čtvrtek 28. května 2020

Bez názvu...

Dnes toho mám zase trochu víc. Už před delší dobou - hodně delší, jsem slíbila ušít prostírání. Pořadavek na prostírání s kapsou na příbor. No nešlo mi to nějak pořád vymyslet. Nakonec jsme se domluvily na obdobě prostírání, které jsem už dělala. Druhé jsem udělala už bez kapsy. Využila jsem zbytky, které jsem dostala a které byly určené k sešití technikou seminole, tak jsem je tak i sešila. Prošívala jsem s kráčející patkou a s pomocí malířské krycí pásky. Protože moje stroje nemají hladký povrch a při takovém prošívání je to znát, používám quiltovací podložku s větším otvorem pro podavače.


Toto je prošívání s kapsou. Podobné jsem dělala. Na přání je kytička na kapsičce.  Prošívala jsem vzorem, který zveřejnila Christina Cameli na svém Instagramu. Samozřejmě rubová strana vynikne díky jednobarevnému plátnu a mohly by tak klidně být prošité jednoduché jednobarevné prostírky.





 Podle Christiny Cameli a její knihy Step-by-step Texture Quilting prošívám i další svůj projekt - deku. Protože jsem měla hodně zablokované rameno, tak jsem vymýšlela, jak deku prošívat, abych ji pod strojem protahovala jen jednou. Pro začátečníky je asi vhodnější postup prošít s kráčející patkou a pak quiltovat lístky. Na videu ukazuji, že je možné pracovat i bez pravítka, ale tady je hodně důležité učit se umění quiltování bez otáčení práce. S malou prostírkou lze otáčet, ale s dekou to jednoduché není. Takže do všech směrů i po diagonále, pak to má smysl. Vše co vím o quiltování najdete TADY.



 Ještě jsem se opět vrátila ke kanafasu a nakousla další projekt. Šiju z kanafasových zbytků, které jsem kdysi koupila. Zjistila jsem, že mám i větší kousky, tak nakonec využiji techniku bez odpadu, takže malé půlené čtverce nebudou. Ale mám už pro ně využití.  Více o něm napíšu příště, zatím jen obrázky.



Na závěr něco, co je poznamenané slzami na klávesnici. Milá Mili, už nejsem takové hovado a nenosím háčkování v odrbané papundeklové krabici, ale pěkně jsem si ji potáhla látkou.
RIP Mines
Pokud možno, přeji krásné dny. Jana

pátek 22. května 2020

Zase ty zámečky a švy

Stejná šířka švu nebo lemu je mnohem jednodušší s nějakými pomůckami. Některé jsem sepsala už dávno na svůj blog. Příspěvek je TADY. Na šití 1/4 inch švu se prodávají různé speciální patky s vodicím plíškem i bez. Dávám přednost obyčejné patce na rovné šití a střídám různé zarážky, vodítka nebo značení.
Na Fanku jsem si lepila několik vrstev lepicí pásky, která se časem odlepovala. Lepit musím před podavače, protože jsou hodně široké a ze stejného důvodu nejde použít vodicí pravítko.  Vzpomněla jsem si, že jsem si kdysi koupila takové velké magnetické placky. Magnet drží a odpadá i nevýhoda vodicích pravítek nebo vysokých magnetů, které musím odstranit, když chci přechodně jinou šířku švu. Není to řešení pro plastové stroje, ale šlapací nebo průmyslový stroj si s magnetem rozumí.
Na Viktorku jsem si pro změnu koupila patku s vodítkem. Viktorka (Mundlos Original Victoria) je stroj krejčovský a má patky vysoké, tedy stejné jako průmyslové stroje. Dají se koupit dva druhy patek s vodítkem. Tahle s nízkým uchycením vodítka je pro patchwork ideální.
Ještě jsem našla jeden magnet. Tak jen tak pro radost:
V minulém příspěvku jsem ukazovala deku z trojúhelníků a roztočené zámečky. Z reakcí na ně mne napadlo, kde by mohl být problém a natočila jsem ještě jedno video jak na ně. 
Výhodou tohoto způsobu je jednak střed bez boulí, hlavně tam, kde se sejde více švů. A také takto zažehlené švy se nepřetáčejí, pokud jsou už jednou sežehlené. 
Video je o sešívání po jednotlivých blocích. Psaný návod i další video TADY.

A ještě se podělím o poklady z dílny. Dostala jsem nějaké staré poklady a mezi mini i tuto plechovku. Já si na tyhle sušenky nepamatuji, asi jsme je nekupovali. Ale plechovka je to parádní. 

No a protože jsem dnes musela do města a budu se z toho dlouho vzpamatovávat (a to tam v úterý musím zase), tak ještě něco z přírody.

A když byla řeč o městě. Seděla jsem dnes dost dlouho v čekárně a neměla jsem s sebou háčkování. Video o úžasné poliklinice, kde jsem tvrdla, jsem viděla víc jak šestkrát a začala jsem vymýšlet jak naložit se sněhovou batikou, kterou jsem dostala. A protože mám ráda jednoduché věci, napadla mne jedna moderní deka. A jak jsem na to přišla je jasné.
Fotku kartičky jsem si půjčila ze stránek pojišťovny.


Krásné dny přeji. Jana

pátek 15. května 2020

I o tom, co nedělám a proč

U nás vypukla akce okno. Zatím jen v komoře, tak až to všechno uklidíme, tak se dostanu snad i k dávno odkládaným činnostem.
Těšila jsem se na jaro a jak budu barvit a zkoušet. Jenže nějak nemůžu. Jak jsem si zvykla barvit z odpadu, tak to jarní, křehké a krásné je mi nějak líto trhat. Nicméně alespoň jsem zkusila namočit šeřík. Toho máme dost na naší zahradě.
Bylinkování je v poslední době v módě. Když jsem začala barvit kopřivami, tak jsem měla hned několik dotazů, jestli by nebyly lepší na čaj nebo na sušení. Jednak kopřiv je hodně. jednak některé rostou u cesty. Já sbírám na procházkách a na zahradě bylinky na čaj, nebo na jídlo. Nikdy neotrhám všechno a snažím se na velké ploše sesbírat jen něco málo. Děsí mě ale lidé, kteří jsou ochotni udělat cokoliv, aby získali některé vzácné produkty, případně otrhají všechno, co jim přijde do cesty. Mohla bych o tom psát dlouho, protože to je to, co se mi v poslední době nejvíc honí hlavou. Sbírám to, co zrovna je, trochu nasuším na zimu na čaj, který se dá běžně pít. Jen tolik, abych to spotřebovala. Nejvíc si užívám toho co mi může nabídnout zahrada v přítomném čase.
Tady pár bylinek ze zahrady. Nechala jsem je na papíře, aby mohli vyběhnout brouci a Sára se hned ujala role bylinářky

To jsem zase začala zeširoka o tom, o vlastně nedělám. A teď kousek toho, o dělám.
Zprovoznila jsem letní dílnu. Ukázala jsem tady Fanku, která mi bude letos dělat společnost na verandě. Když bylo pěkně, šily jsme venku. Málokdy šiju z kolekce, většinou nic takového ani nemám. Tyto látky jsem kupovala hodně dávno a už jsem z nich šila dvě deky. Se šedou je to TATO deka. Předtím byla ještě jedna dětská. Toto bude poslední, zůstanou už jen zbytky do nějakých scrapových dek.
Potřetí za krátkou dobu jsem ušila půlené čtverce. Skládání bylo náročné a několikrát jsem měnila vzor. Nakonec jsem sešila čtverce po čtyřech v jedné barvě. Ještě nemám sešito, ale zatím ukážu alespoň kousek. Každý čtverec žehlím tak, abych měla "roztočené" zámečky. A následně i na zámečky sešívám.
Návod TADY a video TADY. Práci to pak hodně usnadní při prošívání. A taky špičky krásně sedí.







A protože mne zima zahnala ještě před dokončením deky do dílny, tak jsem se pustila do něčeho jiného. Maskáčové trenýrky a další projekt podle Bonnie Hunter. Zatím mám pár bloků, tak ukážu zase příště.

Díky deštivým dnům jsem si našla chvilku na výrobu vosku na ruce. Dostala jsem ho loni od kamarádky a bez něj si už nedokážu život představit. Hlavně ten šicí život. Krém je buď mastný, nebo rychle vsákne a nejsem schopná brát látky do ruky. Hlavně při ručním šitím mne pocit suchých rukou dovádí k šílenství. Když jsem měla cestu do města, koupila jsem kakaové máslo a včelí vosk. Příště zkusím místního včelaře. Olej jsem doma měla a nepoužívala jsem žádné další přísady ani vůně. Rozpouštěla jsem ve vodní lázni a směs jsem nalila do obalu od čajové svíčky. Poměry zkouším, návod se dá najít  na internetu. Můj přístup k přesnému měření a vážení je trochu problematický, tak asi i moje mazání bude pokaždé trochu jiné. Ale to, co jsem "uvařila" je funkční a pochvaluje si moji placku i M. Pro mne je důležitá příznivá cena a skutečnost, že nemusím objednávat v e-shopu jednu položku.
Tak dnes asi všechno, i když toho mám ještě v hlavě tak na dva články. Ještě jsem chtěl psát o prošívání a vatelínu, ale to někdy příště. 
Přeji krásné dny. Jana

neděle 3. května 2020

Pro Davídka

Kompletovala jsem deku pro Davídka a a také jsem do ní přidala dva obrázky. Jeden už jsem představila TADY. K dece jsem ušila jednoduchý polštář a polštář s aplikací traktoru po brášku. Snažím se, aby deky byly jednoduché, a abych viděla obrázky a pak teprve vnímala deku jako celek. U dětí s autismem se snažím o určitý řád a jednoduchost. Je pak vždy největší odměna, když dítě vůbec deku přijme za svoji. Deka je malá i když jsem ji ušila větší než byl požadavek. Velikost 110 x 140 cm a výplň Valtherm 120. Prošívala jsem na rámu, polštář pak pod strojem. Něco o prošíváním ještě přidám na konci článku. Prošívala jsem celoplochem s vynecháním obrázků. U těch jsem prošila detaily. Na vzor barevných pián jsem použila vzor od Lori Kennedy - šipky. Článek k prošívání obrázkových dek najdete TADY.
Vzor na horní a dolní borduře a na polštáři je inspirovaný návody Jordan Fabric.
Omlouvám se za fotky, Foukalo a M. fotil a já držela a rovnala deku. No většina jeho fotek je nepoužitelných, tak jsem musela použít fotky z mobilu, které jsem "pro jistotu" v rychlosti uděla.









 Aplikaci traktoru jsem dělala pomocí pavučinky. Našívání jsem dělala volným pohybem. Zoubky jsou ponořené jako při quiltování, na stroji je nastavený entl. Ukázka TADY. Detaily jsou pak obšité trojitým stehem. Pokud dělám podle obrázku z internetu (což je málokdy, nemám moc přístup k tiskárně), tak si ho vytisknu dvakrát. Při skládání mi pak pomůže obrázek položený pod plátno.





Polštářek k dece je jen jednoduchý, fotku hotového jsem neudělala. Tvoří ho na horní straně barevná boŕdura doplněná zelenou.

Slíbená úvaha o rámu a prošívání. Jediný dobře funkční rám pro menší stroje dostupný u nás, byl od Berniny, ale ta už ho nevyrábí. Cena takového rámu byla 80 000. Bernina s delším ramenem stojí kolem 70 000. Konečná cena je poměrně vysoká a možnosti prošívání na takovém rámu mají určitá omezení. Za úvahu by pak stály longarmy s 14' ramenem, ty ale nejsou u nás dostupné. A problém by byl zase s cenou.
Prošívání na rámu a pod strojem jsou dvě disciplíny. Mají spoustu podobného. ale kdo bude prošívat jen na rámu, nedokáže většinou sednout ke stroji a vyseknout krásně prošitou deku. Obojí chce praxi.
Pro mne z toho vychází jako zbytečné pořizování malého rámu. Řešením je investice do lepšího stroje na quiltování. Nebo našetřit na lognarm. Ale nastává otázka jeho využitelnosti a místa na tak velkou věc.
Já svůj rám pořídila za zlomek ceny nového, netoužila jsem po něm, byl mi nabídnut a já ho pořídila s myšlenou na prošívání na rámu se starým strojem. Díky tomu vím, co to obnáší a jsem za tu zkušenost ráda. Docela jsem se nadřela než jsem se naučila, protože tady hrají velkou roli dobré pojezdy. Ty levné rámy nesplňují požadavky komfortního točení strojem a je těžké se na rámu naučit. Není to nemožné TADY je ukázka deky, kterou jsem prošívala na obyčejném rámu se strojem s ramenem 22 cm. Na rámu to pak znamená prostor, který představuje pruh 10 - 15 cm k prošívání. Samozřejmě je to věc osobních preferencí. Určitě má i ten malý rám výhody a zatím si ho i nechávám a občas na něm prošívám. Není zbytečný, jen jsem chtěla nastínit, že se rozhodně nevyrovná longarmu s velkým prostorem.
Pokud bych si já pořizovala longram, tak se stolem. Už jsem zmínila, že rám a na stole jsou dvě disciplíny a mně je bližší quiltování pod strojem. Zůstávám však u svých šlapáků, protože pro mne splňují vše, co potřebuji. Nechci kupovat nic zbytečného a další nový stroj by pro mne byla opravdu zbytečná věc je-li funkční to, co mám doma.
Nedávno se mi pokazila digitální váha. Vzdala jsem to a vytáhla obyčejnou mechanickou váhu. A zjistila jsem, že si s ní vystačím. 
Přeji krásné dny. Jana