pátek

Z přírody

Z přírody jde získat spoustu bylin užitečných pro zdraví, ale rostliny pro moji velkou radost - barvení a eko tisk. Co se barvení týká, psala jsem o něm TADY.
Pro mne je to něco, co mi dělá radost nejen svým výsledkem, ale proces samotný je zážitek a měl by se prožít. Od sběru rostlin až po žehlení nabarvené látky. Jsem přesvědčená, že teprve pak nám příroda dá to, co chceme.
Jak barvit je poměrně složitá otázka. Jsou to rostliny, nikoliv chemie a může se sběr od sběru lišit, jaké barvy z nich dostaneme. Já se snažím barvit bavlnu a len a to je na barvení hodně těžší a rozhodně jiné než třeba hedvábí a vlna. Knih a podkladů je málo a jsou zaměřené většinou na barvení vlny, tedy materiálu živočišného původu. Bavlna a len jsou rostliny a každá se chová také jinak. Zkušenosti lovím většinou na internetu a v různých knihách, případně v knize Věry Bidlové - Barvení pomocí rostlin, kterou jsem kdysi koupila ve výprodeji za dvacku. Ale i ta je orientovaná na barvení vlny a bavlna se hodně liší. Navíc se už používají trochu jiné metody a kniha mi přijde zastaralá. Hledám svoje postupy a pravidla, která budou fungovat pro moje potřeby. Jen ti nejlepší mistři barvení dokázali namíchat znovu stejné barvy. Učili se to celá léta a je to stejné jako třeba s quiltováním a jakoukoliv jinou činností, kterou děláme jako profesi celý život. Toto jsou opravdu jen pokusy. Doufám, že za nějakou dobu budu už něco znát, uvidím, jak se barvy chovají a budu moct předat nějaké zkušenosti dál.
Barvení ovlivňuje spousta věcí a kdo byl zvyklý barvit v Duze, tak při tomto na to může úspěšně zapomenout.
Tady je vzorník mého lněného barvení. Když se dívám na fotky, tak musím říct, že je velmi těžké zachytit barvy a navíc, každý má jinak nastavený monitor. A krásu lnu zachytit opravdu na fotce nejde. Tak to berte spíš jako ukázku toho, že barvit přírodninami je náročné, ale možné.
Co se stálobarevnosti týká, tak v předchozím článku jsem to naťukla. Tyto barvy bývají spíše trvalejší, vyblednou nebo změní barvu především barvy z různých plodů.

Takže len: první je původní bílá a pak další barvy získané ze tří rostlin. Můj cíl je barvit rostlinami běžně dostupnými a tady jsem to splnila. Všechny rostou skoro všude. Kopřiva, šťovík, zlatobýl kanadský. Barvila jsem na nových látkách. Len i bavlnu.
  Jedna rostlina a barevná škála, kterou jsem z ní dostala - zlatobýl kanadský:
 Po druhém oprání po dvou měsících - cibule, kručinka barvířská a ořešák. Ořešák ještě z loňského barvení. 

Chtěla jsem napsat něco ještě o ekologii a přírodním barvení, ale nechám si to na jindy. Tak ještě nějaké otisky, které jsem slíbila v minulém příspěvku, většinou na staré bavlně:


 Tyto dva pruhy jsou na nové bavlně. Trošku víc se rozpíjely, kresba není tak ostrá.

 A zase starší bavlna z prvních letošních tisků:


Krásný zbytek prázdnin. Pady jamala

úterý

Malé šití a háčkování

Začnu tím, že panely na tašky jsem nemalovala já.
Jsou z Bářiny dílny. Bára navrhuje sušenková vykrajovátka najdete U dvou medvídků a vyrábí spoustu jiných drobností TADY.
Právě mě napadlo, že se blíží podzim a já stále nemám vykrajovátka listů...
Takže k taškám. Bára namalovala panely a já ušila jednoduché nákupky.



A taky jsem trochu přešívala. Dlouhé kalhoty byly hodně dlouhé. Byla to rychloakce, tak jsem nestihla ani nafotit. Stříhalo se na šortky a mně bylo líto, že zůstalo tolik materiálu. Spíchla jsem jednoduchý sáčkobatoh. Je vypodšívkovaný, samozřejmě opět odloženou košilí.
V háčkování jsem přešla z koberečků (přes léto jsem jich udělala několik) na motivky. Spusta krásných návod je u Jane Crowfoot a jeden neví, který si vybrat. Takže zkouška perských dlaždic a magických luceren, kterým říkám důvěrně cibule. 
Modrou bavlněnou přízi jsem dostala od kamarádky a už delší dobu vymýšlím, jak ji použít. Obháčkovaná je přízí barvenou indigem, tak musím udělat nějakou zkoušku stálobarevnosti.
A ještě další věc, na které pracuji. Je to deka z lásky. Barevnost má být modro-hnědo-žlutá. Inspirovala jsem se knížkou Jak se žije medvědům v různých částech světa a tak se vracím ke svým osvědčeným čtverečkům. Obrázků mám jen sedm, tak musím ještě dodělávat další. Protože už jsem některé obrázky zašila do deky, tak alespoň polštářek.


A je to skoro všechno. Vlastně ne. Ještě jsem zkoušela první ekotisky, ale to až v dalším příspěvku. Zatím se pochlubím kytkou, kterou jsem dostala. Zajímavé je, že když dostanu od někoho kytku, tak se mě hned ptají, kterou rostlinu bych využila na barvení. Chichi.
Krásný zbytek prázdnin přeji. Pady jamala

neděle

Rozkvetlé léto

Dnes trochu volného quiltování spojeného s technikou, které se říká bobbin work. Nedělala jsem ji poprvé a na předchozí příspěvky se můžete podívat TADY
Když si odkaz rozkliknete, tak v příspěvcích bude všechno o bobbin worku a jsou tam i podobné kytky - podkafíčka. Občas je dělám, většinou utočím dvě tři kytky a protože jsem jich dělala trošku víc, tak jsem se rozhodla dát je i na blog. Je to šup šup rychlodárek. Jako výplň jsem dala sakon.
No a protože většinou dávám na sociální sítě obrázky z procesu na čem pracuji, tak mám možnost na blogu odpovědět na případné dotazy, které by mohly padnout i tady na blogu.
Jedna švadlenka se mne ptala, jestli nemůže perlovka, kterou používám jako spodní nit, ničit její mechanický stroj. Nevidím k tomu žádný důvod. Problém by spíš mohl vzniknout u strojů s horizontálním chapačem, dnes většinou stroje elektronické, ale třeba na Brothery se používá speciální sada k této technice určená. Ale viděla jsem takto vyšívat  i bez speciálního pouzdra. Mně to nešlo, cívka mi vyskakovala z pouzdra. Pokud máte mechanický stroj, tak další cívkové pouzdro je výhoda, nemusíte znovu seřizovat napětí dolní nitě pro jinou tloušťku. Záleží na Vašem nastavení, často stačí jen utáhnout nit horní. Takže klasický rotační nebo kyvný chapač naprosto bez problémů. Já si myslím, že pokud používám jeansové silné nitě, dostává stroj zabrat daleko víc, než když dám do spodní cívky měkkou a poměrně snadno se trhající perlovku.
Quiltovala jsem na šlapací Ladě 77. Quiltování  - ozdobné prošívání. V případě strojového pak se vyřadí z činnosti zoubky podavače a látkou se volně pohybuje a kreslí požadovaný tvar. To kdyby někdo ještě o této technice neslyšel.
Kytky, kytky, kytky...
 A tady i s listy:
  


Pro pány jsem si vymyslela listy a daly mi pořádně zabrat, než vypadaly k světu. S perlovkou nebyly pěkné a melír tady nefungoval už vůbec. Tak jsem sáhla do zásob a zkusila látací přízi. Stejně jako většinu kytek, tak i návod na list jsem našla u Lori Kennedy.

A ještě video, jak prošívám.

To by mohlo být všechno. Vlastně ještě taška z minulého příspěvku v akci. Vyšla jsem si nasbírat vratič. Samozřejmě na barvení.

Možná to tak nevypadá, ale občas se vyskytnu i v kuchyni a musím se podělit o radost z cuketových chipsů. Receptů je na internetu plno, já je dělala v sušičce na ovoce a krájela jsem tak 3 mm silná kolečka. Koření jsem zkoušela různé, každý ať zvolí co mu chutná.
 
Léto letos utíká nějak rychle a tak příště už zase budou nákupky a konečně i nějaké nové ekotisky.
Krásný zbytek prázdnin. jamala