středa 18. května 2022

Realizace

 Název příspěvku jsem zvolila trochu zavádějící, nicméně dnes představím dvě realizace zakázkového prošívání, které jsem dělala. V těchto dnech mám výročí a tak se můžete těšit na článek Rok s Borbálou a vysvětlím, jak se všechno seběhlo s rámem a prošíváním a taky proč si stále myslím, že prošívat deky jen pro sebe je výhodnější na stole. Dnes především o jednom velkém restu v prošívání na zakázku. 

Prošívala jsem na rámu Bernina a první deku šila Danuše P. Měla to být asi deka vánoční, ale přišla asi týden před Vánocemi ještě s dalším topem a nebylo v mých silách ji dodělat. A pak jsem měnila rám a protože mám starší, tak přišlo pár zádrhelů, pak nějaké další okolnosti způsobily, že naplno jsem mohla prošívat mnohem později než jsem myslela a tak na deku došlo až nyní. 

Požadavek byl málo prošít a silnější rouno. Deka je šitá ručně a středy hvězdiček by se mohly otvírat, tak jsem potřebovala buď podložit vrchní stranu další látkou nebo zvolit zahlazené rouno. Volba padla na hlazený vatelín 180 g a dlouho jsem k němu vybírala prošití tak, aby vypadalo dobře a deka zůstala měkká. Měla jsme také obavu, zda nebudou hvězdičky stahovat střed a bordura se nebude příliš vlnit. Naštěstí na rámu se toto dalo lehce zkrotit a vzor v bordurách je zvolený tak, aby se více zapustil do vatelínu a bordura se nevlnila. Prošívala jsem s pravítky a volně z ruky.




Vybraný vzor jsme konzultovaly s autorkou topu. Pečlivě jsem vybírala vzor do bordur, aby se navzájem nepřebíjel a byl v souladu i s patchworkovým vzorem topu. Celoplošné prošití je jistota výsledku, ale vybrat vzor do bloků je záležitost vkusu quitařky a je nutné vždy volit velmi citlivě. Je to velmi těžké trefit se do vkusu zákaznice pokud ji vůbec neznáme. Já jsem pro paní Danu už jednu deku prošívala, věděla jsem do čeho mám jít, ale i tak rozhodování nebylo jednoduché.

Další realizací je dětská deka a vybrala jsem ji jako zástupce celoplošného prošití. Nedávno jsem četla v jedné skupině dotaz na prošití panelu 20 x 30 cm. Zda jej nechat neprošitý. Bylo zajímavé sledovat reakce. V takovém případě je opravdu mít zkušenosti a nadhled quiltařky (krásný příklad dala paní Renka). Jednak dětská deka by měla být prošitá praktickým způsobem, aby byla snadno udržovatelná a po vyprání nebyly problémy s žehlením a tvarováním. Neprošité nebo nesourodě prošité části (hustě prošité části a k tomu prošít obrysy) nejsou z hlediska udržování vhodné. A nemusíte se bát, že prošití ruší. Je to často otázka fotky a výběru nití a ve výsledku je prošívání prací, kterou nebudete ani vnímat. Já dnes přidávám realizaci deky paní Martiny V. Je šitá pro charitativní účely a já jsem ji prošila vzorem, který doplňuje hvězdy na dece.

Nabídka prošívání Vašich dek KLIK SEM



Krásné dny přeji. jamala

středa 11. května 2022

Jak jsem barvila tričko

 O přírodním barvení jsem už psala hodně (pod štítkem přírodní barvení najdete další články). Mnoho jsem toho napsala také o ekologii. Současné trendy naštěstí ctí ekologické postupy. Já si pro sebe rozlišuji přírodní barvení a barvení přírodninami. Přírodní barvení mám za zcela přírodní a ekologickou záležitost a barvení přírodninami může být větší neštěstí, než použití barev z drogerie, protože některé návody používají hodně chemie. Považuji tedy zakoupení  běžných barev v místní drogerii za více ekologické než skutečnost, že si v různých internetových obchodech nakoupím suroviny, dokonce i přírodniny. Všechno si to nechám pěkně dovézt až domů (ani to není šetrné k přírodě) a pak barvím. 

Pokládám se za příležitostnou barvířku. Barvím totiž, když dostanu příležitost. A tu jsem dostala v podobě plodů škumpy. Sousedka kácela škumpu, tak jsem si vyptala plody - červené palice. Škumpa je výborná na barvení, protože je mořidlem sama sobě. Je to tedy mořidlo a zároveň barvivo. Použít lze všechny části. Přesto, že některé druhy se řadí mezi invazivní druhy, tak se snažím využívat to, co ulomí vítr (je velmi křehká), nebo sbírám mladé rostliny před sekáním trávy. Pokud máte v blízkosti nějaký kontejner na odpad ze zahrady, tak i to je dobrý zdroj přírodnin. No nebudete za dámu, to je jisté, ale můžete si přinést poklad. 

Dvě trička jsem nabarvila palicemi ze škumpy. Světlejší starší tričko nebylo namořené vůbec. To, které vyšlo malinko tmavší, bylo předem namořené. Fotka asi dobře neukáže barvu, ale alespoň pro porovnání. Přiložila jsem i bílé plátno, taková byla původní barva triček.

Ještě bych napsala jednu důležitou věc. Co mám, tím barvím (příležitost) nebo sbírám to, co už příroda (nebo my v kuchyni) nevyužije. Jaký výsledek dostanu, tak s tím pracuji a jsem spokojená. Mám-li jinou barvu než jsem očekávala (po letech barvení vlastně ani neočekávám), tak jsem spokojená, že mám nějakou barvu. Pokud je světlá, tak taky nevadí. Světlá je taky barva a navíc kdykoli se dá pracovat s dalším nabarvením. Použitá textilie velmi ovlivní následnou barvu. Naučte se přijímat přírodní barvení tak, že obdaruje vás a ne, že chci něčeho docílit. A ono se to pak zpravidla stane a barva Vás překvapí. Tričko nabarvené přírodninami má energii, kterou nosíte na sobě.  A pokud vybledne, nevadí. Bude zase příležitost barvu obnovit.

Tak a teď návod. Žádné měření vody ani vážení neprovozuji, takže si to prostě vyzkoušejte. Tričko vyperu. Staré i nové. Dá se počítat i s chemií, která je v novém tričku jako s mořidlem, ale výsledek může být i hodně špatný. Nebo překvapivý.

Plody škumpy jsem namočila do vody. Měla jsem už dešťovou, tak jsem ji použila. Máčela jsem je asi týden, protože jsem na barvení neměla čas. Záleží také na venkovní teplotě. Plody byly ponořené, pokud potřebuji na barvení více vody, přidám později. Prostě si nejdříve vyrobím koncentrát. Použila jsem plastovou nádobu. Samozřejmě nic nekupuji, ale využívám nádobu od "něčeho".

Po týdnu jsem si na barvení vzpomněla a směs přelila do hliníkového hrnce, který bude působit také jako mořidlo. Není ale nutný, protože už sama škumpa mořidlo nepotřebuje, obsahuje tanin. Jakou funkci to mořidlo vlastně má? Několik. Jednak materiál připraví na přijímání barvy a zvyšuje trvanlivost barvení. Pak modifikuje barvu, mění její odstín. Současně je také ustalovačem. Ustalovač jako takový se v přírodním barvení nepoužívá, ale zmiňuji ho, protože jsem na to už několikrát narazila.

Když jsme večer přitápěli, tak jsem hrnec dala na kamna a směs zahřála. Teplotu neřeknu, nicméně stačí si pamatovat, že to nemá vyloženě bublat. I když v případě škumpy by to až tak nevadilo. Zvláště, pokud jsou palice s kousky dřeva, tak teplota může být vyšší. Ale s teplotou si můžete hrát také, pokud budete barvit a docílíte zajímavé výsledky. Tričko nabarvené škumpou bude dobře odolné proti slunečním paprskům. Na rozdíl třeba od kurkumy, která vybledne během několika hodin.

Ráno jsem směs přecedila a barvicí lázeň nechala v hrnci. Počkala jsem si na večer a další topení. Než dávám tričko do barvicí lázně, tak ho namočím do vody a vládám mokré, aby se nevytvořily barevné mapy. Ještě před barvením vezmu kousek bílého plátna a ode dna odpoutám případné usazeniny. Tričko jsem dala do vlažné barvicí lázně a zahřívala. Občas promíchala. Pokud tričko není předem namořené, tak je potřeba míchat častěji. Barvila jsem asi hodinu, možná déle. Pak jsem tričko vyždímala s pomocí ručníku a rychle usušila. Tričko nechám týden odležet a pak teprve v šetrném pracím prostředku vyperu. Nebo přemořím železitým mořidlem. Do železa můžu ponořit jen část trička nebo vytvořit batiku. Železité mořidlo (KLIK) působí rychle a už po pár minutách je dobré proces zastavit a tričko vyprat. Mýdlo s jelenem je dobrá volba.

S čím se dá experimentovat. Pracujte s časem a teplotou. Přidejte ocet nebo naopak sodu. Změníte Ph a tím i barvu. Můžete experimentovat s použitými hrnci. Nemáte-li hliníkový, tak přidejte do hrnce třeba staré příbory. Můžete experimentovat se slanou vodou. Můžete experimentovat s předmořením trička. Mlékem, vodou z otrub a je toho vůbec hodně, co se dá použít přímo z kuchyně. Kombinujte barvení jinými rostlinami.

Takto se změní barva působením železného mořidla z rezavých předmětů. Železo ztmavuje a současně většinou i mění barvu.



Barvený materiál ovlivní výsledek. Toto je barvení stejným způsobem. Není to barvení jednou rostlinou, ale kombinace rostlin. Použila jsem tři druhy rostlin a suroviny z kuchyně. Zleva vlna s hedvábím, vlna merino, bavlněná halenka a šumavská vlna.
ko 


 Bezpečnost. Pro přírodu - buďte k přírodě šetrní ♥. K rostlinám, houbám, ale i hmyzu, který je taky užívá.
Pro Vás. Škumpa může způsobit alergické reakce na kůži. Problematická je šťáva, kterou vylučuje. Použijte tedy rukavice. Já to moc neřeším, krásně nabarvené ruce jsou taky ozdoba. Rukavice používám jen při železném mořidle, tam jsou nutností. 

Pohodové dny v nově nabarveném tričku přeji. Jana

pátek 6. května 2022

Co na blogu nebylo

Různé dečky mi už někdy před třemi čtyřmi lety dodala kamarádka. Našívala jsem dvě dečky na vytvořený sendvič z vrchní látky, rouna a spodní látky. Romantika, ale proč to nezkusit. Zajímavá zkušenost a není to zas tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. 

Začnu tou druhou, protože si troufám říct, že u ní už jsem tak trochu věděla jak na to. Nene, to je přehnané tvrzení, spíše: Věděla jsem co dělat nemám. Nicméně každá takto zpracovaná dečka je originál a je potřeba pro ni vymyslet vzor. Nejdříve jsem chtěla spojit malé lístečky do středového čtverce, ale dečka není čtverec a nebylo možné z toho nijak vybruslit. Vymyslela jsem si tedy tvarované okraje a do nich plácla opět mřížku. No a zjistila jsem, že jsem zase v pasti jako u první dečky. Nevěděla jsem čím vyplnit zbývající část. Zpočátku mě trochu mrzelo, že jsem do středu neudělala kytky, ale pak usoudila, že bude lépe, když prostě vyniknou jen ty vyšívané. Obšila jsem tedy lístky a přidala ještě echo okraje a přidala bublinky. Poté jsem přišila kraje dečky a prošila podle vzoru. Lístky mají žebrování vyšité stonkovým stehem. Aby zůstal pěkně viditelný obšívala jsem ho těsně vedle z obou stran. Do zbývající prostoru jsem hledala další vzor, který by byl tvořený pravidelnou mřížkou. Výběr jsme zúžila na dva a z nich vyhrála dvojitá chrámová okna. Bordura už je jen jednoduchá.  Prošití dokonce schová drobné flíčky, které na ubrousku byly a nešly vyprat. Na prošití jsem použila bavlněné nitě Mettler Silk Finish Cotton 60. Výplň Termolin 80 g polyester.











Dečka první je celkově recyklační. Zelené prostěradlo a dečka se strojovou výšivkou. Dečka není bavlněná a mně jen mrzí, že jsem nevyfotila středovou část před prošitím. Výšivka je tvořená šňůrkami a střed velmi stahovala. Vyboulená část měla tvar mazance. Mřížka problém vyřešila a materiál zapustila do vatelínu. Jak už jsem psala, nevěděla jsem si  rady s drobnými kytičkami v prostoru mezi středem a krajem dečky.  Šila jsem tedy lístečkový vzor. Na dečce není vůbec vidět, takže ani tak moc nevadí, že vzor není ideální. V celkovém vyznění dominuje středová mřížka a výšivka. 

Pokud Sárinka vyžaduje pozornost, tak nezbývá než všeho nechat a vyhovět jejímu přání. 

Výšivku bylo potřeba také opravit a tak sem přetrhané spojovací linky přišila a dotvořila současně s prošitím.



+
A zatímco Véna taky vydatně pomáhá, tak ještě něco připíšu. Rychlá rada. Nepodceňujte výměnu jehly. Přesto, že jsem měla jehlu novou s novým projektem, tak jsem jeden den prošívala bez problémů a druhý den se od začátku nedařilo a měla jsem vynechané stehy. Výměna jehly problém vyřešila.

Na háčku. Na háčku mám tašku a ta tam ještě dlouho bude, protože to přibývá jen pomalinku. Zato tento kobereček přibýval rychle a úměrně velikosti koberečku přibýval i objem napuchlých prstů. Háčkovala jsem ze zbytků plátna, pruhy asi dva metry dlouhé. Jednotlivé proužky jsem trhala a problém takové práce je v tom, že na rozdíl od úpletu nebo krepu nepruží. Nicméně látky se mi na šití nehodily a takto neskončí v kontejneru, ale budou chvilku ještě sloužit. Příště asi spíš vyzkouším tkaní, aby nehrozilo, že mě M. bude muset nakrmit.




Než mě skolilo nějaké fuj, co mi nedovolilo se téměř postavit na nohy, tak jsem v rámci kontroly nastavení stroje prošila tři dětské deky. Deky jsou prošité na rámu na longarmu Bernina. Deky ušila Jana Harmachová.
 Další moje letošní prošívání na zakázku KLIK SEM.


Stále přemýšlím o tom co a kolik a kdy ukazovat, že jsem dělala. Nerada ukazuji přírodní barvení a tisky, protože jsou to moje niterní věci. Ale přece jen o něčem bych ráda psala. Pokud se rozhodnete pro přírodní barvení, tak prosím nechte přírodě většinu toho, co nabízí. A platí to i o sběru bylinek. Každé jaro si vzpomenu na příspěvek na Facebooku, kde se paní chlubila, že našla šeříky na tinkturu, ale že už tam žádné nejsou, protože všechno otrhala. Každé jaro si vzpomenu na rodinku, která v lese obstoupila mladé smrky a trhala všechny výhonky na malém stromku. Zastavme se v úporné snaze vyrábět všechny možné tinktury. Udělejme si z bylinek nasbíraných na procházce čaj, tady teď a pro radost. 
Barvení - čím teď barvit. U nás je všude spousta vlaštovičníku a kopřivy. Materiál na barvení lze získat při stříhání a řezu stromů nebo keřů. Já jsem si minulý týden vyptala palice z pokácené škumpy. A i když jsou už po sezóně, tak jimi zkusím nabarvit trička. Takové tričko má svoji energii a je jedno jakou rostlinou ho nabarvíte.

Na otisky je ještě čas, ale alespoň dva roky starý tisk na velmi hrubém režném plátně. Letos bych ráda udělala nějaké tisky vhodné na tašky, ale nechce se mi moc kupovat nové látky, ale zatím je čas poohlídnout se po nějakých prostěradlech. Ráda bych zkusila i otisky na košilovinu, kterou jsem nedávno dostala.  



Včera jsem "ušetřila" a odolala nabídce levných látek. Místo toho jsem si vybrala kočičku a darovala si ji k narozeninám. Ke svým nemocným stařenkám si nemůžu zatím dovolit kočičku osvojit. Ještě 955 kočiček čeká na svoji májovou radost. Pokud se rozhodnete přispět tak KLIK SEM.
Můžete koupit dárek (dostanete dárkový poukaz) nebo nasypat do misky. Můžete dárek někomu poslat a zpravidla dostanete do mailu i fotku kočičky se zakoupeným mlsáním. Nemají svého dvounožce, ke kterému by se přitulily. 

Děkuji, že jste dočetli až sem a loučím se jahůdkami, které jsem dostala. Jana

neděle 1. května 2022

Výstava a co se mi honí hlavou

Chtěla jsem se hned začerstva podělit o čerstvé dojmy z PPM, tentokrát z Brna. Nakonec jsem si nechala týden na rozmyšlenou o čem psát. Byla jsem na výstavě v neděli a protože jsem měla zprostředkované různé dojmy, včetně dojmů na sociálních sítích, tak jsem od výstavy nic neočekávala. Byla jsem ale velmi mile překvapená. Inspirace jsem mohla pobrat na několik let tvoření. A nejen to. Potkala jsem na živo virtuální kamarádky a poznala nové lidi. Hlava mi šla tak kolem, že jsem nestihla některé části výstavy projít podruhé. A to byla velká chyba. Příště si dám jistě víc času, protože je opravdu se na co dívat. V naší i v zahraniční části výstavy byly úžasné kousky. Navíc z těch zahraničních jsem mohla koukat na quilty těch, kdo jsou pro mne inspirací a byl to velký zážitek. Obdivovala jsem také ekotisky zapracované do obrazů nebo mini quilty barvené přírodninami. 

A pro mne je výstava na druhou, když koukám o oblečení nebo doplňky vystavujících nebo návštěvnic. I já jsem chtěla něčím na výstavu "přispět" a tak jsem si došila tašku z ekotisku, kterou jsem měla rozešitou už delší dobu. Taška je  recyklace staršího prostěradla, potištěného metodou ekotisku. Kdo mne sleduje pravidelně ví, že jde o otisk listů bez pomocí barev a bez dalších chemických přísad. Taška je sice na pohled jednoduchá, ale uvnitř je všechno co potřebuji, kapsičky, karabinky na zavěšení klíčů. Chtěla jsem ještě více primitivní vzhled a přiznat zip, ale vzhledem k tomu, že stále od stěhování rámu nemají některé věci svoje místo, tak se mi někam vytratily kovové zipy, Musela jsem ušít křidýlka a schovat umělohmotný zip pod okraj tašky. Dno a ucho jsou z umělého semiše, který jsem koupila před mnoha lety. Má obě strany stejné, žádný pružný úplet, ale pevný materiál. Bohužel už došel, takže nevím, čím ho nahradím příště.




Často diskutovaným nedostatkem výstavy na sociýálních sítítch bylo občerstvení a malý počet prodejců. Prodejci mi nevadí, koupila jsem si tužku za 55 Kč na látku a čaj. Jsem tak nějak zvyklá z knižních veletrhů, že se není kde najíst a tyčinka v tašce to jistí. 
Co se prodejců týká, tak jsen nevynechala quiltovací rámy. Původně jsem o nich psala v tomto článku, ale rozhodla jsem se udělat článek samostatný. Můj dojem byl dost špatný. Malá nabídka, nabídky dvou prodejců vlastně stejné, pouze u jednoho prodejce nabídla rozšířená o longarm na rámu. Bohužel nikoli na klasickém, ale na malém rámu, kdy je  potřeba si sendvič udělat mimo rám, tedy na zemi. Nevýhody takového rámu převažují a protože jsem prošívala na všemožných domácích strojích a mám long na stole i na rámu, tak mohu říct, že bych raději zvolila variantu longarmu na stole než na malém rámu. 
Mějte krásné a tvořivé dny. Jana