Suvenýry z dovolené

Dnes o suvenýru z dovolené. Dříve jsem se snažila koupit nějakou keramiku nebo vlnu. Pokud jsme byli na dovolené blízko civilizace. Většinou totiž jezdíme na hory, do přírody, do lesa. Takže mezi časté suvenýry z dovolené patří různé kamení a šišky. Od té doby co se věnuji přírodnímu barvení, sbírám ještě suroviny, kterými by šlo barvit. 

Letos jsme si dovolenou mohli dovolit jen na necelé tři dny. Nakonec jsme jeli o Orlických hor. Před 27 lety jsme s přáteli dělali přechod Orlických hor a od té doby jsem tam nechtěla. Kolem nejvyšší hory je hřebenovka "vyspravená" asfaltem a stav lesů v tehdejší době byl po kyselých deštích katastrofální. Dnes se dá hřebenovka jít krajem cesty a lesy už zase pokrývají kdysi holé pláně. Ráda se do Orlických hor zase vrátím. 

Nedovezla jsem si ani keramiku, ani vlnu, dokonce ani žádné kamení.  Hojně tam totiž rostou choroše. Přesněji troudnatec kopytovitý. Nevyráběla jsme z něj čepici, ale rozhodla jsem se, že si něco nabarvím. Nejlépe něco většího - tričko nebo látku na sukni. Barvila jsem prostěradlo bavlna-len a určitě si na příští léto spíchnu sukni. Byl to vlastně největší kus, který jsem zatím barvila. Barva, kterou jsem získala rozhodně nevznikla jen obyčejným povařením troudnatce ve vodě. Ale pomocí mořidel se mi podařila krásná tmavá barva. Sice jsem dost váhala, jestli nemám nechat béžovou, kterou troudnatec bez další úpravy vydá, ale měla jsem vyrobené mořidlo, které by se příště už nemuselo podařit, tak jsem musela. Troudnatce jsem nosila snad 15 km v batohu. Počáteční elán vystřídala otlačená ramena a nakonec se nade mnou smiloval M. a na chatu je donesl on. Tak takový je můj letošní suvenýr z dovolené.

Přidávám i pár ekotisků. Letos se mi špatně něco venku dělá. Celé léto se staví nová silnice u nás ve vsi. Všude jsou nánosy prachu a celý den se ozývá pípání aut, celý dům a dvůr duní a otřásá se. My jsme navíc na strategickém místě v zatáčce, kde se soustředí všechny sítě, navíc most a odbočka, no vychutnávají si nás. Práce jsou od šesti ráno do sedmi večer. A tak už za tmy utírám prach z naší ruje a snažím se něco umotat a udělat alespoň pár tisků. Ráno, než bagry nastoupí, tak si vychutnávám rozbalování. Letos je opravdu zvláštní rok. Snažím se najít klidné chvilky a ty jsou vzácné a možná i proto jsou krásnější. Tak jako ty dny dovolené, která se nám oběma zdála jako jedna z nejkrásnějších.

+

Také jsem otevřela letos poslední sluneční konzervu.. Sluneční konzerva je jednoduchá záležitost a dá se s tím docela dobře experimentovat a dosáhnout zajímavé efekty. Vzala jsem starší prostěradla a ta jsem vyprala na nejvyšší stupeň v pračce. Pak přijde mořidlo, aby barvy lépe držely a ovlivní i výslednou barvu.  Dobře namořit je jednoduché i složité. Záleží na přístupu. Používám mořidla, která si vyrábím z rostlin nebo surovin doma dostupných. Jediné mořidlo, které kupuji je kamenec (koupíte běžně v drogerii, ptejte se na kamenec na čištění střev, používá se při domácí zabijačce). Ale klidně si můžete namořit třeba otrubami, mlékem nebo vaječným bílkem. Kamenec používám zřídka,  nikdy nepoužívám ani modrou ani zelenou skalici. Nekupuji ani žádné další "instantní" suroviny, které se někdy k barvení přírodninami používají . To jsou například taniny v prášku, případně další suroviny. Možná někdy vyzkouším něco přírodního, co nepochází od nás, ale zatím tu potřebu nemám. 

Zpátky ke konzervě. Namořenou látku nechte uschnout. Pak namočenou látku namačkáte do sklenice. Prokládáte vrstvy látky a přírodnin. Nejlepší jsou ořechy a žaludy. Letos je žaludový rok, tak si musím nasbírat do zásoby. Přidáte vodu a konzervu necháte na sluníčku. Asi to letos nestihnete, ale například žaludy je zapotřebí nasbírat už letos. Barví se to hezky samo, jedinou nevýhodou je, že po rozbalení zrovna nevoní. Ale i to závisí od použitých surovin a správného uzavření sklenice.

Sluneční konzerva - pokud nevidíte video - klik TADY

Rozbalování tisku ( opět pokud nevidíte video tak TADY)

Moje dílna slaví šest let od svého vzniku. Tak jsem natočila krátké video, jak to tam vypadá. Tabulkou DÍLNA bylo podložené staré rozpadající se okno. Od té doby jsem Dílna jamala a tabulku mám na prvním okně.  V dílně mám ještě schované domácí šlapací Lady, ale hlavními stroji je Mundlos na quiltování. Menší na běžné šití a krejčovská Lada 105 na hrubší práce. Adler je cik cak stroj, určený na vyšívání. Overlock je už taky historie, mám ho už přes třicet let.

Opět pokud video nevidíte, tak TADY.

Jo a ano, mám tam pořádek, protože v ní šiju v zimě a v létě jen quiltuju. V létě šiju na zápraží. Ale ani to neznamená, že když večer skončím, nechám práci rozházenou.

No a deku pro kamarádku si nechám na příště, protože už je to zase dlouhý příspěvek. 

Mějte krásné podzimní dny. Jana