Batiky

Já vím, pořád říkám, že nebudu už ukazovat další barvení a jsem tady s batikami. Je to trošku jiné, protože tady už neukazuji jen barvu, ale i strukturu, takže to sem patří. Nadchly mne a určitě se jimi budu příští sezonu, zabývat více. A obrázek jednoho z mých posledních barvení přidám taky.
Protože jsem zaznamenala zájem o přírodní barvení, tak bych ráda napsala jedno důležité upozornění. Je to silně návykové. Budete strkat do hrnce cokoliv, co objevíte. Tedy pokud se vydáte stejnou cestou jako já - využívat lokální rostliny, nikoliv rostliny určené pro barvení a zakoupené v sušeném stavu .
Další věc je to, že se spíš jedná o proces samotný, než nabarvený hadřík. Ne vždy jsou barvy stálé. Některé se mění, nebo mizí. Zvláště bavlna a len jsou více náchylné ke ztrátě barev. Eko tisky jsou o něco trvanlivější než vlastní barvení.
O vaření mimo obytné prostory už jsem tady psala. Já jsem si zřídila pod zápražím dílnu s vařičem, no zatím jen provizorní, kam si budu ukládat všechny, nádoby a hlavně vařit. V létě přijdou ke slovu zase kamínka a kotlíky na zahradě.

Dnešní moje batiky jsou tak trochu kombinací obou technik: barvení přírodninami a eko tisk.
Na moření látek jsem nepoužívala žádné chemikálie, v tomto případě ani kamenec. Jsou barvené čistě přírodní cestou. Plátno českého výrobce, zakoupené v místním kamenném obchodě. Použité rostliny: kopřiva, přemrzlé listy ořešáku, listy dubu, žaludy, cibulové slupky, slupky avokáda, to je možná všechno, pokud jsem na něco nezapomněla.

Barvení nic moc fotka, chytla jsem alespoň tu jednu zelenou. Jsou asi více výrazné a i vlevo jsou zelené odstíny.

Krásný podzim. Pady jamala

Tábor

Tentokrát nejen holčičí. Ale k tomu táboru se ještě dostanu, začnu jinak.
Začnu eko tisky a barvením (ano už zase), ale uvidíte, že to s tím souvisí.
Jedno starší tričko, které původně nemělo bílou barvu. Původní je bledě zelené. Bílé nemám proto, že jsem prostě zrovna bílé neměla, když jsem si na chalupě chystala látky na barvení. Zůstaly tady nějaké lístky z táborového barvení a z našeho výletu po okolí. Jak jdu přírodou, nedá mi tu a tam utrhnout nějaký lístek, případně někde zvednout ten, který se už odpoutal od stromu.

 Zadní strana:

 Některé růžičky daly ještě zelenější odstín než původní tričko, takže ho pěkně doplnily.

 Protože bych chtěla ze svých přírodně barvených látek něco sešít a prošívat ručně, tak jsem si řekla, že si nabarvím i nějaké bavlnky. Tyhle jsou hodně staré, ještě po mojí babičce. K tomu jsem přidala další tisky - "batiky". Ráda bych se jim příští rok věnovala více.

Za břízou je malinký rytíř dub, který ji ochraňuje svými šustícími listy. Poprosila jsem ho, aby mi dal nějaké listy do mojí batiky.

 Každý večer dávám do hrnce a na kamna bavlnku, abych měla čím prošívat.

Tak a teď reportáž z tábora. Monika Kolejová je moje kamarádka a na šicí tábor k nám na chalupu jezdí už vlastně tradičně. Letos se nám to posunulo až na listopad s tím, že to bude tábor háčkovací. Nepřijela sama, ale tentokrát jsme měly pánský dozor. Doprovázel ji Sirius Black Onyx, prostě Sirda. Venda i Sára byly zpočátku trošku překvapené, ale rychle to začalo fungovat a věřím, že všichni jsme si tábor užili. Alespoň soudím z toho, že Sirda ani nechtěl jet domů.

Háčkovací tábor proto, že jsem Moniku učila háčkovat motivy na deku Persian Tiles od Jane Crow. A Monice to šlo skvěle. Večerní zátiší.

 A tady naše zkušební vzorky.

Kromě háčkování jsme i trošku quiltovaly. No spíš Monika, která ocenila moji Berninu. Mám Auroru 440 a je to můj nejlepší stroj, co jsem z těch domácích měla. Samozřejmě vyjma šlapáků. Toto je její quiltování:

A taky jsem Monice psala, že si má přivézt listy. Vím, že má doma velkou ruj vlasatou a nějaké růže. Chtěla jsem, aby si je otiskla a alespoň trošku si přičichla k tomu kouzlu přírodního tisku. Já jí látky připravila, takže jejím úkolem bylo naskládat listy a zabalit na klacek. Viděla jsem jak skládá a občas zapomíná dýchat a tolik jsem se bála, abych jí to nezkazila. Dopadlo to snad dobře. Její úžasné kytky z listů ruje vlasaté jsou netradiční a odráží její pečlivost.

Užijte si s ní ten pocit odkrývání toho, co je pod listem.

Děkuji Monice a úžasnému Sirdovi za tak krásný tábor a doufám, že příští rok zas.

Tak a teď ještě jednou musím vysvětlit proč nemám nikde návod, jak tisky dělat. Proč nechci dělat ani kurzy a proč nemůžu dávat ani soukromé lekce. Jednak já sama se zatím učím. Všechno, co umím je na internetu, případně jsem se k některým postupům musela opakovaným zkoušením a pokusy dopracovat. A celé je to pro mne příliš osobní. Konečný otisk je pro mne zlomek toho všeho, co dělám. Jak vyrážím na výpravy po okolí a večer balím klacky. Pak většinou za tmy vařím a ráno si ten dárek rozbalím. Je to moje nejniternější soukromí. Naučit háčkovat nebo ukázat quiltování, to není problém, ale toto je kus mého světa. Možná jednou... Děkuji za pochopení.

Krásný podzim Pady jamala

Deka pro Fandu

Deka pro Fandu je projekt pro Deky z lásky. Šila jsem ji celou sama a není obrázková. Poprvé jsem ji ukázala TADY. Příspěvku jsem naznačila možnosti, jak jde vzory skládat, ale myšlenka byla od začátku jiná. Hledala jsem inspiraci na Pinterestu a našla jsem různé deky z půlených čtverců, ať pravidelné nebo nepravidelně vyskládané. Já jsem chtěla ušít deku moderní a tak od začátku jsem věděla přesně, jak bude vypadat. Skládala jsem na nástěnku tak, jak jsem ji měla v hlavě a konečná podoba měla jen málo úprav.
Tmavě modrou látku se vzorem koleček a vatelín do deky darovala Monika Kolejová - prosivani.cz. Zelené látky a látka na zadní stranu už byla z vlastních zdrojů. Výplň je Termolín 120 a moc mě překvapilo, jak byla deka plastická a po vyprání měkká. Moni děkuju.
Deku jsem prošívala na malém rámu s Janome 1600 a původně jsem plánovala tři velké spirály kolem tří základních středů, které vzor tvoří. Ale nakonec mi bolavá záda poděkovala, že jsem prošívala na rámu. Prošívaný vzor jsem si dlouho rozmýšlela a nakonec jsem střídala volné quiltování a prošívání s pravítkem. Nechala jsem si upravit patku z JUKI, kterou jsem si koupila a sedí i k mému Janome. Vzory jsou převážně z knihy od Christiny Cameli.

Zadní strana:

A takto jsem skládala:

Patka na JUKI TLvylepšená navařenou matičkou, abych mohla šít podle pravítka. Patku jsem objednávala u firmy Haišman.

Inspirací mi byla deka od Suzy quilt, ale pro moje účely byla malá a chtěla jsem více vzorů.  Splnila jsem si přání ušít moderní deku a doufám, že se bude dobře sloužit. 

A ještě ukážu, jak to v mojí dílně vypadá právě teď:

Přeji krásné dny. jamala

Čím, co a proč

Když jsem si četla minulý svůj příspěvek, tak jsem si řekla, že bych přece jen měla někdy ukázat nějaké barvení. Vysvětlit také čím barvím, když už jsem napsala čím nebarvím. Právě tady koukám na jeden moc pěkně nabarvený kousek. Vůbec netuším z čeho ta barva byla. Někdy opravdu nestíhám zdokumentovat a ani později identifikovat svoje pokusy. Ale přece jen můžu říct, že jsem v poslední době barvila třeba ořešákem, šiškami za našeho smrku, škumpou, spadanými listy z našeho javoru nebo rmenem. Také slupkami hnědé cibule.

Moje barvení je hodně o experimentování a využívám vlastně všechno co potkám. Nejen tedy klasické barvicí rostliny, ale všechno dostupné. Ona vlastně každá rostlina má nějakou schopnost barvit, tak proč to nezkusit.

Třeba toto je rmen, který je na poli za naší chalupou - žlutá barva, a spadané javorové listy - béžová barva. Ten javor má příběh. Vyrostl jako náletový stromek v truhlíku ve městě. Vzala jsem ho na chalupu a už je z něj pořádný strom, který dává nejen krásné otisky, ale ještě dokáže nabarvit. Po ztmavení železnou vodou bych měla i šedozelené odstíny.

 Opět rmen, tentokrát i ztmavený železem na zelenkavou barvu. Dělala jsem jen zkoušku.

 A moje pokusy s listy škumpy. V tomto případě jsem nepoužívala železo, byly by tam ještě další barvy. Jak už jsem psala, fotit barvy je trochu nesmysl, spodní béžové je tmavší, ale spíš dávám proto, abych ukázala barevnou škálu jedné rostliny. Na moření jsem použila kamenec a rostlinná mořidla.

Barvy z cibulových slupek. Opět nejsou moc věrné, jsou to oranžové a žluté odstíny. Jen ty dva tmavší kousky jsou ztmavené železem. Chtěla jsem jen ukázat, že z jedné rostliny je možné získat více barev jen barvicím procesem. To celé je často neopakovatelné, protože je všechno hodně závislé na tom, jaká je část roku, jaké je zrovna počasí a jaký je vlastně celý rok. Také je hodně důležité, jak se mi povedlo namořit. 

Když už jsem psala o našem javoru, tak takové dokáže dávat otisky. Kromě javoru je tam olše, ostružina a ruj vlasatá.

Napsala a ukázala jsem tedy čím barvím a teď co barvím. Barvím převážně bavlnu a len. Nebarvím hedvábí. Určitě bych dosáhla mnohem zajímavější efekty třeba v tisku. Ale já jsem takto spokojená. 

Barvím bavlnu české výrobu, kterou kupuji v kamenném obchodě. Barvím stará prostěradla a ubrusy, která kupuji většinou na charitě. Doma už nic nemáme, ale k tomu se ještě dostanu. Barvím vlnu od českých oveček a českého výrobce. Tu už sice koupím přes internet, ale vlnu jsem barvila spíš okrajově, ze zvědavosti. Barvení vlny je trochu jiné, hlavně se používají jiná mořidla, případně jiné kombinace mořidlo + další přísady. Například rebarbora je mořidlo pro vlnu, na látky nefunguje. Ale je šetrné k životnímu prostředí. Látky mají za se svoje rostlinná mořidla. Zrovna tak rostliny, kterými barvím, mi některé lépe reagovaly na vlnu a naopak.

A teď dvě proč. Proč nenapíšu nějaký návod. V tomto oboru se opravdu necítím na to, abych dávala návody. Zatím sama neumím tolik, abych toho byla schopná. Je to velmi proměnlivá disciplína. Na netu je i hodně návodů, některé lepší, některé hodně špatné. Je potřeba si vybrat a vyzkoušet, ověřit.

Další proč je: Proč to dělám. Často mi někdo napsal, že je to teď vlastně moderní, barvit nebo tisknout přírodninami. Já jsem jen přirozeně došla do stavu, kdy to dělat chci a hlavně kdy to dělat můžu. Doufám, budu mít prostor, abych barvila co nejvíc a měla možnost ukázat, že to pro mne není jedna z dalších činností. Že je to pro mne něco, k čemu jsem šla cestou dlouhou a chci si to užít a chci to dělat.

A jedno moje dávnější barvení. Zástěru jsem objevila u maminky, že ji má pověšenou v kuchyni a používá ji. Ta zástěra je stará tak 27-29 let. Je barvená obyčejnými barvami z drogerie. Barvila jsem staré prostěradlo (a proto žádná doma nemáme) a ze stejného období jsem měla spoustu batikovaných tašek. Některé byly i vícebarevné, ale tenkrát jsem moc nefotila. I když jednu ještě stále nosím, tak možná někdy najdu a vyfotím.

Chtěla jsem ukázat, že dnes tolik módní záležitost recyklace mi byla blízká vlastně vždy. Nebudu šít eko tašku z látek, které putovaly přes oceán, ale snažím se využít staré oblečení, závěsy a další. Ale to by bylo na samostatný článek. 

Děkuji  za přečtení tohoto poněkud dlouhého článku, ale nějak jsem musela.  

Tákže, když už jste přetrpěli můj článek, tak ještě jedno moje selfíčko se Šejlou, kočkou mojí maminky.

Přejí krásné dny. jamala

Slowly a eco

Barvení přírodninami je pro mne barvení rostlinami a ostatními dary z přírody a eko tisk rostlinami (eco print) je pak záležitost, kdy otisnu listy na látku nebo papír bez toho, že bych potřebovala nějaké barvy. Samozřejmě obě techniky jsou ruku v  ruce a patří k sobě.

A proč název článku. Já jsem tady napsala několik článků o případné ekologické zátěži. Především o nakládání s mořidly - neutralizovat a nejlépe ředěné vylévat někam na cestu, tedy nikoliv do odpadu, používat vždy rukavice. Případně s jedovatými rostlinami - pozor na děti a domácí mazlíčky. 

Svoje barvení rostlinami bych nazvala s klidným srdcem také eko. Barvím rostlinami dostupnými v přírodě kolem mne (nenechávám si nic posílat), používám nanejvýš kamenec nebo rostlinná mořidla. Nepoužívám sírany. A nejde ani tak o jejich škodlivost, ale proč bych kupovala nějaké další produkty, když je nahradí věci doma. Viz TADY. Takže nahradím starým železem a měděnými drátky. Recykluji stará plátna. 

Je to jako z pomalou módou - slowly fashion. Dnes velmi módní záležitost a podle mne jsou jako pomalá móda označovány produkty, které s tím nemají nic společného. Maximálně se jedná o nadčasové modely a to je všechno.

Pro pochopení problému je skvělý starší dokument Zpátky pod došky. Důležité  je vydržet až do konce, kde je vyhodnoceno tzv. ekologické stopy.

Toto jsou moje nabarvené látky v poslední době. 

Mátu jsme si sušili a poslední zbytky jsem prohnala také hrncem a barvila:

Dělala jsem i pár ekotisků. I tady ve světě vládne byznys. Můžete si koupit soupravu na tisk. Balíček, ve kterém, kromě kamence a kousku látky, obdržíte i pár rezavých hřebíků. Já použila stará prostěradla, mořila jsem přírodninami, k vytvoření rezavé vody jsem použila hřebíky vytahané při opravě střechy. Tiskla jsem listy z naší zahrady a případně z výletů po okolí.

Tady jeden příklad, kdy jsem se vůbec nezachovala eko a koupila jsem si knihu od úžasné Indie Flint a nechala si ji poslat poštou až z daleké ciziny.  Omluvou mi snad je, že kniha je asi takovou zásadní knihou pro ty, kdo chtějí barvit a tisknout. Sára knihu i moje nabarvené kousky střeží.

To je z mého přírodního světa asi všechno. Já už asi další barvení ukazovat nebudu, ale už jen výrobky. Je docela problém zprostředkovat pouze barvu, každé nastavení monitoru je jiné. 

Něco tedy z mé šicí dílny. Aneb, uklízela jsem, tak jsem si zkusila, jestli jsem nezapomněla quiltování. Trošku jsem šlápla jsem stroje.

Krásný zbytek podzimu přeji. jamala