šití, patchwork, quilting, šlapací šicí stroje, vyšívání, háčkování, pletení, upcyklace. přírodní barvení... To vše za dohledu mých čtyřnohých parťáků, kteří jsou součástí mého života a patří do něj.
Nedávno jsem ukazovala kočičí deky TADY a v článku jsem psala, že novým tématem jsou ptáčci.
Vytvořila jsem návrh šití přes papír, který dávám k dispozici ke stažení.
Velikost bloku je 12 inch, což odpovídá velikosti, která je pro toto šití vyhlášena. Podklad by měl být světlý (bílá, krémová, béžová) a více informací najdete také na ZDE
Toto byl top č. 2 co se týká pořadí ušití, ale finální podoba je dříve, protože deka je dárek. Všechny topy jsem prošívala na rámu a ve všech je výplň Valtherm 120 g. Prošití s pravítky. Protože prošití není husté, použila jsem hlazený vatelín a zadní strana je flanel. A deka je měkká, měkká, měkká.
Už jsem napsala, že deka vznikla jako dárek. Ten byl pro slečnu, které jsem před 11 lety, když se narodila, věnovala podobný polštářek V tom je to kouzlo patchworku. Děti, i dospělí, často k výrobku mají vztah, stane se jejich oblíbeným. Ten polštářek ji provázel celých 11 let jejího života. Z miminka vyrostla slečna, která stále bez své berušky neudělala ani krok. Až nakonec beruška z obrázku vypadla úplně a látky byly už hodně vetché. Na přání maminky jsem ušila nový polštář a přidala i deku, jistě se bude s nadcházející zimou hodit.
Top č. 1 byl vlastně zkušební a já jsem ho prošila jen velkým volným vzorem. Opět deka je měkkoučká a půjde pro Klubko s nití pomáhá.
Zadní strana mramorová batika,.
Top č. 3 Opět stejný blok, úplně jinak. Otočení bloků je náhodné, abych rozbila pravidelnost. Zadní strana opět měkké plátno. Vzor prošití je můj oblíbený a v placené sekci blogu najdete video jak na něj, pokud budete prošívat pod strojem. Je na stránce TADY KLIK, v lednu budu dělat speciál o quiltování, takže se přesune. A opět deka pro Klubko s nití pomáhá.
Video, jak se bloky rozrůstaly
Top č. 4. Nene. Žádný už nemám. Ale líbila by se mi nějaká varianta pro chlapy. Popsané látky a tmavě šedá, třeba. Třeba někdy...
Začalo to takovým zvláštním dnem. Trochu složitý podzim u nás doma. I kdybych brala už jen samotný fakt, že po půl roce života venku se musím srovnat mezi čtyři stěny dílny, tak už to je nezanedbatelné. Já, milovník zimy, jsem ji začala nemít ráda. Už pár let žiju vždy půl roku venku. Šiju, spím, vařím. Dýchám.
Vrátím se k tomu podivnému dni. Takový ten den na který se těšíte, až budete mít za sebou povinnosti a starosti a bude čas na šití. A když to přijde, tak prázdná hlava, nevíte do čeho se pustit. K tomu všemu vám všechno padá z ruky. Vytáhla jsem krabici s rouškami, stále tady ještě nějaké od Helenky z Klubka mám, a začala jsem na zápraží na Ladě sešívat pruhy. Prozatím jsem nevěděla co s nimi, užívala jsem si šlapák a sešívání.
Takhle nám to šilo s Emilkou (Lada)
Pak jsem probírala krabici látek, které mi loni darovala paní Pavla K. a našla tam zbytky, které se by se mi mohly hodit. Do rána se mi deka jednoduše zdála a ráno jsme se vzbudila s konkrétní představou.
Jenže přišly mrazíky a musela jsem ještě více do domu a přesedlala jsem na další stroj. Tentokrát Mundlos 250 a už frčely pruhy. Pro pořádek uvádím, že videa v tomto článku jsou zrychlená.
Deku jsem prošila na rámu a konečně jsem po měsíci vyzkoušela stroj. Prošívala jsem volně z ruky vlnkami. A lemovala jsem opět na šlapacím stroji a tentokrát na Ladě 105. Deka je pro mne nějak zlomová, významná, mám k ní vztah, protože vyjadřuje hodně událostí, které se na mne v poslední době valily. Věřím, že bude novému majiteli dobře sloužit.
Charitativní deky lemuji na stroji. Velký článek o lemování mám v placené části blogu. Je tam lemování jednoduchým proužkem, dvojitým a také napojování bez jakéhokoli měření a značení. Vysvětluji kdy je který způsob vhodný a jaká má úskalí. TIPY A NÁVODY KLIK SEM.
Vlastně měla bych ukázat tu deku. Můj Sen o moři má velikost 130 x 171 cm, výplň je hlazený vatelín 120 g (darovalo Klubko s nití pomáhá), zadní strana plátno (opět darovalo Klubko s nití pomáhá).
3
Ještě se zastavím u štítku. Nedávno se v jedné skupině někdo ptal na výrobu štítků. Na deky dávám štítky s věnováním, ale na některé charitativní deky dávám pouze tohle logo a vyšívám si ho na vyšívacím stroji na kvalitní stuhu.
Obecně štítky moc nepoužívám i když mi to bylo už vytýkáno. I já jsme kdysi podlehla štítkům. Také jsem je zašívala do švů. Pak přišel zlom, kdy mi kamarádka řekla, že ty štítky nesnáší a že všechno stříhá. Látkový štítek ve švu z líce považovala za něco, co ji ruší a já si toho začala všímat a dospěla jsem ke stejnému závěru. Dávám štítek zásadně z rubové strany a do švu pouze do vnitřní strany tašky. Kdybych třeba vyráběla kabelky a měla vyloženě značku, tak asi ano. Pak bych si nechala hrdé logo na líci tašky, ale určitě ne látkové.
Stroj na rámu jsem vyzkoušela ještě na dalších dekách a kupodivu šil. Asi chtěl, abych si odpočinula? Je snad Bernina v chytrosti svých strojů dál než sama tuší? Nevím. Trochu jsem si namohla ruku při vyklízení domu, takže si ji šetřím, ale čeká mne ještě docela slušná hromádka dek na prošití. Do vánoc to asi nebude, ale postupně se tím prokoušu.
A ještě trochu podzimu. Užívejte si podzim a stále ještě docela teplý říjen. jamala
O Tipech a návodech si, prosím, čtěte tady: KLIK SEM. Ano, je to tak. Tento krok jsem udělala po několika různých událostech. Vyvrcholilo to krádeží mého fotopostupu (stáhli fotky, které byly mým fotopostupem i s mým podpisem) a zveřejněním na Facebooku. Je nutné určit hranice a zpoplatnění je jediná možná volba.
Původní záměr byl pokračovat na novém blogu a uzavřít i tento blog, protože i blog samotný obsahuje články a skoro v každém příspěvku je nějaká rada nebo tip. Nakonec jsem udělala kompromis. Zde budu pokračovat s prezentací své práce, budu psát o tom, co dělám v duchu předchozího příspěvku.
V placené sekci se nachází spousta návodů a budu přidávat další tipy a nová videa k už zveřejněným tématům. Snažím se slučovat jednotlivá témata, například různé způsoby lemování. Například jen lemování rovným proužkem má několik možností a postupů. Také vysvětluji jak je používám a proč a snažím se o komplexní přístup.
Budou také návody nové, ale až po novém roce.
Setkala jsem se s názorem, že je to drahé. Je to jen symbolická částka. Pokud se podíváte jaké návody placená část obsahuje, tak uvidíte, že mají mnohem větší hodnotu. Částka je neporovnatelná s cenami kurzů. Nabízím pevnou sazbu, víte, co je obsahem. Kupujete obsah, který je v den objednávky nabízen v Tipech a návodech. Obsah postupně reviduji a doplňuji, takže oproti původním příspěvkům bude ještě něco navíc.
V lednu plánuji nějaké povídání o prošívání v domácích podmínkách. Takové shrnutí možných technik, jejich kombinace, proč jak a kdy. Dále šití na papír - ptáčci a možná nějaké další vzory. Máte možnost komentovat, ptát se a Vaše dotazy budou zpracovány. Komentáře na uzavřeném blogu budou bez schvalování. A byla bych ráda, kdyby to bylo více aktivní a zpracovávané téma budeme tvořit spolu.
Co je potřeba. Potřebujete e-mailovou adresu na g-mailu (případně propojenou adresu), na kterou Vám pošlu pozvání poté, co bude částka zaplacena.
Pokud budete zahrnuti v adresách (přijmete pozvánku) a přihlášeni na Google, budou odkazy z Tipů funkční.
K přihlášení můžete zvolit kontaktní formulářKLIK SEM
nebo
Vaši e-mailovou adresu spolu s údaji na fakturu - Vaše jméno a korespondenční adresa odešlete na kontakt dilnajamala@gmail.com.
Bude Vám vystavena řádná faktura s podklady k platbě.
Část Vašeho příspěvku je také na údržbu blogu. Pro mne nejsou návody pro Vás zdarma, musím si platit úložiště, protože tak velký obsah se mi zdarma nevejde. A samozřejmě něco půjde na opuštěná zvířata, jak je u mne zvykem.
Další novinka jsou KOMENTÁŘE NA TOMTO BLOGU. Omlouvám se, ale všechny komentáře na tomto blogu budu kontrolovat před zveřejněním. Komentáře obsahující odkazy jinam na internet nezveřejním.
Důvodem je, že mi pak chodí hodně spamu a především chráním tímto i své čtenáře před nebezpečnými odkazy. Naopak veškeré odkazy v textu článků jsou vkládány mnou. Můj blog neobsahuje reklamu, i když mi placená reklama byla opakovaně nabízena. Odkazy v článcích jsou tedy bezpečné a chci, aby byl bezpečným místem i můj blog. Komentujte, Váš názor mne zajímá. Není to cenzura jen ochrana. Děkuji za pochopení.
Šijte s radostí a tak jak to vyhovuje Vám.
Třeba se budeme potkávat jen tady, případně na novém blogu a možná se budeme potkávat aktivně v uzavřené sekci. Možná půjdou Vaše kroky jinam. To vše je naprosto v pořádku. Krásný podzim přeje jamala
Možná se divíte, proč pokračuji na starém blogu. Důvodem je, že jsem se nakonec si ho ponechat a nechat texty volně k dispozici a nadále tady otravovat svými lehce ekologicko-filozofickými myšlenkami. Tento článek měl být o mýtech v patchworku (často prezentované v různých diskuzích nebo článcích), které mne často negativně ovlivnily a dokonce způsobily, že jsem patchwork nějakou dobu nešila. Nakonec jsem užitečnost našla v šití charitativních dek a podobných počinů, které jsou někomu prospěšné.
A pak také v šití něčeho, čemu se dá říkat různě. Recyklace, upcyklace, moderní patchwork, improv, slow stitching (pomalé šití), využití zbytků, využití oděvů, využití čehokoli, co jiný nepotřebuje. Najít smysluplné využití. Nakousla jsem to už vminulém příspěvku a dnes napíšu o různých názorech, které tu moji cestu udělaly klikatější, ale zase plnou zkušeností. Často mne ovlivňovaly a neuměla jsem je správně vyhodnotit, tak jako dnes. Je to i tím, že dnes je přístup k informacím mnohem jednodušší než před lety, kdy jsem s patchworkem začínala. Někdy ale můžeme žít v bublině nějaké skupiny na sociálních sítích nebo nějakého výukového kurzu.
Jdeme na to:
V patchworku se musí umět počítat a plánovat.Kdo to neumí počítat, nemá šít. - Těžká věc. Když jsem šila obrázkové deky, tak jsem trochu spočítala základ a pak už to šlo trochu samospádem. A někdy jsem vyloženě improvizovala a čekala co z toho vyleze. Kouknout můžete třeba SEM . Poznámka: matematika mi ve škole šla, ale v patchworku funguju nějak jinak.
Musím šít přesně a patchwork je o šití na milimetr přesně. Ano i ne. Nemůžu šít tak, aby se mi rozpáraly švy. Krásně a dokonale ušitý blok je pastvou pro oko. A naproti tomu - jestli někde nemám ostrý růžek, tak to vůbec není žádná tragédie. Ztratí se to v celkovém dojmu a komu to není úplně dané, tak se vůbec nemusí stresovat a klidně ať si šije klasické bloky tak, jak mu to jde. Nevybízím k lajdáctví, ale pokud by byl patchwork pouze pro ty dokonalé, tak by to byl velmi menšinový koníček.
Látky musí být nejlépe zahraniční, ty české nejsou vhodné, a už vůbec není dobré šít ze starého oblečení, protože výrobek nevydrží. Navzdory tomu, že patchwork vznikl zpracováním různých zachovalých částí oděvů (dokonce to byly i pytle na potraviny), tak se časem vypracovat na svébytnou disciplínu. Konzumní společnost na tento fakt trochu zapomněla a po materiálech k šití se vyžadovala nekončící trvanlivost. Myslím, že to už je opět překonaná věc. Není tedy špatně koupit si kolekci, není špatně ušít deku ze starého oblečení. Zrovna tak není špatně když ta "horší" látka vybledne. Je to jen přirozený proces. Vybledávání i případné odírání. A pokud šijeme ze starého oblečení, tak přidejme k dece balíček zbytků na opravy. Nebo prostě počítáme s tím, že se to opraví nějak jinak. Počítat s opravami je dnes prostě normální a opravy jsou moderní a vlastně v současnosti povýšené na umění.
Na ruční prošívání musí být speciální nitě. Případně velké stehy nejsou pěkné, takhle se ručně neprošívá. Opět záleží na tom co šijeme a nic není špatně. Velmi si vážím klasického prošití. Je pak nutné i tu kvalitní a pevnou nit, protože bez ní není možné dělat drobné a pevné stehy. Současně ale nevidím důvod, proč si nemastit ty svoje velké stehy, když mi to vyhovuje. Dokonce zažívají znovuobjevení, včetně svazování dek a podobných osvědčených technik.
Symetrieje u každého jinak důležitá. Pojďme respektovat asymetrii i symetrii a dělat si to po svém. Nenuťme se k symetrickému bloku, když máme potřebu někde kousek uždibnout, aby se symetrie rozbila. A naopak.
Barevné ladění. Velmi individuální věc. Není pro každého přirozené kombinovat barvy a dělat překvapivé kombinace. Ne každému oku lahodí překvapivé kombinace. Někomu pomohou takové ty barevné koláče, kde si určí nějaké barevné ladění dle určitých pravidel. Někdo má rád určité barvy, někdo má rád kontrasty, někdo ladění do jedné barvy.
Jedno pravidlo, které není mýtus. Žehlení je důležité ať dělám klasiku nebo improvizaci.
Co tedy ten můj výrobek. Co jsem ušila a proč? Ušila jsem prostírání a ušila jsem ho proto, že jsme si o tom psaly s kamarádkou.
Je to využití zbytků. Je to současně improv. Je to Co dům dal. Je to ruční prošívání. Je to pomalé šití. (čtěte dál, některé pojmy ještě vysvětlím).
Pro někoho zmatek, pro mne dokonalý výrobek. Objekt.
Od začátku. Nejdříve bylo pár zbytků z polštáře, který jsem šila vlastně také ze zbytků a přidala jsem kousek modré batiky. Zůstalo toto:
Sešívala jsem na stroji, někdy dělám tyhle kousky i ručně. Tady se zastavím a vysvětlím slow stitching a improv. Šlapací stroj považuji také za nástroj pomalého šití, protože pomalé šití není jen o tom, že něco ušiju ručně. Pomalé šití je kombinace upcyklace (chcete-li recyklace), relaxace a v neposlední řadě (a tady bohužel dochází ke komerčnímu zneužívání tohoto výrazu) vůbec nejde o výrobek, ale o proces tvorby jako takový a dokonce nemusí být ani dokončená finální podoba. Rozpracovaný výrobek může sloužit jako vzorník nebo připomenutí naší cesty. Zrovna tak můžete praktikovat třeba slow knitting (pletení) a budete dělat třeba dlouhé šály z různých zbytků. A třeba je někdy sešijete do deky a nějak ještě vyšijete a nebo to prostě nikdy nedokončíte. Jde o to užít si ten proces a mít z něj radost. Pomalé cokoli já praktikuji už dávno, protože mám mnoho výrobků, které nikdy nedokončím. Vlastně se o to ani nesnažím. Bylo to pro mne velmi osvobozující zjištění, že to vlastně není špatně. Nic nepovažuji za kostlivce. ale záležitost, která je v procesu.
Improv je zkrácený výraz improvisation. Můj první článek jsem napsalaZDE KLIK. Není to tedy improve ani improving, to už je zcela jiné slovo, které nevyjadřuje podstatu věci. I když pokud je to Vaše cesta ke zlepšování, tak proč ne. Já mám ale spíš na mysli improvizační nebo také intuitivní šití. Takže jen improv a vyslovuje se to tak, jak je to napsané. Na konci článku jsem zařadila vídeo, kde prezentují pár prací, které jsem tímto stylem dělala. Jsou tam i dvě deky, které jsou spíše scrap a schválně, zda poznáte rozdíl.
Jsem zpátky u svého objektu. Takže kousky jsem sešila dle svého nejlepšího uvážení. Kdo někdy zkusil tohle šití ví, že nejde najet na proces výrobní linky. Práce vyžaduje soustředění a kus sebe.
Takže boříme mýty. Nemusí to být symetrické, nemusí to být přesné a rovné a vůbec to nemusí být čtverec. Klidně tam mohl být kousek jiné barvy, bylo by to zajímavější. Jen jsem si pro něj do dílny nedošla.
A jsme u výplně. Velké téma to bylo i na Srazu patchworkářek. Probíraly jsme výztuhy, hlavně jejich gramáž a přítomnost lepidla (nemám lepení ráda, já raději bez lepidla).
Co když ji třeba doma nemám? Můžu mít flanelovou utěrku, povlečení nebo něco měkkého, izolujícího. Nebude to vysoké jako s rounem, bude to izolovat a nebude se na tom houpat sklenička. V mém případě je to flanel ze zádíček z deky a letité bavlnky na vyšívání posloužily ke spojení vrchní vrstvy a výplně - flanelu. Já samozřejmě různé zbytky rouna mám, ale stejně mám tyhle flanelové výplně ráda. Mám chuť brát prostírání do ruky, protože je neskutečně příjemné. Čím dál častěji se uchyluji k těmto alternativám. Super jsou i bavlněné plínky, staré ručníky nebo nějaký vhodný kus starého oblečení, do deky klidně starší fleece deka.
Super mám prošito. Na jedno místě křivě (přes sluníčko jsem neviděla v tmavé barvě značení), ale je to můj proces, moje nedokonalost a nechám si ji. Někoho to pohorší, já jsem naopak lehce nervózní z dokonalosti. Při pohledu zblízka zjistíte i přítomnost pevného okraje, který jsem neodřezala a jednoduše tam i s těmi dírkami je.
Zase ty mýty. Potřebuji dokonalý stroj a kráčející patku nebo horní podávání. Nepotřebuji. Prošitý díl jsem položila lícem k líci dalšího kousku flanelu a obšila dokola s vynecháním otvoru na otočení. Ten jsem zašila v ruce a poté kraj obšila opět v ruce bavlnkou. Rohy jsou skládané, nejsou odstřižené a krásně drží. Kdo nezná, určitě to už někde mám nebo si to ještě ukážeme.
Vyžehlila a je hotovo. Vzniklo podkafíčko. Vznikl ale také objekt, který je vyjádřením mé nálady v danou chvíli, protože o tom je improvizace, která bude vždy jiná a nejsou na ni žádné modelové situace.
Poznámka pro začátečníky. Zpravidla se tvoří třívrstvý sendvič. V tomto případě jsem to obešla, protože výrobek je malý. Při výrobě většího prostírání doporučuji počítat i s nějakým přichycením spodní vrstvy v ploše ubrousku nebo přikrývky.
A pokud si to zkusíte, nebo Vás to alespoň láká, napište mi to do komentáře. Zkuste chvilku zapomenout na všechny ty patchworkové civilizační vymoženosti. Nepotřebujete nic než nůžky, jehlu a nit. Nepotřebujete patchworkové pomůcky, ani šicí stroj. Stačí kousek látky ze starého oblečení nebo zbytky od švadleny. Nebo staré prostěradlo a třeba čaj a cibulové slupky na obarvení. Ale to zase příště. Stejně jako ta kyselá jablka.
Krásný podzim přeji.
jamala s malým j 😏.
Moje dosavadní improv šití. EDIT: posíláte mi svoje práce a ptáte se mne, zda je to improv. Neodpovím. Jednak, prosím, neškatulkujme. Šijme srdcem (přesně nebo nepřesně) a je jedno co ušijeme a jak tomu budeme říkat. Najděte si svůj styl a neohlížjte se na to, jestli se to někomu líbí nebo ne. Líbí se to Vám? Pokud ano, tak pak je vše v pořádku-
Improvizace je třeba i tato deka. Obrázky jsem řezala podle velikosti výšivky nebo aplikace a pak nějak došívala do konečného tvaru.