Chtěla bych předem říct, že patchwork je technika kreativní. Není nikde určeno, že to musí být přesně tak jak píšu. Moje články jsou jen záchytný bod. Co člověk, to jiné preference. Pokud někdo nechce šít přesně, najde si svoji cestu, kdo chce šít velmi přesně, najde si svoji cestu.
Pro začátek můžu říct, že je potřeba jehla a nit, nůžky, nějaké látky (starší oblečení), nějaký kousek papíru na výrobu šablony a měkká tužka nebo krejčovská křída (případně kousek tuhého mýdla). A to je všechno a můžu dělat patchwork. Vyrobit si šablony, nastříhat a ručně sešít. Sešiju si top (vrchní stranu), přidám vatelín a látku na spodní stranu (plátno, flanel). Deku můžu opět ručně prošít, případně svazovat. Na to mi stačí nějaké bavlnky, které se v domácnostech často najdou. Svazování i prošívání velkým stehem u mne v NÁVODECH.
Jdeme dál. Přitvrdím a budu chtít šít více a tak budu šít i na stroji a pořídím si základní pomůcky.
Podložka minimálně 60 x 45 cm, řezací kolečko 45 mm a pak nějaké to základní pravítko. Jedno, dvě. V centimetrech nebo palcích, používám obojí, ale pokud si navrhuji deku, tak v palcích moc neumím přemýšlet. Léta jsem šila oblečení a tašky, takže svoje prostě dál jen v centimetrech. Jsem věrná podložkám a řezákům Olfa, které používám od roku 1996. Pravítka podle kterých budu řezat 60 x 15 cm, 30 x 15cm a 31,5 x 31,5 cm nebo odpovídající velikosti v palcích. Toť vše, nic víc nepotřebuji. Pro úplný začátek stačí pravítko 60 x 15 cm a 30 x 15 cm. Já jsem si velký čtverec koupila až 15 letech šití patchworku a jen proto, že jsem začala šít obrázkové deky. Na čem nešetřím jsou náhradní kolečka do řezáku, kupuji jen značková. Na tupý řezák je potřeba více zatlačit a to ničí podložku. Ostrý řez se zacelí, tupým nožem podložce zkracujeme životnost. Počáteční investice je sice větší, ale vyplatí se to, Vaše vybavení bude sloužit déle. Obejdu bez plastových šablon, když tak potřebuji tužku, papír a kousek kartonu.
Ještě k měrným jednotkám. Pokud šijete v cm, pak se používá jiná velikost švů a pokud chcete využívat speciální patku na stroji, tak ty jsou konstruované na míry v inch. Pokud se rozhodnete šít v centimetrech, můžete využít jiné možnosti jak udržet šev KLIK SEM pro další info. Počítání v cm vůbec není složité. Pokud chcete šít podle zahraničních návodů, tak ty jsou většinou v inch.
Psala jsem o tom, že budu šít na stroji. Stačí mi stroj, který šije rovně. Vystačím si se nějakou starou Ladou nebo Veritaskou. Náklady na pořízení takového stroje mohou být zhruba stejné jako na pořízení řezacích pomůcek. Započítávám i seřízení stroje opravářem. Deku si dál prošívám ručně, případně si pořídím kráčející patku. Protože si raději ušiju dvě deky než jednu se silným vatelínem, tak si dám do deky rozumnou tloušťku vatelínu (80-120g) a deka se mi vejde i pod Veritasku.
A možná přijde čas, že budu chtít quiltovat volnou technikou. Tady už je výběr stroje problematičtější, ale pro začátky se dá použít i starší stroj. Já quiltuji i na šlapacích strojích.
Před časem jsem napsala takový souhrnný článek o jednoduchých vychytávkách v dílně TADY.
Z čeho budu šít? Dnes už je látek obrovský výběr. Někdo šije z českých, někdo jen zahraniční látky, někdo recykluje. Je pravda, že některé levné látky vyblednou nebo se odřou. Vadí mi to? Je pravda, že zahraniční kolekce jsou lákavé. Je pravda, že deky ze starého oblečení se mohou rozpadnout. Je pravda, že rozpadnout se mohou i nové látky, které nebyly dostatečně kvalitní.
V mých patchworkových začátcích jsem hodně recyklovala, v látkách výběr moc nebyl. Recyklovala jsem šaty, košile, sukně, i ty lněné a riflové, prostěradla. Některé deky dodnes slouží. Jedna z nich je na sluníčku pravidelně se mi do ní zahrabává pes. Deku jsem nedávno dokonce proquiltovala, abych jí prodloužila životnost. Jen jsem tím chtěla říct, že ani recyklace starých kousků není špatná cesta. Jak může vypadat deka z pyžam doplněných jednobarevnou látkou koukněte k Janě SEM. V pátek jsem deku viděla naživo a byla jsem nadšená. Přitom o látku z pánského pyžama by člověk normálně ani nezakopnul.
Nebudu tady vůbec tvrdit, že jsem nikdy nekoupila žádné látky. Nové látky mi ale nedělají takovou radost, jako když něco zachráním a vytvořím z toho něco nového. Nebo když vymyslím využití pro něco, co už někdo nevyužije (v příspěvku dále budou kolečka). Pokud látku koupím, tak je většinou jednobarevná nebo s nenápadným vzorem. Takže to by mohlo být moje doporučení. Do zásoby kupovat jen nevýrazné, kombinovatelné vzory a ty hodně barevné a vzorově výrazné pak už jen na určité projekty. Alespoň do začátku, než si nejdete svůj styl.
Chtěla jsem napsat o tom, že patchwork nemusí být vůbec finančně náročný koníček. Stačí se rozhodnout, jak to pojmu. Třeba si tento článek přečte někdo, kdo nabyl dojmu, že potřebuje všechny dostupné pomůcky, aby mohl vůbec patchwork šít. Jistě si každý najde svoji cestu. Já jsem ji také hledala a vracím se k recyklačním začátkům.
Šijeme deku - Příprava . Článek najdete TADY (tento článek se nachází v placené části blogu viz. Tipy a návody)
Šijeme deku - Sešití. Článek najdete ZDE (tento článek se nachází v placené části blogu viz Tipy a návody)
Toto je deka o které jsem psala. Je stará dvacet let. Dvoje stejné barchetové šaty a balíček zbytkových flanelů byl základ. Bordura je z prostěradla, jediná nová látka byla asi na to olemování. Vespod je starší povlečení.
Krásný advent přeji. Jana
Opět krásně napsané. Takový původně PW byl.... No jsou nové možnosti.Ja šiju sice z nových látek,ale alespoň zpracují všechny kousky,nic nevýhodím.Je to také proto,ze se mi nic staršího,co by se hodilo na PW,nedostane do rukou.
OdpovědětVymazatAno, patchwork se vyvíjí, jako všechno a je to dobře. Já taky šiju z nových látek. Nemůžu dětem nebo na jinou charitu dát deky ze starých prostěradel. Já mám nové látky a často koupené proto, abych si udělala radost protože jsem byla pod nějakým tlakem. Dnes kupuji jenom, když potřebuji doplnit, případně na zadní stranu, prostě když vím, že to potřebuji. Pomůcek moc nemám, ale jednou jsem si koupila nějaký nesmysl na měření, který jsem nikdy nepoužila. A proto jsem to napsala. Aby si to mohl každý zvážit. Moje cesta někde začala, přes něco šla, abych pochopila, že se chci vrátit. A mohla bych pokračovat o strojích. Staré věci kupuji na charitě, podpořím a mám materiál na zpracování. Ať se daří a moc děkuji za komentář. Jana
VymazatNapsala jsi to přesně a krásně, Pády. Z doby, kdy jsem byla nešťastná v práci a těšila se na dobu "AŽ", mám plné skříně látek. Většinou krásných, ale odrážejí jinou dobu i vlivy, kterým jsem kdy podléhala. S kamarádkou jsme si říkaly, že látky musíme kupovat (a taky různé pomůcky), dokud můžeme, protože až budeme v důchodu, nebudeme na to mít peníze. A tak jsme je kupovaly pro jejich krásu na nějaké budoucí projekty. Jenže jak šel čas, já jsem se ocitla jinde. Nevím si s látkami rady, nejsou takové, z jakých mám chuť šít, zabírají mi místo a tísní mě. Přesto se jich nechci zbavovat, když je mám. Říkám si, že třeba jejich čas ještě přijde, ale současně tomu moc nevěřím. Pro některé možná ano, ale pro které? To kdybych tak věděla!
OdpovědětVymazatDnes bych na to šla jinak, víc po "jamalkovsku". :) Méně znamená více a když se člověk nezahltí věcmi, má daleko větší svobodu ve všem.
Alenko víme svý. Já mám problém s vyšívákem. Ovlivnilo mě okolí a nutně jsem ho potřebovala, pak jsem nutně potřebovala větší. Dnes si s ním nevím rady a asi ho prodám. Látky dám do scrapových dek, které pošlu dál. Já jsem si ale nikdy nekupovala látky z kolekcí, jen nějaké zbytky nebo ve slevách. My obě víme svý, co je nákup na někdy a když to někdy prožíváš, tak toho moc nepotřebujeme. Já mám štěstí, že Monika mi občas posune něco, co nezužitkuje, a já to ráda v něco přetvořím a ona ví, že to stejně pošlu na charitu. Někdo zásoby na někdy zužitkuje, někdo přehodnotí svůj postoj a projde úplně jiným vývojem. Nemůžeme být od začátku "moudré sovy". A já si myslím, že ta fáze poznávání je taky důležitá. Jenom jsem ráda, že jsem se zabrzdila u longarmu, to bych asi litovala hodně. Pady.
VymazatHezky napsáno, Jamalko. Ohledně látek jsem na tom stejně jako Vave. Plná skříň se kterou si z poloviny nevím rady, ale ve chvíli, kdy se rozhodnu je vyřídit a poslat někomu dál tak si vybavím okamžik, jak jsem k té které přišla a je po odhodlání. Copak můžu poslat dál přebytky a zbytky látek, co jsem dostala po babičce? Nebo ty, které jsem si kdysi koupila na jedné z výstav vlastně spíš na památku než z nutnosti? Jasně, že můžu, ale odhodlání je pryč. Jedině snad, až se najde někdo, kdo si s nimi skutečně poradí. Sběrný box to nebude.
OdpovědětVymazatNekoupit si nikdy žádnou látku by bylo divné. Látky po babičce, to je poklad. Vzpomínkové látky jsou taky super. Já jsem si spíš kupovala látky ve slevě nebo zbytky. A nebudu šít jen ze starých, musím je zužitkovat. Kupovala jsem podobně jako Alenka. Stres - musím si udělat radost, jednou se mi to bude hodit. Dnes vím, že nejdřív musím spotřebovat co mám a pak si můžu koupit další. Já jsem hlavně chtěla upozornit na pomůcky a šicí stroje. Každý se pak může rozhodnout, zda si něco koupí. Nic nezavrhuji, jen chci ukázat, že se to dá řešit jinak. O strojích ještě napíšu, co se týká těch pomůcek, tak to je vlastně všechno. Je to jednoduché a všechno ostatní je nadstandard, který nepotřebuji, ale každý se pak může rozhodnout. Jana
VymazatPřidávám se k výše jmenovaným s poděkováním za pěkné čtení a pravdy v něm obsažené. První deku jsem šila v ruce, přes šablonky vystříhané z obalů z vyřazených gramofonových desek, z látek z povlečení ze second-handu. Bordury byly z nějakého závěsu. Šitá i prošívaná ručně. Do dnes mám blízko k zakomponování starších recyklovaných látek - dávám je do téměř každého projektu. První strojové deky jsem šila na staré Veritasce, kterou stále ještě používám. A mimochodem - nejlépe mi na ní jde pořád volné quiltování. Prostě ta její skákací látací patka mi vyhovuje nejvíc :-) Svou první (a zatím i poslední) PW deku pro panenku na ní konec konců ušila i Zuzka. Samozřejmě existuje spousta udělátek - šablony na řezání určitého bloku, speciální patky na tohle i tamto, předřezané pruhy a čtverce látek, atd atd. Ale opravdu stačí jehla, nůžky, nit a kousek tvrdého papíru, nebo obyčejný šicí stroj, co umí šít rovně, a člověk ušije cokoliv. A moc děkuji za pochvalu pánské pyžamovky. Jsem nesmírně ráda (a poctěna), že se líbí.
OdpovědětVymazatJani to já děkuju, potvrdila jsi výše psané. K patkám mám natočené delší video, ale musím si vzpomenout ve městě dostat ho na YouTubko. Pyžamovka na mě udělala opravdu velký dojem. Musela jsem na ni odkázat. Jana
VymazatDnešní ráno bylo plné emocí. Při čtení pojednání o začátku, když je chuť zkusit tvořit, patchworku jak a co potřebujeme mimo vůle, dokončit dílo. Jani krásně napsáno, od srdce, nežištně, úplně po mém těle běhala husí kůže. Stále jsem na začátku, ale už nějaké výsledky snažení vidím. Je to zásluha vás zkušenějších, vašich rad a fíglů. Díky za vše.
OdpovědětVymazatMoc děkuji za milá slova. Ať ses daří. Jana
VymazatNa první patchworkový polštářek jsem použila nůžky a zbytky látek, které jsem měla doma. A žádný návod. Jen tak jsem něco zkusila. Vůbec se mi to nelíbilo. Od té doby jsem si "něco" nastudovala (i tady na Jany blogu), nakoupila vhodnější látky (ano, taky jich mám plnou skříň, ale nekup to, když to je zlevněný zbytek), podložku, pravítko. Potom jsem objevila patchworkářskou komunitu a Bonnie H. Postupně jsem dokoupila pár pravítek. Každý večer si říkám, jestli se k šití alespoň na chvíli dostanu - jde to zřídka. Tak se snažím mít vždy i něco na šití v ruce, abych mohla být s rodinou a přitom něco dělat. Už si zvykli, že hraju Carccasonne a vytrhávám papírky z předlohy. Ale pořád mě to baví a beru to pokaždé jako výzvu, jestli to zvládnu. A těší mě, když rodina deky opravdu používá a věci, které rozdám, udělají radost J.
OdpovědětVymazatBonnie Hunter je úžasná. Její šití je právě super na ty látky, které už se nám nelíbí. A má taky knihu o šití z košil, takže také recyklace. Jituš díky za komentář a ať se daří. Jana
VymazatUž se mi stalo, že jsem držela v ruce látku "ze skříně" a říkala si, že je přece škoda ji rozřezat.. než mi došlo, že na to přesně jsem si ji koupila. J.
VymazatMilá paní Jano,
OdpovědětVymazats radostí a zájmem už dlouho sleduju Váš blog, vlastně od začátku, a musím se přiznat, že je to můj o patchworku nejoblíbenější. Patchworku a quiltování se věnuju dlouho a naprosto sdílím Vaše dnešní povídání, zkrátka absolutní souhlas. Obdivuju Vaše volné quiltování, k tomu zatím sbírám odvahu (zatím jsem nevyřešila patku k mým třem starším strojům), většinou nechci dílo pokazit, a tak pěkně ručně quiltuju a moc mě to baví. Bohužel to trochu déle trvá, ale výsledek stojí za to. Zrovna tak patří můj obdiv Vašemu přírodnímu barvení látek, a vůbec přístup k recyklaci a ekologii. K tomu se nikdy neodhodlám, ale o to víc mě inspirujete jinak. Díky a přeju jen samé úspěchy a radosti z tvoření. Stáňa
Stáňo, vy jste to napsala přesně. Ruční quiltování je nejvíc. Já dělám většinou jen takové ty velké stehy, ale vždycky si u toho ohromně odpočinu. Já jsem ruční prošívání v tomto příspěvku dala záměrně na první místo a free motion quilting až na konec. Já to v tomto pořadí i vidím. Ono je potřeba to pořádně natrénovat než se člověk vrhne na deku, aby to neodradilo. Pokud budete potřebovat poradit s patkou, napište mi na mail. Ale ručnímu prošití se to opravdu nevyrovná. Deka s ručním prošitím je měkká a úplně jiná. Těší mne, že Vás inspiruji třeba k něčemu jinému, to je tady důležité. Nemusíme všichni barvit přírodninami. Pro mne je to součástí toho, jak jsem se rozhodla žít. Když jedu do města, obleču si alespoň tričko barvené přírodninami a spěchám ráda zpátky k lesu. Ať se daří a díky za komentář. Jana
VymazatPaní Jamalko.
OdpovědětVymazatNádherné počteníčko, včetně komentářů Vašich spřízněných duší. V této době je to balzám na duši.
Tvořte a sepisujte nadále, jste mi velkou inspirací.
Děkuji, Čermáková
Děkuji moc za komentář. Je super vědět, že to někdo čte a že to nepíšu zbytečně. Krásné dny přeji Jana
VymazatChtěla bych jen dodat k nákupu látek. V současné době se dají koupit látky z druhé ruky v dobročinných obchodech nebo na internetových bazarech. Výběr je omezený, kvalita není vždy poznat, ale občas se dají ulovit krásné látky socialistické kvality, modrotisk, spousta damašků na povlečení, které by šly jistě obarvit. Když má člověk štěstí, tak narazí i větší kus látky vhodný na zadní stranu deky. Přijde mi to jako vhodná alternativa k nakupování nových látek.
OdpovědětVymazatSama šiji deky z odstřižků z jiných projektu, na které používám nové látky, na zadní stranu se snažím sehnat něco z druhé ruky. Pro mne to má extra přidanou hodnotu.
Super, díky za tip. Já se snažím posbírat od známých odložené oblečení, případně ráda podpořím místní charitu. Ale je pravda, že ty větší kusy jsou problém. Podařilo se mi sehnat jemná prostěradla, budou na zadní stranu ideální. Ať se daří. Jana
Vymazat