Psala jsem o ní v
minulém příspěvku. Deku jsem ve čtvrtek poslala a než dorazí k majiteli, musím se s vámi podělit o radost, jaké to je, když v tom jeden není sám a má někoho, kdo mu pomůže. Samozřejmě naše Sára i Vendulka pilně pomáhaly. Ale tentokrát jsem měla velkého pomocníka a rádce a nebyl jím nikdo jiný než Paní Quilterka
Monika Kolejová.
Ukázala jsem jí výsledek svého pachtění - top deky pro Toníčka a vůbec jsem si netroufla konzultovat nějaké prošívání. A ona hned když deku viděla, poradila!
Prošij to do vlnek od kraje ke kraji, i přes borduru.
Cože? Nikdy jsem nešila přes obrázky.
Musíš, pěkně přes obrázky.
Smířila jsem se s faktem, že budu šít přes obrázky a ráno na mne na Faceboku vypadl další návrh od Moniky: Nebo takhle - obrázek bublin.
JO, takhle to budu šít.
Nedovede si představit, jak jsem se bála ukázat jí, co mastím. Začala jsem v sobotu ráno a v 11 hodin: Ukaž mi to, prosím. S malou dušičkou jsme ukázala, jak jsem pokročila. Jupí, já byla pochválena.
Posunula jsem se o velký kus v tom prošívacím světě. DĚKUJI.
Program k vyšívacímu modulu k Bernině Sára docela dobře ovládá.
Zkouším vzor. Vyšívala jsem i prošívala na stroji Bernina Aurora.
Uf! a na ostro.
Bublinky
Zadní strana.
A takhle vznikal polštářek pro Josífka, Toníčkova brášku. Byly dvě varianty.
Krásný podzim přeji. Jana