Dnes bych chtěla všem popřát krásné a klidné vánoční svátky.
Letos jsem poprvé prošívala i pro zcela neznámé zákaznice a ráda bych poděkovala za důvěru. Je to pro mne velká pomoc při financování veterinární péče. Děkuji také zákaznicím, které si koupily moje deky nebo naše kolečkové šablony. Speciální poděkování za pomoc patří Evě - Evape a paní Janě M.
Moc mi pomohly kamarádky, které přispěly materiálem na tvoření a podpořily tak moje charitativní šití. Velké díky i za materiál k recyklaci, je to pro mne velká radost, mnohem větší než kdybych si koupila balíček drahých látek. Na všechny si vzpomenu, kdykoli beru něco z Vašich pokladů do ruky.
Další velké poděkování patří všem, kdo mne inspirují a posouvají dopředu. Většina z nich asi toto číst nebude, ale poděkovat musím, protože toto jsou velmi důležití lidé mého života.
Abych dala něco i já Vám, tak jsem nachystala vánoční dárek. Psala jsem o něm už v minulém příspěvku a jedná se o šablony na ruční šití. Samozřejmě je možné větší bloky sešívat i na stroji, ale vzory často obsahují Y švy, proto je šití na stroji obtížnější. Prioritně se jedná o sešívání předním stehem místo strojového sešití, proto jsou šablony s přídavky na švy. Občas jsem přidala i šablony na English Paper Piecing (EPP), ale to nebyl můj původní záměr. Také jsem přidala odkaz na šablony na hexagony. Odkazy na šablony budu přidávat do Silvestra a pak budou dostupné nejméně do 20. ledna následujícího roku. 👉 KLIK SEM 👈 pro získání odkazů na šablony.
Krásné dny jamala
Aneb opravdu vyrobeno ručně. Šití s jehlou v ruce považuji za meditativní činnost, která mne vždy bavila. Nikdy mi nevadilo ručně přišívat lemy nebo pikýrovat sako. První patchwork podle praktické ženy, který jsem kdysi dělala, byl také šitý v ruce a dávno tomu jsem ušila bouři na moři na dvojpostel. Párkrát jsem ještě koketovala s šitím podle šablonek - metoda English Paper Piece EPP, kdybych prohledala krabice, našla bych různé práce. Ruční vyšívání mi také není cizí, protože babička pocházela z jižní Moravy a samozřejmě hodně vyšívala. Ráda prošívám v ruce a dělám spíše takové ty moderní big stitch. A i když jsme se v poslední době věnovala jiným činnostem, tak je ten nejvhodnější čas věnovat opět ručnímu šití.
Dostávám se pomalinku k bodu 1. na cestě k šití a tím je navléknutí nitě do jehly. Babička mi vždycky říkala, že se nenaučím vyšívat, protože neumím navléknout nit. Moje metoda navlékání přešla v postup, který jsem natočila na krátké video. Kdo mne sleduje na Facebooku, tak už viděl. Sem dávám navlékání jehly s velmi malým očkem a obyčejnou nití. A ano, chvilku mi trvá, než natočím správně jehlu s malým otvorem, vlastní navléknutí je už rychlé. Vtip je v tom, že čerstvě ustřiženou nit držím mezi prsty a jehlou projedu tak, že vlastně jehlu na nit nasadím a nit se v takovém případě nemá šanci roztřepit. Není to nic převratného, ale i tak to mnozí neznají. Přirovnala bych to opět k háčkování. Krátký sloupek je notoricky známý pro ty, kdo umí háčkovat, ale jistě objevný pro ty, kdo se takovou činnost teprve chtějí naučit. Takže bod 1. - máme navléknuto.
Bod č. 2. Budeme potřebovat něco na rozjezd a tak si podle DinLife - KLIK SEM můžete ušít jehelníček jako jsem to udělala já. Můj je šitý ze starších látek barvených přírodninami a jako výplň jsem použila nitě, které odkládám při šití. Výplň z nití je praktická, protože jehelníček (špendlíkovník) špendlíky a jehly netupí a krásně do něj zajedou a navíc je těžší a to mi přijde praktičtější.
Pokud jste zatím ručnímu šití nepřišli na chuť, tak berte tahle úžasná videa jako večerníčky. Pro mne je to fantastická podívaná a už jsem tady odkaz na tato videa dříve dávala, takže je možná znáte.
U nás se říká jehelníček, ale předchozí výrobek by se měl spíše jmenovat špendlíkovník. Takže já mám špendlíkovník a v rámci svého meditačního počinu jsem si vyrobila i jehelníček.
Před časem jsem si přinesla z výletu větev, kterou jsem pověsila na zápraží a že na ni navěsím nějakou zimní dekoraci. Prostě aby něco upoutalo oko namísto nevábné zdi protějšího domu. Chtěla jsem vyrobit papírové hvězdy, ale jednak papír s notami je kdo ví kde (stále pozůstatky doby: Tohle bylo přece pod rámem) a jednak při mlhách a případné fujavici by mi asi papír nevydržel.
Zvolila jsem bavlněné plátno. Hledala jsem něco, co bych vyrobila pomocí páskovače, na který mi doma padá prach. Kdysi jsem ho pořídila na lemování zástěr, ale ten čas už je dávno pryč a lemovač nepoužívám. Proužek jde vyrobit samozřejmě bez lemovače nebo se dají zvolit alternativní pomůcky. Vycházela jsem z návodu na lepenou hvězdu najdete ZDE.
Já jsem tedy pracovala s ušitými proužky, takže hvězda nemůže být dvoubarevná. Což jsem stejně nechtěla, takže mi to vůbec nevadí. S šitými proužky se trochu hůře pracuje než s lepenými, tak jsem si nakreslila na karton kříž, který mi pomáhal určovat střed proužku (proužky jsem tedy nepřekládala) a rozložení. Abych se nestresovala přesností, tak po slepení základního kříže jsem okraje ještě zarovnala s tím, že zůstal zachován poměr stran. S lepením jsem postupovala podle návodu. Po první hvězdě to vypadalo, že si slepím všechny prsty, ale docela rychle jsem se do toho dostala.
Video z postupu:
Ještě jak pracuje páskovač. Video je 3x zrychleno.
Aneb odkud svoje patchworkové znalosti mám. Především knihy a často vlastní praxe a moje vlastní postupy. Kurz jsem neabsolvovala žádný, ráda si hledám více informací a dělám si věci po svém. I letos už mám koupenou knihu pod stromeček. Bylo to napínavé, dva prodejci zrušili dodání, nakonec je už doma. Ale bude čekat na rozbalení. Ještě jsem nevyužila tu loňskou, ale určitě si během svátků a příští rok udělám víc času i na ty své vysněné nebo rozpracované práce.
Já se zde zmíním o těch starších, které u nás kdysi vyšly. Ačkoli deky z těchto knih jsem všechny nešila, tak jsem v těch knížkách našla spoustu rad a nápadů. Ještě chybí kniha Svěží patchwork, která má dvě autorky a z nějakého nepochopitelného důvodu se u nás moc neprodávala a přitom v ní bylo mnoho informací a krásné deky.
Z vyobrazených asi byla první Patchwork snadno a rychle. A zřejmě právě z této knihy mám informaci o malířské krycí pásce jako o možnosti značení (psala jsem o ní v minulém příspěvku)
Nyní dám nějaké odkazy na stránky, které najdete i v mých oblíbených zde na blogu (levý sloupeček - Inspirace jinde). Oblíbené blogy časem přidám na jiný gadget.
Zásobárna spousty bloků je také Quilt Block Galore ze stránek Quiltscache. Staré, ale dobré. Na poslední stránce jsou náhledy celých dek z daného bloku.
Skvělá je i aplikace do telefonu Quilt Cat. Nemusíte nutně navrhovat svoje bloky, ale ze stávajících bloků je možné navrhnout deku. Je zábavné bloky skládat nebo jen otáčením jediného bloku vytvořit nový vzor. Na jednu deku se chystám, protože jsem v aplikaci objevila blok, který se mi moc líbí.
Z toho klasického patchworku je mým oblíbeným ještě blog Temecula. V pravém sloupečku návody zdarma.
Pinterest zná dnes už každý. Neskutečný zdroj inspirace. ALE. Pro mne je spíše postrčením abych něco dělala, ale jako zdroj inspirace je pro mne zmatečný. Bohužel také není hodnověrným zdrojem, který ukáže na původní dílo. Ačkoli to autor třeba nevyžaduje, tak je přinejmenším etické uvést zdroj inspirace pokud svoji práci veřejně prezentuji. Já se o to vždy snažím také proto, že čtenáře svého blogu navedu třeba na zajímavé zdroje. Proto i na Pinterestu se snažím dohledat zdroj fotografie a toho, kdo dílo vytvořil. Bohužel na sociálních sítích je zvykem použít návod, pochlubit se svým dílem aniž by citoval zdroj svého dílka. Aniž by si uvědomil ♥Že si někdo dal tu práci, aby se s návodem podělil. ♥Že si někdo dal tu práci a nabízí návod nebo informace zdarma. Já jsem už rezignovala, ale vždy mne případné reference na můj blog potěší. A jako třešnička na dortu: autor zcizeného návodu ještě odkáže další případné zájemce na Pinterest. Proto prosím za ty tvůrce, kteří nás inspirují, buďme k nim slušní a citujme přímý zdroj návodu a jeho autora. A proto je zde i tento článek, abych shrnula zdroje své inspirace.
Zmiňovala jsem i improve quilting a zde jsou mým zdrojem především Gees Bend quilty a tvůrci, kteří pracují převážně s recyklací. O této inspiraci mám na blogu samostatný článek.
Dnes ještě navážu ještě na můj předcházející článek o prošívání. E-shop Martingale je jedním z obchodů, kde je možné snadno zakoupit knihu v elektronické podobě. Včera mi přišel e-mail s odkazem na tuto knihu KLIK. Zaujalo mne nejen prošití deky na titulní straně, ale také dalších v knize uvedených. Mám na myslí prošití pouze rovnými linkami, které sluší i klasickému quiltu. A jak tak sleduji zahraniční longarmistky, tak rovné čáry jsou trendy a takové prošívání se objevuje stále více.
Směrem k jednoduchosti jsem se vydala i na této dece, která je prošívaná na zakázku pro Martinu V. Díky tomu, že k dece se pojí příběh, snadněji se mi navrhovalo prošívání. Ještě nemám hotovo, ale až deka bude u majitelky, tak mám dovoleno deku zveřejnit a napsat o ní článek.
Název jsem si vypůjčila z komentáře od HelyF. Přesně vystihla to, o čem přemýšlím. Nebudu psát o tom, co všechno se mi honí hlavou Myslím, že docela stačí, když napíšu na co se chystám, na co se těším.
V minulém příspěvku jsem slibovala, že představím zimní projekt přírodního barvení, který jsem si vymyslela. Zatím mám hotovou jednu zimní deku. Tou byla #mojedekazkuchyne . Další zimu jsem pak bavila z přírodnin, které jsou v zimě dostupné a vhodné k barvení. Tento projekt najdete pod štítkem #mojezimnideka. Tady mám zatím jen nabarveno. A letos jsem si vyhlásila sama pro sebe projekt #mojecibulovadeka. Budu se bavit tím, co jsem schopná cibulí nabarvit, zkusím různé látky a mořidla, abych docílila různých odstínů. Přidám nějaké otisky a myslím, že tím pádem budu mít dost barev. Vlastně by stačila jen jedena barva kombinovaná s neběleným plátnem. Už teď vidím, že by toho bylo na více projektů. Jen bych ještě ale měla zmínit, že cibulová barva není z těch nejstálejších, přesto se na ni těším. No a zároveň je to spojení dvou mých velmi zřetelných cest. Přírodního barvení a recyklace (upcyklace).
Do barvení se pustím až budu pořádně topit v kamnech, abych využila teplo hned dvakrát.
Minule jsem také psala, že mám nějaké povinnosti. Tedy prošívání a každoroční šití mikulášských punčoch. Prošívám deku pro kamarádku. Není to typická zakázka, takže jsem šití pojala spíše jako výzvu pro sebe. Mám volnou ruku a zvolila jsem prošití, které možná bude vypadat jednoduché, ale rozhodně jednoduché není. Ony ty krucánky jsou často jednodušší než strohé prošití s pravítky. Nicméně, chtěla jsem zkusit, zda to dám. A až bude deka prošitá, bude k vidění v albu Zakázkového prošívání, pokud Vás zajímá, jak to dopadlo. Odkaz na album je v levém sloupci a také můžete album sledovat.
Vymýšlet názvy příspěvků je docela těžké. Barvínek je nejen rostlina, ale říká se tak i kopci nad naší zahradou a právě barvínek tam u křížku roste.
Ještě než se pustím do týdenního hlášení, tak bych chtěla napsat jednu důležitou informaci. Pokud je v příspěvku odkaz na prokliknutí, není to žádný reklamní odkaz, ale je to odkaz, který jsem vložila já a vložila jsem ho ručně. Nemusíte se tedy bát tento odkaz použít. Jinak je to s komentáři od komentujících. Komentáře obsahující odkazy budu mazat. U starších příspěvků mám nastavené moderování příspěvků a takové příspěvky neschvaluji. Nevím, co odkazy obsahují a ráda bych, aby můj blog byl bezpečný.
Dnes se budu věnovat pouze dece, kterou jsem představila minule. Sruby jsou nepravidelné, nemají žádný řád. Někdy je základní látka obšitá dokola, někdy jen na dvou stranách a tím jsem docílila větší dynamičnosti při konečném sestavení. Základ jsou tedy nikdy nepředané a nepoužité roušky, které jsem ořízla do obdélníkového tvaru a doplnila látkami barvenými pomocí sněhu. Barevnost deky je inspirována knihou o potápěčských lokalitách. Dokola jsem ušila malou borduru s vloženými tvary. Možná jsem mohla deku prodloužit více do délky, ale ani tak není docela malá. Na délku má 175 cm, takže pro potřeby Klubka je dostačující.
Šířka vyšla trochu větší a tak jsem musela látku na zadní stranu rozšířit. Abych se nenudila, tak jsem u toho šití natočila pár krátkých tipů na svůj YouTube kanál, Chcete-li se podívat KLIK SEM. K těmto tipům jsem vytvořila i Playlist.
Zpátky tedy k dece. Zadní strana je flanel, který mi na charitativní věnovala paní Pavla Křížová. Výplň Jan L 120 g. Prošívala jsem na rámu velké vlny tak, jak pluje potápěč v hlubinách.
Skalní blogerky si jistě pamatují na blogerské středy. Blogerka zapojená do tohoto projektu zveřejňovala příspěvky pravidelně ve středu, aby zrekapitulovala týden svojí práce. Rozhodla jsem se, že se pokusím o pravidelné týdenní příspěvky na svém blogu. Bude to takový tvůrčí deník zaznamenaný v průběhu týdne. Věřím, že si články najdou svoje čtenáře i v rychlé době sociálních sítí.
Takže co se událo za těch 14 dnů od posledního příspěvku. Předala jsem polštáře pro jednu charitativní akci. Jsou k vidění v mojí galerii na Google fotkách i s popisem, ale ještě je někdy ukážu i zde na blogu.
Potřebovala jsem nějak nastartovat svoje šití a tak jsem se pustila do další deky pro Klubko. Opět zpracovávám roušky a přidala jsem k nim batiky, které jsem nabarvila pomocí sněhu. Barevností jsem se inspirovala knihou o lokalitách vhodných k potápění. Nachystáno jsem měla od loňského léta a původní návrh byl mnohem střídmější. Neměla jsem ale dost látky na pozadí a pak tento styl šití mi vyhovuje nejvíc. Je zdlouhavější, ale je to takové to šití, kdy se nemusím trápit s tím, že je něco nakřivo, nebo že mi něco nevychází. Případně mít stres z useklých růžků.
K růžkům ještě malou poznámku. Když koukám na moje dřívější práce, tak mám prostě občas ten růžek trojúhleníků zašitý ve švu. S příchodem na internet jsem se v diskuzích dozvídala, jaká je to hrůza! mít zašité růžky. I naučila jsem se mít je přesné. Když jsem začala prošívat, zjistila jsem, že někomu to vůbec nevadí a naopak, kdyby měl šít přesně, tak nebude šít raději vůbec. A tak jsem přešla do módu: ano, umím to ale PROČ se mám stresovat. Nevybízím k odfláknuté práci, ale chci říct, že trocha zdravé kreativity neškodí ani růžkům. Čímž zdravím Alenku a její "nedokonalé růžky" a přitom dokonalé polštáře.
Zpět k mojí dece. Jde vlastně o sruby, bude pět bloků na šířku a možná nějaká bordura, uvidíme. Prostě až to ušiju, tak to změřím a rozhodnu se.
V úvodu bych se chtěla omluvit všem, kdo jste očekávali reportáž ze Srazu patchworkářek. Já se snažila odprezentovat stroj a tak nemám jedinou fotku. Také bych ráda poděkovala za komentáře k článku o Borbále. Takový článek mi hodně času, potěší každá reakce.
Dnes jsem chtěla psát o podzimu a o tom, co jsem sem nedala, ale bylo by toho mnoho a nevím, zda v dnešní uspěchané době má smysl psát dlouhé články. A tak alespoň jedna moje zapomenutá hokkaidó a loučící se rehek. A kousek naší zahrady a jeden ze tří obyvatel.
