Stále někam jinam

Začnu takovým povzdechnutím, kterého se mi dostalo, že můj blog už není takový, jaký býval. Donutilo mě to k zamyšlení. Není a já se omlouvám všem, kteří tady hledáte jen návody, jen staré stroje, jen quiltování, jen háčkování ... Mám ten záběr široký a když mám možnost dělat to, co jsem si vždycky přála, tak to především musím podřídit tomu, co dává příroda. A v tuto chvíli žiju ve světě přírodních barev. Určitě zpracuji obarvené kousky do něčeho smysluplného. Ráda bych. Protože bych ráda ukázala, že svět přírodních barev je použitelný a možný. Dnes jsem se probírala svými prvními pokusy - hromádkou látek se žlutou a žluto hnědou barvou, skoro vždy stejnou. V našem prostředí není moc možností zářivých červených barev, modrá je další nedostižná barva. Ale i ty moje maskovací jsou pro mne zážitek
O všem jsem tady už psala několikrát. Nikde jsem nečetla, že mám používat jen to, co najdu kolem sebe venku, vyplynulo to tak nějak samo. Myšlenka, kterou jsem si utvrdila hledáním stejně "postižených" lidí. Našla jsem barvířky z Finska, Kanady, Anglie, které mají podobné nebo stejné podmínky a také využívají rostliny kolem sebe a snad jen občas pro radost vypěstují nějaké rostliny. Není pro mne priorita zkusit barvu za každou cenu i když náhodou v přírodě najdu něco, co by posloužit mohlo, pokud rostlin není dost. Na přírodní barvení je potřeba hodně surovin a doporučuje se ve volné přírodě sbírat 10%, maximálně čtvrtinu toho, co najdeme.
Nemořím žádnými sírany a ráda bych co nejvíce omezila použití železité (rezavé) vody k ztmavování či vytváření některých barev. Použití kamence (v omezeném množství) a hlavně přírodních mořidel mi zatím přijde jako zajímavá cesta plná objevování. Je to v jistém smyslu i jednodušší, protože třeba použití železité vody se musí striktně oddělit od ostatního barvení.
A už při mé zkrácené barvířské sezóně se mi podařilo objevit vlastní kombinace o kterých jsem nikde nečetla. Zatím nevím, jak budou stálé, to ukáže čas.

Každopádně, kdo jste se mě ptaly, jaký ustalovač si máte koupit ustálení přírodních barev - žádný. Jde o proces jako takový, o správnou přípravu látky, namoření, vlastní barvení. Důležitý je správný a někdy dostatečné dlouhý čas mezi jednotlivými procesy, jak mořením, tak vlastním barvením. Používá se i ocet nebo sůl, ale opět jako mořidlo materiálu, ne jako následný ustalovač. Používají se dary moře, ale opět v našich podmínkách nerealizovatelné.

Mám za sebou úspěšné i neúspěšné pokusy a tady je něco z toho.
Jsem například šťastná, že jsem dokázala udělat takovouto paletu barev ze zelených slupek ořešáku. Barvy jsou od světle hnědých, přes narezavělý odstín až po khaki a zelené odstíny, včetně světlezelené na lnu. Mořila jsem kamencem a přírodními mořidly. Stále stejný nálev a několik odstínů. Výsledek ovlivní i použitý materiál. V tomto případě většinou len, ale je tam i bavlna, vpravo pak 100% vlna, většinou z Chemlonky.

Pak jsem ještě vyzkoušela k barvení slupky z kaštanů. Nikde moc popsané jako barvicí materiál nejsou. Já nasbírala a vytvořila žlutou, oranžovou a po ztmavení šedozelenou.
Udělala jsem i pokus se shibori, ale jemný len se chová přece jenom jinak jako plátno a tak při ztmavení železem mám skoro zelený šátek. Ale zkušenost k nezaplacení, takže nelituji. Příště už lépe.

Letos se opravdu málo dostanu k eko tisku, ale zkusila jsem potisknout dva šály. Jeden předbarvený lnicí květel a druhý jen bílý. K tisku jsem využila listy kakostu. Kdo neví, eko tisk (eco print nebo taky contact print) je otisk listu na látku bez barev pomocí média, kterým je většinou rezavá voda, ale možná jsou i jiná média. Samozřejmě přírodní. Neměla jsem moc pomůcek, tak jsem motala na kousek látky a stočila do hrnce. Nevýhoda je, že to nešlo utáhnout kolem měkké látky, ale kakosty se nakonec otiskly.

Pomalu si zvykám, že se přestěhuji do dílny. Takže bude i šití. Ale mám trošku problém být zavřená v místnosti a jde to těžko. Došívám deky z lásky a taky jsem udělala jeden recyklační počin. Sukénka byl příliš krátká, tak jsem přidala lem z dvojité látky a vázačku.

A už tady asi nemám nic. Jen, že je už opravdu pořádná zima. Zatímco loni jsem touto dobou byla stále venku a tiskla listy jako o život, tak teď u se stěhujeme za kamna.

Krásný podzim přeji všem a moc děkuji za všechny komentáře, jak tady na Facebooku nebo Instagramu. jamala