Vlákno

 Mám toho hodně na srdci a postupně napíšu jak jsem prožila léto. Na tomto místě bych Vás dnes ráda pozvala na Sraz patchworkářek do Prostějova. Více informací najdete ZDE KLIK.

Já tam letos také pojedu, řekněme jako účinkující. Opět se šlapacím strojem.
Hodně jsem přemýšlela, zda nemám prezentovat spíše recy věci a zbytkování. Budu mít s sebou deky, které jsem ušila z tašky zbytků, kterou jsem loni právě na srazu dostala a bude to i quiltování. Tedy deky jak šité, tak i quiltované na šlapacím stroji.

Nakonec jsem se rozhodla, že letos budu předvádět i quiltování na šlapacím stroji. Nicméně ráda bych to pojala nejen jako quiltování, ale jako volný pohyb vůbec. Takže to bude na téma: Volný pohyb v patchworku a vůbec šití. 

Když jsem měla popsat jak se chci prezentovat na výstavě, napadlo mne jediné slovo. 

VLÁKNO.

Vlákno mne provází celý život. Vláknem mého života je vlákno. A také zbytkování, přešívání a věci z druhé ruky. 

Jako dítě jsem se modlila, aby sestřenice ztloustla (ano říkala jsem to i andělíčkovi ke kterému jsme se modlili) a já podědila nějaké oblečení. A to oblečení jí šila moje teta, její maminka, většinou z různých zbytků, které jako švadlena měla. 

Moje šití, přirozeně, následovalo na stejné vlně. Zbytky, přešívání šatů, zabavila jsem mamince utěrky a ušila si šaty. Pak přišlo dlouhé období, kdy tatínek domů přinesl zbytky látek, které dostávali na čištění rukou u montážní linky v Sigmě. Dalším zdrojem byly různé oděvy, které mi někdo dal, abych se ušila šít. Flanelové noční košile byly poklad, protože šly snadno nabarvit, opatřit krajkami a s úspěchem nosit. Pokud jsem si koupila vlnu, svetr jsem několikrát přepletla. Nakonec vznikal svetr z více už několikrát páraných svetrů. Všude bylo vlákno.

Šít mne učily mé dvě tety. Jedna byla velmi precizní a čila v Ostravě pro uměleckou scénu a druhá byla zase velmi kreativní. Už ne tak pečlivá, ale byla to ta, co uměla poskládat zbytky do nové parády. Vláknem je tedy nejen krejčovina, ale i tak trošku free šití.

V patchworku to nebylo jiné. Dodnes mám deky šité právě z látek ze Sigmy a jednalo se často o oblekovky, případně šaty po babičce, obleky po vzdálených příbuzných. 

 

Nelze tvrdit, že jsem si nikdy nekoupila žádnou látku. Jen jsem nikdy nepodlehla nákupu kolekcí a drahých látek. Možná jsou někdy vhodnější a jsou na patchwork přímo určené. Ale já z toho ani moc neumím šít. Pokud tedy nakupuji, tak výprodeje nebo jsem odkoupila přebytky od jiné patchworkářky. Mám i to štěstí, že občas nějaké zbytky dostanu a můžu tak šít charitativní deky. Zmiňuji je proto, že takové deky nelze šít ze starých obleků a závěsů. Někdy tedy potřebuji i nové vlákno, ale největší radost mám, když je opět z druhé ruky.

No a máme tady další vlákno. Vlákno je opět z druhé ruky a jsou i moje stroje. Všechny deky šiji na šlapacím stroji, některé na šlapacím stroji i prošívám. Žádný takový stroj jsem nepodědila a tak jsem si sháněla po bazarech a inzerátech. Stroj, který přivezu je po paní, která na něm šila téměř do 90 let, tak snad i já budu mít to štěstí a budu moci tak dlouho šít.

Přijďte se podívat nebo jen poslouchat jak krásně klape šlapací stroj. Pokud máte blízko k tradiční  podstatě patchworku, přijďte si o tom povídat. Pokud chcete vědět kolik kreativity přinese do Vaší tvorby umění volného pohybu, přijďte si o tom povídat. Máte-li jiné téma, přijďte si o tom povídat Miluško, stav se, ruční prošívání přivezu také).

jamala