ještě zbyly. Stále jsem měla chuť ještě něco prošívat. Nápad, který by byl alespoň tak dobrý jako tato deka, nikde. A nakonec jsem se pustila do něčeho jiného. Deka by se mohla jmenovat Jakjsemhledalanávodnajednoduchoudekuzkytičkovýchlátek a začala se rodit zbytková deka. No nevím, jak si na tomto poradím s prošíváním. Uvidíme, jestli to vůbec dám a v jaké podobě. Bloků mám naplánováno, no hodně, když to počítám. Možná v mezičase vznikne nějaká ta úplně jednoduchá deka. 

Krásné dny. jamala