asi budu stále na cestě...

To moje přecházení ze stroje na stroj chce vždy trochu trénování.
Minulý týden jsem měla možnost zkusit quiltování na několika průmyslových strojích. Sehnat patku není až takový problém, dá se použít i patka z quitlovačky, která má stejné patky jako průmyslové stroje.
Setkala jsem s námitkami, že na šlapacím stroji si můžu rychlost regulovat. Moc jsem tomu nerozuměla, protože rychlost se dá regulovat samozřejmě i na elektrických strojích a to sešlápnutím pedálu. Elektronické stroje jsou trochu jiná kategorie, protože u nich existuje většinou nějaká forma regulace rychlosti přímo ve stroji. Nejsem na to zvyklá a přiznám se, že to vůbec nepoužívám a rychlost určuji opět jen pedálem. Nešiju ani "na knoflík", jen občas jsem tuto funkci použila při vyšívacích stezích.
Rychlost domácích strojů je zhruba 800 - 1000 stehů za minutu, quiltovačky 1500 - 1600 stehů. Průmyslové stroje ještě jednou tolik a rychloběžné jako moje Minerva dokáže šít rychlostí 6000 stehů za minutu. Musím se přiznat, že jsem nikdy nesešlápla tento stroj na plnou rychlost, ani bych to neukočírovala. Ale s citlivým našlápnutím pedálu jde quiltovat i na takové mašině. Takto to dopadlo (neměla jsem zakryté zoubky ani podložku, bylo to jen provizorní zkoušení).

A tady už zase moje klasika. Potřebovala jsem rozjet Anku, na které jsem nequiltovala od podzimu. Tak tady je ukázka na šlapací Ladě 77

Toto moje quiltování byla jen rozvička a inspirovala jsem se obrázky zentangle. Do ničeho se mi moc nechtělo a tak jsem vytáhla pastelky a z obrázku jsem si udělala omalovánky. Patelky Inktens jsou vodou roztíratelné, a použitím vody se zafixují a dají se proto používat i na textil. Možností je několik, budu se jim věnovat v některém dalším článku. Tady jsem zvolila jen jednoduché čmárání přímo pastelkou na látku a roztírala vodou.

Konečně jsem olemovala, ale bohužel nevyfotila růže. Ale pomocnici Sáru a moje sněhové batiky v pozadí jsem stihla vyfotit.

Musím se ještě pochlubit, konečně budu mít dost velké šuplíky na nitě. Sice skříňka potřebuje zásah, ale bude to velká krása.

Přeji krásné jaro. Jana

Mrazivé květy

Zítra začíná astronomické jaro, zatím máme zpátky zimu. Já zimu ráda a vlastně se s ní loučím těžce. Můžu barvit, lyžovat, ráda chodím v zimě do lesa. Letos jsem ji využila k barvení sněhem docela málo, ale něco mám. První batika, kterou jsem udělala byla jen tak narychlo, abych to zkusila. Byla dost kontrastní, ale krásně vybarvená a udělaly se mi tam vedle tyrkysové šedé fleky. Za mokra batika vypadala TAKTO. 
Quiltování jsem si dost rozmýšlela, že v tom nebude vidět. Šedá místa byla kromě středu i na kraji látky a nedala se moc dobře využít. Nadšila jsem batiku černým plátnem a květy jsem protáhla do černého lemování. Quiltovala jsem šedomodrými nitěmi. Středy květin jsem stínovala světlým melírem a modrofialový melír jsem použila na černou borduru. Inspirovala jsem se fotografií, kterou jsem udělala v komoře v mrazivých dnech.
Musím říct, že za umělého světla není tak dobře vidět. Příště zkusím aplikace a jiný podklad. Hledala jsem si obrázky květů na skle na netu a našla jsem spoustu inspirace. Takže tyto moje květy určitě nejsou poslední.
Ano, jsou velmi křehké, jako když otevřu dveře do komory a za chvíli po té kráse není nic. Pro mne je to krása, která mi stále leží v hlavě a zkusím je ještě jednou zachytit...
Quiltovala jsem na šlapacím stroji Mundlos Original Victoria a velikost je 60 x 80cm.

Přeji krásný konec zimy. Jana

Stále na cestě

Ani dnes neukážu žádný hotový výrobek, ale trochu šití, trochu barvení, trochu vyšívání a háčkování.
V minulém příspěvku jsem barvila šitou batiku pomocí sněhu. Vzor uvnitř čtverců vznikl náhodně,  netušila jsem, co sníh vytvoří. Vzory, které vznikly uvnitř čtverců jsem proměnila v modré růže. Na fotce to sice nevypadá, ale nit je opravdu modrá a i quilt je modrý.
Vzor je z knihy  Free-motion Machine Quilting1-2-3 od Lori Kennedy. Jen jsem si ho trošku přizpůsobila na větší plochu. Nakonec mi přišlo výhodné, že vzor není vždy na střed a růže jsem tomu přizpůsobila. Nejdříve jsem si vytvořila mřížku vlnovkovým stehem a pak postupně doplňovala každou růži samostatně. Nemám čím lemovat, musím si něco nabarvit. Zatím nemám hotovo a snad se mi podaří nafotit reálné barvy, až to dodělám.
Už teď vím, že to bude ubrus (velikost bude asi 95 x 95cm) a mám z této práce obrovskou radost. Celé to vzniklo stylem: Nejdříve něco udělám a pak to pojmenuju. Takže teď už je to i pojmenované a musím jen dokončit.

Ve hře bylo více vzorů, ale nakonec zvítězily růže. Někdy si vzory kreslím na obrázek v počítači. Myší je to sice hrbaté, ale pro představu to stačí.

Vyšívání. Moje předsevzetí, naučit se vyšívat, se ještě pořád pere s nedostatkem času. Naučit se pořádně řemeslo, to není vůbec jednoduché a chce to spoustu času. Snad se mi to jednou povede.

Barvení. Sníh už roztál, mám ale vymyšlené další projekty, takže s barvením nekončím. Proč barvím?Protože se bavím. Barvila jsem už na škole, pak hodně, pak hodně trička pro syna. Dlouhá pauza a říkala jsem si, že v dnešní době, kdy je spousta krásných vzorů, už nikdy barvit nebudu. Jenže někdy člověk hledá změnu. Zabrousila jsem do itajime shibori. Budu pokračovat, přidám určitě popis. Jenže teď jsem zkoušela jen tak při chvilce a fotit jsem zapomněla. Jen jsem si neuvědomila, že tyrkys se většinou lépe rozpíjí, nebo se mi možnou zkroutila sololitová destička, nevím. Takže je na světě další polotovar, který nějak snad dodělám.

Háčkování. Samanta z Vlnapu a čtverečkování. Jestli z toho půjde udělat kardigan, to uvidím. Návod je ke stažení TADY.

Krásné dny i na Vaší cestě. Jana

Cesta

...pro tebe je heslo "cesta je cíl" zcela zásadním krédem, myslím...
napsala mi jedna patchworkářka.

A dnešní můj příspěvek bude zase cesta. Hotové výrobky ukážu později, i když někdy, přiznávám, zapomínám dokončenou věc nafotit. 

Nejdříve, jak jsem si objednala patku. Na Ali a s tím, že by mi mohla pasovat na šlapací Mundlos. Patka přišla, jehla šla na střed talířku, ale patka je něco jako výroba svépomocí - na základu patky je navařený talířek. Když jsem dala patku dolů, tak dolehla až na stehovou desku. Musel nastoupit M. a patku vypilovat, aby šla upevnit výš a pod ní protáhnout látka. Patka by měla být vhodná na rozdílně vysoké materiály nebo na nezačištěné, o které by mohla zachytávat obyčejná patka. Proto ten talířový tvar. Zatím nejsem úplně spokojená, bude třeba ještě kousek zvednout. Patka má malý otvor a vyzkoušela tedy i yarn couching.
Našívala jsem vlnu, o které už nemůžu říct, jaká to byla značka a našívala jsem na manšestr. Dala by se krásně zrecyklovat starší manšestrová nebo riflová sukně. Autorkou vzoru je Lori Kennedy a návod najdete na jejím blogu.
Do patky vidět opravdu není, ale dá se docela dobře pracovat s tím, že při těsném šití cítím našitou vlnu.

Toto bude nákupka:

A budoucí kosmetická kabelka, tady jsem našívala stejnou vlnu na riflovinu.

A toto je patka, kterou jsem improvizovaně použila na yarn couching. 

 Tento vzor jsem dělala už na Bernině, vlna je tenčí. Na Bernině jsem už použila speciální patku na yarn couching.

A něco jiného. Díky mrazům zůstal na dvorku krásný sníh a mně se  vlastně nějak nechtělo vůbec nic náročného. Toto barvení jsem původně chtěla dělat klasicky. Nakonec jsem si řekla, že to dám pod sníh a vznikl efekt, který bych bez sněhu neudělala. Jsou to především ty kruhové efekty uvnitř čtverců. Ty vznikly odtáváním sněhu po vystouplých boulích, které stažením látky vznikly. Jen bych chtěla napsat, že batika je nefotitelná a není tak kontrastní jako na fotce. Velikost obarvené látky je 97 x 97 cm a čtverce jsou zhruba 14 cm velké. 

A jak jsem to dělala. Barvila jsem látkami na vaření. Nejdříve jsem si musela přichystat šitou batiku. Inspirovala jsem se knihou paní Grimmichové Originální textilní techniky.
Látku jsem ale už nevázala do koule, ale jen dala na mřížku a nakrčila okraje budoucí bordury. Výstupky jsme dost zmáčkla, ale pro efekt středového kruhu jsem je měla spíše opatrně zasypávat sněhem. No sama jsem nevěděla, co z toho bude. Ještě před umístěním na mřížku jsem látku, předem vypranou bez aviváže, máčela v osolené vodě. Na látku jsem nasypala sníh a posypala zelenou, modrou a hnědou barvou. Přisypala jsem i hrubozrnnou sůl. Jestli měla nějaký efekt, to vlastně nevím. Myslím, že další barvení sněhem už nestihnu, tak to nechám na další zimu. Když sníh odtál, fixovala jsem barvu v páře. A pro důkladném vymytí barvy ještě v ustalovači. Ještě pár fotek z postupu. Kliknutím na štítek barvení návod se dostanete na další mé články o barvení pomocí sněhu nebo ledu.

A to je dnes skoro všechno. Všechno ne, protože já se velmi nerada loučím se zimou, kterou mám asi nejraději. Takže pro dnešek se loučím s krásnými ledovými květy, které nakreslily mrazy minulý týden.

Přeji krásné dny. Jana