pondělí

Blogování

Skalní blogerky si jistě pamatují na blogerské středy. Blogerka zapojená do tohoto projektu zveřejňovala příspěvky pravidelně ve středu, aby zrekapitulovala týden svojí práce. Rozhodla jsem se, že se pokusím o pravidelné týdenní příspěvky na svém blogu. Bude to takový tvůrčí deník zaznamenaný v průběhu týdne. Věřím, že si články najdou svoje čtenáře i v rychlé době sociálních sítí.

Takže co se událo za těch 14 dnů od posledního příspěvku. Předala jsem polštáře pro jednu charitativní akci. Jsou k vidění v mojí galerii na Google fotkách i s popisem, ale ještě je někdy ukážu i zde na blogu.

 Potřebovala jsem nějak nastartovat svoje šití a tak jsem se pustila do další deky pro Klubko. Opět zpracovávám roušky a přidala jsem k nim batiky, které jsem nabarvila pomocí sněhu. Barevností jsem se inspirovala knihou o lokalitách vhodných k potápění. Nachystáno jsem měla od loňského léta a původní návrh byl mnohem střídmější. Neměla jsem ale dost látky na pozadí a pak tento styl šití mi vyhovuje nejvíc. Je zdlouhavější, ale je to takové to šití, kdy se nemusím trápit s tím, že je něco nakřivo, nebo že mi něco nevychází. Případně mít stres z useklých růžků.

K růžkům ještě malou poznámku. Když koukám na moje dřívější práce, tak mám prostě občas ten růžek trojúhleníků zašitý ve švu. S příchodem na internet jsem se v diskuzích dozvídala, jaká je to hrůza! mít zašité růžky. I naučila jsem se mít je přesné. Když jsem začala prošívat, zjistila jsem, že někomu to vůbec nevadí a naopak, kdyby měl šít přesně, tak nebude šít raději vůbec. A tak jsem přešla do módu: ano, umím to ale PROČ se mám stresovat. Nevybízím k odfláknuté práci, ale chci říct, že trocha zdravé kreativity neškodí ani růžkům. Čímž zdravím Alenku a její "nedokonalé růžky" a přitom dokonalé polštáře.

Zpět k mojí dece. Jde vlastně o sruby, bude pět bloků na šířku a možná nějaká bordura, uvidíme. Prostě až to ušiju, tak to změřím a rozhodnu se.



Samozřejmě sešívám na šlapacím stroji a podělím se o výhled z okna. Andílek je od Helenky z Klubka.

Než odletí poslední listy, tak se tak trochu věnuji otiskům. Tuto práci dělám vždy v tomto období, kdy jsou listy nejvíce na tuto činnost vhodné. Kdo ještě neví o čem mluvím, tak ekotisk je tisk bez přidaných barev. Já se věnuji ekotisku bez chemických mořidel (nepoužívám sírany) a tisknu pouze na bavlnu, což je materiál, který na rozdíl od vlny nebo hedvábí přijímá přírodní barvivo mnohem hůře. Na rozdíl od Austrálie, kde tisk vznikl, jsou naše možnosti omezené, ale i tak se dá s ekotiskem pracovat. A vlastně mi stačí i toto krátké období, protože to znamená, že zaberu přístřešek, kde si práci rozdělám a většinou se neubráním ani barvě na rukách a černým nehtům od železného mořidla. 
Tisky se velmi špatně fotí a tak berte fotky jen jako ilustrační, protože záleží na nastavení Vašeho monitoru nebo telefonu. Použila jsem tedy různá ekologická mořidla a tisky jsou na prostěradla, která původně byla bílá. Přidávám i nějaká videa. Zpravidla se tisky provádějí teplem a látku je tedy nutné namotat na nějaký klacík nebo jiný předmět, případně malé kousky vložit mezi destičky. Použít lze cokoli - trubka, plechovka nebo dřevěný váleček na těsto. Použitý materiál ovlivní kvalitu tisku, stejně jako rostliny přidané do vody. Já mám dřívka z našich lísek, která jsou dostatečně dlouhá, abych na ně namotala tričko nebo látku, která vyjde na tašku. Tak dlouhá dřívka potřebují i speciální nádobu, kterou jsem si nechala zhotovit jen pro tyto účely.



Látku na tyto tisky jsem měla namořenou dva roky. Tisky a přírodní barvení jsou pro trpělivé. A i když proces lze uspíšit, není důvod. Nejde o haldu tisků, ale o fakt, že si to užívám.




Příště představím nový projekt zimního barvení. 
Děkuji, že jste dočetli až sem. Děkuji za případné komentáře. A poslední poděkování patří mojí internetové kamarádce Petře, že se za mnou zastavila v mém šicím království a že jsme se mohly po mnoha letech potkat zase na živo.
Krásné podzimní dny přeji. Pady jamala

14 komentářů:

  1. Lezarts

    Na mých kurzech, když přijde řeč na přesnost v šití, zastávám názor, jestli mě zaujme, patchwork je to nejdřív svojí harmonií, v tom případě nějaké “nepřesnosti” jsou zanedbatelné. Naopak perfektně šitý patchwork, ale bez harmonie mě neosloví. Patchwork je pro mě emoční a estetická záležitost.
    Ovšem záleží na každém, co od patchworku očekává.( Samozřejmě je-li v patchworku obojí, je to bonus )
    Umíš hezky čarovat i s přírodou👍😁!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je přesně ono. Alenka ušila nádherné polštáře u kterých mě vůbec nezajímalo, zda má dobře odšité růžky a psala jsem jí, ať ji vůbec nenapadne to párat a přešívat. Mne opravdu dříve vůbec nenapadlo se tím zabývat. Prostě jsem to ušila jak nejlépe jsem dovedla a ta práce vůbec není špatná. Někdo nesnese nepřesnost a raději to vypáře, někomu to nevadí. Takový člověk je ale pak jako přeučený levák, když se snaží šít přesně. Přijde mi, že vznikají i kreativnější věci, když to tvůrce prostě neřeší. Toho přesného to totiž nepustí dál. Já jsem tak naposledy ušila deku, kterou nejsem schopná prošít. Je totiž ušitá nějak sterilně a mě nebaví. Původně byly dvě, tu jednu jsem na přání dodělala a docela mě to mrzí, protože ty plány, které jsem s ní měla se mi stále líbí. Tu druhou už nedodělám a rozřežu, ale zatím nevím jak. Díky moc za komentář a názor. Jana

      Vymazat
  2. Jani, vše ti jde skvěle od ruky. Já mám teď těžký útlum, od začátku září jsem v podstatě na nic nesáhla. No snad se to s příchodem kratších dnů zase změní. Tvorbě zdar:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No nejde právěže. Jsem někde na křižovatce se vším. A tak jsem se minimálně rozhodla odšít rozpracované věci a posunout zase věci dál, dokud nevyklidím jednu skříň. A to je velká motivace :-)). Tvorbě zdar a jdu vybalovat tisky. J.

      Vymazat
  3. Jani super, ja tiež teraz došívam všeličo rozošité, nastrihané a neviem ešte v akom štádiu........ možno by sme mohli na FB urobiť výzvu, každý mesiac ukázať jedného dokončeného kostlivca (ako ich ja neznášam a snažím sa všetko odšiť hneď, ale aj tak sa mi nahromadili......)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj problém je, že věci mám nedošité, protože už to v této podobě došívat ani nechci. Takže nastává zdlouhavý tvůrčí proces, který někdy delší dobu nemá výsledek. Ale mám tady nedošité některé polotovary na tašky, tak ty bych zpracovat mohla. Ale jinak super nápad. Určitě by se daly zahrnout moje polotovary, které čekají jen na prošití. Takové deky zde mám dvě. J.

      Vymazat
  4. Jani, jsi mi velkou inspirací, ale opravdu podzimní čas je doba uchování co nám příroda dopřála, práce pro přípravu zahrady na zimu. Proto vše co by mne těšílo trochu více, odsouvám na plískanice. Tvůj počin týdenního info je prima aspoň to nakopne. Díky za vše, přeji krásdný podzimní čas.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Týdenní info jsem zvolila, že nakopnu sama sebe. My už na zahradě nic nemáme, zpracovávala jsem celé léto až do teď, tak jsem se rozhodla, že si zasloužím chvilky u šlapáku. Řešila jsem pokojík pro hosty a v rámci toho musím odšít některé látky, abych měla prostor. Už teď nevím, co v krabicích vlastně mám, takže vše z krabic musí do dek. Našla jsem starší knihy s jednoduchými dekami, které se mi zdají ideální a tak je jistě využiju. No jo a těch knížkách bych mohla něco napsat příště. Díky za inspiraci. J.

      Vymazat
  5. Těším se na všechny tvoje příspěvky. Já zatím nedokážu udržet pravidelný rytmus. Tak mne třeba tvůj blog nakopne... Ostatně myslela jsem na tebe minulý týden, kdy jsem prošívala tu srdcovou deku, původně jsem myslela, že zkusím kolečkovou šablonu, ale tak mne tlačil čas, že na experimentování nezbylo.... mám ty smyčky nestejné, ale radost udělaly... tak krásné podzimní dny a ať ti blogové nadšení vydrží! e

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Quilting není o přesnosti a dokonalosti. Když koukám na starší knihy, tak zdaleka nebylo quiltování strojem na takové úrovni jako dnes. A nikomu to nevadilo. Myslím, že jsi dobrá, že volný quilting zvládáš jako takový a to je důležité.

      Vymazat
  6. Odpovědi
    1. Jani, já vlastně taky. Sociální sítě jsou šup šup. Nejlépe ve skupinách, kde to frčí a rázem je člověk hvězda. Ale já chci nějaké klidné prostředí, které je moje a s mým rukopisem. Byť pro pár čtenářů a bez hvězdného třpytu.

      Vymazat
  7. ...co zrušili Dámu, tak nikam už nechodím,o to více se těším na tvé blogy.......

    OdpovědětVymazat
  8. I já se těším na tvé příspěvky i o pro inspiraci co se sebou, mým tvořením i tím čemu věnovat do budoucna svůj čas a co pustit. Osobni zamyšlenky od tebe čtu ráda. Sítě jsou dnes moc rychlé a já mám pocit že mě stále tlačí do moc velkých výkonů

    OdpovědětVymazat